Už jste se dostatečně nabažili pohledem na obálku Levelu 235? Výborně. Pochvalte ji na dálku Memorymu, ať se může poplácat po svých rachitických rukách kovaného grafika, a hned poté se můžete pustit do následujícího textu, který představuje to nejzajímavější, co LEVEL 235 nabízí ke čtení. A k hraní, samozřejmě.

Svět se řítí k mediální singularitě. Zrovna v den, kdy jsem si po večerním kaviáru a šampaňském řekl, že učiním rozhodující krok ohledně hry Card Hunter, se kolegové z Rock, Paper, Shotgun dokopali k témuž. Dokonale mi vypálili rybník. Inu, Britové. Těšil jsem se, že budu jedním z prvních, kdo se stane zrádcem, podrazákem, přeběhlíkem, inu tím, kdo vynese informace, a kvůli kterému se rozpadne kruh rytířů u kartového stolu.

Možná jsou ta čísla zarážející, ale to není důvod o nich nenapsat. Zvlášť pokud někdo tipuje, že herní vývojářství je povolání snů na celý život. Ono není. Budete nejspíš překvapeni, ale ve skutečnosti tohle zdánlivě spektakulární zaměstnání v průměru končívá po pěti letech aktivní kariéry. A pokud se před dvaceti lety výpovědi z firem počítaly ve stovkách, dnes odchází z herního průmyslu každý rok osm tisíc vývojářů. Osm tisíc! Právě o tom, že herní vývoj již dávno není obor snů, je dnešní článek.

Jon Chey, spoluzakladatel vývojářského studia Irrational Games, se rozhodl opustit firmu a...