Chodbami pevnosti Games.cz se plíží tichý teror. Autoři u vyhasínajících krbů bázlivě snižují hlas, když zmiňují jeho jméno, utěšují panikařící nadbytečné čárky a nenápadné překlepy, že všechno bude v pořádku, že přízrak si pro ně nepřijde... a pak, když vysvitne slunce, jsou všechny milované, hýčkané chyby a chybičky pryč. Zůstává jen čistota z bílé slonoviny, perfektní, děsivá, správná, příšerná.

Služebníkem bezcitné dokonalosti, nepřítelem půvabných vad na kráse, je Vašek. Má rád hry. Hry na kočku a myš, kdy on mňouká a ostatní krvácejí. Hry strategické, v nichž jeho šiky pošlapou mělké hroby statečných. Hry fotbalové, v nichž jeho svěřenci něžně obejmou krčky soupeřových aspirací a zesílí stisk, dokud sny nezesnou. Hry na hrdiny, na ty opravdové hrdiny, kteří se nebojí černého brnění a oněch sladkých slůvek: „Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul.“ Kdyby byl herní postava, byl by Bezejmenný. Kdyby byl zvíře, byl by malé štěňátko. Kdyby byl jídlo, byl by párek z Globusu. Je třeba něco dodávat?

Desperados 3 – recenze

Kovboj, doktor a kurtizána se vplíží do baru…

Alder’s Blood – recenze

Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.

Call of Duty: Modern Warfare 2: Campaign Remastered – recenze

Moderní válka je zpátky. Call of Duty pokračuje s oživováním původní série Modern Warfare a navazuje na tři roky starý remaster prvního dílu předělávkou dílu druhého, respektive jeho kampaně, která je to jediné, co vás v „nové“ hře čeká. Po multiplayeru byste toužili marně, ale jestli chcete vyplenit gulag a projet se na sněžném skútru, jste na správném místě.

Iron Danger – recenze unikátního taktického RPG

Her, v nichž můžete vracet čas, je plus minus nekonečno, ale žádná z nich není jako Iron Danger. Tahle realtimová, ale zároveň tahová, sólově kooperační RPG strategie se vymyká přirovnání. Nejbližší, co mě z vlastní zkušenosti napadá, je hudební program Audacity, jen místo tracků mixujete úskoky, výpady a kouzla – a výsledkem je symfonie zabíjení. Zní to divně, hraje se to skvěle.

Call of Duty: Warzone – recenze

Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.

Yes, Your Grace – recenze

„Můj pane! Požár poničil vesnickou sýpku a my teď nemáme co jíst!“ pobrekává před trůnem klečící špinavý sedlák. „Tumáš tři pytle obilí a koukej se podělit s ostatními,“ usměju se velkoduše. O týden později, když můj hrad obléhá nepřátelská armáda a vojáci začínají jíst své vlastní kožené opasky, proklínám svůj chorobný altruismus. Být králem je těžké, zvlášť když nejste připravení vmžiku obětovat své poddané.

Recenze komiksu Magic: The Gathering – Chandra

Chandra Nalaar. Kdo posledních několik let hraje Magic: The Gathering, musel si téhle ohnivé slečny už mnohokrát všimnout na kartičkách, v trailerech, v příbězích na internetu i v knížkách. Pokud máte rádi červené aggro balíčky nebo jste si pyromantku z Kaladeshe oblíbili třeba kvůli jejím planoucím vlasům, možná vás bude zajímat nový komiks Magic: The Gathering – Chandra.

Warcraft III: Reforged – recenze

Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.

Age of Empires II: Definitive Edition – recenze

„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.

Football Manager 2020 – recenze

Další rok, další Football Manager. Další várka novinek, kterých by si svátečnější hráči asi ani nevšimli, další spousta neopravených nedostatků, které už se mi za ty roky vážně začínají docela zajídat. Možná vám tahle věta bude povědomá: Opět je to nejlepší díl ze všech, ale opět mi přijde diskutabilní vám ho za těch 55 eur horlivě doporučovat. A navíc je to letos bez češtiny.