Oproti loňské nadílce závodních sequelů ze všech myslitelných subžánrů, byl letošní rok spíš sázkou na jistotu, minimálně co se týče větších matadorů. To je tak, jeden rok vydáte pecku a další jedete jen na spotřebu, protože nechcete přepínat síly a v zákulisí kutíte další trumfové eso. Možná i proto se v naší pětce míchají skoro až indie věci s přírůstky slavných sérií, které jedou tzv. na půl plynu. Minimálně v jednom případě, ale ten půl plyn pořád ještě trhá rekordy.

Vím, že v Anglii chutná všechno trochu jinak a gurmánství tam zrovna nefrčí. Angličané prostě smíchají a sežerou cokoliv. Vždycky jsem se chechtal, co chechtal, prostě jsem řval ze všech těch octových chipsů a hovězích koláčků a vím, že legendy nelžou. Ale F1 2012, to je kulinářským žargonem řečeno děsivý žvanec i pro Albion. Tahle hra je jako Peprníkova pomazánka s obsahem, co by dohnal a zabil krtka. Je to taková malá biobomba ze zapadlého rohu laciného hypermarketu. Neodvážili byste se pro ni ani sehnout. Ale já musel. A dostal jsem do ruky kompaktní atomovku, jakou bych od Codemasters ještě před nějakými pěti lety nečekal.