Proč jsme všichni tak naštvaní na letošní zimu? Protože jsme od ní čekali sníh a zimu. Nebýt ale toho očekávání, tak vlastně nemáme důvod se čertit a možná bychom byli spokojeni s tím, co je. Na podobném principu to funguje ve všem, dokonce i ve hrách. Nebýt očekávání, které není vždy pouze otázkou marketingové propagace, ale zapojujeme se do toho třeba i my, herní pisálci a vy hráči svým zájmem o konkrétní titul, tak by celá řada her nemohla zklamat, ale ani překvapit a naopak. A protože je očekávání silně individuální pocit, je tedy i naše volba her, které nás překvapily a zklamaly, v prvé řadě vyjádřením toho, co jsme my v redakci čekali. Proto budeme rádi, když v diskusi pod článkem napíšete, jaké tituly vás zklamaly nebo překvapily a proč. Držte se, dvojitý článek začínáme jedinou negativní kategorií, kterou v rámci našich Best of... článků vyhlašujeme.

Nikdy, opravdu nikdy jsem nerecenzoval hru tak dlouho, jako IL-2 Sturmovik: Cliffs Of Dover. Poprvé jsem ji dostal do rukou skoro před půl rokem a od té doby čekám. Proč? Protože před těmi několika měsíci šlo o nehratelný a technicky totálně zdevastovaný kus softwaru, který se nějakým způsobem hlásí ke slavné a oblíbené značce. A možná je i dobrý, jenže v tom nánosu technického balastu to nebylo vidět. Takže jsme se domluvili, že hru nepopravíme, protože nešla hrát a recenze by měla tak dvě věty a verdikt - stoprocentně záporný. Rozhodli jsme se počkat na CZ verzi s tím, že už snad bude hratelná. Všechno šlo podle očekávání: jeden patch, druhý... dvanáctý...