Deskovka Project L – když se práce s tetrisovými dílky uchopí za správný konec
zdroj: Boardcubator

Deskovka Project L – když se práce s tetrisovými dílky uchopí za správný konec

10. 10. 2020 15:00 | Deskové hry | autor: Patrik Hajda |

Project L

2–4 hráči | 20–40 minut | Od 13 let | česky, bez textu

Her s patvary zvanými polyomino není zrovna málo, ale s vyloženou slávou se potkaly snad jen dvě z nich – digitální Tetris a stolní Ubongo. Český Project L rovněž staví veškerou svou zábavu na práci s křivolakými žetonky a na první pohled vypadá jako Ubongo, ale u pohledu veškerá podobnost končí. Tohle je totiž ryze strategická hra, která bude těžko hledat sobě podobnou. Její kvality jsou pak dobrým předpokladem, aby se stala podobnou stálicí jako dvě zmíněné hry.

Návštěva lepší společnosti

Už když poprvé třímáte v rukách černou krabici s modrým L na přední straně, která nijak jinak neindikuje, že jde o stolní hru zvanou Project L od českého studia Boardcubator, cítíte, že jde o docela jiný produkt. Z krabice na vás dýchá luxus, který se jedině prohloubí po odklopení víka.

Decentní grafická úprava pravidel přesně sedících ve výřezu na vrcholu insertu ve vás vyvolá pocit, že byste si radši měli navléknout bílé rukavičky a postupovat s maximální opatrností, jednotlivé stránky otáčet s pomocí sterilovaných pinzet. Po odstranění pravidel z vnitřku krabice (ideálně ve vakuovém prostředí, aby se ani nezaprášila) vás čeká seznámení s vlastním obsahem, na jehož pompéznosti se rovněž nešetřilo.

Polyominové dílky rozličných tvarů a barev jsou zhotovené z kvalitního plastu, který na omak příjemně chladí a při cinkání jednotlivých dílků o sebe máte pocit, že jsou snad ze skla či kamene. Nakonec je zde sada kartonových destiček podlepených tvrdým papírem, což dává vzniknout 3D prostoru pro zmíněné dílky. Ty do otvorů perfektně zapadají a tato hmatatelná odezva od herního materiálu je až překvapivě uspokojující.

Project L zdroj: Boardcubator

Nad zpracováním hry se běžně tolik nepozastavuji, ale tvůrci věnovali kvalitě komponent své hry takovou péči, že si jí jednoduše nejde nevšimnout. A je všudypřítomná. Dělá vám radost, ať už se vám v dané partii daří, nebo ne. Je i účelná, dodává hře na přehlednosti a usnadňuje manipulaci s komponenty. Kdyby dílky nezapadaly do otvorů, ale ležely na nějaké obyčejné papírové kartě, umím si představit frustraci vzniklou nechtěným drkáním do méně stabilního stolu.

Hledání ideální stopy

Přejděme ale konečně k tomu, co se skrývá pod tímto fešným pozlátkem. Project L není na rozdíl od Ubonga hrou na čas, čímž mi od začátku mnohem víc imponovala. Na svá rozhodnutí si můžete vzít, kolik jen času chcete, tedy dokud tím nezačnete štvát své soupeře. Nicméně i s přemýšlivými hráči se dostanete na délku jen několika desítek minut, takže se vsaďte, že hru otočíte rovnou několikrát za večer.

Ztráta časového presu Ubonga dělá z Project L ryze strategickou hru, ve které má smysl pídit se po nejlepším možném využití vašich tří akcí na tah. Systém je totiž tak sevřený, že o vítězství může rozhodnout jeden jediný bod, a spokojit se proto s plánem, který není ideální, není cesta k vítězství.

Vaše možné akce zahrnují nejprve nutné získání některé z destiček rébusů z nabídky, které definují samotný puzzle – nutnost vyplnit celou plochu destičky polyominovými dílky. To znamená, že další možnou akcí je pořízení si toho nejchabějšího, ale zase nejuniverzálnějšího dílku ze všech – malého žlutého čtverečku. Nabízí se i možnost libovolný dílek zaměnit za jiný dílek z vyšší úrovně.

Poslední dvě akce souvisejí s vlastním plněním puzzlů. Jedna vám umožní umístit libovolný dílek z vaší zásoby do vašeho libovolného puzzlu, druhá po jednom do všech puzzlů. Je v tom samozřejmě zádrhel, protože druhou, takzvanou „master“ akci můžete udělat jen jednou za tah, zatímco zbylé můžete opakovat.

Polyomino building

Nic vám nebrání utratit tři akce za získání tří destiček s rébusy a až v dalších kolech se zaobírat ziskem žetonků a o kolo později teprve plněním puzzlů. Ale jak už zaznělo výše, Project L je především o optimalizaci a vytěžení maxima z každé situace.

Project L zdroj: Vlastní foto autora

Většina splněných puzzlů vám na konci hry přinese vítězné body, ale v průběhu hry vás bude zajímat spíš jejich druhá odměna, tedy zisk nového dílku. Přesně tak, nemusíte na zisk dílků či jejich upgrade plácat drahocennou akci, když je získáte jinou akcí, která vám navíc přinese ještě vítězné body a uvolní místo pro další rébus (maximálně můžete v jednu chvíli plnit pouze čtyři).

Zejména ke konci hry musíte dobře zvažovat, zda ještě nabírat další puzzly, nebo se věnovat dokončení stávajících. I když po skončení hry můžete svými volnými dílky dokončit vše nedokončené, stojí vás to body a ne vždy se to vyplatí (vyplnit tříbodovou hádanku čtyřmi dodatečnými dílky neznamená zisk, ale ztrátu jednoho bodu).

Ke konci hry už máte vytvořenou slušnou zásobu polyominů, jelikož ty dříve použité ke splnění puzzlů vám zůstávají a puzzly vám přinášejí další. Project L je tedy takový malý engine building, ve kterém jste na začátku rádi, když splníte ty nejlehčí nebodované destičky, ale později si jako páni dáváte jedním tahem klidně několik náročnějších puzzlů.

Honba za těmi nejlepším dílky čtvrté úrovně přitom není spásonosná. Jistě, jsou mnohem větší a rychleji tak vyplňují prostor, ale jsou zase mnohem specifičtější a situační. Po dychtivém honu za dílky v druhé půlce hry zjistíte, že polovinu z vámi vlastněných kusů vůbec nevyužíváte. Získali jste je zbytečně a místo jejich hromaděni jste měli akce utrácet za něco užitečnějšího.

Sami, či s přáteli

Project L je určený až pro čtyři hráče, ale k veškeré interakci dochází tak maximálně při výběru nové destičky. Soupeře můžete svým výběrem naštvat, ale přímo mu ublížit nemůžete. Každý si jede na svém vlastním hřišti, sbírá body o sto šest a doufá, že jakmile cvakne závěrečná klapka, bude právě on držitelem největší sumy vítězných bodů.

Popravdě to vůbec ničemu nevadí. Kdyby se vám hráči ještě vrtali ve vaší zásobě či čachrovali s rozdělanými puzzly, nešlo by o tak poklidnou záležitost. I když jde o opravdu svižnou hru, necítíte žádný tlak a užíváte si každé položení nového dílku do skládačky.

Jak už je dnes v módě, nechybí ani této hře režim pro jednoho hráče, který je docela odlišný od běžné hry. Najednou se totiž musíte starat ještě o umělou inteligenci, která chamtivě bere jeden vítězný bod za druhým. Vaše akce přitom určují, jaké puzzly z nabídky ukořistí a jaké budou v jejím tahu zamčené. Umělou inteligenci tedy otravně nespravujete, ale svými vlastními tahy jí buď pomáháte, nebo škodíte.

Project L zdroj: Vlastní foto autora

Občas vás to nutí brát destičky, které moc nechcete, ale přesně v tom tkví další výzva – skutečně je vezmete a pokusíte se je splnit jen proto, abyste AI připravili o slušně bodované karty, nebo jí je přenecháte a pojedete si svou jistotu, ze které koukají sice rychlejší a jistější, ale zato menší body? Umělý protivník vám nedá nic zadarmo a jakmile ho pokoříte, má pro vás přichystané ještě dvě těžší obtížnosti.

Zase ty zlaté české ručičky

Project L je další citelný český zásah do rozbouřených vod moderního trhu s deskovými hrami. Nad konkurencí vyniká čistotou designu, a to jak herního, tak grafického, který se vám možná zdá strohý, ale ke hře jednoduše pasuje a jak už zaznělo v úvodu, má nádech luxusu, s jakým se ve hrách zas tak často nesetkávám.

Hra funguje výborně jako logická hádanka proti umělé inteligenci i libovolnému počtu protihráčů, díky jednoduchým pravidlům je přístupná naprosto všem a svou strategickou hloubkou potěší i zkušené hráče, kteří v ní objeví třeba moc příjemný filler.

Celou dobu vás ale bude trápit jedna věc. Ve hře se sice můžete naučit i pravidla dvou rozšíření, která jsou připomenutá také na pomocných kartách (na které se bohužel vešla jenom angličtina, ale akce jsou jednoduché, snadno zapamatovatelné a popsané česky v pravidlech), nicméně tato rozšíření v krabici nenajdete. Musíte pro ně na Kickstarter, kde se v pondělí 12. 10. od 18:00 rozjíždí druhá crowdfundingová kampaň hry Project L.

Nejnovější články