V závěru recenze na Rise of Iron jsem si posteskl, že po roce obsahového půstu nebudu mít pro letošek žádné naděje v očekávání, že na první Destiny už se v Bungie zapomnělo. Opak je ale pravdou. Vývojáři překvapivě dostáli svým slibům. Vedle obsahových dodatků k poslednímu rozšíření či raidu přišli s oslavou Halloweenu, vydařeným vánočním Dawningem a vrací SRL i nějaké ty nové a staré zbraně a další drobnosti. Navzdory očekávání tak pořád má smysl se do hry vracet jak pro absolutní veterány, tak i pro hráče, kteří Rise of Iron odložili hned po kratičké kampani. Destiny tedy žije - stále se toho v tomto světě dá hodně zažít.

Gangsta prezident pochoduje Bílým domem s gangsta fialovou dekorací a od svých gangsta poradců slízává, že by neměl být tak gangsta. Tisková mluvčí se mezitím snaží zahrát do outu POTUSovo nabobtnalé prohlášení, že by se americká Ústava měla odvolávat na NĚJ, pana muthafuckin prezidenta, nikoliv Boha. Však má svatouška ve jménu, ne? Prostě běžný den kabinetu. Nabourává jej až díra ve střeše a entrée Zinyaka, lídra mimozemské rasy Zin a nositele otřesného dabingu.

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Trailery jsou nové plakáty, lákají na zhlédnutí filmu, potažmo ke koupi a hraní hry. Nepsaná pravidla přitom diktují, že by trailer měl vypíchnout to nejdůležitější a ukázat to nejlepší – prezentovat hráči realitu, která je umělá a výsledný produkt ji třeba vůbec nenabízí. Ne vždy se to ale povede, pro hry to platí obzvlášť, ale na obranu některých vývojářů je třeba říci, že jejich hry jsou zkrátka neztrailerovatelné.