zavřít

Nejnovější čtenářské recenze

Pokud jste přihlášeni, můžete přidat vlastní recenzi na kartě každé hry.

  • Hollow Knight

    Hra: Hollow Knight PC
    19. 4. 2017 v 23:23 - Autor: hollowknight 0

    Hrám to a je to skvelá hra, zaslúžila by si väčšiu pozornosť. Autori sa inšpirovali Dark Souls sériou, hlavne skúmaním sveta a rozprávaním príbehu cez prostredie a postavy na ktoré v hre natrafíte. Hudobný sprievod atmosféru hry umocňuje ešte viac. Ak vás bavil Dark Souls aj Ori and the Blind Forrest, tak toto si určite nenechajte újsť :) celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • MoonFall

    Hra: Moonfall PC
    17. 4. 2017 v 19:59 - Autor: XXDarthVaderXX 0

    Po delší době, s tradičně nasranou náladou a s chutí něco sejmout, jak Vilém Tel jablko ze zajatcovo nebohé hlavy jsem si koupil Moonfall. Kdo mě zná, ví jaká jsem držka(zdravím Aleše) a tak při pohledu na obrázky, slovu slovenská a tak nějak se na to má, v dnešních dnech docela naštvaná nálada chystala. Kdo se podívá na recenze na Steamu(pokud to člověk netrollí, tak si u většiny z nich snad jedině odplivnout). Jsem očekával a stále mohu, že ta hra bude blbá, ale po více než 10 hodinách je tu několik ale. Co by člověk očekával od studia, které má pár lidí a samotná instalace trvá asi tak tři minuty? Neočekával by nic, protože v dnešní době je tu hromada ptákovin, které si hrají na nějaké to retro a ohání se tím či oním desetiletím. Jasně, hry třeba v devadesátkách byly super a některé vypadaly třeba velice dobře(Myth I, II), kdo to často haprovalo s nezbednou kamerou a celkové to bylo fajn, ale z dnešního pohledu byly některé tituly prostě blbé. Některé hry si člověk pamatuje a nebylo to díky příběhu či jak to u většiny her nazvat, ale díky hratelnosti, protože, kdo věděl o čem je třeba Doom? Prakticky nikdo, asi jen to, že máte panďuláka v zeleném oblečku, IDDQD, IDFKA, IDCLIP, rozžhavenej rotačák a když nebyla bílá očka, tak vás častěji odpravil raketomet, než váš nepřítel, protože dveře se zrovna zavřeli ve chvíli, kdy jste vystřelili. Komu se to nestávalo, tak kecá. Podobný pocit máte i u MoonFall, kde je příběh a není tak hloupej jak u Dooma, tedy naproti němu je to story na Pulitzerovu cenu, ale stále se to dá považovat za něco, co není tak špatné, když se podívám kolem co konkurence přináší a bere se to tak vážně, přitom je to u těch her prostě tak laciné, že příběh neřešíte při dalším rozhovoru a už to jen odkliknete a jdete dál. Tady máte příběh o dobru a zlu, tedy spíše o zlu a vaší postavě, která se místo armády vydá všem zlořádům nakopat zadnice a tím se vám postupně odkrývá příběh a to jak pomocí tabulek, kdy je vám zadán úkol, tak díky rozesetým dopisům na mapě. Nic z toho však nemusíte řešit, protože když nechcete, můžete prostě kolem sebe rubat hlava, nehlava. Golden Axe, nebudu to nikomu brát, ale je tam možná vidět jistá sympatie k této hře od tvůrců a nemalá, ale kdo si Golden Axe už krom nás postarších pamatuje? Ano, nikdo a proto jsou tu retro pořady, které nám je třeba připomenou či představí, ale srovnávání bych vynechal. MoonFall je čistokrevná rubanice, kde řešíte jednoduché puzzly, pohybujete se to čtyř stran a celé je to ve 2D, tak že pokud vám chybí ty chvíle, kdy jste na konci obrazovky a už pomalu nevidíte na svou postavu, tak jste asi tak nějak v obraze. Ze začátku a to může hodně lidí odradit, působí samotné ovládání dost neohrabaně a nebál bych se doporučit ovladač, protože na klávesnici je to celkem peklo a zvláště, ve chvílích, kdy máte ten typ "úsporné" klávesnice, která má namačkaná tlačítka co nejvíc k sobě a menší odchylka ruky způsobí nejedno překliknutí, tak tady si můžete být jisti, že budete umírat, hodně umírat, protože častý rozdíl mezi tím, jestli natáhnete papuče nebo ne bude v mnoha chvílích záviset na tom, jestli stihnete kliknout na lektvar zdraví či nikoliv. Hra vám nedá nic zadarmo a už na standardní obtížnost je těžká a pokud plánujete, že si vezmete to super brnění co vám vypadlo před chvíli v truhle, tak na to rychle zapomeňte, protože krom úkolových předmětů se vše generuje náhodně, tak že vám na tom samém místě může vypadnout úplná cetka. Ukládání? Nakupování lektvarů během mise či podobné radosti, které vás třeba u Diabla uchránily od toho, abyste nenatáhly bačkory? Smůla dámy a pánové. Jediná možnost je správně zkombinovat kouzla a vaše údery, protože buď můžete ty blbce vyřídit na jednu, dvě rány nebo je pižlat do skonání věků. Vašim nepřítelem číslo jedna nebude ani tak potvora s mečem a jiným železem, ale to ostatní, co po vás střílí a hází. Zvláště ty granáty a různě upravené šípy či šipky vás dokáží řádně potrápit a v pozdější fázi hry vám ani ten štít nepomůže, protože když do vás tluče horda dobráků, která vám ubírá životy, tak prostě máchnout musíte a když vás ten zlořád co střílí zasáhne, tak to bolí. Po grafické stránce jde o čistokrevnou 2D a musím uznat, že je na co se koukat, protože ač se to nemusí zdát, tak to nepůsobí retro, ale nově a po technické stránce mohu hru s klidným srdcem doporučit. Ne vážně, ono to vypadá vážně dobře a kdo překoná ty počáteční neduhy s ovládáním na PC, tak bude mile překvapen, protože já byl a hra mě stále nepřestává bavit. Klady: Stylová grafika, hratelnost, obtížnost, nenarazil jsem na bug a jeho kamarády, nekoná se typicky hloupý, středoevropský dabing a místo toho jsou raději texty Zápory: Nevychytané ovládání na klávesnici, pro někoho může být po čase stereotypní Za deset Euro a teď ani to ne, mohu hru vřele doporučit, jasně není to hra na stovky hodin, ale zabaví a pokud překonáte počáteční obtíže, dostanete v celku trvanlivý titul za pár korun. Hra však nepůsobí lacině a jiní autoři by se mohli poučit, že i bez hromady peněz se dá vytvořit líbivá, zábavná hra, která nemusí působit jak z pravěku, ale jako něco, co se nestydí za rok svého vydání. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Celkem jsem se bál vyměnit s kámošem mojí Andromedu (zklamání) za Horizon Zero Dawn, ale bože, jak já jsem za to teď rád. Je to (pokud nepočítáme Fallout) první hra s otevřeným světem, která mě naprosto dostala. Na hře mě bavilo všechno! Dokonce jsem se sám přistihl, že lovím ryby jen tak... Tohle je vážně "must-buy" hra pro každého majitele ps4. Jen pozor, je příšeně návyková. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Nezalekl jsem se haterů a hru jsem si zakoupil. Po cca 50h hry jsem v 1/2 a hra je naprosto super. Po grafické stránce je hra pěkná, hlavně planety. + soubojové systémy + super atmosféra, pěkné ingame videa + délka hry + příběh + vývoj postavy, build stromy + velký arsenál zbraní atd... působí to trochu nepřehledně ale každý s IQ nad 75 pochopí velice ryhle - nelíbí se mi zpracování lítání po soustavě, zbytečně zdlouhavá ale už to opravili patchem.   Hrál jsem všechny díly Mass Effect a tenhle mě baví nejvíce. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 10/10

  • Sledujte tok mých myšlenek...  Utratil jsem 40 euro za dobrodružství... získal jsem pár legendarních karet do hry... nakoupil jsem si za goldy další balíčky... vyšlo nový rozšírení... karty z dobrodružství se nedaj hrát... 40 euro v tahu.. a co udělá Blizzard.. tak aby ti to nebylo líto seberem ti ještě ragnarose... OK .. prej přijde kompenzace.... a přisla ... za 13 legendarek a dalších 100 karet z dobrodružství 2000 many... opravdu... 2000 ... tak si řikám, že za 40 euro je to jako plivnutí do tváře a facka... abych tohle ukončil po 2 letech hraní... mi nezbyla ani karta do hry.. a než někdo řekne můžes si je rozebrat.... ze 4 legendarek mi to da jednu ... kterou mě pak Blizzard zase nechá rezbrat ;) celá recenze

    Hodnocení čtenáře 1/10

  • Začněme pěkně od podlahy. Dragon Age: Origins je jedno z mála RPG, které se opravdu ničeho nebojí. Velkolepé bitvy, sex, filozofické otázky, banda neohrožených dobrodruhů to vše tu máme. Bioware, které je známé svými megalomanskými příběhy a dobře zpracovanými charaktery opět nezklamalo. Konečně nějaká originalita Jedna z prvních věcí, které hráče RPG zaskočí je propracovaný editor postav. Nejenže máte na výběr z několika ras, ale také i nepřeberné množství možností úprav postav, od tvaru nosu po úpravy plnovousu vašeho udatného reka (či tetování vnadné hrdinky), ale hlavně máte na výběr jeden ze šesti takzvaných „Pramenů“.  Prameny jsou v podstatě takové životopisy Vaší postavy převedené hezky do akce, čímž se Dragon Age vskutku liší od svých kolegů. Máte tedy na výběr ze šesti pramenů, ty se omezují  na vaší rasu a povolání. Můžete si vybrat z kombinací typu : Lidský šlechtic/mág, elfský lovec/žebrák nebo trpasličí lapka či následovník trůnu. Začátek jaký zvolíte lehce ovlivní váš budoucí průchod hrou. Díky zvolené rase, povolání a pramene na vás budou postavy ve světě, také patřičně reagovat. Jste chudý elfský sirotek? Pak čekejte v nemilosrdné zemi lidí Fereldenu, rasistické poznámky a urážky. Ke každé kombinaci bych mohl vyjmenovat příklady a různé situace, které se podle těchto podmínek liší. Zní to velice dobře, každopádně všechno není tak růžové jak se zdá. Ano na vaší postavu reagují ve světě jinak, ale většinou se jedná jen o pár vět k dobru v tom lepším případě pěkný úkol. Klasikou neurazíš Přejdeme ke statistikám a trochu toho rozboru RPG systému. Jak už to tak u RPG her bývá i zde je určitý „leveling system“, dle kterého se vaše postava rozvíjí. Máte základní vlastnosti, jako je síla, hbitost a další (mezi dělíte udělené body za vyšší level), načež následují  schopnosti typu otevírání zámků, taktika a tak dále. Kvalita umění těchto schopností tkví v rozpoložení bodů do základních vlastností jako je třeba síla, díky které můžete odemknout například lepší úroveň v zastrašování, což je jedna z mnoha schopností, které vaše postava může ovládat. Nakonec tu máme bojové „skilly“, ty se odvíjí od povolání a silně souvisí i s bojovým systémem hry. Ten je tu řešený stylem klasické akce alá Baldurs Gate. Tudíž máte postavy se schopnostmi, během boje můžete kdykoliv hru pozastavit, rozdat postavám příkazy a hledět jak vám ta řezničina (toto přirovnání nejde daleko od reality, jelikož souboje doplňují propracované animace útoků) jde hezky od ruky.  Bez klišé se to neobejde Bioware je známo svými klišé příběhy, ale zrovna u Dragon Age Vám to bude jedno. Ve zkratce patříte ke starodávnému, dnes již vymírajícímu řádu Šedých Strážců. Tito bojovníci zasvětili své životy boji proti takzvaným zplozencům, kteří obývají podzemní štoly pod zemí světa Thedasu, kde si krácejí volné chvíle bojem proti trpaslíkům a takovým tím celkovým mařením života, tak jak ho známe. Občas se tyto nevzhledné potvory vynoří ve  velkém na povrch zemský a pod vedením „Arcidémona“ roznášejí utrpení do všech koutů světa. Příběh je opravdu poutavý, sice né originální, klasickému postupu, hrdina který vše zachrání a sjednotí zemi proti zlu, se v této hře nevyhneme, ale je to zde podánou takovou formou, že na příběh jen tak nezapomenete a budete vzpomínat na zvraty v ději se slzami v očích. Postup dějem probíhá tak, že se svojí družinou posunujete po menších uzavřených lokací a plníte klasické questy, kterých je zde nepřeberně a mnoho z nich si vyslouží vaší pozornost, občas vyvolá i nějaké to dilema při rozhodování. Historie světa je zde popsána do pěkných detailů, kterými se můžete prodírat skrze kodexy, ve kterých je vše hezky popsané. Banda špinavců Jak je již zažito, i v této hře od Bioware nebudete na své epické výpravě za záchranou světa, bojovat proti zlu samotní. K dispozici Vám bude hned několik společníků, kteří se k vám za jistých okolností přidají. Skvělé je, že každý z vašich společníků má vlastní úkol většinou i zajímavý. Můžete navazovat vztahy, které ovlivní jak jejich bojeschopnost tak i konverzace s nimi. Pokud je vytočíte svými rozhodnutími natolik může se jednoduše stát, že Vás opustí a přinejhorším se s Vámi pustí do souboje na život a na smrt. Hudba aneb koření života Byl by hřích v této recenzi nezmínit i nádherný hudební doprovod. Už v hlavním menu Vám bude jasné, že toto není tuctová záležitost. Hudební skladatel Inon Zur si v Dragon Age opravdu vyhrál a líbezné melodie, či krev pumpující hudba, která bude vaši družinu provázet v nastávajících krutých bitvách doprovázet, Vás nenechají chladnými. Konec dobrý, všechno dobré Je až skoro podivné, že tuto recenzi ukončuji takřka bez výraznějšího kritizování hry, naštěstí se není za co stydět. Kvalitní hudba, postavy, příběh, výprava, úkoly... Dragon Age: Origins je opravdu kousek, který by neměl chybět v herní sbírce jakéhokoliv příznivce RPG her. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 10/10

  • Každý díl ME jsem hrál xkrát. Jsem opravdu ten největší fanoušek série co znám. Jenže tohle bylo zklamání. Nejenom, že jsem musel hru hrát kvůli bugu napodruhé, protože se mi v jedné z misí prostě poškodil save, ale ještě jsem dostal velký otevřený svět plný nudných side questů, bugů, pouze dvou druhů nepřátel, bugů, nezajímavého příběhu a zmínil jsem již bugy? Ve výsledku je to Mass Effect, takže své kouzlo jistě má, ale pro mě to bylo zklamání a pouze nadprůměrná sci-fi střílečka. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Layers of Fear

    Hra: Layers of Fear PC
    2. 4. 2017 v 10:45 - Autor: Marska 0

    Tuto hru jsem po půl hodině musela vypnout a počkat na denní světlo. Při hraní jsem jako kulisu měla v televizi náhodný sitcom, na který jsem se snažila soustředit, jinak bych po chvíli ležela na zemi se zástavou srdce a slinou u pusy. Opravdu kvalitní a dobře zpracovaná jumpscare hra, která je dle mého názoru pro otrlejší jedince s čistým svědomím, kteří se nebudou co 10 vteřin lekat. Hra má opravdu silnou atmosféru, jeden bod srážím za příběh, který byl celou dobu velmi nejasný, nicméně o ten tam ani tolik nešlo. Velmi mě zaujaly doslova psychedelické efekty ve hře, kdy se neustále měnilo prostředí a věci kolem vás jen při pouhém pohledu kamerou na druhou stranu. Věřím tomu, že hraní této hry při správných podmínkách (tma, ticho) může skutečně člověku přivodit psychickou poruchu. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Beat Cop

    Hra: Beat Cop PC
    2. 4. 2017 v 10:30 - Autor: Marska 0

    Perfektní indie hra z prostředí Brooklynu 80. let. Jako mladý policista máte 21 dní na napravení své reputace. Každý den začíná ranní buzerací od velitele, výčtem všech vašich nedostatků a denním plánem. Kontrolujete parkující auta a píšete pokuty dle denní kvóty, případně rovnou voláte odtahovku, kontrolujete svůj rajon, přijímáte či odmítáte úplatky, potýkáte se s mafií, dostáváte během dne povely skrz vysílačku, chytáte zloděje, pomáháte (a chráníte). A na všechny úkoly máte vždy vymezený čas, ve kterém musíte k místu ohlášení stihnout doběhnout, zatknout pachatele či situaci kladně vyřešit. Za všechno, co se vám během dne nezdaří, vám jsou na konci šichty odečteny body u jednotlivých subjektů, případně i peníze z už tak chudé výplaty, ze které ještě platíte alimenty. Pokud nesplníte jeden z hlavních cílů, hra skončí.  Hře není co vytknout. Kopíruje běžný život pochůzkáře- v jednu chvíli nemáte do čeho píchnout a ve druhé se na vás nahrne až 5 úkolů, každý s omezeným časem pro vyřešení a vy se přesouváte od jednoho místa hlášení k druhému jen pomocí vlastních nohou, kdy vám nestačí dech a síly a co pár metrů musí policista zastavit, než může zase popoběhnout. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Jednodušší, méně stylová. Napínavější, hezčí. Lara Croft odmítla, aby s ní bylo zacházeno jako z figurkou z Člověče, nezlob se a výsledkem je hra, kterou byste mohli s přimhouřením oka považovat ze screenshotů za izometrickou akci podobnou Guardians of Light nebo Temple of Osiris. Hra však jednoznačně vychází z principů Hitman GO. Lara se s nepřáteli, plošinkami a klišovitými kamennými koulemi spořádaně střídá po tazích cestou skrze prastaré ruiny dávných civilizací, které jsou plné pastí a spínačů. Někteří nepřátele zabíjí Laru, pokud se postaví přímo před ně, jiní patrolují po pravidelných cestách a ti nejzákeřnější ji dovedou sledovat, aniž by si třeba uvědomily, že jdou přímo do pasti. Lara na své straně kromě sexy mozku má i tradiční pistole a umí házet oštěpem. Vše se však řídí pevnými a čitelnými pravidly, které hráči rychle přejdou do krve díky úvodním úrovním.  Napínavý příběh nehledejte, prakticky zde není. Potěší však odkazy na minulé díry hlavní série Tomb Raider, ať už v podobě kostýmů či Lařiných pohybů nebo jednoho herního prvku z pokročilých úrovní. Hra je poměrně jednoduchá na dokončení, respektive kompletaci. Chyběly mi výzvy, které byly v Hitmanovi, a které donutily hráče, aby každou úroveň prošel s maximální efektivitou. Na možnost více řešení u hádanek v podstatě zapomeňte. Linearita u řešení hádek spočívá v tom, že se s nebohou Larou motáte v kruhu nebo zemřete nebo se zablokujete nebo pokročíte dále. Chybu v naprosté většině případů napravit nelze. Naštěstí jsou v úrovních umístěné checkpointy. Tím se dostávám k obtížnosti, která je nevyvážená - nízká v nějakých osmdesáti procentech hry a razantně stoupne až v posledních dvou sériích úrovní, které pak využijí všechny prvky, které GO koncept Laře může postavit do cesty. Jde tak o zvláštní podobu Paretova principu, kdy 80 % času můžete strávit v 20 % procentech hry. Hra však obsahuje režim nápovědy, který vám nejen ukazuje cestu skrze úroveň, ale dokonce vám ani nedovolí ze žluté lajny uhnout. Sběratele trofejí může těšit, že ačkoli jde jen o menší stahovatelný titul, odmění hráče snadno dostupnou platinovou trofejí. Co ubylo krom výzev, to je stylizace. Zpočátku hraní jsem uvažoval nad tím, jak moc mi úbytek deskové podoby hry vadí, ale hra v některých situacích dovede být velice vtahující, až jsem několikrát se zatajeným dechem unikal smrti a zcela zapomněl, že koule či odporný plaz za mými zády by s ohledem na pravidla čekaly na můj tah třeba až do vybití handheldu. Milovníkům kostýmkového fetiše pomáhá rovněž velké množství autentických oblečků, které na sobě měla Lara v minulých dílech. Ty si odemykáte sbíráním sběratelských předmětů a dohráváním úrovní  Jako bonus zde jsou i z dalších her patřících pod Square Enix. Deus Ex se na mobilech své hry dočkal, ale jedním z dalších je i oblek z Just Cause, dočkáme se tedy Rico Rodriguez GO? Hru jsem hrál PS Vitě na cestách ve stylu “fun and relax” a na grafiku si nemohu stěžovat. Na technický stav hry už ale ano, byť nejde o nic zásadního, co by hru vysloveně rozbíjelo. Nahrávací časy při spouštění nové či restartování rozehrané úrovně jsou nepříjemně dlouhé. To je u hry, která je principem ideální na krátké seance a u pokročilých úrovní stojí a padá na zkoušení slepých cestiček vedoucích k sežrání či pádů do hlubin, prostě otravné. U náročnějších úrovní s velkým množstvím prvků potom zlobí framerate. Zvláštní připomínku si zaslouží ovládání. Nehrál jsem hru na PS4, ale ovládání pomocí analogové páčky prostě není přesné, a to jsem člověk, který si na páčky Vity obvykle nestěžuje a na rozdíl od jiných mi vyhovovali i na hraní stříleček Killzone a Resistance. Často se stane, že se Lara vydá jiným směrem, což často vede k dalšímu otravnému načítání. A zlobí rovněž kombinace tlačítka a pohybu páčkou, které je nutné k hození oštěpu nebo posunu sloupu. Částečně by to jistě vyřešila podpora d-padu. U Vity je naštěstí zachována možnost dotykového ovládání, které působí přesněji a plynuleji a které ve výsledku zachránila můj pozitivní dojem z hratelnosti samotné. Univerzální koncept GO, do kterého lze s trochou představivosti implementovat snad jakoukoli herní postavu či značku, má nakročeno k tomu, stát se mustrem pro zábavnou neoriginalitu, kterou známe u oblíbených LEGO her od Traveller’s Tales. Proto se těším, až si na PlayStationu zahraji i Deus Ex GO, ačkoli zatím oznámeno není. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Dostat za úkol vývoj pokračování takové legendy, jakou bezpochyby Mass Effect je, musí provázet rozporuplné pocity. Na jednu stranu ohromná čest, na stranu druhou nepříjemně velká odpovědnost a tlak. Co když to bude fiasko? Co když nás fandové budou vláčet za to, že jsme poškodili jméno jejich oblíbené značky? Nu, nechtěl bych být v kůži vývojářů. Nakonec jim to trvalo 5 let a výsledek je...minimálně rozpačitý. Méně je někdy více Začněme od nejhoršího. Největším problémem Andromedy je to, že si vývojáři ukousli příliš velké sousto. Možná jste před vydáním zaslechli, jak se chlubili, že ve hře bude 1200 NPC. A stejně tak se chlubili obrovským množstvím lokací, rozsáhlým otevřeným světem a nepřebernými možnostmi, jak v něm trávit čas. To samo o sobě zní skvěle, ale teorie je jedna věc. V praxi to bohužel mělo za následek to, že kvantita zvítězila nad kvalitou. Andromeda je jednoduše odfláknutá téměř ve všech směrech. Planety skutečně vypadají vizuálně nádherně, bohužel jen velmi málo lokací na jednotlivých planetách nějak uvízne v paměti. Místo aby se vývojáři soustředili na několik míst, kterým by věnovali čas a péči, dali přednost zaplnění planet stále stejným balastem. Takže všude je nějaká nepřátelská základna, všude jsou nějaké ruiny a všude jsou nějaké trosky. Kolonie na tom bývají dost podobně, většinou jde o soustavu několika krabic, které se marně snaží tvářit, že jsou fungujícím městem (třeba tak, že jednou za čas přiletí raketoplán, chvilku se jen tak vznáší nad přistávací plochou a pak zase odletí, aniž by jeho cesta dávala sebemenší smysl). Stejný osud se bohužel nevyhnul ani postavám a questům. Je sice hezké, že můžeme mluvit s 1200 NPC, ale k čemu to je, když většina z nich nemá nic moc zajímavého, co by řekla? Zachraňují to propracovanější hlavní postavy a občasná narážka na staré Mass Effecty (potkáte např. různé příbuzné a kamarády postav z trilogie), která nostalgické hráče zahřeje u srdce. I to, že po prvních pár hodinách hraní vám deník přetéká desítkami questů by bylo fajn, pokud by ty questy stály za to. Bohužel až příliš často quest spočívá v tom, že ho v rozhovoru přijmete, oskenujete 2-3 věci, znovu s někým plácnete dvě nezajímavé věty a je po všem. V horším případě ho přijmete, musíte letět na úplně jinou planetu (což je nesmírně zdlouhavé, viz níže), tam na určeném místě zmáčknete "E" a zas letíte zpátky. Vývojáři by ale zjevně neměli problém odvést dobrou práci. Ve hře se pořád najdou lokace, postavy i questy, které člověka zaujmou, několikrát se mi stalo, že jsem se zastavil a několik desítek vteřin si nefalšovaně vychutnával to, co vidím. Povedené jsou třeba i rozhovory parťáků při jízdě v Nomadu, i tady se člověk sem tam zasekne, poslouchá a skvěle se baví. Problém tedy není v tom, že by v Bioware neměli šikovné zaměstnance, ale že jim buď nandali příliš mnoho práce, nebo jim nedali dostatek času. Je tu ještě možnost, že by jim opravdu vedení řeklo něco jako: "Hele, tady máte prachy a ať je tam co nejvíc postav, co nejvíc míst a co nejvíc questů, jasný? Je nám úplně jedno, jak to bude vypadat, ale hlavně ať může PR oddělení machrovat, jak rozsáhlá hra to je!", ale upřímně doufám, že tak hrozné rozhodnutí nepadlo. Aby nedošlo k omylu - já bych opravdu nikoho nekritizoval za to, že udělá rozsáhlou hru, ale vadí mi, když mám pocit, že je to na úkor kvality. Vůbec by mi nevadilo narazit za každým rohem na nepřátelskou základnu, kdyby byla každá něčím zajímavá. Vůbec by mi nevadilo trávit desítky hodin v rozhovorech s NPC, pokud by měly co říct. Nevadilo by mi ani to, kdybych občas narazil na nudný quest/postavu/lokaci, pokud bych se mohl spolehnout na to, že je to výjimka a ne pravidlo. Tohle už jsem někdy viděl Rámcově se hlavní zápletka povedla. Jako v prvním Dragon Age i v Andromedě na vás jako na úplného nováčka najednou spadne povinnost spojená s obrovskou zodpovědností. Pathfinder totiž zdaleka není jen pouhopouhý průzkumník, musí planety nejen hledat a zkoumat, ale starat se i o to, aby vůbec byly obyvatelné a v jeho kůži vás čekají i politická rozhodnutí. Nelze si také nevšimnout, že v celé Andromedě hraje nezastupitelnou roli mládí - není to jen dvaadvacetiletý hlavní hrdina, kterému do klína spadnou úplně nové povinnosti kvůli smrti někoho staršího a zkušenějšího. Stejný osud potká ve hře množství dalších postav. To se logicky nějak projevuje, zde tedy hledejme původ některé kritiky, která označuje Andromedu za příliš infantilní. Ano, je pravda, že Ryder(ová) postrádá respekt, zkušenosti a profesionální charizma Sheparda. Ale není pravda, že by celá hra byla infantilní. Občas se nějaký takový moment sice vyskytne, ale většinu času máte kontrolu nad tím, jak se zachováte, takže pokud chcete za každou cenu odpovídat vtipně, hra vám to umožní, ale stejně tak vám umožní jednat vcelku logicky a profesionálně.  Horší už je, že poslední Mass Effect vykrádá sám sebe. To, co vytvořili, není nový příběh. Prostě vzali celou trilogii, zmuchlali ji do jednoho klubka a z toho pak upletli svetr, ke kterému přilepili pár nových flitrů, aby se neřeklo. Přesto jsem po celou dobu průchodu hrou měl velmi často pocit, že tohle už jsem přece kdysi viděl. Asi jako když sledujete film, který jste viděli v dětství a zapomněli na něj. Tohle by samo o sobě až tak nevadilo. Koneckonců ani starý Mass Effect nemá originální zápletku bez jakéhokoliv klišé. Horší je, že Andromeda má problém i s tím svůj příběh vyprávět. Režie cut scén je místy vyloženě otřesná a kdyby šlo o herce, člověk by si myslel, že se dívá na živý přenos, ve kterém herci zapomněli, co se má vlastně v dané scéně dít, a tak začali nervózně improvizovat. Někdy se dokonce stane, že výraz herců dokonce vůbec neodpovídá emocím, které má v tu chvíli postava prožívat. Potenciálně epických scén by se našlo relativně dost, bohužel často trpí stejným neduhem - buď je jejich potenciál nevyužitý, nebo působí směšně (např. naprosto přestřelené používání biotických schopností). Některé se povedly, žádná se ovšem nedokázala ani zdaleka vyrovnat těm, na které vzpomínám z trilogie (a že jich je dost).  Orgie na bojišti Konečně se dostávám k části, ve které Andromedě nemůžu vytknout téměř nic, a to je boj. Díky jetpacku se už neodehrává jen v horizontále, což odemyká spoustu nových taktických možností. Vybírat můžete z desítek bojových, technických a biotických schopností (výběr nově není omezený třídami) a můžete i libovolně přepínat mezi 4 profily, což v praxi umožňuje obrovskou flexibilitu a provádění účinných bojových komb (spojení více schopností s ničivým plošným účinkem). Přidejte k tomu hromadu různých zbraní, vylepšení, zbrojí a craftění a máte vpravdě ráj pro všechny militantně založené jedince. Doopravdy se člověk ovšem vyřádí až v multiplayeru, který se od 3. dílu v podstatě nezměnil, což je na něm úplně nejlepší. Horší je to s umělou inteligencí jak protivníků, tak parťáků. Ti občas neposlouchají vaše příkazy nebo se nechávají velice záhy zabít. Kvůli pro mě nepochopitelnému odejmutí možnosti zastavit v boji čas a udělit příkazy bývá týmová práce dost komplikovaná. Není možné si s parťáky naplánovat komba a pořádně řídit jejich pohyb. Protivníci téměř netaktizují a chovají se nahodile. Zatímco někdy absurdně vyrazí čelně na vás a nechají se zabít, jindy vás zaženou polomrtvého do kouta a - běží se schovat místo toho, aby vás dorazili. V den vydání se dokonce protivníci nebyli schopni ani vyrovnat s existencí odstřelovacích pušek, takže když jste do nich z větší vzdálenosti stříleli, vůbec nereagovali a jeden po druhém padali jako hrušky. V poslední době jsem ale tento problém už nezaznamenal, takže byl pravděpodobně opraven. I přes mizernou AI je boj a věci s ním spojené bezpochyby nejpovedenější částí Andromedy a kdyby byl stejně kvalitní i zbytek, máme tu minimálně devítkovou hru.  Technický stav a ostatní O animacích v Andromedě se toho napsalo už tolik, že mě vážně nenapadá, co bych k nim dodal. Tak snad to jen potvrdím - ano, je to bída, postavy občas vypadají jako z hororu, mívají prkenné výrazy, asarijkám hromadně napíchali botox do rtů, animace úst bývají nerealistické a občas dokonce ani neodpovídají tomu, co postava říká. Je to podprůměrně odvedená práce, o tom nemůže být pochyb.   Během hry jsem narazil i na desítky větších či menších bugů, jako například zasekávání postavy po doskoku, nemožnost zapnout skener, postavy splývající s prostředím a dokonce i postavy "naklonované". Některé věci jsou pak prapodivně navržené. Nejkřiklavějším příkladem je galaktická mapa. Ta vypadá podobně jako v předchozích dílech, ale když chcete doletět z planety A na planetu B, kamera se nejdřív přiblíží k planetě A, pak se zase oddálí, nasměruje se zhruba k planetě B, pomalu k ní obloukem doletí, zabere její povrch, následně se zastaví, zase oddálí a až pak je možné na planetě B přistát nebo ji oskenovat. A to celé trvá pár desítek vteřin. Pravděpodobně to mělo vypadat efektně a párkrát i vypadá, jenže systémů jsou ve hře desítky a v každém z nich bývá okolo 6 objektů. Na některá místa se navíc opakovaně vracíte, takže se z toho brzy stane nesmírně otravná funkce.  Závěr Ač by se mohlo zdát, že jsem nenechal na Andromedě nit suchou, pravdou je, že hra mě ve výsledku baví a její koupě nelituji. I přese všechny nedostatky je to dobrá hra, která dokáže přikovat k židli a nenechat člověka spát až do brzkých ranních hodin. Průzkum nádherných planet zabaví na mnoho hodin a už teď vím, že jen v multiplayeru strávím další desítky a desítky hodin. Ale to v tomto případě nestačí. Největší slabinou Andromedy je tak paradoxně její největší přednost - značka Mass Effect. Další díl legendy se prostě nemůže ubránit srovnávání s předchůdci a obrovskému očekávání. Od áčkové hry také člověk nečeká dětské nemoci, jaká Andromeda předvedla. Přesto si troufnu říct, že se s tím vývojáři poprali nakonec vcelku uspokojivě (s odřenýma ušima), vytvořili dobrou hru a pokud si vezmou ze svých mnohých chyb ponaučení, další díl Andromedy se dočká mnohem lepšího přijetí.  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 6/10

  • Bez spoilerůO této hře by se dalo povídat hodiny, ale to se dělá dost těžko pokud se hodláte vyhnout spoilerům a i když je to nepříjemný omezení pokud chcete NieR někomu doporučit nebo jen popsat, je to zároveň i nejsilnější stránka hry, protože je tu toho k vyspoilování opravdu hromada.Tvůrci se doslova vyžívají v podrývání vašich očekávání a to nejen náhlými změnami herního stylu, tónu, úhlu kamery, příběhovými zvraty, Kojimovskými 4th wall breaky ale v PRVNÍ řadě nápaditým využitím všech možných nástrojů herního média k vyprávění příběhu, v míře kterou můžete zažít maximálně v experimentálních indie hrách. Příběh se odehrává v roce 11945 a pojednává o speciální jednotce lidsky vypadajících androidů zvané Yorha, která má za úkol vyčistit zemi zamořenou roboty, aby se na ní mohli vrátit lidé. Jde tu samozřejmě o mnohem víc. Obzvlášť v pozdějších fázích hry příběh nabere značné obrátky, ale víc naznačovat nebudu. V jádru je NieR: Automata příběhové RPG s akčními souboji, jejichž vymazlené animace, efekty a příjemné ovládání dávají jasně najevo že jde o hru od králů akčních her z Platinum Games. Ti mimojiné kladou i nevídaný důraz na dynamickou hudbu. Ovšem zatímco skrz Metal gear:Rising pumpoval speed metal, NieR:Automata je stejně jako jeho předchůdce protkaný neuvěřitelně krásným, melancholickým doprovodem od Keichi Okabeho. Na NieRu je už od začátku vidět, že má jen zlomek rozpočtu posledního Final Fantasy, ale díky lepším mechanikám a hlavně zcela jasné vizi je Nier jako celek mnohem silnější zážitek. Dokonce i většina sidequestů tu neslouží jen jako nesmyslný filler (sbírání žab anyone?), každý z nich vás seznamuje se zdejším světem a hlavně s jeho mechanickými obyvateli, kteří jsou mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Jejich minipříběhy tak posilují dojem z hlavní příběhové linky a jsou nedílnou součástí hry. Určitě se najdou i slabé stránky. Je tam pár nasíracích questů, jeden jsem měl dokonce buglý. Na normální obtížnost je tu dost nevyvážená challenge. Většinu času není v podstatě žádná jen s občasnými výkyvy a díky nepříjemně řešené smrti + ukládání přes quicksave odmítám hrát na hard. Ovšem i když NieR tyhle neduhy dělí od dokonalosti, kvůli všemu ostatnímu to snadno prominete. Obzvlášť k závěru si u mě tvůrci získali obrovský respekt a zařadili tuhle hru mezi nejvýznamnější tituly osmé generace. “For the Glory of Mankind!” 9/10 Dodatek: Automatu bych doporučil i lidem, co se normálně japonským RPG vyhýbají, s nimi má tahle hra totiž pramálo společného. Design postav, příběh, dialogy i mechaniky moc nazapadjí do klasických klišé žánru. NieR si můžou užít i hráči, které nebaví nebo jim nejdou rubačky. Na easy obtížnost si totiž můžete nasadit chipy, které za vás budou útočit, uskakovat i léčit, takže se souboje odehrají skoro sami a vy si můžete užít jen příběh, což je tu ta hlavní atrakce. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Jedním z největších problémů recenzí v herním průmyslu je fakt, že se namísto recenzí lidé setkají spíše s názory pisálků než objektivní kritikou hry. Inu, pojďme něco takového zkusit.  Co jste čekali?  Jestli dřívější ukázky ze hry v něčem nelhaly tak ve skutečnosti, že hra vypadá nádherně. Nemalý obdiv vzbudí už první planeta a celkově flóra a prostředí planet vypadá překrásně. Malinko pokulhávají interiéry, které by si zasloužily mnohem lepší textury, ale i přesto je Andromeda vizuálně uspokojivé dílo. Vlastně audiovizuálně, protože i zvuky stojí za to. Není však všechno zlato, co se třpytí, a co by to bez takovéto klišé hlášky bylo za recenzi, že? Jestli nežijete v jeskyni (druhá), tak vám neuniklo, že Andromeda "malinko" (chápej trochu více) pokulhává v animacích. A to jak obličejů, tak celkově postav. Běhají jak neohrabané a tváří se mnohdy groteskně a hloupě. U některých postav potom nesedne ani dabing, protože například Krogané nám trošičku zženštili. Ta tam je onen hrubý hlas Wrexe.  Boj a umělá inteligence Namísto pobíhání v úzkých koridorech o pár metrech na šířku jsou teď boje mnohem akčnější, protože vás v pohybu prakticky nic neomezuje a můžete zaútočit odevšud, kde je nějaký kryt. Tedy, můžete zaútočit i bez krytí, ale v Průvodci po galaxii se to nedoporučuje (třetí). Krytí je nyní automatické. Pokud máte přichystanou zbraň ke střelbě, tak se Ryderová (protože kdo se stovky hodin má dívat na chlapský zadek?!) přilepí ke kdejakému kameni nebo bedně. Jestli je to změna vítaná, nebo naopak už je na individuálním názoru každého z vás. Vím, že vám recenze dnes říkají, co si máte myslet, tak mě neukamenujte (čtvrtá) za to, že tak nečiním.  S boji samozřejmě souvisí umělá inteligence a to je opravdu průšvih. Nepřátelé se snaží za každou cenu dostat nejblíže k vám a kryjí se většinou tak, abyste je i přesto mohli trefit a nejlépe rovnou do hlavy. Vaši kolegové potom namísto krytu běhají po bojišti jako na drogách (nic proti nim, každého věc) a pokud se namísto střelby na bojiště pozorně zadíváte, tak budete jen nevěřícně kroutit hlavou. Nezapomeňte se zadívat a kroutit hlavou.  Obrovské planety Otevřený svět Andromedy je opravdu obrovský a v porovnání s rozlehlostí planet se lokace v DA: Inquisition jeví opravdu zanedbatelné. K přepravě mezi základnami a body zájmu vám bude sloužit vozítko, které vás dostane prakticky kamkoliv. Díky spodním tryskám dokáže i malinko poskočit, takže se nebojte. Vidíte to, poskočit. Zmínil jsem, že jako osoba máte na zbroji jetpack a můžete si taky poskočit, kam se vám zamane? Nezmínil, že? Nutno říci, že poskočit si můžete i vy jako postava a to díky jetpacku připevněným na vaší zbroji. Planety ještě skýtají různé minerály a suroviny, které potřebujete natěžit pro výrobu zbraní a další ptákovin. Nechybí ani rozmanitá fauna, ovšem chápu, že se i zde jako u Inquisition najde spoustu veganů, kteří budou mít se zabíjením zvířat problém.  Optimalizace Na internetu se teď nachází spoustu příspěvků o tom, jak je hra špatně optimalizovaná. Ale taky spoustu komentářů z druhé strany, takže vám asi nezbude, než hru nainstalovat a uvidíte sami. Můžu říci, že ji hraji na GeForce 960 4GB, 8GB RAM a i5-4690 3,5GHz na vysoké detaily naprosto bez problému a to jsem si pořádně nepohrál s nastavením. Myslím, že si to někde vytáhnu i na ultra.  Příběh  Jako vždy se našlo spoustu lidí, co křičí, jak jsou úkoly prosté a příběh chudý. Že prý se pořád jen opakují mise najdi, zabij, přines a promluv si. Já vám nevím, ale vy jste v nějaké hře snad někdy viděli něco jiného? Vy snad v životě děláte něco jiného? I hloupý úkol přines může být podán naprosto skvěle. Kolik skvělých filmů stojí na hloupé zápletce? Například unesená dcera nebo zabitý pes, že ano. V zásadě jde o to, jak moc se vžijete do své role. A ještě o to, co jste čekali. Jako nový Hledač máte za úkol nalézt pro posádku dvaceti tisíc lidí vhodné světy k životu. Samozřejmě nejde nic podle plánu a vy musíte vyřešit všemožné problémy. To jsem vám toho řekl, že? A tak to má být. Nechci tu vyvolávat tzv. ČSFD-efekt, který nastává tehdy, když se ještě před shlédnutím filmu (zahráním hry) pouze na základě hodnocení ostatních rozhodnete, zdali se vám film (hra) bude líbit. Mimochodem to mám zaregistrované jako obchodní a ochrannou značku, takže to nesmíte nikde použít.  Verdikt Trial hry můžete v Originu koupit za pár babek a k tomu dostanete na měsíc spoustu dalších skvělých her, ať už je to Battlefield 4, Inquisition, This War Of Mine, Fifa nebo Need for Speed, takže doporučuji malou investici a za těch deset hodin, co budete mít k dispozici, si názor určitě zvládnete udělat sami. Samozřejmě byste tak měli činit pokaždé a u všeho. Ale, hej! Pohodlnosti bránit nechci a není se za co stydět.  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Proč je na světě tak málo her s tématikou mechů, když přitom počet lidí s alespoň mírným mech-fetišem je značný? Pokud je vám to tak trochu líto, podobně jako mně, tak bych si tímto textem dovolil upozornit na dle mého vynikající multiplayerovou akci z prostředí Battletechu, navazující nejen jménem na singleplayerovou sérii Mechwarrior. Jedná se o hru z roku 2013, kdy bohužel vyšla poměrně nedodělaná, s malým výběrem robotů a prostředí, pročež nenasbírala úplně zářná hodnocení (typicky 6-7/10). Jenže dnes je rok 2017 a situace je jiná. Hra stále prochází vývojem a průběžným zlepšováním, autoři přidávají nové mechy, a v reakci na herní komunitu vyvíjejí herní mechaniky, přičemž zůstal zachován původní koncept týmové přemýšlivé akce, kdy komunikace a schopnost vymyslet neobvyklá řešení je alespoň tak cenná jako rychlost a přesnost zaměřování. Po prvním spuštění projdete tutoriálem, vyberete si nějakého už sestaveného mecha, a ocitnete se na bojišti. Vedle vás bude stát 11 kolegů, proti vám 12 mechů protivníka. Cíl závisí na herním módu (o kterém hráči hlasují před vlastní hrou), ale typicky hry končí vyhlazením jedné strany. Při prvním nasazení jsem si samozřejmě zvolil nejukrutnějšího mecha k dispozici, ověšeného lasery, raketami, a podobně. Tým se rychle vydal kamsi, zatímco já se snažil plížit po křídle, s tím, že na nepřítele vyzraji. Po chvilce pochodu a průzkumu nastal kontakt zbytku týmu s nepřítelem. Bohužel jsem v zápalu prozkoumávání terénu a hledání nepřítele zapomněl držet krok s ostatními… ti mi mezitím utekli, a než jsem tam ve svém krásném obrněném (a extrémně pomalém) mechovi dorazil, bylo v podstatě po boji. Vypálil jsem několik salv ze všech zbraní zároveň… a vypnul se kvůli přehřátí. Sice jsme stejně vyhráli, ale pochopil jsem, že vůbec nevím, jak takové monstrum ovládat, a rozhodl se nejdřív naučit bojovat s něčím menším. S lehkým mechem jsem pln optimismu v dalších hrách začal aktivně prozkoumávat a napadat mechy protivníka z křídel, což někdy nedopadlo úplně špatně (nedopadlo špatně = škrábl jsem brnění), ale častěji jsem se ocitl v situaci, kdy se na mě sesypalo pět mechů protivníka a v prach mě obrátilo. Co jsem dělal špatně? Výborně to charakterizuje hláška jednoho z protivníků před týdnem, kterou po naší výhře poslal do chatu: „Teamwork is so overpowered in this game“. Je to tak. Mechwarrior online je prostě týmová hra a nedá se to nijak okecat a sebelepší „twitch skill“ vás nezachrání - zažil jsem mnoho případů, kdy tým protivníka měl několik vynikajících hráčů a stejně prohrál, protože nepřesvědčili ostatní ke spolupráci. Jde poměrně s úspěchem hrát bez větší komunikace s týmem (pro introverty značné plus), ale musíte zbytek týmu přinejmenším trochu vnímat. Jaké jsou tedy ve hře o meších (mechách?) typy mechů? Oficiálně jsou typy 4 – lehcí, střední, těžcí a „assault“. Hmotnostní třída mecha do značné míry určuje množství zbraní, které na něj lze navěsit, množství zbroje, a rychlost pohybu. Systém párování hráčů („matchmaking“) pak zařizuje, že oba týmy mají podobnou směs váhových kategorií. Lehcí mechové se uplatní jako průzkumníci, zabírači oblastí v některých módech, ale i ve vlastním boji - pokud se člověk dokáže vyrovnat s malým dostřelem, lze vyrobit překvapivě silné kombinace. Odvrácená strana lehkých mechů je slabá zbroj a tedy krátká výdrž, pokud se dostanete, kam nemáte. Na opačné straně spektra stojí assault mechové, což jsou největší, nejobrněnější, a nejozbrojenější stroje smrti. To zní krásně. Jenže se po bojišti budete ploužit rychlostí cca 50-60 km/h (lehcí mechové jsou i třikrát rychlejší). To znamená, že je snadné se jako assault dostat do jednoho z dvou typů situací: a) Jste úplně mimo boj a včas se tam prostě nedostanete (na rozdíl od lehkého mecha, kdy se chyba úsudku dá snadno nahradit útěkem na druhé křídlo apod.), b) dostali jste se do situace, kdy vás překvapí skupinka mechů protivníka, nemáte podporu týmu, a končíte. Hra za assault mechy tak vyžaduje hodně dobré rozmyšlení postupu mapou a je náročnější na komunikaci a synchronizaci s ostatními hráči. Nicméně ten pocit, kdy jste ve správném čase a prostoru, a usmažíte mecha protivníka jedinou salvou z laserů a kanónů je… totálně satisfakující. Při hře za assault mechy jsem také pochopil důležitost průzkumníků. Jako lehký mech-průzkumník jsem měl zprvu trochu pocit, že si jenom hraji na užitečnost, když hlásím v chatu kde je protivník, zaměřuji cíle pro raketomety, a podobně, zatímco hlavní boj dělají „ti velcí“. No, a při hře za „toho velkého“ jsem plně docenil, jak je důležité mít průzkumníky, kteří zajistí, že se vůbec dostanu na správné místo a že tuším, kde je jaká síla protivníka. Ostatní mechové, tedy střední a těžcí, se pak pohybují kdesi mezi lehkými a assault mechy a mohou plnit širokou škálu rolí. V každé váhové kategorii je k dispozici množství konkrétních mechů patřících pod jednu ze dvou skupin světa Battletechu. Každý mech pak má několik podtypů, lišících se tím, co na ně můžete kde navěsit. K tomu přidejte volbu síly obrnění různých komponent, množství a kombinace zbraní, které si vybíráte, motor, chlazení, trysky, atd. atd. Prostě pro kutily jde o naprostou nirvánu, která je posílena tím, že škála funkčních mechů je opravdu široká, neexistuje jen pár „optimálních“ mechů, které byste museli zvolit, abyste měli šanci. Jen funkčních zbraňových kombinací jednoho typu mecha je spousta, můžete si vybrat mezi různými typy laserů (těžké uchladit, ale bez omezené a těžké munice), několika typy raket, autokanóny (při jejich použití si vždycky vzpomenu na Hornstera z Vietcongu a jeho „ratata, ***** ratata), a dalšími, které dovolují hrát jedno šasi mecha na pět úplně odlišných způsobů. Jediná překážka úplně bezbřehému zkoušení všeho možného je free2play model hry (více níže), který rozhodně není pay2win, ale není to tak, že byste každou hru mohli zkoušet úplně nového mecha. Jak se ve hře zlepšujete, získáváte herní peníze na dokupování dalších mechů a zkušenosti. Zkušenosti lze využít např. ke zrychlení mecha, získání speciálních modulů, či mírných zbraňových vylepšení. Většinou jde o drobnější zlepšováky, které člověku udělají radost, ale vesměs jde o změny v řádu jednotek procent. Pořád platí, že dobrá týmová práce nevylepšených mechů bude mít větší úspěch než skupina lidí, co si hru platí, mají mechy plně vylepšené, ale nehrají spolu. Největší vývoj v procesu učení tak byl v dovednostech a v paralelním vnímání. Kde jsem na začátku byl rád, že protivníka vůbec trefím, teď zároveň vnímám jeho strukturu poškození (aneb proč střílet do obrněného centra, když má otevřenou zbroj z boku), hlídám si míru přehřátí, a snažím se sledovat pozice ostatních. Nad rámec peněz a zkušeností se vám ve hře také mění úroveň pro párování s ostatními hráči. Úrovní je 5 (číslo 1 je nejlepší), ale v praxi spolu hlavně hrají hráči úrovní 4+5 a nebo na úrovních 1-3. S přechodem z úrovně 4 do 3 (což trvalo cca 200 her, převážně vyhraných, tedy poměrně dlouho) se stalo sólování úplně nemožným a počet hráčů protivníka, co neví, co dělá, se zmenšil na nulu, ale jinak hra zůstala podobná. Hezká mechanika postupu úrovněmi je, že se v první řadě mění dle toho, jak se ve hře dařilo vašemu týmu a až v druhé řadě, jak se dařilo vám osobně, což podporuje týmové pojetí. Výše jsem zmínil, že hra je free2play. Pro mne osobně to funguje bez problémů – nikdy jsem neměl pocit, že bych musel tupě „grindovat“, a spíš si vychutnám zisk herní měny na novou komponentu, která pak je víc „vybojovaná“, než kdybych ji měl přístupnou zadarmo. Hra vám navíc na začátku dá takové bonusy pro zisk herní měny, že si budete moci postavit několik kompletních mechů a provést množství dodatečných změn. Platby reálnými penězi tedy v Mechwarrior Online slouží jako prostředek usnadnění přístupu k některým zbraním, či speciálním variantám šasi, ale reálně vám to zásadní výhodu v boji neposkytne; rozhodně nejde o pay2win.  Mechwarrior Online určitě není perfektní. Někomu může vadit grafika, která asi není v roce 2017 úplně maximálně sexy, ale to si asi musí posoudit každý sám, za mě je pěkná a beztak to neberu jako zásadní kritérium kvality. Pro někoho bude omezení nevelký počet map (cca 10), či módů (5, kde tři se jmenují tak pitomě, že mi trvalo asi půl roku si je zapamatovat), ale ani po stovkách hodin ve hře mě to pořád neomrzelo. Někdy je trochu frustrující, že i když se vám úžasně daří, tak se po chvilce probudíte z „blood rage“ euforie a zjistíte, že vaši kolegové byli v mezičase anihilováni a vás to čeká v následujících deseti vteřinách také, čímž vaše úžasnost přišla vniveč… ale nějak to k povaze hry už patří, jeden za všechny a všichni za jednoho. Největší problém hry tak spatřuji v pomalosti herního klienta – po vybrání mecha a kliknutí na připojení ke hře trvá cca 2-3 minuty, než se vše připojí, odhlasuje se mapa a režim, a než se poté dostanete na bojiště.  I přes drobnější problémy pro mě osobně každopádně pozitiva výrazně převyšují negativa a Mechwarrioru Online tak s klidným svědomím můžu dát ocenění Mechová Klasa – minimálně vzhledem k ceně a tématu hry to za zkoušku stojí.   celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Hry z dílny českého studia Amanity se vyznačují špičkovým audiovizuálním zpracováním a nejinak je tomu i v Botanicule. Ocitáte se v kůži pěti tvorů, kteří se snaží různými úkony zachránit strom, jehož míza je vysávána krvežíznivým monstrem.I herní náplň vesměs odpovídá tradicím tohoto studia. Jedna nádherně zpracovaná obrazovka střídá druhou, do toho všechny detailně zpracované animace, efektní zvuky. Je to skvělá podívaná, umělecký zážitek. Logické úkoly nejsou úplně nejtěžší a nehrozí moc míst, kde by se hráč zasekl. Zase tak jednoduché to ale mít nebude, úkoly jsou nápadité, moc se neopakují a když hráč přijde na princip řešení, to mu nezabere příliš mnoho času.Celkově shrnuto, nádherná adventurní hříčka nespoléhající tolik na příběh, ale vydařené zpracování jak grafiky a animací, tak i samotných logických puzzlů. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Nioh - dobrý start

    Hra: Nioh PS4
    25. 2. 2017 v 14:46 - Autor: Malleth 0

    Stejně jako ostatní klony Souls her, i Nioh pomáhá odkrýt co všechno stojí za úspěchem jejich vzoru a jestli bych si měl odnést z Nioh jednu věc, tak to, že obsah je stejně důležitý jako samotná gameplay. Cílovka souls her by se dala rozdělit na dvě skupiny. Jedna jsou exploreři, kteří chtějí dobrodružství v nebezpečným a zajímavým světě a druhá jsou harcovníci, kteří vyžadují obsáhlou, těžkou hru v který utopí desítky hodin. Team Ninja se odjakživa soustřeďuje na skupinu číslo 2 ale z nějakého důvodu se rozhodli u Nioh použít framework z Dark Souls, který je dělaný hlavně pro ty exploráře, čímž vnikla sice dobrá, ale dost zvláštní a nesourodá hra, při jejímž hraní sem měl neustále pocit prázdnoty. Nenajdete tu totiž zajímavý, propojený, interně konzistentní svět, ani hluboký lore, epické výhledy, interakce s NPC a jejich příběhy, či v podstatě cokoli, co by vzbuzovalo nějaké emoce kromě frustrace a pocitu zadostiučinění. Jediné, čím Nioh udrží vaší pozornost jsou souboje a snaha neztratit se v celkem komplexních úrovních a jménech postav v cutscénách. Ano, vývojáři přidali cutscénami vyprávěný příběh, ten tu má ovšem zhruba stejný význam jako v pornu (vím že je to otřepané přirovnání ale tady sedí). V péčku ovšem příběh plynule přejde do akce, zatímco Nioh vás po filmečku obvykle hodí do mapy. Navíc cutscény občas nesedí s tím co se děje v hře. Například v jedné potkáte ninja-ženu, která před vámi uteče, protože se nebaví s ožraly a hned jak filmeček skončí, zadá vám misi. Cutscény díky povedeným modelům postav a jejich animacím alespoň pěkně vypadají ale nefugují tu ani jako motivace ani jako lepidlo, které by z celé hry udělali jednotné dobrodružství. Nioh se totiž odehrává ve zcela oddělených misích, které jsou často rozsáhlé, spletité a celkem dobře nadesignované. Neustále kosíte nepřátele, odemykáte zkratky a na konci vás obvykle čeká boss. Tohle je zkrátka ověřená formule, tady navíc celé flow pomáhá celkem častý výskyt nepřátel, kteří se po smrti už nerespawnují. Několik levelů je navíc postavených kolem konkrétního gimmicku (myšleno v dobrém) jako například odsávání jedovaté mlhy z místnosti abyste pak našli její zdroj a ten zničili. Kvůli zachování stabilních 60fps (za což patří velká pochvala) jsou ale všechny mise buď ve tmě, nebo v mlze, což nepomáhá rozmanitosti ani orientaci, kterou tu dost komplikuje i fakt že hromadu času budete trávit v inventáři. Našli jste pěknou zbroj, která vám sedne a chcete ji nějaký čas nosit!? Smůla, protože je velká šance, že se tak jednou či dvakrát znovu převlíknete než skončí mise. Loot se tu totiž válí jak odpadky na každém kroku. Je tu možnost u kováře přenést level či vzhled itemu z jednoho na druhý, ale pokud byste to dělali po každé misi, přijdete na mizinu a možná i o rozum. Někdy zkrátka míň znamená víc. Hlavním lákadlem Nioh jsou ovšem souboje. Ty svou metodičností staví na souls hrách, jsou ovšem rychlejší, komplexnější a vyžadují od vás daleko víc, než jen pozornost a opatrnost. Autoři přinesli také několik zásadních změn jako je zrušení backstabů a přidání staminy nepřátelům. Pokud nepříteli či hráči stamina zcela dojde, je otevřený pro ničivou dorážku, což vede k rozmanitým strategiím k vítěztví. Například uskakovat kombům než se nepřítel vyčerpá, či ve správný moment použít speciální útoky ubírající staminu místo zdraví. Když k tomu pak připočtete tři bojové styly, pro každou z pěti zbraní, jakýsi active reload systém (z Gears of War) na rychlejší dobíjení staminy, a možnost učení se nových technik jako různé countery či chyty, dostanete systém, který vás zabaví na dlouhé hodiny. Alespoň než se dostaví největší problém hry, což je streotyp způsobený neustále opakujícím se repertoárem nepřátel. Pokud vás baví zabíjet borce s krumpáčem, základní kostlivce, rudé démony, a další typy představené v prvních hodinách, jedině dobře, protože to budete dělat celou hru. Opakováním stále stejných nepřátel netrpí jen souboje ale i celá kampaň. V souls hrách mají lokace dané téma, nepřátelé jsou navržení a umístění, tak aby tam zapadali, například “borce s krumpáčem” uvidíte jen v dolech. Díky tomu působí svět uvěřitelně, jste zvědaví se co bude v další misi ale hlavně máte neustále pocit že se někam posunujete. Nioh v průběhu hry sice představí pár nových a celkem pěkně navržených nepřátel, ale zdaleka nejčastěji budete stejně potkávat ty už zmiňované evergreeny. Když už nic jiného mohli alespoň zvýšit počet těch lidských. S nima jsou souboje zdaleka nejzábavnější, protože jsou nejvíc fér a fungují na ně všechny techniky narozdíl od démonů. Na závěr bych řekl že Nioh je opravdu obrovská, nesmírně těžká až skoro nepřátelská hra, obzvlášť zdejší četné Bossfighty naplno otestují vaší trpělivost a i když má hra dost problémů (včetně krize identity), jakmile se dostanete do správné flow, kdy metodicky, čistíte úroveň, otvíráte zkratky, tancujete mezi nepřáteli, counterujete a přepínáte mezi styly on-the-fly jako páni, dokáže Nioh neskutečně vtáhnout, jen narozdíl od Miyazakiho her nebudu mít nějaký čas chuť rozjet novou postavu. 7/10 celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Musím se přiznat, že nejsem příznivcem universa Hry o trůny. Knížku jsem nečetl a seriál mě při pár náhodných shlédnutích taky nezaujal. Obdobně na tom bylo i Walking Dead, kde se však tvůrcům podařilo vytvořit skutečně zajímavý příběh, který hráče vtáhl dovnitř. A i když to tehdy nezměnilo můj názor v podobě nezájmu o sledování seriálu, hra byla skutečně vydařená. Podařilo se Telltale se Hrou o trůny to samé?Když se hráč v současnosti pouští do kterékoliv série z dílny Telltale, již při pořízení má jistotu. co jej čeká. Interaktivní film okořeněný několika adventurními prvky a mnohdy vlezlým QTE. Jako vždy u epizodických her jsem si počkal, až budou všechny díly vydány a já si tak příběh projdu na jeden zátah.A přesně to, co jsem čekal, jsem také dostal. Obzvláště v první epizodě je pro člověka neznalého prostředí a různých osob celkem obtížné se v ději zorientovat. S postupem času se to však daří a tvůrci rozehrávají dějové linky několika postav z rodu Forresterů. A postupují klasickými prvky platnými jak pro hry Telltale, tak nejspíše i pro seriál.Děj všech postav je propracován velice zajímavě, leč v drtivé většině případů hodně negativně. Prakticky žádné postavě se život nedaří a spadají do většího či menšího průšvihu. Proto ani nepřekvapí, že hratelné i nehratelné postavy postuně odpadávají (umírají). Samotný konec je završením tohoto veškerého zmaru, opět však není kompletně dokončený a odkrývá přeživší osoby pro druhou sezónu.Hra o trůny je vydařený interaktivní film z dílny Telltale se všemi klady i zápory. I tentokráte je vše zaměřeno hlavně na QTE eventy, rozhovory a více či méně důležité volby, samotného adventuření je málo. Zajímavý příběh stojí za zahrání, můj nezájem o seriál i celý svět Hry o trůny to však nezmění. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 6/10

  • Už první díl Yesterday byl velice vydařeným kouskem, kterého nejvíce srážela jeho krátkost a nedokončenost. Po pár letech přichází tvůrci s pokračováním nesoucím název Yesterday Origins. Podařilo se jim navázat na kvality předchozího dílu?Musím říct, že nejen to, podařilo se jim kvality dokonce překonat. Audiovizuální zpracování zůstává na velmi vysoké úrovni, obdobný je i interface. Hra pokračuje přesně tam, kde původní díl skončil. Ale není potřeba hrát první díl, hra ve správný čas připomene (či novým hráčům poodhalí) některé z událostí prvního dílu.Příběh je zde konečně dotažen do těch nejmenších detailů, které v prvním díle občas chyběly. Tvůrci poznali, že tento příběh má svůj potenciál a tak pracují s jednotlivými časovými liniemi tak, až se veškeré osudy potkají na tom správném místě. Nutno podotknout, že se nejedná o klasický druhý díl, díky různým časovým liniím se některé události konají dříve, než se odehrály v prvním díle.Všem, kterým se původní Yesterday líbilo, těm se pokračování bude líbit ještě více. Dá se říci, že původní díl byla jen taková jednohubka a teprve v Origins se rozjeli na plné obrátky. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Španělští tvůrci z Pendula se po humorných adventurách vrhli na vážnější kousek. Jejich Yesterday je mysteriózní thriller zasazený do pro ně typické cartoonovské grafiky. A jak se přechod do serióznější roviny vydařil?Ostudu si tvůrci rozhodně neudělali. Po počátečním ospalém začátku hra začíná nabírat vzrušivých obrátek a děj se začíná náležitě proplétat. Ten se navíc vyskytuje v různých časových rovinách, takže zpočátku je problém se v něm orientovat. Ale čím déle člověk hraje a poodkrývá jednotlivé fragmenty, tím více střípky příběhu zapadají do sebe.Velkou nevýhodou je však krátkost a celková uspěchanost závěru hry. Tvůrci se zpočátku rozjeli ve velkém stylu, ale evidentně jim došel dech (spíš peníze) a spoustu zajímavých částí nechali nevysvětlenou. Což je velká škoda, obzvláště, když se vizuální zpracování podařilo. Tvůrci si s ručně kreslenou grafikou hodně vyhráli a i když občas šetří svou práci ústupky v podobě zvláštnějšího způsobu prezentace animací, hře to kupodivu příliš neškodí.Co však kromě délky a nevysvětlených událostí škodí, tak je nevýrazný hudební doprovod a hlavně absence dabingu komentářů. Celkově se ale jedná o vydařenou vážnou adventuru. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Unikátní česká logická hra

    Hra: Dark Train PC
    22. 2. 2017 v 01:34 - Autor: PLuto.petr 0

    Dark Train je zvláštní logická hra. Na začátku hry dostanete do ovládání mechanickou krakatici, která je řetězem spojená s vlakem ve speciálním papírovém světě. Jejím úkolem je rozjet zmíněný vlak a dovézt ho až na konečnou. Při té příležitosti musí zjistit, jakým způsobem vlak ovládat a pochopit zákonitosti celého světa.Ten je napěchován spoustou různých, povětšinou však zajímavých a vysoce zábavných logických úkolů. Hra je hodně nelineární, hráč může provádět činnosti v různém pořadí a některé i vynechat vůbec. To vše v zajímavě provedeném prostředí, ostatně veškeré audiovizuální prvky jsou na hodně vysoké úrovni. Jedna z nejlepších logických her letošního roku. Jenom mohla být krapet delší. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

Novější 1 2 3 4 37 Starší

Hodnocení uživatelů

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nové členy týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.