Máte námět či připomínku? Napište nám
Deskovka My Little Scythe – pro děti i dospělé s nažhavenými dortomety
zdroj: Archiv
Deskové hry

Deskovka My Little Scythe – pro děti i dospělé s nažhavenými dortomety

7. 3. 2020 17:00 | autor: Alladjex |

Co by se stalo, kdybyste dostali růžově zabarveného Dooma? Duke Nukem by s hláškou „Try get some!!!“ u huby vrhal po nepřátelích gumové medvídky? A ultimátní zbraní by nebyla slavná Big-Fucking-Gun s číslem tak velkým, že je skoro blízko nekonečnu, ale brutálně napumpovaný dortomet? Pokud máte náturu deskovkářů a navíc vám doma poskakuje hraní chtivá omladina, pak budete z následujícího textu nadšení.

My Little Scythe

1–6 hráčů | 45–60 minut | Od 8 let | česky, minimum textu

Ať už vás plnokrevný Scythe od Stonemaier Games baví, nebo ne, je fakt, že se hra zapsala do síně deskoherní slávy. Nejenže má tahle strategická hra – decentně klamající tělem – slušné zástupy fanoušků. Je natolik populární a hlavně hezká, že touhu po jejím hraní projevují i menší hráči.

A tak se jeden tatínek vrhl do domácího remaku s trochu odlehčeným tématem. Mechy a jejich zuřivé bitvy s krvácející ocelí vyměnil za roztomilá zvířátka, která po sobě metají dortíky jako v éře němého filmu. Odlehčil většinu mechanismů, jakými je například správa zdrojů, a na úkor morálky zavedl přátelství.

Vznikl doma vyrobený My Little Scythe, který autor doladil se svou dcerkou a poslal Jameymu Stegmaierovi, autorovi původního Scythe. O nějakou dobu později tu máme premiéru nádherně zpracované variace původního prototypu pro děti. No a se slušným odstupem jsme se nakonec dočkali i té naší lokální verze. Pojďme se tedy mrknout, jestli je My Little Scythe pořád takový sekáč jako jeho starší a dospělejší sestřička.

zdroj: Archiv

Napříč generacemi

Dřív nebo později otázku hraní s dětmi řeší většina zapálených hráčů. Nemusí jít jen o vlastní potomky, ale i synovce, neteře a podobnou havěť. Popravdě, řešení je stejně komplikované jak pro hráče videoher, tak pro ty ze stolní oblasti. Buď je hra naprosto primitivní a účast na ní provádíte jen pod nátlakem či abyste se zavděčili, nebo se vrhnete do něčeho, co baví vás, ale to je většinou pro mlaďochy příliš komplikované.

Deskových her, které by bavily oba póly herního spektra, je překvapivě málo, a proto je každý nový aspirant vítaný. Než to ale u malého Scythe zhodnotíme, podíváme se mu pod kapotu, jaké herní srdce v něm vlastně tepe.

Jedná se o kompetitivní hru, takže v ní děti (a někdy i partnerky) připravujete na skutečný život. Potečou proto hořké slzy prohry, stejně jako eskalují exploze radosti z vítězství. K druhému jmenovanému se dopracujete tím, že v turnaji o vládu nad Jablečným královstvím získáte čtyři poháry. Například za vítězství v koláčovém souboji, dopravením kupy diamantů či jablíček do hradu Stálestálu, získáním karet kouzel atd.

My Little Scythe zdroj: Archiv

Strategie s trochou boje

Ve skutečnosti hra ale není o neustálém bojováním a nekonečném utlačování soupeřů horami šlehačkových dortů. Spíš naopak. Používáte akce jako pohyb, hledání nových zdrojů a vylepšování svých schopností, abyste splnili zmíněné úkoly dříve než ostatní.

Ve svém tahu vyberete jednu ze tří jednoduchých akcí a na řadě je další hráč. Jediné omezení, které před hráče hra klade, je nemožnost zopakovat úplně identickou akci dvakrát za sebou. Zajímavým prvkem převzatým z velkého Scythe je mimo jiné správa surovin, kterými jsou ve hře jablka a diamanty.

Hráč si je nikdy nebere k sobě do zásoby jako ve většině podobných her, ale může je používat pouze v případě, že u nich stojí jeden z jeho dvou zvířecích sourozenců. Samozřejmě pokud je figurka záludně napadena zlým agresivním tatínkem a souboj prohraje, o suroviny z políčka hráč přijde.

My Little Scythe zdroj: Archiv

BFF

Je zde ale jeden zajímavý rozdíl oproti velkému bratříčkovi, a tím je absence těžby. Hráči nic netěží, nemají žádné otroky, kteří by odváděli práci v lesích, na polích či v dolech. Nové suroviny se na plán dostávají akcí Hledej pod diktátem náhody v podobě kostek. Hráč si nicméně vybírá, na které políčko v oblasti dané barvy novou surovinu položí. Pokud ho dá přímo k postavičce jiného hráče, získá tím přátelství. Což je opravdu zajímavý mezihráčský i herní prvek.

Přátelství slouží nejen k získání jednoho z pohárů, ale využijete ho také ve chvíli, kdy narazíte na žeton dobrodružství. Líznete si kartu a vyberete jednu ze tří nabízených voleb. Jedna je pro altruisty, druhá spíše pro sobce a třetí jak kdy. Každopádně v prvních dvou případech si kartu necháte, což může vést opět k získání dalšího poháru.

Do hry pak promlouvají ještě karty povahy, které dávají každému zvířecímu království výhodu při získání jednoho z pohárů. Hra tak hráče decentně motivuje k plnění úkolu, na který by třeba obvykle nehráli.

Souboje probíhají téměř identicky jako v původní hře. Každý hráč si tajně nastaví, kolik koláčů vypustí ze své vojenské rezervy a případně přidá karty kouzel. Kdo dá v součtu větší porci šlehačky, zvítězí.

Pokořený soupeř se musí odebrat do svého základního tábora vymýt si zbytky souboje z vlasů, uší a nosu. Nikdo tu neumírá, ale přijít o hromadu nasyslených diamantíků je někdy bolestnější než smrt. Minimálně by to napovídala záplava slz či zarputilých výrazů u stolu.

My Little Scythe zdroj: Archiv

Pěkné, ale hlavně hravé

Jasnou předností My Little Scythe je zpracování. Nádherné figurky, ke kterým jsou dokonce přidané krátké příběhy a hlavně barevná schémata. To kdybyste si je chtěli nabarvit. Každé ze sedmi království má dvě figurky, a zatímco o funkci miniatur v dospěláckých hrách se dá polemizovat, do hry určené především dětem a menším hráčům pasují fantasticky. Stejně tak i diamanty a jablíčka.

Ilustrace sice nepadají do mého uměleckého a ilustračního gusta, ale grafika je přehledná a pro děti jasně čitelná. Jediné zklamání tak pro mě znamená herní plán. Obrázky oblastí nejenže nejsou z nejkrásnějších, ale jejich spárování s barvami na kostkách by mohlo být udělané elegantněji. Celkový dojem na stole je ale parádní, hra se dobře hraje a pro děti je přehledná.

Po herní stránce není co vytknout. Strategický rozměr, který děti nemusí do detailu promýšlet a dospělý si ho užije. Rozumný podíl náhody, aby si mohly děti pomáhat proti zlému strýčkovi či vítězství chtivé tetě. Jednoduchý systém akcí, který nutí k jisté dávce plánování, přesto není zbytečně komplexní. Provázání funkcí jednotlivých prvků hry a zdrojů při získávání pohárů. Variabilita v přípravě hry a tím i průběhu každé partie.

Žádný celovečerák

Za vypíchnutí stojí i krátká herní doba, kdy může konec hry dokonce až nepříjemně překvapit rychlostí svého nastání. Nicméně kdo už má s hraním s dětmi zkušenosti, moc dobře ví, že právě delší herní doba je u většiny her velkou překážkou. Zde se nejenže vejdete do hodinky, ale po více herních partiích se můžete smrsknout až k polovině téhle doby.

Pravidla asi lépe vysvětlí dospělý hráč, ale po jedné, dvou partiích si dorost hru bez problémů zahraje i bez dalšího vedení. Poměrně individuální je pak už přítomnost singleplayerového módu zvaného automa. Každopádně některé děti se v hraní samy se sebou docela vyžívají. Stejně jako horní hranice šesti hráčů, která dokáže zabavit už slušnou bandu skautů a vnoučat na prázdninách.

To všechno jsou prvky, které dělají z My Little Scythe výborného kandidáta na hru, která dětem umožní vstup do světa větších her. Přesto se pořád jedná o deskovku určenou dětem a není to jen „jednoduchá dospělácká hra, kterou už děti zvládnou“. A dost možná si roztomilou variantu Scythe užijete spolu s těmi malými otrapy.

Nejnovější články