Máte námět či připomínku? Napište nám
Deskovka Paladinové Západního království: Nový král strategických her?
zdroj: Vlastní foto autora
Deskové hry

Deskovka Paladinové Západního království: Nový král strategických her?

28. 3. 2020 19:00 | autor: Patrik Hajda |

Autorská dvojice Shem Phillips a S J Macdonald pokračuje ve své krasojízdě a po výborných Architektech Západního království nám servíruje další poctivý workerplacement, ze kterého vás bude bolet hlava ještě několik hodin po skončení partie. V dobrém slova smyslu. Na následujících řádcích si hodlám obhájit, proč jsou Paladinové Západního království jednou z nejlepších strategických her poslední doby.

Paladinové Západního království

1–4 hráči | 90–120 minut | Od 12 let | česky, bez textu

Poprvé jsem přišel do kontaktu s tvorbou Shema Phillipse prostřednictvím deskovky Nájezdníci ze severu (recenze a recenze ve dvou), která sice nespadá do trilogie Architekti, Paladinové a Vikomti Západního království, ale posloužila jim jako solidní základ.

Autor v Nájezdnících přišel se zajímavým druhem workerplacementu, kdy jste ve svém tahu nejprve umístili jednoho dělníka na volné pole a získali odpovídající odměnu a následně jste jiného dělníka, klidně umístěného jiným hráčem, získali do zásoby a opět dostali odměnu.

Tehdy jsem ještě netušil, že mě Phillips nepřestane udivovat dalšími originálními nápady obohacujícími zavedený žánr euro her využívajících zmíněný workerplacement. V už náročnější deskovce Architekti Západního království (recenze ještě anglické verze) vám dal k dispozici rovnou hrst figurek, se kterou jste nakládali po celou hru. A v jeho nejnovější hře Paladinové Západního království dostáváme zase trochu jiný druh starého dobrého mechanismu.

Tentokrát se workeři vyskytují v rovnou šesti barvách a do vašich řad se dostávají draftem. Někteří z nich představují zvědy, další kupce a kněze, ale najdou se zde i bojovníci, nádeníci a zločinci.

Paladinové Západního království zdroj: Vlastní foto autora

Tak levou, nebo pravou?

Tentokrát se obejdete bez velkého centrálního plánu, který je nahrazen dlouhým pruhem držícím spoustu karet a možností. Ta hlavní část se přesunula ke každému z hráčů. Všichni mají před sebou rozměrnou desku rozdělenou na levou a pravou část, které obě drží obrovskou spoustu míst pro dělníky.

Když ke hře usednete poprvé, budete zahlcení. Pravidla jsou sice v jádru jednoduchá a velice snadno pochopitelná, ale možností je v Paladinech tolik, že se váš mozek snadno přehřeje a rezignuje na jakékoliv vymýšlení strategií. Ale nebojte, při druhé hře už budete mít všechna pravidla pevně zarytá pod kůži a začnete přicházet na mnoho kombinací.

Akce na levé straně slouží k získávání mincí, proviantu, karet měšťanů a zločinců, kteří jsou zdejšími žolíky. Ale neberte si jich moc, jelikož na sebe začnete poutat nechtěnou pozornost a s ní možná i nějaký ten dluh, který vás na konci hry bude stát drahocenné body.

Na pravé straně desky se setkáte s mechanismem, který můžete znát například ze hry Scythe. Máte zde spoustu figurek, které po vynaložení tří dělníků konkrétních barev můžete odebrat a umístit na jinou pozici na vašem či centrálním plánu. Odebrání každé figurky vám zajistí některý z bonusů spojený s danou akcí a také zvedne některý ukazatel vlastností (víra, síla, vliv), které v prvé řadě potřebujete k vykonávání těchto akcí.

Každý s každým

V této chvíli si při první partii uvědomíte, jak je vše se vším propojené. Akce na levé straně desky umějí zlevňovat akce na pravé straně. Akce na pravé straně vám zvyšují vlastnosti pro aktivování jiných akcí na téže straně. Některé zdejší akce vyžadují mince a proviant získávané naproti, a čím častěji danou akci vykonáváte, tím je dražší, ale zase se přibližujete možnosti získat za ni na konci hry body.

K tomu si v každém kole dobíráte jednoho paladina z vlastního balíčku karet (formou osobního draftu ze tří karet), který vám dává konkrétní dělníky navíc k těm, které si na začátku každého kola nadraftujete (vždy konkrétní čtyři z vámi vybrané karty z nabídky, viz galerii výše), a zároveň každý paladin dočasně zvyšuje některé vaše vlastnosti a upravuje pravidla jedné konkrétní akce a zvyšuje tak její účinnost. Propojenost na entou.

Na centrálním pásu se vyskytují karty měšťanů, které buď najímáte do svých řad, nebo odmítáte za okamžitou odměnu. Do toho se k vám z daleka šinou cizinci, se kterými můžete buď bojovat, nebo je obracet na tu „jedinou správnou víru“. Pak jsou tu královské rozkazy udělující podmínky pro získání dalších vítězných bodů, postupně se objevují nové akce společné všem hráčům a tento výčet by mohl trvat ještě dlouho.

Je toho na jednoho člověka prostě strašně moc, půjde vám z toho hlava kolem a není pochyb o tom, že Paladinové Západního království jsou velmi náročnou hrou pro opravdu zkušené hráče, kteří už se ničeho nezaleknou. Ale i oni se budou zpočátku cítit ztracení, protože možností je příliš, jsou navzájem provázané, kombinují se a vzájemně se ovlivňují.

Paladinové Západního království zdroj: Vlastní foto autora

Radostné zoufání

Doufám, že to nevyznívá negativně, protože já si každou partii Paladinů náramně užil nehledě na počet hráčů. Je to prostě správně náročná strategie. S vyšším počtem hráčů se herní doba samozřejmě silně natahuje a nejde o něco, co by se ve čtyřech hráčích sfouklo za hodinku. Ani tentokrát nechybí sólový mód, který funguje jednoduše skvěle a umělá inteligence dokáže být pořádná mrcha.

Už se mi sice začíná zajídat originální umělecký styl ilustrátora Mihajla Dimitrievskiho, který je součástí všech v úvodu zmíněných her (a můžete ho vidět i v dalších deskovkách jiných autorů), ale na druhou stranu je na první pohled patrné, že tyto hry patří k sobě, a protože zároveň sdílejí i některé komponenty, grafiku ikon a mají podobné některé mechanismy, budete mít vstup do Paladinů o něco snazší, pokud máte najeté Architekty.

Nespornou předností Paladinů je čistý design mechanismů, které jsou navíc neuvěřitelně provázané a dávají prostor k mnoha a mnoha strategiím. Kvůli jejich objevení se budete mnohokrát vracet a nebudete mít pocit, že se hra opakuje. Pokaždé vám přijdou jiní paladinové v kombinaci s jinými nadraftovanými workery, zazní jiné královské rozkazy, objeví se jiné společné akce, zástup měšťanů a cizinců poskytne jiné tváře, nemluvě o hradbě, kterou si každý hráč sám buduje a která plodí další ovoce.

Nic pro slečinky, nic pro válečníky

Pokud jsou náročné strategické euro hry vaším šálkem čaje, v Paladinech Západního království najdete novodobou klasiku. Na druhou stranu zde ale nenajdete příliš konfliktu. Vzhledem k tomu, že si každý hráč hraje především na svém písečku, se interakce mezi hráči omezuje maximálně na to, že vám jiný hráč „vyžere“ vámi chtěnou kartu nebo zaplácne jedno z mála políček, která jsou dostupná všem hráčům.

Stačí to ale k navození pocitu, že u stolu nejste sami. Není to jako Sanctum, tady vám jednoduše vadí, že vám někdo vyfoukne kartu měšťana před nosem poté, co jste několik minut dumali nad mnoha svými budoucími tahy a tento se zdál jako nejvýhodnější. Jen to takovému hráči nemůže vrátit, ne zcela vědomě, protože sledovat všechny možnosti všech protihráčů zkrátka nejde.

Paladinové Západního království jsou každopádně důkazem, že na poli eurovek a workerplacementu je stále prostor pro inovace. Závěrem snad dodám jen to, abyste se nezalekli malé krabičky. Stěží se do ní vleze obrovská hra a vy si v žádném případě nekupujete vzduch. Právě naopak ho budete trošku postrádat, ať už při balení hry do krabice, nebo během partie, až budete se zatajeným dechem těkat od jedné k druhé, páté, desáté možnosti, co v daném tahu dělat.

Nejnovější články