Deskovka Cestou necestou – recenze tučného příběhového balíčku
zdroj: Vlastní foto autora

Deskovka Cestou necestou – recenze tučného příběhového balíčku

1. 5. 2021 15:00 | Deskové hry | autor: Patrik Hajda |

Cestou necestou

2–4 hráči | 90 minut | od 13 let | česky

Jméno Ryan Laukat je v deskoherních kruzích dobře známé. Tento autor má talent nejenom na zajímavé hry, ale i jejich výtvarnou stránku, kterou si většinou zařizuje sám. Je to i případ jeho Cestou necestou, která na první pohled zaujme krásnými ilustracemi, na ten druhý důrazem na krásný příběh a na ten třetí velkou upravitelností zážitku díky českému, obsahem natřískanému rozšířenému vydání.

Cestou necestou můžete hrát mnoha různými způsoby – od prosté jednorázové partie přes několikadílnou ságu zaměřenou na příběhy konkrétních hrdinů až po nejrozmáchlejší příběhovou kampaň na deset jednotlivých sezení. Kromě základního kompetitivního režimu tu najdete i kooperační mód.

Ve většině případů přijde ke slovu tučná kniha příběhů ve stylu gamebooku, do níž budete často nahlížet za účelem čtení krásných, humorných i vážných příběhů odehrávajících se ve světě Arzium. Ale než se dostanete k samotným příběhům, měli byste se na dobrodružnou cestu pořádně vybavit.

Město versus svět

Partie Cestou necestou je pro každého hráče rozdělená na dva dílčí celky – přípravu a putování, které se neustále střídají. Přípravou zpravidla začnete. Nacházíte se ve městě, kde můžete do svých řad najmout další dobrodruhy, kteří vám svými schopnostmi pomohou překonat následné překážky. Batohy si naplníte proviantem, vytvoříte si spřežení kiviů, abyste si z výpravy odnesli více pokladů, kapsy vyplníte rubíny pro všechny příležitosti a když uznáte, že jste připravení, opustíte bezpečí města a vyrazíte do divočiny.

Zatímco ve městě jde o docela obyčejný worker placement, kdy v každém svém tahu přesunete figurku na jinou budovu a vykonáte její akci (případně se o takovou možnost porvete se soupeřem, který budovu okupuje, s pomocí kostkového duelu), venku jdete rovnou za nosem a podle své rychlosti dohopkáte po vytyčených zastaveních k vašemu cíli.

Na políčku, kde se zastavíte, můžete získat zlaťáky nebo rubíny a po cestě občas najdete poklad či narazíte na bandity, které budete muset přemoct, chcete-li spanile cválat dál. Na konečném políčku se můžete utábořit a zanechat zde stan, který vám, ale i vašim soupeřům v budoucích výpravách usnadní cestování po mapě. Zároveň vám stan může odemknout bonusy a jde zároveň o ukazatel blížícího se konce hry.

Cestou necestou zdroj: Vlastní foto autora

Bylo nebylo

Ale vás ze všech těch políček budou nejvíce zajímat ta, u nichž se válí žeton knížečky. Znamená to totiž, že vás tam čeká nějaké dobrodružství, nějaká událost plná příležitostí. Každé knížečce na každé z jedenácti obsažených map náleží právě jeden příběh ve zmíněné knize, který vám přečte jeden ze soupeřů.

Vždy se nejprve nastíní situace spolu s nabídkou možností, jak na ni můžete zareagovat. Výsledek vašeho rozhodnutí dopředu neznáte, a tak musíte zapojit představivost a domyslet si, co svojí volbou způsobíte a jaký druh odměny můžete očekávat.

Tyto příběhy jsou tím nejlepším z celé hry. Je radost je číst, je radost je prožívat a je radost jim i jenom naslouchat. Tvůrci si s nimi opravdu vyhráli (chválím také český překlad) a úplně všichni u stolu se za nimi poženou nedbaje na to, zda jim tato honba pomůže k vítězství, či nikoliv. Hlavně, aby něco prožili!

Většinou se jedná o jednorázová dostaveníčka, ale najde se tu i pár rozsáhlejších příběhů táhnoucích se napříč několika mapami v příběhové kampani. Ale musíte na ně mít štěstí. Každý příběh lze během jedné kampaně prožít jen jednou a nikdy nemáte k dispozici všechny, které mapa nabízí, což je dobré pro opakované hraní.

Ale náhodnost v tom, jaký příběh zrovna prožijete, může snadno zapříčinit frustraci – jednomu hráči se může dařit víc a druhému hůř. Stalo se nám, že jeden z hráčů získal klíčové slovo „rudý“, které mohlo posléze odemykat nové dialogové možnosti v navazujících událostech, a tento hráč z toho docela těžil. Ten samý hráč měl rovněž štěstí na události, které ho v jedné partii obdarovaly několika speciálními bonusy, zatímco druhý hráč si z každého příběhu odnesl kromě skvělého zážitku pouze spotřební zboží jako mince, drahokamy či jídlo.

Takovému hráči je pak trochu líto, že jím prožité příběhy nebyly tak štědré, a zatímco on putuje sám, jeho soupeře uhánějícího v tanku doprovází roztomilé koťátko (obojí je skutečně dosažitelné, možná ne v této kombinaci, ale opravdu můžete benefitovat z obrněného vozidla či z přítomnosti huňatého tvorečka).

Cestou necestou zdroj: Vlastní foto autora

Všechno hezké jednou skončí

A pak nastane ten moment, kdy vaše putování skončí. Dojde vám výdrž a je načase vrátit se do města, načerpat nové síly, vyměnit členy družiny, prodat nalezené věci a co nejrychleji vyrazit zase do světa. Jedná se o takový nutný předěl, který není nijak zvlášť zábavný a uděláte vše pro to, abyste ho co nejrychleji nechali za zády a už zase putovali za zajímavými setkáními s roztodivnými obyvateli zdejšího fantaskního světa.

Svým způsobem jde o závod. Jelikož se každý příběh dá prožít jen jednou a mohou za něj být zajímavé odměny, chcete jich sami okusit co nejvíc a zejména na začátku hry jde o ryzí honičku mezi hráči o to, kdo se jako první odváží opustit město a vyrazit do světa.

S malou družinou tam toho mnoho nezvládnete, ale zase jako první ukořistíte nejbližší příběh. S velkou družinou se dostanete mnohem dál, případně venku vydržíte o něco déle, ale i tak se budete cítit pod tlakem a neustále zvažovat, kdy má smysl vrátit se do města a co všechno v něm chcete udělat, než opět vyrazíte do divočiny.

Cestou necestou zdroj: Vlastní foto autora

Je to velmi zajímavý koncept, u kterého jsem se neubránil vzpomínkám na počítačová RPG, v nichž často trávíte nějaký čas v bezpečí měst, než se odvážíte vyrazit na nebezpečné úkoly za jejich branami. A v Cestou necestou je to zpracované dobře. Cítíte, jak vám s každým dalším kolem stoupá adrenalin a modlíte se, aby ostatní hráči ještě neodcházeli a přenechali první krok vám.

Čas strávený ve městě sice není tak poutavý jako na výpravě za příběhy, ale je nutný, abyste z příběhů odcházeli s naditými kapsami (čím lepší máte statistiky družiny, tím lepší možnosti příběhy nabízejí, ale vždy se můžete rozhodnout zariskovat a spolehnout se na štěstěnu v podobě kostky, která vám někdy pomůže se zvládnutím skill checku).

Home Made Legacy

Ačkoliv jsem byl z Cestou necestou díky dvěma originálně propojeným celkům na začátku nadšený, postupně mi na hře začalo vadit, že se vlastně nejedná o hru typu legacy. Příběhy jsou převážně jednorázové, není to jako například v Pánovi prstenů: Putování po Středozemi či v Gloomhavenu, kde napříč jednotlivými hrami sledujete něco většího. V Cestou necestou, i když zrovna hrajete příběhovou kampaň, působí každá z her jako samostatný blok, který nemá žádný vliv na to, co přijde v budoucnu.

Sice si napříč hrami vylepšujete postavu tím, že jí za prožití příběhů odemykáte nové schopnosti, ale nejedná se o nic zásadně měnícího zážitek. Jednotlivé mapy se pak sice tváří být odlišné, ale změny v nich jsou naprosto minimální, a vy proto pocitově hrajete neustále tu samou hru od začátku. Pořád dokola najímáte družinu, vyrážíte s ní ven, družinu upravíte, vyrazíte s ní ven, načerpáte síly, vyrazíte ven a další herní večer úplně to samé, jen za poslechu jiných příběhů.

Cestou necestou zdroj: Vlastní foto autora

Ve hře mi citelně chyběl větší vývoj, postupné změny v pravidlech, nové výchozí podmínky. Nicméně jsem moc rád, že česká verze je rozšířená, tedy obsahuje spoustu obsahu navíc. Krabice je skutečně vrchovatě plná a pořádně těžká, což byste do její velikosti vůbec neřekli. A to proto, že je zde spousta dobrovolných modulů.

Například základní mechanismus dolování rubínů sestávající z prosté tabulky, do níž umisťujete stany, můžete nahradit mnohem zajímavějším dolováním v podobě balíčku, z jehož karet postupně budujete chodby podzemí, a přímo tak vytváříte doly, ve kterých nalézáte mnohem víc než jen drahokamy, dokonce si i zabojujete.

Stejně tak můžete některé budovy ve městě nahradit jejich zajímavějšími alternativami, přidat do hry magii s kouzly, vylepšené kostky, na kterých vám nikdy nepadne zrádná jednička, hru oživíte novými společníky, nepřáteli, poklady, artefakty a jsou tu i nové varianty pro vybrané scénáře, kdyby se vám náhodou zcela ohrály.

Díky těmto modulům jsme si z Cestou necestou vlastně jakési legacy udělali. Po každých dvou partiích jsme přidali některé z modulů, a oživili si tak jinak až moc jednotvárnou hru. A bylo to moc fajn. Většina modulů hru skutečně vylepšuje a už se jich nebudete chtít vzdát. Tímto postupným uváděním do hry není jejich zakomponování nijak přehlcující.

Cestou necestou jsem si v této podomácku splácané variantě nakonec užil. Především ale kvůli nádherným příběhům a krásnému grafickému stylu, které drží zbytek hry, tedy poměrně obyčejné mechanismy zdržující od čtení, nad vodou.

Existují lépe zpracované příběhové hry (třeba zmiňovaný Pán prstenů a Gloomhaven), ale pokud už jste je dohráli, Cestou necestou vás uspokojí. A nelekejte se vyšší ceny. Tady si kupujete opravdu naditou krabici s nevídaným počtem způsobů, jak si zahrát jednu hru. Díky zástupu modulů nebudete o nějakých rozšířeních vůbec přemýšlet, všechno máte v jedné krabici. A to se cení.

Nejnovější články