zavřít

Nejnovější čtenářské recenze

Pokud jste přihlášeni, můžete přidat vlastní recenzi na kartě každé hry.

  • Já bych se tak rád bál

    Hra: F.E.A.R. Windows
    16. 7. 2018 v 19:44 - Autor: MyiTh 0

    "What's the first thing you remember?" Jednoho krásného dne si tak sedím a přemýšlím, jaký dobrý skutek bych dnes mohl udělat, aby byl svět lepší. Tak jsem se rozhodl, že tu skotskou zaplatím a půjdu domů si něco dobrého zahrát. Jelikož můj lap – ťop zažil vydání Minecraft a nechtěl jsem znova zažít zklamání z nově – nainstalované hry, kdy vám FPS nevyskočí nad hodnotu průměrné inteligence Českého politika (přibližně 15), tak jsem se rozhodl sáhnout po něčem starším, ale o to kvalitnějším. Volba padla na první díl série Dead Space, který ale po dvou hodinách hraní a strachu (ano, hrozně moc se bojím a prakticky pořád) jsem vypnul a řekl si, že to bude chtít něco, u čeho vydržím i pozdě v noci bez noční lampičky. Pak mě to trklo asi jako sekera do krku, vždyť já si můžu zahrát F.E.A.R. [Pro případ, že se opravdu čtete tuto recenzi tak vás musím varovat, není to typická recenze, je to moje recenze o hře, kterou prostě zbožňuji, jsem těžce zaujat, trochu ji nenávidím, ale vždy se k ní vrátím.] „He deserved to die. They all deserve to die." Od prvního spuštění vám hudba nastíní pocit, že je někdo, někde (myslím vás) absolutně v prdeli. Jelikož jsem postižen tak po deseti minutách nastavování grafických nastavení si nastavím ultra max. (cítím se jako v sedmém nebi), vyberu si nejtěžší obtížnost a vrhám se do hlubin psychoteroru. První minuty intra se obcházejí bez dlouhých proslovů a s podmanivým hudebním podmazem vás připraví na první kroky. U některých her běžíte dopředu a snažíte se dostat co nejdál a co nejdřív (zdravím Borderlands), protože prostě víte, že někde za sedmero horami a sedmero řekami dostanete sedm levelů a sedmkrát lepší vybavení. Ve FEAR (nech se mi to už psát s tečkami) ale přecházím každou lokaci důkladně a snažím se najít boostery, zvyšující jak život, tak slow-mo. "Stay out of my way!" PANEBOŽE SLOW-MO. Už v starém Max Payne jsem to prostě zbožňoval ale tady … tady je to žena vašich snů držící gamepad a hrající vaší oblíbenou hru s vámi (nahoře bez). Pistolka v každé ruce, plný bar, zmáčknutí jedné klávesy a najednou hra vytvoří dokonalou symfonii, z které vás vytrhne jenom skončení slow-mo módu a zjištění, že jste přišli málem o kejhák, mačkali vyléčení lékárničkou jako smyslů zbaveni a snažili se zabít ty poslední dva. Ano, čte správně a už i předtím jste četli správně. Zde máte životy, žádnou pomalou regeneraci. Sice můžete nosit až 10 lékárniček, ale věřte my, stačí jedna špatná přestřelka a najednou budete nasuchu. To co by vám stačilo v jiné hře na půlku batalionu, tak tady to v špatném provedení je skupina pěti a jeden brzo skončený slow-mo. O lékárničky a o brnění budete přicházet, zvykněte si na to. Nedělejte z toho ukládací a nahrávací festival, přijedete o kus zážitku, zkuste to hrát bez F5 a F9, oplatí se to. Z toho jsem se dostal k nepřátelům. "Kill them! Kill them all!" Nepřátelé nejsou hloupý, pokud vás nevidí tak o vás neví. Zabijte jednoho a už po vás půjdou, dokud vás nenajdou. Mluví o vaší pozici, snaží se vás různě obejít, komunikují mezi sebou. Pokud vystřílíte většinu skupiny, zavolají posily pomocí fónie, skvělé, úžasné, nutí vás to poslouchat jejich rozhovory, hrát to trošku takticky. Nejsou tupý, nebudou se vám hnát pod mušku, počkají si na vás. Jak mi zaplesalo srdce, když jsem viděl nepřítele, jak porazil skříň a měl z ní provizorní úkryt. Přistupte na tento fakt a budete se skvěle bavit. Pravdou je, že se jedná o více méně koridorovou střílečku, ale s několika cestami. Sem tam narazíte na větší prostory, ale nejedná se o velikou slávu, pochopte, tohle není Far Cry, nebo Crysis. K tomu prostředí dále směruje fakt, že kam nemáte jít, tam vás tvůrci nepustí. I když můžete skákat tak něco prostě nepřeskočíte. Na druhou stranu se zde nachází žebříky, které se snaží vyvolat pocit více úrovňového level dizajnu. Snaží, moc jim to nejde, ale stejně vždy platí pravidlo, že higher ground je prostě taktická výhoda, tak pamatujte. Jo, pokud najednou narazíte na opravdu slušný stash zbraní, lékárniček, granátů a brnění, tak za rohem čekejte skvadru, co vám chce pomočit hrob. "They tried to bury their sins, but instead planted the seeds of their doom.“ Co jsem to? … Žebříky … Á sakra… Už jsem vzpomínal, že se opravdu bojím u her, filmů, horor porna i čehokoliv co mi to připomíná? Tak tady jsem během prvního hraní zažil pár lekacích momentů, co se na mně podepsali během celé doby hraní. Bál jsem se žebříků, že jakmile vylezu tak tam na mě „něco bafne“, bál jsem se temných zákoutí, když jsem neměl nabitou baterku a bál jsem se o to víc, když se v rádiu ozvali zvuky jak z opuštěné stodoly plné rezavého nářadí s v pozadí puštěným rádiem, které přeskakuje a chrčí. Nesnáším ty zvuky (rozuměj, že je to fakt dobrý), ani ten tlukot srdce ve hře a pak ten můj. Hustou atmosféru doplňují různé efekty „nadpřirozena“. Padající kusy zdiva, prasknutí žárovky, zahlédnutí mrtvého kolegy, nechte se překvapit. Poslouchejte telefony, které vám velice malinko přiblíží, o co se tady vlastně jedná. Časem jsem se přistihl, že si pustím záznamník, najdu nejbližší roh a sleduji okolí, čekajíc, že se něco stane. Sledujte nápisy na zdech a všímejte si okolí. Taková místnost celá od krve a zbytků toho co kdysi byl člověk s cedulí „Please, keep this room clear“ vás prostě musí uhranout. „Hmmm, she smells nice. She told me so many things." Když se podíváte kloudně na všechny interiéry, exteriéry, postavy a charaktery tak zjistíte jednu věc, ta grafika ve hrách zašla už hodně daleko. Na druhou stranu nám ukazuje i tak stará hra, že základní fyzika bohatě stačí. Vidět vojáčka se houpat s kůlem v hlavě přibitém o zeď vás potěší. Když omylem bouchnete o stolu, shodíte pár desek, leknete se a vypustíte půlku zásobníku do nejbližšího monitoru, vykouzlí se vám úsměv na tváři. Nemyslete si ale, že se jedná o opravdovou fyziku. Nevezmete několik krabic, nenaskládáte je na kupu a nevyskáčete po nich, kam chcete (ach jo, zlatý Half-Life 2). "Where are you taking him?!" Tak, já si myslím, že by to mohlo stačit, co vy na to? Taková ochutnávka. Nešlo mi tu o to popsat všechno, co najdete ve hře, ani rozebrat každý detail. Chtěl jsem jenom a pouze vám přiblížit můj rychlý pohled na hru, která už pomalu ale jistě zapadá prachem a časem. Pokud jste ji hráli tak doufám, že jste si alespoň trochu zavzpomínali, a když tak si porovnali vaše zážitky s těmi mými. Pokud jste se nikdy nedostali k tomuto nebroušenému klenotu, zkuste to, možná vás mile překvapí. J „There is something in the water …“ celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Get Even Hra nezačíná zrovna povzbudivě. V taktické vestě a vojenském vybavení stojíte naproti židli, ke které je připoutána slečna. Slečna má na sobě výbušninu a digitální displej odpočítává poslední vteřiny do výbuchu. BOOOM, exploze, tma. Nakonec se z toho vyklube experiment vojenské korporace, která vyvinula novou výslechovou metodu - helmu spojenou s výkonnými počítači, která dokáže analyzovat myšlenky vyslýchaného, a to i v případě, že se jedná o mrtvou osobu. Get Even exceluje ve vyprávění příběhu, kterému zdatně sekunduje audio složka a parádní soundtrack. Hra je poháněna Unreal Enginem 4 generace, ale vizuál je spíše průměrný. Navíc se nedá vypnout efekt filmového zrna, který v tmavších pasážích kazí zážitek výrazným digitálním šumem, který se filmovému zrnu příliš nepodobá. Vámi ovládaná postava neumí skákat, což je u FPS žánru poměrně neobvyklé. Navíc se mi během 15 hodinového hraní povedlo šestkrát zaseknout o pařez, strom či kámen - zde pomohl pouze odchod do Menu a load posledního checkpointu. Aby technických problémů nebylo málo, tak se mi po dohrání příběhu za Blacka automaticky hra zacyklila. Náprava byla jednoduchá, stačilo odejít do hlavního menu a pokračovat za postavu jménem Red. Bohužel to trvalo několik hodin, než jsem na toto řešení přišel.Zbraně na papíře působí zajímavě (zejména pistole, která umí střílet za roh), ale v reálu ničím nenadchnou. Stejně tak nenadchne soubojový systém, který je nevyvážený a něco mu chybí. Největším problémem je boj z blízka, který téměř neexistuje.  KLADY: + vyprávění příběhu+ audio a soundtrack+ poslání či myšlenka ZÁPORY: - neuspokojivý soubojový systém - zejména při boji z blízka- technické problémy a nedostatky - recyklace interiérů a exteriérů - často se vracíte na stejná místa- vizuál HODNOCENÍ: Zajímavou myšlenku a brilantní vyprávění příběhu sráží neuspokojivý soubojový systém, nudné zbraně, velké množství technických problémů a průměrný vizuál. Projekt zůstal na půli cesty mezi genialitou a zapomněním. Přesto hodnotím 65% a hru doporučuji pořídit ve slevě a dát jí šanci. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Moje první hra na novém PS4 Pro a s ničím lepším v rámci žánru jsem asi nemohl začít. Absolutně skvělá akce, drsné souboje, které jsou naprosto neúnavné, jelikož je i pořád co zlepšovat. Možnosti rozšíření skills, zbraní, výzbroje atd. jsou velmi široké. Hraju už desítky hodin a hra mi ukazuje jen 15 % odehráno! Herní systém je perfektně zpracovaný, kdy stačí jen přeplout po loďce do jiných lokalit, popř. použít brány. Velký svět, který není zároveň zmatečný či až moc velký. Žádné načítání přechodů do jiných levelů atp. Automatický save na 1*. Také bez pocitu opakování cest, oblastí a úkolů. Skvělá bojová kooperace mezi otcem a synem vč. postupného rozvíjení jejich vztahu. Příběh samotný je úchvatný a epický, zvlášť v dnešní době kdy podobnou severskou mytologii vytáhl na světlo Marvel (Thór, Odin, Asgard,..). Volný styl hraní, kdy můžete jít nejdřív řešit vedlejší úkoly, pak hlavní, prostě jak chcete. Když narazíte na příliš silné nepřátele, můžete se k nim vrátit až budete mít větší skills a pomstít se ...to mě baví! Řešení jednodušších i trochu složitějších způsobů jak k pokladu taky. Na PS4 Pro a 4K HDR 10bit TV je grafika absolutně ohromující! Nádherné epické lokace to ještě umocňují. Hladina vody, paprsky lámající se o hory, protínajíc lesy a vodopády, mlha, pára, oheň, sníh na horách ...famózní, slast pro oči. Nikde nezaznamenáte náznak rozostření pixelu, sekání či zpomalení obrazu. Textury na oblečení postav jako živé. Zvukově také naprosto perfektně zmáknutý, prostorový efekt top. Jako dlouholetý hráč na PC si jen musím hodně zvykat na míření s ovladačem. Zvláště u soubojů s bossy, kdy po nich chcete hodit sekerou přímo hlavy, rychle jí přitáhnout zpět a ještě uhýbat útokům a to vše tak za 2 vteřiny ...to je výzva! Občas je to hodně náročné až vás z toho bolí ruce :D Ale to je na tom taky skvělý. Každopádně, nějakou chybu jsem vlastně nenašel. Souboje, herní systém, pohyby, kooperace, grafika, příběh, hudba - vše na 100%. Pecka!! celá recenze

    Hodnocení čtenáře 10/10

  • Nezapomenutelné

    Hra: Heavy Rain PS4
    8. 5. 2018 v 19:18 - Autor: nero 0

    David Cage je génius. Tečka. Takhle atmosferickou pecku jsem nehrál od dob L.A Noire a asi ani dlouho hrát nebudu. Ovládání hrozně zestárlo, ale grafika je pořád hezká (rok 2018). Jedna z nejlepších her "za dvě kila", co se dá sehnat. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Vynikající - strhující

    Hra: God of War PS4
    1. 5. 2018 v 12:48 - Autor: nero 0

    Jak poznáte fantastickou hru? Tak, že od ní ani neodejdete na záchod a radši trpíte. Tak, že epická scéna střídá epickou scénu a že příběh vás od začátku do konce nepřestane udivovat. Jediná mini výtka k tomuto dílu je ta, že "se vždy něco NEČEKANĚ podělá" a musíte najednou sehnat nějaký klíče nebo něco podobného. To už jsme viděli stokrát. Jinak je hra snad bezchybná. Must have, must play. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Zážitek roku 2018

    Hra: Far Cry 5 PS4
    21. 4. 2018 v 14:41 - Autor: nero 0

    Vůbec jsem to nečekal, protože mě žádný předchozí díl extra nenadchnul (kromě stařičké jedničky), ale Far Cry 5 je pro mne zážitek roku. Bavilo mě snad úplně všechno. Atmosféra, svět, štědrý systém rozdávání talentů, parťáci, i to blbý rybaření. Famózní hra, která vydrží na hodně dlouho. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Total War hry mě obraly o část života, příjemně. První Shogun mě nenadchnul, ale Rome 1 a Medieval 2 byli velmi povedené. Dále nebyl čas, až nyní trochu, a nový počin: Warhammer 2. Přesun do fantasy světa přináší nové možnosti. Jak se s tím tedy Creative Assembly popasovali? První dojmy jsou výborné. Grafika sice od dob Medievalu extra krásy nepřibrala, ale různorodost klanů, rozsáhlá mapa ne nepodobná rozložení kontinentů na Zemi, a spousta možností jsou skvělé. Zvolil jsem Elfy a Teclise. Mám rád, když dobro vítězí nad zlem, v tomto případě nad Dark Elfy, a Skaveny. První kroky jsou náročné na mikro management. Každá chybička může zdržet o pár dalších tahů, ale brzy zabírám první provincii, posiluji armádu na maximum jednotek a rozhlížím se. V bojích je fénix skvělý, hlavně jeho bombardovací schopnosti dokážou významně oslabit protivníka. U dobývání měst stačí vyslat fénixe za hradby a počkat až se většina jednotek soupeře stáhne vzad, a na hradby se vrátí už dobyté. Levá půlka ostrova je brzy moje, nebo ji má nakloněný klan se kterým uzavíráme alianci. Pravou polovinu terorizují na střídačku temní elfi, divoké klany a piráti. Původní spojenec zůstal se dvěmi městy a rád uzavírá konfederaci - začlenění do mé říše. Bohužel jsem nemohl dříve přispěchat na pomoc, na druhou armádu nebyly finance, respektive bych zabrzdil rozvoj všech svých měst. Postupně dobývám celý ostrov, vyjma spojených klanů a pirátů, se kterými uzavírám alianci. Hra mě baví náramně, mám 3 armády, co dál? Jdu na sever vyhladit barbarské kmeny a postupuji na západ do země temných elfů. Hra začíná zadrhávat. Správa měst je fajn, když jich máte do 10, ale pak to je neskutečný opruz, kéž by šla alespoň zaklikat fronta. Správa hrdinů a armád také. Při zahájení rituálu se na mém území pseudonáhodně vygenerují nepřátelské armády. Zpočátku 2 slabé, později 5 plných, do toho na mě posílá 6. armádu vždy můj největší sok. Hra mě už tak nebaví. Mám ekonomickou i vojenskou převahu, ale příliš zdržuje vracení/budování armád kvůli rituálům, management rozrůstající říše, povyšování všech 20 postav a že bych měl vybírat předměty hrdinům si vzpomenu opravdu jednou za čas. Posledních 30 tahů doklepu silou vůle. Ač mám jasnou převahu, poslední jobovka mi vypálí 3 města. Spoiler: No nic, soupeř rozprášen a místo oslavy závěrečná bitva. Bitva je docela dlouhá a středně těžká, ale po hodině vítězím, obstojný závěr, i když trochu nelogický. Mé dojmy nejsou za 9, ale za 7, při tom stačí málo. Předat správu kolonie počítači/správci. Hrdinů by mohlo být méně, max 3-4, mágové - proboha proč si nemůžu vybrat jednoho mága a kouzla co se mi hodí? Obecně tutoriál kouzel by nebyl na škodu. Nobles a Loremasters - k čemu, v bitvě nic moc a víc mikromanagementu? Pochvala je za unikátní jednotky (wheel of death či jak se to jmenovalo byla výzva) Hra se skvělým potenciálem, ale stejně jako Rome a Medieval nedokáží udržet zápal v druhé polovině, a místo abyste se na konec těšili, chcete to mít jen rychle za sebou, a ono se to táhne čím dál pomaleji...škoda. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Osvobození v ohni

    Hra: Pyre Windows
    18. 4. 2018 v 16:56 - Autor: fallanga 0

    Vy! Vy co to právě čtete! Vy všichni jste vinni. Jste vinni čtenářskou gramotností a tímto vás odsuzuji k doživotí ve vyhnanství. Zpátky do našeho krásného Commonwealthu se už nikdy nepodíváte. Tento rozsudek je nevratný. Ledaže... Doživotí ve vyhnanství Takhle nějak začíná hra Pyre. Vy, tělesně ne moc statný jedinec, jste odsouzen k doživotí ve vyhnanství. Váš prohřešek? Schopnost číst. Vaše vlastní země vás vyhnala pryč, do Downside, místa plného strastí a nebezpečí. Kdyby nebylo tří cizinců, kteří se vás ujmuli, zemřeli byste. Co chtějí cizinci na oplátku? Vaši schopnost číst. Zjistíte, že ve skutečnosti je cesta ven. Pomocí posvátných rituálů, které vyžadují triumvirát hráčů a jednoho Readera (což jste vy). Vy a vaši tři noví přátelé se tedy vydáváte na cestu za svobodou. Tři budou činit jako jeden Hra vám velmi rychle představí vaše společníky a průběh dalších přibližně deseti hodin. Zkráceně, cestujete po mapě, občas se rozhodnete kam jít, proti komu hrát, občas pokecáte se společníky a hlavně, se účastníte rituálů. Ty probíhají jako sportovní hra. Máte tým o třech lidech, Pyre, představující váš život a Orb, sloužící jako míč. Vaším úkolem je dostat Orb do nepřátelského Pyre a zabránit protivníkům dostat ho naopak k vám. Každý z vašich hráčů má jiné vlastnosti a jiné schopnosti. Všichni ovšem dokáží sprintovat (což vyčerpává staminu), vyhýbat se nepřátelským útokům a vrhat auru. Aura je kruh okolo vaší postavy, který slouží jako vaše zbraň. Když se váš protivník dotkne vaší aury, je na chvíli "vyloučen" ze hry. Auru můžete také vrhat a útočit tak na dálku. A háček celého rituálu? Aura zmizí, když vezmete Orb. Musíte být tedy extrémně opatrní. Každý hrdina se taky ovládá trochu jinak, musíte si tedy přihrávat Orb mezi sebou, všichni tři musí fungovat jako jeden. Případně, všichni dva musí fungovat jako jeden, protože poté co skočíte do nepřátelského ohně, tak bude onen hráč vyloučen. Stopy RPG Rituálů se účastní vždy 3 hráči. Vždy si budete moct vybrat z několika vašich společníků, každý má samozřejmě své výhody i nevýhody. Gilman je rychlý hráč, ale jeho aura je minimální, Ti'Zo umí létat a explodovat, ale po vyčerpání staminy je extrémně pomalý, Bertrude umí střílet auru ve velkém rozpětí, ale rychle se vyčerpá. Po každém rituálu získají vaši hráči zkušenosti, za které jim potom koupíte nějaké schopnosti, a ti, kteří nehráli, získají inspiraci, díky které získají zkušenosti rychleji. Kromě toho si své společníky můžete vylepšit jedním talismanem, který jim přidá nějakou výhodu. Kromě způsobu, jak se dostat na svobodu, jsou vaši společníci i vaši dobří přátelé, občas s nimi můžete rozmlouvat a zjistit o nich více, což vám pomůže si k nim vytvořit nějaký vztah, který, kromě role emocionální, hraje i roli v rozhodování o tom, kterého společníka osvobodíte. Protože, ano, své společníky osvobodíte, kolik a koho, to je jenom na vás. Záleží na tom, jak si povedete v rituálech, na tom, koho budete v rituálech využívat a na tom, jestli raději pošlete domů svého oblíbence, nebo si ho necháte u sebe, protože je fakt skvělý hráč a bez něj budou zápasy mnohem těžší. Bude vás tedy provázet konflikt mezi logikou a emocemi. Starý Supergiant v novém kabátku Nyní už víte, jak vypadá hra, ještě jsem ovšem nezmínil to, co spojuje Pyre s předchozími počiny Supergiant Games. Těch pojítek je několik. Za prvé, je to nádherný vizuál a ozvučení. Vypíchl bych skladbu "Never to Return". Většinu skladeb si samozřejmě můžete pustit ve vašem vagónu, který slouží jako vaše základna. Další pojítko, upravení obtížnosti. Kromě základních tří obtížností si můžete obtížnost zvýšit ještě přímo ve hře, pomocí souhvězdí, které dají vašim protivníkům výhodu, vám naopak budou rychleji levelovat postavy. Zde bych vytkl jednu věc, a to, že tentokrát tohle "umělé" navýšení obtížnosti nefunguje. Odměna v podobě více zkušeností není adekvátní, protože ta hra je po aktivaci souhvězdí fakt obtížná, de facto nemožná. Po aktivaci všech souhvězdí, jsem sice leveloval mnohem rychleji, ale úrovně jsou omezeny na číslo 5 a navíc jsem potom nevyhrál ani jeden zápas. Hru jsem si musel snížit na nejlehčí obtížnost, abych to s aktivovanými souhvězdími dával. Na nejtěžší obtížnost bez souhvězdí byla hra adekvátně těžká. Většinou jsem vyhrál, ale dalo mi to zabrat, občas jsem ale dostal na zadek. Posledním pojítkem je celková atmosféra hry, kterou je těžké popsat, ale kdo hrál Bastion nebo Transistor, tak ví, co má očekávat. Verdikt + Postavy + Soundtrack + Zábavná hratelnost - Nepovedený systém souhvězdí Pyre je třetí hrou z dílny Supergiant Games a jde to poznat. Od okamžiku, kdy hru zapnete, až do konce, máte pocit, že jste to už hráli. Přestože je to něco naprosto jiného, tak to působí stejně precisně, jako jejich předchozí počiny. Má to pár chybek, nedokonalý systém souhvězdí je tou nejvýraznější. Každému navíc nemusí sednou tenhle podivný hybrid sportovního a strategického RPG. Jedná se o největší hru od skvělého studia, dle mého názoru je ovšem nejslabší, pořád ale stojí za to. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Píše se první polovina 19. století a v Portlandu na mě čeká lokomotiva s jedním nuzným vagonem a na perónu postává právník mého otce. Nedávno zesnulého, za podivných okolností a s rivalem, kterému se jeho smrt náramně hodila. Abych zabránila jeho nekalým úmyslům, vypudit Indiány kvůli stavbě železnice, musím získat nadpoloviční většinu akcií naší (kdysi) rodinné firmy National Pacific Railroad Company. Milý pan právník mi poradil, že bych měla začít se svými sourozenci, o kterých ale bohužel, světe div se, nemá žádné informace, takže si je musím najít sama. Ze začátku je příběh, logicky, docela nahuštěný, ale zanedlouho, když máte odemčeno několik cest a měst, příběhová pressure trochu ustoupí a vy tak máte čas na ponoření se do atmosféry rané Ameriky. Rozhodně se ale vyplatí si prvních pár příběhových úkolů odehrát, než začnete plnit vedlejší mise a zásobovat města. Nejenom, že si do začátku vyděláte nějaký ten drobák, ale zároveň si i odemknete některé z cest a vybudujete si v počátečních městech kladnou pověst, díky čemuž budete dostávat lukrativnější zakázky a úkoly. Také není na škodu, si v každém navštíveném městě předplatit noviny, abyste měli vždy přehled o aktuálních tržních cenách. Pozor, pokud se někdy dostanete do úzkých s penězi, budete si je muset přeplatit všechny po jednom znova. Během mých dalekých výprav mezi Severem a Jihem sleduji počátky americké občanské války, zásobuji města tabákem, zbraněmi či alkoholem, kolikrát tajně, pod rouškou tmy, jelikož zrovna ve městě kam potřebuji, platí ta či ona prohibice. Setkávám se s Abrahamem Lincolnem a odvezu ho, spolu s nákladem oceli, do Washingtonu, cestou z Atlanty do Knoxvillu se, jen tak mimochodem, zúčastním Velké lokomotivní honičky a cestou zpět pomůžu Samuelu Coltovi dopravit jeho revolver Generálu Leeovi. Můžu být hodná samaritánka, pomáhat spravovat lokomotivy a nabírat zbloudilé pocestné na cestě mezi městy nebo se můžu přidat k jedné ze stran a pomáhat hlavně těm. A nebo taky můžu být jedna proti všem, pašovat zboží, přepadat tábory u cest a civilisty, prostě bandita. A tím se dostáváme k tomu nejakčnějšímu ve hře - řízení vlaku při honičkách. Já přikládám jako divá a páčkami reguluji rychlost, zatímco můj věrný společník/ věrní společníci (záleží na vás a vašem vlaku jestli uvezete armádu ;)) odstřelují jednotlivé protivníky ze sedel a za barelama. Problém nastává, když je napadne dát vám do cesty zátaras a naskáčou vám do vlaku. Pak hoří zboží, létají zuby a vnitřnosti, to podle zbraně kterou zrovna máte a poklidná manažerská adventura se mění v krvavý strategický boj o život. Každá z postav má své schopnosti a je vhodné jim uzpůsobit jak jejich vybavení tak úkoly při samotném boji, po kterém je samozřejmě musíte vyléčit - buď je dovezete do nejbližší nemocnice, koupíte si lékařský vůz a nebo si najdete společníka doktora. Možností je hodně, herní doba dlouhá - vlastně, jak se to vezme. Kampaň samotná skončí po dohrání příběhu, ve hře je ale i možnost volné hry, která vás nechá dělat co je libo dlouhé hodiny a náhodně vám do cesty předhazuje úkoly podobné těm příběhovým. Tam už vás nic netlačí a pokud si chcete vybudovat vlakové impérium jednoho vlaku, můžete. A nebo taky zkrachujete a nebudete mít ani na uhlí na cestu domů. Bounty Train si půjčuje mechaniky rovnou od několika herních žánrů a dle mého názoru jim to funguje naprosto skvěle. Myslím, že se k ní budu často vracet, když si budu chtít odpočinout a nadýchat se atmosféry toho pravého Divokého Západu.  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Ve hře máte skvělý pocit z jízdy na koni, nechybí napínavý příběh a rozmanité vedlejší úkoly od práce kovboje, přes ostrahu mostu až po službu u Ponny Expressu či kariéra hazardního hráče či lovce desperátů. Audio stránka je též bezchybná - pardní westenové melodie a profesionální dabing. S grafikou je to už poněkud horší, je zde vidět, že hra vyšla již v roce 2005, tedy před dlouhými 12 lety. Prostředí je přesto stále na slušné úrovni, exteriéry jsou velmi dobré a interiéry obstojné. Modely koní jsou, i přes svůj věk, stále velmi slušné. O to hůř však působí modely postav, animace obličejů a jejich gesta. Hra také nepodporuje širokoúhlý formát obrazovky a rozlišení je značně limitované. Poslední jmenované nešvary lze obejít instalací Gun Widescreen Fixu. Ten funguje obstojně, občas však při startu spadne - hru je pak potřeba spouštět tolikrát, až se to povede, poté už funguje bezchybně. Závěrečný Bossfight je poněkud tvrdším oříškem, ale tak je to v pořádku. Po dohrání příběhové linie můžete plnit nedokončené vedlejší úlohy a vylepšovat tak své statistiky a získávat peníze. Bohužel už to působí poněkud nevěrohodně a samoúčelně.  Celkově se jedná o neprávem opomíjený titul z prostředí divokého západu, který by si rozhodně zasloužil pokračování. KLADY:+ Příběh+ Hratelnost+ Audio a dabing+ Jízda na koni+ Velikost (2.6 GB na disku)+ Malá HW náročnost+ CenaZÁPORY:- Zastaralá grafika- Hra je zamknutá na 30 FPS- Poměrně krátká herní doba- Po dohrání příběhové mise vedlejší úkoly přestávají dávat smysl- Chybí ČJ- Absence Steam trofejí a karet pro tvorbu odznanů celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Humorný výlet do Egypta poprvé

    Hra: Ankh Windows
    18. 4. 2018 v 16:44 - Autor: PLuto.petr 0

    Adventura Ankh spatřila světlo světa již v roce 2006. Tvůrci z Deck 13 započali sérii o egyptském mladíkovi, který se nevědomky stal nejen strážcem Ankhu, ale svou lehkovážností na něj bylo svrženo prokletí. Assilovi, jak se mladík jmenuje, tak nezbylo nic jiného, než sám sebe zachránit.V pěti různých kapitolách se tak vydává do různých končin Káhiry či jiných ikonických mist Egypta, aby sám sebe dokázal zachránit. Celá hra je spíše humornějšího rázu, na vtípky či narážky různé kvality narazíte skoro na každém kroku. Ruku v ruce s tím jde i stylizované a na svou dobu i kvalitativně podařené polygonové 3D prostředí, ve kterém se tato hra odehrává. Naštěstí se tvůrci nepouštěli do žádných experimentů a naservírovali hráčům klasické point-and-click ovládání.Už v době vzniku bylo jasné, že hra nezanechá v adventurní historii nějakou výraznější stopu, v české kotlině navíc podpořenou opravdu nevydařeným překladem. Jako oddechovka s humorným příběhem však rozhodně za zahrání stojí. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 6/10

  • Asi to měli na háku Pokud si nebudete jisti nákupem hry, pak se můžete vrátit k těmto řádkům, které vám pomohou učinit rozhodnutí. Nechce se mi příliš hodnotit zda je hra dobrá nebo ne, spíše se budu snažit popsat jaká je. Četl jsem několik recenzí ale ani v jediné nebylo zmíněno několik základních a dovolím si tvrdit i velmi podstatných faktů. První překvapení se týká absencí podpory volantu, ne žě by mne to nenapadlo, ale nechtělo se mi věřit, že by si toto vývojáři dovolí. Nu dovolili. A dovolili si toho mnohem více. další překvapení bylo, když jsem si chtěl v grafice upravit jas. Popravdě ještě jsem se nesetkal s hrou, ve které by tento parametr nešel nastavit. Vaším údělem je prohrávat Jsou zde ale i dobré nápady, ovšem jejich provedení je optimisticky řečeno směšné, realisticky řečeno hrůza. Budiž dobrým příkladem je systém sázek na to jak vaše jízda dopadne. Například driftujete 2000 metrů, dojeďte do cíle bez kolize s jiným vozidlem atakdál. Nebudu zde rozebírat reálnost dosažení cílů, jako je driftovat dva kilometry, nebo nemít kolizi. Klíčové jsou zde jiné záludnosti. Pozor. Nepřehlédněte klíčovou frázi ve finální části věty: "...and win the race.". Zde narážím na vskutku "revoluční" mechanismus, který si pro vás vymysleli autoři hry. Vaším údělem je totiž prohrávat. Hovězí steak je umění Toto vám rychle dojde v ubíjejícím grindu, pokud závodíte s ostatními soupeři (např. single race). Můžete mít sebelépe vybavené auto, soupeři jsou vždy o něco lepší a výsledkem hry je pak mnohem více náhoda než vaše jezdecké schopnosti. Dokonce jsem nabyl dojem, že čím lépe jedu, tím zuřivěji se mne snaží hra potrestat. rozhodně nečekejte, že k dobrému výsledku povedou vaše jezdecké schopnosti. Jedním z hlavních prvků hry je totiž totální neférovost. Nakonec jsem nalezl jakýs takýs způsob jak proti této neférovosti bojovat. Nesmíte jezdit jako "prase". Za to vás hra rychle vytrestá. Spíše bych řekl, že musíte jezdit jako "dobytek". Musíte totiž počítat s tím, že vás hra za jakoukoli nečistou jízdu z vaší strany ihned potrestá. Například vám vjede do cesty jedno auto, pokud to vyberete, hned je tam druhé, které už většinou nevyberete. Pokud to náhodou vyberete, připravte se na to, že vzápětí nabouráte do skály, sloupu či jiné nepoddajné překážky. Minete checkpoint, vjedete na jinou silnici nebo do vás nabourají jiní AI hráči. Pokud ale začnete jezdit s předvídatelností "dobytka", budte počítat s neférovostí hry a začnete tedy jezdit naprosto nepředvídatelně, najednou na vás začnou být algoritny hry krátké. Tu se budte jízlivě usmívat, jak hra "trapně" poslala auta, do kterých jste měli nabourat úplně jinam. Nesmyslně dupnete na brzdu, nebou použijete "ručku" a hra je najednou zmatená a vy jedete dál. Hlavní pravidlem je nepustit nikoho před sebe. Naučte se šikovně bourat, blokovat a hlavně vybírat všechny neférové "back stabber" kolize. Je jasné, že pokud nikoho nepustíte, dojedete první. Asi. Život je jen náhoda... U této hry někdy nevíte. Nevyváženost hry jen podtrhuje téměř naprostá bezchybnost AI soupeřů, i když jedete na nějnižší obtížnost. Pokud se snažíte někoho předjet tím že do něj nabouráte, končíte. soupěř ustojí jakoukoli kolizi. Může se pětkrát za sebou otočit na střechu a vy dostat jen nevýznamný smyk, soupeř se stejně zázračně objeví několik metrů před vámi. Jsou zde dva jediné prvky na které se v této hře lze spolehnout. Prvním je náhoda. Druhým je nitro. Ano je to smutné konstatování, ale bez nitra nejte, nejste schopni zvítězit. Je to o to smutnější, že nitro je asi to poslední co by seriozní hráč hrající automobilovou závodní hru chtěl ve hře vidět. Není to pak o jěždění ale o náhodě a zběsilém mačkání talčítka s nitrem. Pokud tedy bylo cílem autorů vaše ponížení, drsně řečeno "vymáchat vám r...pák v bahně", pak úkol splnili. Naprosto Komicky v tomto kontextu viznívá i podtitul série: "Payback". Payback... Je to payback za to, že jste hru zakoupili. Výše popsaná taktika a filosofie je možná oblíbená v autokratických systémech jako je třeba Irán nebo Severní Korea. Nikoli však v systémech jako ten náš. Jsem si jist, že tuto hru nebudete mít rádi. A to jsem ani nezmínil systém vylepšování aut. Opět rychle pochopíte, že jedním z hlavních prvků je náhoda. Ve skutečnosti systém za zmínku nestojí. Jediné co bych asi mohl, je týmu, který tento systém vyprodukoval dát číslo na psychiatra. Jedna z mála věcí, které jsou v této hře slušné je grafika, což ale paradoxně jen křiklavě podtrhuje zoufalost celého počinu. Pokud se ale přesto rozhodnote pro nákup, pak se připravte na totální ponížení, zřeknutí se toho čeho by jste se jinak nevzdali a překousnotí toho co by jste jinak nepřekousli. Budete prostě jen a jen ustupovat. Mé doporučení (až budete vyťukávat číslo kreditky) je shodou okolností má oblíbená vojenská taktika: "Fall back!!!". celá recenze

    Hodnocení čtenáře 4/10

  • Solidní úvod do Souls série

    Hra: Demon's Souls PS3
    18. 4. 2018 v 16:33 - Autor: Say10 0

    Prvotní hra ze série Souls nebo také Soulsborne. Původně vydaná pouze pro Japonský trh, ale později pro velký úspěch, byla vydána i pro ostatní trhy, přesto ji málo hráčů zná či dokonce hrálo. Proto se pokusím hru přiblížit všem co přemýšlí o koupi nebo je jen zajímá, jak si vede prvotina Souls.  PS3 only Nikoho asi nepřekvapí, že japonská hra v době svého vydání byla exkluzivní pro PS3. To jí bohužel vydrželo a pokud chcete pokořit i tento díl série, tak vám nezbyde nic jiného než pořídit konzoli PS3 (zde se dá hra zakoupit v PS store za 500,-) nebo si hru zahrát pomocí emulátoru na PC, ale tato verze je nestabilní a v otevřených lokacích se nedostanete přes 10FPS i na sebelepším stroji. Tím vzniká otázka, vyplatí kvůli tomu pořídit PS3? Pokud jste fanda starších konzolovek a konzoli by jste využil i k jejich zahrání, tak potom ano. Pokud jste velkým fandou Soulsborne série a nevadí vám vyhodit pár tisíc za konzoli kvůli jedné hře, tak ano. Pokud by jste konzoli jinak nevyužili a nejste ani tak velkým fandou, tak rozhodně ne a důvodů je hned několik. Just like Dark Souls  Ano, tuto větu slýcháme v posledních letech velice často i s jejími variantami: " To kopíruje Dark Souls." nebo "Je to takové Dark Souls mezi .......", ale ti co hráli hry ze Soulsborne série a tedy i jejich prvotinu, tak vědí, že by to mělo znít spíše: "Just like Demon's Souls." a to i když se bavíme o dalších dílech v sérii. Ano, hry v sérii Soulsborne vykrádají svojí prvotinu stejně, jako třeba Lords of the Fallen vykrádá Dark Souls. S nadsázkou se dá říct, že ten kdo si zahrál Demon's Souls, jako by hrál všechny hry v sérii. Díly od Dark Souls 1 sice spoustu věcí přidávají, ale ten kdo si zahraje DS1, DS2, Bloodborne a DS3 a poté si zahraje Demon's Souls, tak zjistí, že matka série obsahuje spoustu věcí co najdete v dalších dílech. Ale není to na škodu, protože další díly si berou z Demon's Souls to nejlepší a dělají to lépe, i když občas si vezmou to horší a udělají to stejně blbě. Těžko na cvičišti, k smíchu na bojišti Demon's Souls je stejně jako její potomci těžká, neférová a brutální, tedy aspoň ze začátku. Ale na rozdíl od pozdějších dílů je místy a hlavně ke konci směšně lehká. A důvodů je hned několik. Prvním důvodem jsou bossové, kteří až na výjimky, jsou spíše vtipným zakončením lokace než tuhým zlatým hřebem. Na rozdíl od pozdějších dílů, zde jsou bossové pomalý, neohrabaní, nudní a kolikrát se dokáží zabít i sami. Poškození vám dělají stále mnohonásobně větší než vy jim, ale k čemu to je, když většinou vás ani nedokáží trefit. Takže zde platí o to víc, že průchod lokací je težší než samotní bossové. Za celý můj průchod jsem nenarazil na bosse, který by mi dělal větší problémy, natož aby mě frustroval, jako se stávalo u jiných dílů. Ano, mluvím o vás pánové Nameless King a Midir. Druhým důvodem jsou Lifegems v1.0, zde se jim sice říká Grass, ale princip je stejný, jako v Dark Souls 2. Ze začátku je trávy sice málo, protože padne jen občas a soulů na nákup není dost, ale jakmile si najdete lokaci kde se dají duše dobře farmit, tak si trávy nakoupíte mraky a nemáte s léčením problém. Posledním zásadním důvodem je, že stát se zde přesíleným pravdu jde a není to těžké. V pozdějších dílech se sice také můžete nafarmit a být opravdu silní, ale nikdy se nestane, že jste až tak silní, že si můžete dovolit vše a nezaplatit za to životem. V Demon's Souls vám stačí pár levelů a zbraň +8 (nepotřebujete ani max. vylepšení zbraně) a bossové se stávají spíše z vás. Boss, který vás před hodinou zabil na dva údery, si teď ani neškrtne. Levelování a vylepšování zbraní Stejně jako v Dark Souls, tak i zde jsou univerzálním platidlem duše (Souls). Ty padají ze zabitých nepřátel nebo je nacházíte formou itemu. Získané duše dále proměňujete u Keeperky na levely, které určují sílu vaší postavy. Za každý zakoupený level si přidělíte jeden bod do jedné vlastnosti (zdraví, sílá, obratnost, magie atd...), která se tím navýší. Nebo si u obchodníků za ně nakupujete itemy. U kováře je dáte za vylepšení své zbraně. K tomu potřebujete navíc Shards dle typu a úrovně vaší zbraně. Ve hře se také nacházejí duše démonů, které získáte za poražení bosse a lze je využít pro získání dodatečných duší (zkonzumujete je) nebo pro výrobu zbraně démona. První neznamená nejlepšíPřestože v mnoha případech platí, že první díl je nejlepší a s dalšími díly jde kvalita dolů, tak zde tomu tak bohužel či bohudík není. Demon's Souls sice obsahuje prakticky vše co známe z dalších dílů, ale její nástupci to dělají lépe a to i černý kůň série DS 2. Ať už se jedná o balanc obtížnosti, systém léčení, design soubojů s bossi nebo herní dobu. Možná je to způsobeno, že jsem před prvním dohráním Demon's Souls strávil v ostatních dílech desítky/stovky hodin, ale první průchod mi zde zabral 12h a to jsem hru předtím nehrál ani jsem neviděl žádný průchod na internetu. Demon's Souls bych označil za nejslabší článek série, ale přesto položila hra základy dnes již kultovní sérii. Některé prvky jsme sice v dalších dílech už neviděli (např. World Tendency), ale spoustu věcí si její nástupci vzali a udělali to stejně (s menší obměnou) nebo lépe. Závěrem můžu jen říci, že jakožto fanda série jsem si hru užil a nelituji času, který jsem tomu věnoval. Dalším fandům, kteří vlastní PS3 a ještě neměli tu čest si Demon's Souls zahrát, můžu hru s čistým svědomím doporučit, pokud chtějí vědět, jak to vše začalo. Ti z vás co PS3 nevlastní nebo nepotřebujete hrát vše ze Soulsbornne série, tak v klidu můžete Demon's Souls přeskočit a hrát pouze novější díly. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • I v tomto pokračování se podíváme do alternativní historie, tentokrát však do 60 let 20 století. nacistické Německo si porobilo USA a vládne světu. Předchozí dobrodružství B.J. se však minulo účinkem a kdysi hrdý národ se Říši podrobil, ale stále je tu ještě naděje, že to nebude navždy. Neohrožený B.J. Blazkowitz se svojí dobojovou skupinou se snaží rozpoutat revoluci a hádejte, jak to asi dopadne?KLADY:+ hratelnost+ vizuál+ audio+ relativně dlouhá herní doba+ slušná odladěnost+ Steam trofeje+ možnost manuálního ukládání+ ve hře se objeví i stárnocí Adolf HitlerZÁPORY:- příběh není bůhvíjak objevný - hon na nacistické generály se nápadně podobá DLC obsahu- bez DLC zabere na disku 48 GB- chybí čeština- nejsou karty pro tvorbu odznakůHODNOCENÍ:O dost lepší než Wolfenstein: Old Blood (60%), ale o něco horší než Wolfenstein: New Order (91%). Celkově hodnotím 80%  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Mám odehráno přes 60 hodin a musím říci, že je to opravdu nejlepší česká hra. Osobně mě baví více něž Zaklínač 3. + grafika českých krajin + super atmosféra + odlišné originální questy + skvělá hratelnost, boje atd. + dobrý příběh + je to hardcore ---------------------- - absence dabingu -  jízda na koni je trochu neohrabaná, hlavně zasekávání se u plotů, keřu atd. :) - drobné bugy, které nebrání ve hře - je to hardcore takže u někoho to může být mínus  Hodně haterů psalo, že hra je zabugovaná. Zatím jsem na žádný bug, co by nedovolil hrát, nenarazil. Takže si spíše myslím, že jde o závist a nenávist k p. Vávrovi. Hrál jsem to na novém počítači a jede mi to v poho nad 60 FPS. Pokud hru optimalizují, odstraní různé nešvary hra má velkou šanci stát se hrou roku. U mě to je nepochybně hra roku, už jsem se dlouho tak nebavil. Zaklínače 3 jsem po 3 hodinách hraní odinstaloval, byl to strašný stereotyp a jednoduchá hra. Kingdome come je opravu výzva a klenot. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • V dnešním světě není problém najít krásnou hru – stačí se podívat na Stream a projet screenshoty. Ovšem není krása jako krása; a Rimworld je toho naprosto dokonalým příkladem. Pod neúprosným 2D vizuálem se toho totiž skrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát. ,,Hele, má to super hodnocení, ale hru s takovouhle grafikou hrát prostě nebudu.'' Pokud uslyšíte takové vyjádření, bude pravděpodobně směřovat na hru Rimworld. Nezáleží na tom, že hra má přes milion prodaných kopií a jekompletně v češtině, ani v tom, že její silná komunita poskytuje nesčetné množství modů a jiných vylepšení; její vizuální stránka totiž dokáže odradit mnohé už při prvním pohledu. 17 tisíc velmi kladných hodnocení na Steamu? Nezájem – důležité je to, že hra vám nabízí staromódní 2D zážitek. Jenže je tu velké ALE – stačí pár minut a Rimworld vás zajme do svých spárů a není radno doufat, že vás jen tak pustí. Nepustí. Rázem zapomenete na předpotopní grafiku a plně se ponoříte do svého úkolu – zajistit svým pečlivě vybraným kolonistům co největší šanci na přežití. Ale vezměme to po pořádku.  Hra vás přivítá přehledným základním menu. Máte možnost si zvolit hned z několika módů – nováčkům budiž doporučena kolonizace 5 osadníky. Cíl? Přežít na jiné planetě. Pečlivě si vyberete ty nejlepší z nabízených osadníků, kteří všichni mají své unikátní zaměření, zvolíte si startovní lokaci a bez jakéhokoli očekávání spustíte hru. Šok na sebe však nedá dlouho čekat – pokud jste si mysleli, že takové postavení základny na cizí planetě bude brnkačka, hluboce jste se zmýlili. Co postavit dříve? Jídelnu? Ubikace? Kuchyň? Pracovnu? Výzkumné centrum? Nebo je lepší začít okamžitě farmařit, kácet, ochočovat zvířata, sbírat plody a těžit? Časem na to jistě přijdete, jenže první seznámení s Rimworld technikami je více než kruté. Budete začínat znovu a znovu; budete znovu a znovu vybírat základní kolonisty; budete znovu a znovu hluboce uvažovat nad tím, je-li lepší vyhloubit svou základnu do hlubin jeskyní, nebo si ji celou postavit na širé pláni; žádný správný způsob však neexistuje. Vždy se musíte přizpůsobit danému prostředí. A když už si myslíte, že jste uspěli, najednou napadne sníh. Vaše pole zmrznou a vy si musíte vystačit s tím, co jste si stačili nastřádat. Zásoby se tenčí, pracně ochočená zvířata pláčou po granulích, které nemáte jak vyrobit, vaši osadníci se svíjejí křečemi z hladu, a vy tak nemáte jinou možnost, než vyslat karavanu za nejbližší osadou. A tak vytvoříte karavanu, naložíte zboží  k prodeji, a pak zjistíte, že ona osada je ve skutečnosti pod patronací nepřátelské frakce a ta nejbližší přátelská je 5 dnů cesty. Osadníci zažívají psychické kolapsy, je jim zima, protože jste nepostavili kamna, a tak zapalují sklady, perou se mezi sebou a vy nemůžete nic dělat. Konec. Začínáte od znova. Nový postup je jasný – víc farmářů! Ale koho místo nich obětujete? Horníky, kteří těží drahocenné suroviny? Kuchaře, bez jejichž umění se neobejdete? Zručné pracovníky, bez kterých nebudete mít žádné zboží na prodej? Nebo snad výzkumníky, kteří  vám jako jediní mohou zajistit pohodlné postele, bez kterých budou ostatní mrzutí? Hra vám dává jedinou možnost – přizpůsobit se. Nestíháte produkovat jídlo? Vyměňte ho ve zpřátelené osadě nebo si ho zajistěte rabováním okolních vesnic. Máte nedostatek lidí? Kupte si otroka nebo zajměte obyvatele jiné osady. Nemáte dostatek surovin? Vyměňte je za něco, co máte! A když už je máte, nesmíte zapomenout na to, že v teplém počasí se kazí – klimatizovaný sklad je nutností. Musíte žít z toho, co máte. Nikdy to není jednoduché, vždy to však je zábavné a zabaví vás to na spoustu hodin. Rimworld je zkrátka nesmírně komplexní hra. Zkoumáte, těžíte, farmaříte, vaříte, lovíte, ochočujete, udržujete osadníky spokojené, bráníte se nájezdům napřátel. Aby vám vše fungovalo absolutně bezvadně, tak byste potřebovali nejméně 10 osadníků. Jenže hra je na ně velmi skoupá; občas u vaší osady sice přistane modul ze zřícené kosmické lodi nebo můžete zajmout znepřátelené jednotky, ale Rimworld vám nehodlá nic ulehčit. Jakmile máte dostatek osadníků, najednou zjistíte, že je nemáte jak uživit; pole vám neposkytují dostatek obživy. Musíte se zuby nehty bránit před nepřátelskými útoky, musíte produkovat jídlo a suroviny a musíte zkoumat nové technologie, abyste dosáhli svého cíle – opuštění planety. A právě v cíli hry je největší úskalí. Požadavky na její dokončení jsou totiž nesmírně náročné – buď musíte mít přístup ke všem důležitým surovinám, nebo mít štěstí na to, že je mají přátelské frakce. Pokud je nemáte vy ani vaši přátelé, čeká vás nejméně 40denní cesta na zaslíbené místo s odpalištěm raket, během níž velmi pravděpodobně valná část z vašich tak dlouho hýčkaných poddaných zahyne. Závěrečné zhodnocení: Rimworld je nesmírně náročná hra, kde nesmíte opomenout žádný detail. Když se vám zdá, že hra šlape jako na drátkách, objeví se virus, který skolí vaše osadníky či silný nepřátelský útok, nebo plíseň, která znehodnotí vaše pole. Musíte být připraveni na vše – a právě v tom je kouzlo Rimworldu. Je to totiž jedna z nejkomplexnějších her na trhu, která vám nic nedá zadarmo. Ale jakmile se vám podaří překonat všechny její nástrahy, zažijete takový pocit, jaký vám dokáže poskytnout jen málokterá hra. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Jaké by dnes bylo procestovat celý svět? Jistě náročné, jistě dobrodružné a naprosto jistě nebezpečné. Ale jaké by bylo podniknout tuto cestu před dávnými časy v 19. století, kdy se po celém světě jako šílená nákaza šíří vědátorská technologie založená na steampunku? Tak právě tento unikátní pohled vám nabízí adventura 80 Days. 80 Days od studia Inkle, stojící například za oceňovanou sérií Sorcery, nabízí vskutku ojedinělý zážitek. Vžijete se do kůže pomocníka legendárního Philease Fogga, typického anglického gentlemana, který pošetile přijal nebezpečnou sázku – objet celý svět za méně než 80 dní. A to ve steampunkovém světě plném války, intrik a osobních setkání, která vám mohou změnit celý život. Vaše jméno je Passepatourt. Jste veterán prusko–francouzské války, který vejde do služeb tohoto ctihodného anglického aristokrata. Vaše reakce na onu domýšlivou sázku je jasná – váš pán se pravděpodobně zbláznil. Avšak práce komorníka je čestná a vaše loajalita k Foggovi bezmezná. S lehce nevěřícným povzdychnutím tak přijmete zprávu o nadcházející cestě okolo světa a začnete balit na velmi, velmi dlouhou cestu. Bez jakéhokoli přehánění je 80 Days splněným cestovatelským snem. Ihned na začátku hry vás čeká mapa. Ta se mění v souvislosti s tím, jak postupujete hrou a vám se tak otvírají nové možnosti vaší předlouhé trasy. Své znalosti dostupných tras si můžete doplnit na trzích – když se vám poštěstí, naleznete na nich třeba trasy vzducholodí v Africe, vlaků v Asii nebo lodí v jižním Pacifiku. První část cesty se (alespoň v prvních pár hrách) však nedá ovlivnit. Dobrodružství tak začne cestou podmořským vlakem přes kanál La Manche do Paříže. Cestou máte možnost mluvit jak s průvodčím, tak i jinými pasažéry, kteří vám mohou poskytnout cenné informace o další cestě. Tím se vám na mapě otevřou nové možnosti trasy, kterou se vydat. Konverzací s nimi však neodemknete pouze nové trasy, ale i příběhy, které se v určitých městech mohou odehrát a celou cestu kolem světa značně zpestřují. Pokud si například vyberete cestu přes nově otevřenou Transibiřskou magistrálu, váš plán cesty může náhle narušit vojenská přehlídka strašlivých válečných automatonů ve Vídni, se kterými se svezete do zdevastovaného Bělehradu, nebo náhlá zajížďka do Prahy, kde se nalodíte do vzducholodi plující do Káhiry. Každá vámi předem vybraná cesta má mnoho výhybek, kterými se můžete vydat a zažít tak zcela výjimečné dobrodružství. Nemožno opominout také Cech umělců, kteří ve hře určují technologický vývoj celého světa a na jehož zástupce budete narážet po celou svou cestu. V Africe například můžete narazit na stoupající separatistické tendence, které podpořili právě poslední technologické objevy. Král jižní Afriky a královna Madagaskaru totiž plánují utvořit mocnou alianci, která by díky svým automatickým bojovým zvířatům mohla konkurovat vojenské moci britského impéria. Můžete být zataženi do vnitropolitických hrátek v Osmanské říši. Pokud se vydáte do Indie, může se vám snadno stát, že budete svědky zběsilého a nakonec tragického honu na nejznámějšího indického bojovníka za svobodu. Na cestě Transibiřskou magistrálou se pak dost možná zamilujete do mongolské princezny, nebo snadno skončíte ve vladivostockém vězení, které značně naruší váš harmonogram. Každá interakce ve hře probíhá za pomoci desítek řádků textu. Z nabízených možností si vždy vyberete tu, která se nejvíce hodí vám, nebo účelu vaší cesty; ne vždy se však tyto možnosti doplňují. Není výjimkou, že se zdržíte na určité lokaci jen proto, že jste se snažili udělat správnou věc. Co má tedy větší váhu? Mohutná sázka pana Fogga, nebo lidskost? To je jen na vás. Pozitivní je, že hra vás čas od času odmění za humánní řešení  – pokud například pomůžete určitým lidem, tak oni vám na oplátku sdělí nejrychlejší možnou trasu dále na východ, o které byste se jinak nedozvěděli. Herní mechaniky 80 Days jsou veskrze jednoduché. Chcete se dozvědět, jakou cestou se vydat dále? Komunikujte s průvodčími. Začínají vám docházet peníze na cesty, jelikož každý dopravní prostředek stojí nemalé peníze? Kupujte věci na městských tržištích podle toho, kterou trasou se dáte – například určité zboží v Teheránu může mít takovou cenu v Bombaji, že vám to zaplatí celou trasu až zpět do Londýna a ještě si budete moci pořídit dalšího komorníka. Nemalou součástí 80 Days je také znovuhratelnost. Každá nová hra vám totiž odemkne nové možnosti. Nemohli jste se v první hře dostat do Curychu? Je k tomu důvod. Nemohli jste se z Londýna vydat jiným směrem než do Paříže? Další hra to snadno napraví – a otevře vám zcela jiné a fantastické možnosti. Přesně ve stylu Julese Verna se můžete vydat do středu Země i na samotný Měsíc! Jen musíte hře dokázat, že o to stojíte. Věnujte ji svou pozornost a ona vás bohatě odmění. Že je logistickým nesmyslem vydat se do jižního cípu Afriky a ztratit tak několik drahocenných dní? Nebojte, hra to umí krásně a zajímavě vykompenzovat prostřednictvím výjimečného setkání, které vás za to heroické úsilí odmění. 80 Days je hrou s krásným vizuálem a bohatými dialogy. Nabízí nespočet možností a možností, jak ji dohrát. Můžete ji hrát třeba podesáté a neustále vás překvapuje a nabízí nové možnosti dohrání. Pomocí svého důvtipu vyřešíte vraždu na zaoceánské vzducholodi, proklouznete skrz francouzské obložení mexického Acapulca, pokoříte Severní pól, nebo podnítíte vzpouru na porouchané lodi směřující na Tahiti. Nebo, a to je více než pravděpodobné, skončíte žebrající a hladoví v jakési zapadlé vesničce uprostřed amazonského pralesa, odkud zdánlivě nevede žádná cesta zpět do civilizace. Každá slepá ulička však nakonec má své východisko a je jen na vás, jak se s ní popasujete. Musíte jen vybrat ty správné odpovědi. Pak se vám snadno může stát, že vás ke svému londýskému cíli přiblíží gyroptéra, ztracená podmořská civilizace, Nemova ponorka nebo dokonce i vesmírná raketa. K úspěšnému dosažení cíle vás totiž často dělí jen a pouze vaše vlastní fantazie. Tak ji povolte uzdu a vydejte se na opravdu neobyčejné dobrodružství! celá recenze

    Hodnocení čtenáře 10/10

  • Návrat krále se nekoná

    Hra: Outlast 2 Windows
    14. 4. 2018 v 17:19 - Autor: majakmp3 0

    Grafika je o hodně lepší než v prvním dílu i DLCčku, audio je stejně dobré a i vidláci jsou parádně zvrhlí a nechutní, ale hratelnost a atmosféra šly bohužel do kopru. Zasazení se změnilo z mysteriózního sanatoria na vidlácký venkov, kde místní redneci praktikují podivně nechutný kult. Myšlenka to není nikterak zavrženíhodná, i když není zrovna originální. Outlast 2 se však zvrhl na posloupnost po sobě jdoucích koridorů, které je třeba proběhnou z bodu A do bodu B. Ten je navíc při úprku temnotou třeba nalézt. Plíživá metoda postupu nefunguje. NPCčka vidí i tam, kam jim to fyzika / optika nedovoluje a slyší i trávu růst. Spolu s použitým systémem checkopintů tak často opakujete stejnou sekvenci znova a znova až do úmoru. Hlavní hrdina není žádný bojovník a používá pouze metody útěk, úkryt. Škoda že nemůže k obraně použít nástroje, jako napříkladd lopaty, či sekery, které se všude povalují. Také mě zaujalo, že je špičková kamera, kterou má hlavní hrdina v ruce, napájena tužkovými bateriemi, které se v této bohem zapomenuté pustině vyskytují poměrně často. První díl i DLCčko se mi hodně líbily, a tak jsem se těšil na druhý díl. Velké očekávání však bylo vystřídáno velkým zklamáním. Tak, snad se třetí díl povede lépe. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 6/10

  • Spousta lidí dává nízké hodnocení s tím, že to je krátké. Chyba. Když hra vyšla, tak se jednalo o DLC za 10 dolarů a já jí získal zdarma v rámci předplatného PS+. 9 misí zábavy za 10 dolarů? Jsem více než spokojen. Hra je to dobrá i v roce 2018. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Pharaoh po 18 letech

    Hra: Pharaoh Windows
    11. 3. 2018 v 17:50 - Autor: Vaaca 0

    Asi to znáte. Chybí Vám v životě nějaký smysl či výzva v herní podobě, kterou by bylo hodno pokořit. Vaše železná tavná pec je stará jak Metuzalém, její výkon je již v tahu, a snížení cen nových komponentů je v nedohlednu. Z mizérie Vás mohou dostat pouze vzpomínky na dobu strávenou s hrami, které jste ve školním věku hráli... Prostě si musíte připomenout, jaké to bylo, když jste v mládí vyrazili na výpravu do starověkého Egypta. A jaký je to vůbec pocit čelit 57% nezaměstnanosti, hněvu bohů, hladovému lidu či bezmoci najít již desátou sesunutou budovu? Skvělý! tak famózní je to zážitek, že i vypití pangalaktického megacloumáku se s tím nemůže rovnat. Hra po nějakých 18 letech příjemně zestárla. Stále má co nabídnout a dokáže zabavit na dlouhé hodiny. Jako malý herně budovatelský pablb bez špetky citu k taktice či strategii nebo dokonce cizích jazyků znalých jsem stavění města sekal jako polena do kamen. A stejně Vám to jako špuntovi šlo a dostali jste se bez větších problémů přes polovinu misí. O 18 let později jste rádi, když překonáte misi č. 5 :D. K vašemu překvapení v uživatelském rozhraní "nově" objevíte takové vymoženosti, jako třeba změnu pohledu, zobrazení rizik a překrytí "služeb"; a začínáte zkoumat díky internetu (a češtině ve hře) pravidla a zákonitosti starého Egypta. Hlavně nekoukejte na speedruny jako u většiny starých her, budete si pak připadat jako Homer Simpson u stavění grillu - Proč nevypadá jako ten můj?!Příběh hry se odehrává na pozadí každé mise. V podstatě vezmete dějiny starého Egypta stečí.K úspěšnému dokončení mise musíte splnit požadavky v oblasti budování města (populace, prosperita...) a postupem času i přibývající úkoly (na obranu města či splnění dodávek zboží říši). Snad největší výzvou byli počátěční mise, kdy se učíte nové mechaniky, odvětví či obranu. Jakmile pochopíte, co se od Vás chce, víceméně budete opakovat rozložení města až do konce hry.Mě navždycky zůstane v mysli jedna z prvních misí - mise ze Sinaje, kde jste museli uprostřed pouště těžit měď na výrobu zbraní, aby mohl mladý faraon  upevnit svou moc v říši. V pouštní oáze moc jídla neroste, a tak jste museli měď směnit za jídlo a k tomu také splňovat požadované kvóty na dodávku a ještě Vám hrozili vpádem cizí armády.Proč 7/10? z rozlišení by dnes člověk na velké obrazovce šílel. Občasné pády hry, kdy Vám po dohrání mise hra spadne a neuloží postup. Sám Osiris ví, kolik překliků jste udělali, aby se Vám zobrazilo okénko "tady nic není", to potom znovu zavřeli. Navést armádu přes město, aby se všichni dostali na místo určení je také pěkný boj. Některé herní mechaniky však stále čekají na moje pochopení, např. obchod. Vyvézt můžete podle poptávky vše, ale dovoz je už problém... Vámi sledovaný obchodník prochází městem s požadovanou surovinou a nenechá vám v městě nic, i přes nastavení maximální poptávky... Ale pokud se přenesete přes všechny neduhy, hra se Vám odmění super starou hratelností, naučí vás logickému prostorovému myšlení, předvídání budoucnosti, temné straně a rozhodně přijdete o ateistické móresy a budete rádi oslavovat dávno zapomenuté bohy faraónů z údolí králů. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

Novější 1 2 3 4 40 Starší

Hodnocení uživatelů

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.