DOOM - recenze deskové hry
zdroj: Archiv

DOOM - recenze deskové hry

22. 10. 2017 10:00 | Deskové hry | autor: Alladjex |

„Pořád tam běháš, skáčeš a střílíš. Sbíráš nový zbraně, lékárničky a brnění. Snažíš se sejmout všechno, co se hýbe a není to tvoje ruka nebo noha.“ Pokouším se vysvětlit, co bylo, je a bude skvělého na tom, zahrát si deskovku DOOM. Dcera by mi na to řekla: „A co jako?“ Na stejně ‚lockuté‘ pneumatické dveře mysli a fantazie snadno narazím, pokusím-li se popsat atmosféru, která může na stole ožít díky deskové hře. Přesto se o to pokusím se sveřepou vytrvalostí s jakou šleháte bossácké démony výboji z Plasma Gunu.

Prašná vrstva historie

První papírový klon počítačové předlohy se datuje do roku 2004. Dá se polemizovat o tom, do jaké míry hra těžila své lehce nadprůměrné hodnocení z kvality herních mechanizmů a o co se zasloužil samotná značka DOOM. Každopádně se jednalo spíš o krabici, která zazářila a následně zvolna ulehla k tichému odpočinku na policích vedle svých kartónových soudruhů.

2016! Restart počítačové hry DOOM si nemůžou Fantasy Flight Games (FFG) – známí to požírači slovutných licencí – nechat ujít. Anglicky potištěný papundekl naservíroval inferno v podobě deskové hry už v loňském roce. Ovšem i náš nepatrný nárůdek se dočkal své osobní porce pekla a násilí. Říjen 2017! Plně lokalizovaný DOOM pod patronací vydavatelství Blackfire vstoupil do naší reality.

DOOM in the BOX

Při otevření krabice zvící rozměrů menší rakve na šťastného majitele vyhřezne trojice pravidel (návod, výklad pravidel, operační manuál), pár desítek žetonů, balíčky malých a velkých karet a šest kostek. Šokovaný nezkušený majitel až na základě zbytkové váhy balení zjistí, že pod insertem se nachází tajný pytlík, tedy spíše pytel plný miniatur. Kakodémoni, impové, bossové a další démoničtí parchanti ve slušivé béžové, doprovázení čtyřmi šedými mariňáky.

Po zralé úvaze vnitřní výstelku likviduji. Bedna není rozhodně prázdná, ale poskytuje dostatek místa na případná rozšíření. Žádná doposud oznámena nebyla, takže nezbývá než věřit. Jak uvidíte, bylo by o co stát.

doom deskovka zdroj: Archiv

Jeden, sám, samotinký

Hra spadá do kategorie jeden proti všem. Hráči se rozdělí na dvě družstva. První jednočlenný tým se ujímá role narušitele, který si pod patronaci vezme démony. Portály narušujícími čas, prostor i barevnou konzistenci vrhá pekelné hordy vstříc druhému týmu, který čítá jednoho až čtyři mariňáky.

Hvězdná pěchota běhá, střílí a řeže démony. Sbírá lékárničky a nové zbraně. Démoni metají ohnivé koule a v drtivé většině se snaží maríně nakopat, rozstřílet či natrhnout zadky. Operační manuál obsahuje dvě operace (Černý biskup a Exodus), které jsou rozděleny do šesti misí. Před každou z nich probíhá minimalistický briefing, který seznámí narušitele i mariňáky s podmínkami vítězství v misi. Nahrávací čas může být trochu delší než u počítače, protože je potřeba sestavit mapu a umístit na ni portály, žetony úkolů, zbraně, lékárničky atp. Pokud ale využijete kooperativní přípravu, nejde opravdu o žádné peklo a hra se může rozběhnout za nějakých deset dvacet minut.

Herní kolo začíná přípravou karet iniciativy. Každý mariňák v něm má svoji kartu, stejně jako každá skupina démonů. Jsou na plánu 3 mariňáci, impové a posedlí vojáci? Balíček s pěti kartami se zamíchá a můžeme vyběhnout do prostoru, do arény. Karta iniciativy určuje, kdo je zrovna na řadě. Vrhá-li se do akce narušitel, vybere si kteroukoliv doposud neaktivovanou skupinu démonů a postupně se všemi figurkami daného typu odehraje tah. Mariňáci hrají každý sám za sebe.

doom deskovka zdroj: Archiv

Hladce a bez zábran

Už při čtení pravidel je zřejmé, že tvůrci se snažili odstranit velké množství překážek, aby hra byla co nejplynulejší a měla blízko k FPS. Běhat se proto dá i diagonálně, přes vlastní spojence, ale i přes nepřátele. Nic nebrání tomu, prosmýknout se přes celou místnost a z posledních sil popadnout ikonickou motorovku. Podobně liberální je i střelba. Střílet se dá skrz vlastní i soupeřovo figurky. Určení dostřelu i tzn. „line of sight“, tj. toho kam vidím a můžu střílet, je jednoduché a při hře nijak nezdržuje.

Snadno by se mohlo zdát, že hra postrádá jakoukoliv hloubku. Vždyť v podstatě hráč na řadě má v zásadě jen dvě možnosti. Popoběhnout a zaútočit. Démoni navíc většinou útočí jen jednou. Mariňáci to praží, co jim karty na ruce dovolí. V základu mají tři, takže to zas taková hitparáda není. Jenže ďábel se přátelé skrývá v detailech a těch má DOOM požehnaně.

Zbraně, zbraně, zbraně

Základní výbava maríny spočívá v balíčku deseti karet. Čtyři univerzální karty doplňuje dvojice zbraní, každá o třech kartách. Ty se liší silou útoku, body pohybu, obranou a speciálními schopnostmi. Vše jednoduché, přehledné a snadno použitelné. Jen stisknout spoušť.

Pokud voják na mapě sebere novou zbraň, jednoduše si vezme tři nové karty s odpovídajícím symbolem, zamíchá je a položí na odkládací balíček. Na konci kola mu už zbraň jednoduše při dolízání skočí do ruky. Nemá smysl zdůrazňovat, že spektrum zbraní je věrné předloze, takže dojde samozřejmě i na BFG.

Karty zbraní se od sebe herně významně liší. Je lákavé mít v balíčku samé velké kalibry, jenže pak máte problém s pohybem i možností opakované střelby v jednom tahu. Slabé zbraně si ale s většími démony neporadí. Hned při briefingu tedy zvažujete, jestli zvolit rovnostářský přístup univerzálních vojáků, nebo se naopak přiklonit ke specializaci a například z jednoho mariňáka uděláte pomalý leč destruktivní kolos. Celou rovnici navíc doplňují karty výcviku, kdy každý člen UAC týmu má vlastní specializaci představovanou zvláštní schopností, která se při boji s pekelníky může sakra hodit.

doom deskovka zdroj: Archiv

Démoni, démoni, démoni

Ve většině deskových her, kde stojí 1 proti X to mívá ta jednička těžké. Pokud jsou na koni její nepřátelé, je na svoji depresi z prohry sama. Nezřídka je terčem vtipů, které jí samotné jaksi hořknou na jazyku. Naopak drtí-li hráče svojí démonickou botou či kopytem, je nespokojenců převaha. Snadno se stává terčem nadávek a osočení, že hru kazí. DOOM tento koncept pojal opravdu s grácií. Předností mariňáků je, že jsou flexibilní díky lehkému deckbuildingovému mechanismu setů karet zbraní. Tu vyvažuje narušitel množstvím démonů, kteří stojí na jeho straně.

Každá skupina démonů má sice neměnné schopnosti, ale některé z nich jsou opravdu zajímavé a je možné je spustit pouze pomocí žetonů argentovou energii, jejíž management spadá pod pravomoci narušitele. Má proto dostatečný manévrovací prostor, byť většina démonů se v základu jen pohne a vystřelí. Ale kdy a kam, to je právě alfa a omega úspěšného vládce démonů.

Hra za narušitele je rozhodně zpočátku nepoměrně náročnější, než se ujmout role zeleného mozku. S tím, jak zkušenosti pána démonů rostou, musí se i mariňáci začít ohánět a taktizovat. „Začínal jsem s těžkou útočnou pušku a Plasma Gunem. Sebrat raketomet byl dobrej nápad. Asi tak 5 vteřin!“ Temná strana má navíc k dispozic jakousi obdobu akčních karet v podobě událostí. Zatímco v první hře na ně narušitel snadno zapomene, pozvolna uvolňuje jejich skutečnou sílu efektivním načasováním.

Akce, akce, akce

Hra rychlost nepenalizuje, ale naopak ji podporuje. Vyházeli jste během svého tahu všechny karty? Mariňáku, dolízni si do tří! Narušitel je motivován hrát karty událostí opravdu s vysokou intenzitou. Žádné schovávání na vhodný okamžik. Každé kolo začíná s šesti kartami. Něco se mi nehodí? Spálit a proměnit na argentovou energii a proměnit ve speciálky některé skupiny démonů.

I boj je jednoduchý. Posbírat červené či černé kostky podle diagramu na zbrani. Aplikovat nějaký jednoduchý efekt, jako: „Použij místo červených kostek černé, je-li soupeř na vedlejším políčku.“ Hodit. Spočítat zásahy. Soupeř otočí kartu ze svého balíčku a ochrání si tolik zranění, kolik je na kartě štítů. Pár vteřin a už můžete hlásit: „koupil jsi to za 6 zranění.“

Jestli ale něco opravdu vtahuje do akce a maže hranici mezi deskovou a počítačovou akcí, pak to je dorážení a glory kill, které je známé z videoherní předlohy. Pokud démon krvácí či slizuje z dostatečného počtu zranění, může mariňák doběhnout na jeho políčko a provést efektní zabití. Hra ho neodmění bestiální animací, ale vyléčí mu dvě zranění a nabídne glory kill velmi využitelnými efekty. Na druhou stranu se tím nezřídka vrhá do epicentra dění, takže jakákoliv pomoc se bude hodit.

doom deskovka zdroj: Archiv

Smrt, smrt, smrt

Zatímco démoni, umírají, mizí a znovu se rodí v portálech, mariňáci umírají … a respawnují na teleportech. Každé zabití přinese narušiteli jeden frag. Právě nasbírání předem určeného počtu žetonů s lebkou bývá podmínkou vítězství pekelných mocností. Jestli jsem vyzdvihoval způsob práce se smrtí v Legendách Euthie, tak DOOM s ní pracuje opravdu přirozeně, jak by to fanoušek videohry čekal. Umírat je prostě v pořádku. Na vlak do pekla jednoduše naskočím v dalším kole. Plné zdraví, všechny zbraně. Žádné otravné ztráty vybavení a úrovní hrdiny.

Variabilita, variabilita, variabilita

Už jsem zmiňoval systém zbraní, kdy si hráč postaví na míru svého mariňáka volbou dvou startovních nástrojů zabíjení. Podobně fungují karty výcviku, tedy zvláštní schopnost každé z 24 různých rolí. Ty mohou někdy zajímavě proměnit herní styl hráče. Ale také narušitel má možnost volby. Při přípravě si tvoří balíček událostí ze tří vybraných setů. Jdu proti dvěma hráčům? Nechám Explozi doma, stejně budou po mapě běhat každý zvlášť!

Navíc démoni nevyhřeznou z portálů pokaždé podle jednoho nalajnovaného scénáře. Narušitel má pro každou barvu portálu na výběr ze dvou různých skupin. Navíc karty invaze účastníky démonického útoku misi od mise mění. V každé misi je vždy k dispozici navržené rozložení týmu mariňáků i balíčku narušitele, ale nic vám nebrání si vybrat podle svého gusta. Přípravu hry to téměř neprodlouží.

doom deskovka zdroj: Archiv

Atmosféra!?

DOOM není instantní hra. Nestačí ji otevřít, doplnit nažhavenými hráči a čekat až vám sežehne útroby fantazie a zábavy. Musíte jí jít naproti. Musíte si ji chtít užít. Musíte se vrhat do šílených akcí. Nesmíte litovat chybného kroku. A hlavně nesmíte moc myslet! Dumat, zejména jako vojáci, nad každým nepatrným tahem celé skupiny dopředu. Chci motorovku? Je za rohem? Tak jdu. Následky budu řešit až se objeví.

Nezáleží na tom, jestli ke stolu zasednou veteráni prapůvodního DOOMa nebo ti, kteří ke značce přičichli loni. Pokud všichni u stolu ví, co to je hrát a zažívat nezřízenou střílečku, krvavou jízdu, dá se podobné tempo a dynamika vyčarovat i z deskové hry.

Zavítal k vám do klubu šachista, který bádá nad každým tahem svým i celého univerza? Chce se přidat filosof, pro něhož jsou hry kvalitní společenská zábava a počítačové hry považuje za zlo hodné vymýcení? Ti vám asi tu správnou atmosféru u hry nezařídí.

Hra využívá kostky a je jich málo. Proto nestíhají dostatečně naředit podezřelé výkyvy v pravděpodobnosti. Když to nepadá, tak to prostě nepadá. Pokud tohle všechno akceptujete, zbývá jen opravdu náročnější role narušitele. Strčte na jeho místo zkušeného hráče, který něco vydrží. Hra ho odmění širokou paletou možností i větší dávkou herního času, než má každý jednotlivý mariňák.

Nejnovější články