Deskovka Městečka na dlani – recenze chytrého, ale nepředvídatelného puzzlu
zdroj: Vlastní foto autora

Deskovka Městečka na dlani – recenze chytrého, ale nepředvídatelného puzzlu

7. 11. 2020 14:58 | Deskové hry | autor: Patrik Hajda |

Městečka na dlani

1–6 hráčů | 45 minut | Od 10 let | česky, bez textu

Během jednoho z veletrhů Spiel v Essenu, jehož jsem se zúčastnil, se na stáncích nedaleko od sebe prezentovaly dvě hry – Tiny Towns a Little Town. Dvě naprosto odlišné hry s názvy tak zaměnitelnými, že jsem po veletrhu netušil, která je která. Pořádek mi v tom udělali až letos čeští vydavatelé, kteří se rozhodli nezávisle na sobě vydat obě tyto hry na našem trhu.

Vydavatelství Rexhry sáhlo po první jmenované a nazvalo ji Městečka na dlani, BoardBros si vzalo tu druhou a dalo jí název Naše osada. A to jsou názvy, které už tak snadno nezaměníte. Zatímco Naše osada ještě nevyšla a mýma rukama neprošla, Městečka na dlani už čekají v regálech obchodů a doufají, že se právě ony stanou vánočním dárkem. Měly by se ale stát? Na to vám odpoví následující řádky.

Osada na dlani

V Městečkách na dlani se každý hráč stává starostou vlastní osady, v níž zavelí k postavení nejrůznějších budov. Nicméně ne vždy budou k dispozici požadované materiály, a protože jde o jakýsi mocenský boj s ostatními osadami, neřeknete ne žádnému nabízenému polenu, cihle, sklu, kameni či obilí. I kdybyste chtěli, odmítnou jednoduše nemůžete. Král vymezil prostředky, a ty se musejí do posledního spotřebovat.

V praxi to pak vypadá tak, že jeden z hráčů má vždy výhradní právo určit, jaký materiál dorazí v příští dodávce. Tento materiál si vezme on sám ze zásoby a umístí na jeden z volných pozemků svého městečka. Ostatní hráči učiní totéž, tedy vezmou si stavitelem řečený materiál a musí ho umístit do svého městečka.

Následně se stavitelem stává hráč po levici, jmenuje jím požadovaný materiál, a ten do své vznikající zástavby zakomponuje každý z přísedících. Než se nadějete, vaše městečko je plné materiálů uspořádaných do tvarů polyominových dílků známých třeba z Tetrisu či nedávno recenzovaného Project L.

V tu chvíli přichází ke slovu vlastní stavba budovy. Jakmile splníte půdorysní podmínku jedné ze sedmi budov v nabídce, můžete vyložené materiály odhodit a na jednom z polí, kde jste budovu budovali, ji skutečně vztyčit. Materiály uvolní cestu nejen nové budově, ale i dalším budoucím projektům. S každým dalším tahem je vaše městečko plnější a prostor pro budování menší.

Městečka na dlani zdroj: Vlastní foto autora

Stavby, body, minuty

Neděláte to samozřejmě jen pro srandu králíkům, myškám, žabkám a dalším obyvatelům vašeho městečka. Budovy vám na konci hry přinesou vítězné bod za předpokladu, že docílíte požadovaných podmínek. Některé budovy chtějí sousedit s jinými, další je výhodné stavět v určitém počtu, jiné potřebují vybranou budovu, aby sami o sobě fungovaly. Sada budov se navíc s každou hrou obměňuje, od každé jsou dostupné čtyři varianty, takže se vám nabídka hned tak neohraje.

Každý z hráčů má navíc vlastní tajnou budovu, s níž může překvapit ostatní stavbyvedoucí a urvat si na své zdánlivě podivně vypadající strategii ještě větší porci bodů. Král ale nemá rád, když jím darovaná půda není využitá naplno, takže vám vezme body za každé nezaplněné místo. A když si nedáte pozor, budete takových míst mít požehanně.

Městečka na dlani se totiž nezdají. Na první pohled jde o roztomilou hru s pravidly vysvětlenými v řádech jednotek minut. Jakmile ale partie započne, zjistíte, že to zas taková sranda není. Nejenže je poměrně obtížné docílit svých plánů, ale chvíli potrvá zvyknout si na jinak jednoduchý mechanismus pokládání materiálů na plán.

V prvních partiích se mi často stávalo, že jsem svou strategii zbytečně překombinoval snahou budovat několik staveb najednou, abych zjistil, že jsem sám sebe zazdil a v konečném důsledku nebyl schopný postavit ani jednu z nich. Ale chybami se člověk učí a jakmile pochopíte, jak zdejší stavba skutečně funguje, začnete si hlavu namáhat ještě víc.

Městečka na dlani zdroj: Vlastní foto autora

Jednoho přání je druhého utrpení

Už jenom určit, jakým ze sedmi budovám se věnovat, je docela oříšek. Některé spolu synergují, jiné se moc netolerují. A nakonec to nezáleží pouze na vás. Jelikož vám ostatní hráči diktují, jaký materiál si MUSÍTE vzít, jste částečně nucení se přizpůsobovat jejich strategiím. Každý materiál lze sice použít ke stavbě více než jedné budovy, ale nebude ojedinělé, že se vám v danou chvíli vůbec nebude hodit. Vy ho ale přesto musíte nasadit a zkazit si tak plány.

Je to docela adrenalin. Ve svém tahu máte plnou kontrolu nad výběrem materiálu, ale mimo svůj tah se můžete leda tak modlit, aby vám to sousedi příliš nezorali, ještě lépe, aby vám vyloženě pomohli. Nepředvídatelnost hry navíc narůstá s počtem hráčů. V šesti lidech je vám nadiktováno pět materiálů, než se znovu dostanete na tah a řeknete svůj jeden, který potřebuje. Pět materiálů, nad nimiž nemáte kontrolu, je opravdu hodně a dochází tak logicky k větším chybám v projektech, které už nikdy nedostavíte.

Čím méně hráčů, tím je hra více průhledná a ve třech či dvou hráčích už není takový problém uskutečňovat myšlenky stanové na začátku. Nechci, aby to vyznělo vyloženě negativně. Městečka na dlani jsou svižnou rodinnou hrou odehranou do půl hodinky (ve dvou máte hotovo za 15 minut), a i když se u ní musí přemýšlet, nejde o vyloženě strategickou hru dáno mírou nepředvídatelnosti v rozhodnutí ostatních hráčů.

Městečka na dlani zdroj: Vlastní foto autora

Nevaž se, odvaž se

Nesmíte to brát moc vážně, protože jinak se budete vztekat, když vám ostatní nepůjdou na ruku. Když to budete moc řešit, může se dostavit frustrace. Když to nebudete řešit, budete se bavit a vyžívat se ve snaze co nejlépe se přizpůsobit nenadále situaci.

Pokud by vás hra vyššího počtu hráčů přeci jen tolik nebavila a chtěli jste nad ní získat trochu větší kontrolu, je zde pro tyto účely zabudované řešení v podobě balíčku karet diktujících výběr materiálů. Hráčům tak vezmete jejich moc rozhodovat a přenecháte jí náhodě.

Teď to možná zní ještě hůř, ale opak je pravdou. V každém tahu v alternativním režimu otáčíte horní kartu z balíčku, která určí, jaký materiál si vezmou všichni hráči. To se stane dvakrát po sobě, aby si následně každý hráč sám za sebe vzal libovolný materiál. Pak osud opět určí dva materiály a hráči si následně zase vezmou libovolný a tak pořád dokola.

Funguje to a za mě jde o preferovaný způsob hry ve větším počtu hráčů. Zmíněný balíček zároveň umožňuje i hru jednoho hráče, kde je vaším cílem dosáhnout co možná největšího skóre. Sólové hře možná chybí zábavná nepředvídatelnost multiplayeru, ale rozhodně ne výzva.

Abych odpověděl na otázku z úvodu, zda si Městečka na dlani zaslouží být rozbalena pod stromečkem, tak rozhodně ano. Jen jimi nesmíte obdarovat hráče, který má nad průběhem hry rád absolutní kontrolu a vše chce propočítat do posledního bodíku.

Tady se vám to totiž nepovede, vaše plány se s každým kolem mění klidně i o 180 stupňů a tato dynamika spojená se svižností hry, jednoduchostí jejích pravidel, krásnými ilustracemi a příjemnými dřevěnými žetony dává dohromady příjemný nevážný rodinný rébus, který si užijí i zkušení hráči v pauze mezi velkými celovečerními deskovkami.

Nejnovější články