Messina 1347

1–4 hráči | 45–120 minut | od 12 let | česky, bez textu

Pokud nejste skutečnými historickými nadšenci, název dnes recenzované hry vám na první dobrou nic neřekne, stejně jako nic neřekl mně. Proto si dáme takovou malou dějinnou lekcičku, abychom se všichni dostali do obrazu.

Ve čtrnáctém století postihla Evropu jedna z největších epidemických pohrom v podobě morové bakteriální potvory, které se přezdívá Černá smrt. Messina je sicilské město, kde to všechno začalo a odkud se nákaza začala brutální rychlostí šířit po Itálii a následně i celé Evropě. Messina 1347 se samozřejmě odkazuje na téma, místo i letopočet počátku téhle neveselé příhody. A dělá to s temnočernou grácií.

Pod hrou z dílny českých Delicious Games je podepsáno autorské duo. Prvotní nápad na téma i základní koncepty hry pochází z designérského pera debutujícího Raúla Fernándeze Aparacia, jeho parťákem je Vladimír Suchý.

Pokud znáte tvorbu Vládi Suchého v čele s jeho vlajkovou lodí Podmořská města, rozhodně vás nezaskočí, že i Messina 1347 je kombinační strategická hra, kde svádíte intelektuální bitvu s oponenty pomocí mechanik minimálně závislých na náhodě a o to víc na dobrém plánování svých tahů. To vše úhledně propojené se samotným tématem hry.

zdroj: Vlastní foto autora

Pryč a zase zpátky

U nejednoho takzvaného eurostylového titulu se člověk neštítí jízlivě poznamenat: „To tam má význam jako kanalizace na Měsíci! Mohlo by se to stejně tak odehrávat v pravěku jako v Šanghaji ve 30tých letech.“ Naproti tomu Messina 1347 je s historickou předlohou prorostlá silou zlaté žíly.

Co můžete proti moru dělat v době neexistujících antibiotik, intravenózní výživy a nevalné hygieny? Zdrhnout. Sbalit saky paky. Do nich pokud možno i nějaký ten lid dělný, církevní a kámoše z vyšších vrstev a vypravit se na své venkovské sídlo, kde vše ve zdraví přečkáte, dá-li Bůh.

Během šesti kol pomocí akcí na modulárním herním plánu získáváte zdroje, kterými jsou finance a dřevo, ale také žetony ohně sloužící k vypalování míst již nákazou zasažených. Sbíráte v ulicích Messiny lidi, které odvážíte na své panství a díky nim se snažíte prosperovat i v omezených venkovských podmínkách.

Itálie byla ve své době jednou z nepokrokovějších oblastí z hlediska administrativy a záznamů. Vaše činy tak nezůstanou bez povšimnutí a budou věčným písmem zapsány do kronik na stupnicích písemných záznamů.

zdroj: Vlastní foto autora

K realizaci toho všeho slouží trojice služebníků, která se v průběhu hry může rozrůst až na pětici. Svoje slouhy po vzoru mechaniky takzvaného workerplacementu nejprve vyšlete v prvním kole na herní plán vykonat vybranou akci, ale zatímco typickým rysem tohoto druhu her je služebníky na konci kola posbírat a znovu v dalším kole umisťovat, tady se setkáváme s originálním prvkem, kdy se panáčci po plánu pouze přesouvají. Za pohyb o více než jedno herní pole je nutné platit penězi, což vytváří zajímavý pocit prostorovosti a chození po městě.

Opravdu neotřelým a především tematickým aspektem hry je samotná dynamika herních kol. Způsob hraní akcí a obecně celkový průběh kola se nemění, ale krása je skrytá v detailech. Zatímco v první polovině hry se mor reprezentovaný černými kostičkami šíří relativně zvolna a k jeho vypálení je nutný pouze jeden žeton plamene, ve čtvrtém kole dojde k explozi nákazy a zbavit se choroby v určité části města vyžaduje dvouplamenný výkon. Naopak v závěru hry, kdy už nemoc svoji zkázu dokonala a přesunula se do lukrativnějších částí kontinentu, se nová ohniska moru neobjevují vůbec.

Rytmus partie ovlivňuje i to, o co se hráči snaží. Zpočátku jde primárně o úprk za brány města. Přeloženo do jazyku herních mechanik je vaší snahou získávat zdroje, lidi a stavět nové budovy na svém panství spolu s posunem na třech stupnicích. Naopak v závěru hry se snažíte obsadit uvolněné mocenské pozice a přemístit své lidi zpět z venkovského sídla do vyprázdněných městských čtvrtí.

Messina 1347 tak excelentně zpracovává pocit z časového průběhu epidemie. Na poli relativně malého množství pravidel vykresluje dobovou atmosféru, a to přesto, že se jedná o klasické „heavy euro“ na body neboli komplexní intelektuální bitvu jednoho až čtyř deskovkářů.

Soupeři až za hranicemi panství

Mezi hráči se rozkládá modulární herní plán, který navíc během hry decentně roste. Dále pak deska se stupnicemi městských i církevních záznamů a morové kroniky. Tam všude probíhá soupeření hráčů o pozice, zdroje a v důsledku o body.

Navíc má ale každý z hráčů před sebou vlastní desku venkovského panství, do které mu nikdo z protihráčů nos strkat nemůže. Zde umisťujete do karantény příchozí, kteří přišli do styku s morem. Leč ani zde není nutné strpět zahálku a po pořízení karanténních baráčků mohou dotyční přinášet slušný příjem. Do hlavní části panství umisťujete ty, co si již karanténou prošli nebo se s chorobou vůbec nepotkali. Každé políčko poskytuje různé bonusy a výhody, které postupně aktivujete.

zdroj: Vlastní foto autora

Plán panství je vlastně taková samostatná hra ve hře. Kombinujete tři druhy lidí (jeptišky, řemeslníky, šlechtice), jejich umístění na plán a následně i způsob aktivace. Na první pohled trochu šílený, grafu podobný plán je ve skutečnosti jednoduchý a nabízí velké spektrum přístupů a strategií.

Navíc jeho mechaniky jsou těsně propojené s hraním na centrálním plánu i pohybem na stupnicích. Vše vedle karanténních domků vyšperkovávají ještě další budovy, kam lze své následovníky umisťovat, aby vám na oplátku dávali zdroje či body.

Suchého šťavnaté rysy

Messina 1347 je typickým příkladem deskové hry, jejíž pravidla sice nějakou chvíli zabere vysvětlit, ale během samotné partie je již vše jasné a přímočaré i díky pěkně zpracované ikonografii. Jednotlivé části hry jsou vzájemně propletené dostatečným množstvím vzájemné rivality a soutěživosti mezi hráči.

Hry Vládi Suchého jsou typické dvěma hlavními rysy. Prvním je řetězení drobných kombinací. Hra přímo vybízí snažit se na sebe navrstvit několik různých bonusů. Po vzoru domina a při správném naplánování můžete sami sebe překvapit, čeho všeho se dá během jediného tahu dosáhnout. Například posun na stupnici morové kroniky způsobí posun na stupnici městských záznamů, a tím zisk nového služebníka, kterého ještě v daném kole využijete. A toto je opravdu ten nejjednodušší příklad takového komba.

zdroj: Vlastní foto autora

Druhým výrazným rysem, který ve hrách českého tvůrce spatřuji, je nepřeberné množství strategií a cest, kterými se můžete za vítězstvím vydat. Některé nemusí být na první pohled zřejmé nebo jejich využití předpokládá hlubší pochopení mechanismů hry.

I v tomhle případě můžeme pro ilustraci zmínit morové lodě připlouvající do města. Přístavy jsou vcelku z ruky. Odměny z žetonů lodí se mění v průběhu partie. A k tomu, aby se vypálení moru a získání žetonu vyplatilo, je potřeba vše provázat s hraním na svém plánu panství. Ale pokud se vám něco takového podaří, budete mít ze sebe nebývale dobrý pocit. Dokonce i v případě, že hru jako takovou nevyhrajete.

Pokud máte strategická náročnější eura v lásce, je pro vás Messina 1347 jednoznačnou volbou. Ale nebojím se ji doporučit i nováčkům, kteří už pár deskovek za sebou mají. Do noty jí totiž hraje krátká herní doba, která se ve dvou hráčích dotýká sympatické jedné hodiny.

zdroj: Vlastní foto autora

Během jedné partie není absolutně možné stihnout všechno. Po dohrání často nastupuje pocit, že byste hned nejraději rozjeli další hru a zkusili něco jiného s tím, že tentokrát to určitě zahrajete mnohem lépe. Pokaždé mě překvapí, co jsem ještě dosud neobjevil, kudy se můžu vydat, s jakou novou strategií můžu přijít.

Na závěr bych rád vyzdvihl grafickou podobu hry. Podepsaný je pod ní Michal Peichl. A to nejen jako ilustrátor, ale je také autorem grafického designu. Michalovy obrázky v sobě nesou zvláštní melancholicky tísnivou atmosféru, která špičkově pasuje k danému tématu. Všechny grafické ikony a elementy jsou navíc jasné a přehledné, jasně naznačují, s kterým herním mechanismem ve hře jsou svázané. I v tom se pozitivně projevuje fakt, že Michal sám je také tvůrcem deskových her.

Pro mě osobně se v Messině spojilo neuvěřitelné množství pozitiv: Uchopení tématu, herní mechaniky, herní doba i grafické zpracování. Snad až na drobnost týkající se splývání žetonů lidiček na herním plánu nemám, co bych hře vytkl a v daném žánru je to pro mě jednoznačná „deset z deseti“, k níž se pravidelně vracím.