The Elder Scrolls V: Skyrim

A long time age, in a Tamriel far far away…

Uplynulo zhruba dvě stě let od událostí Oblivionu. Provincie Skyrim se zmítá ve vnitřních problémech, které vedou k boji o nezávislost. Snaha vydělit se ze správy Impéria rozděluje celou společnost. Moc tomu nepomáhá ani nedávné zavraždění panovníka, který se snažil udržoval křehký mír na obou stranách. Kralovrah Ulfric je však dopaden a jeho poprava má všechny problémy této severní provincie s trochou štěstí vyřešit. Je to snad (ne)šťastná shoda okolností, že se právě vy dostanete k této popravě. Tu však krátce po zahájení přerušuje stvoření, které bylo považováno za dávno vyhynuté. Drak.

Takové je pozadí začínající vaše putování Skyrimem. Po klasicky spíše průměrném a koridorově naskriptovaném úvodu vás během několika málo minut vtáhne do svého otevřeného světa a jen tak už nepustí. Hlavně protože se jedná o svět obrovský a záleží jen a jen na vás kam budou vaše kroky směřovat, jaké úkoly budete plnit, popřípadě na co se bude vaše postava specializovat. A že toho je spousta čemu se zde můžete věnovat.

Shit that's HUGE

Tak v první řadě je Skyrim opravdu hodně, HODNĚ veliký. A ne jen tak na efekt, ale i funkčně veliký. Každá jeho část je do jisté míry unikátní - zasněžené vrcholky hor, zelené údolí, vlhké močály nebo vyprahlé roviny, které jsou posety celou řadou jeskyní, dolů, pevností či jiným z dungeonů. Příjemné na tom je, že i tyhle lokace mají víceméně rozdílný level design, i když je pravda, že sem tam se nějaké to schéma nebo princip zopakuje. Spoustu z nich je ale opravdu originálních a mnoho si jich pamatuju i dnes, několik dní po jejich projití. A to i přes to že naprostá většina jich je silně lineárních a nejedná se tak o klasické, komplikované a časově náročné místa. Vzhledem k široké cílové skupině se tak jedná o příjemný kompromis. Dungeonovou lineárnost totiž naprosto vyvažuje otevřenost ostatního světa. Ani nevím jestli bych se vlastné chtěl motat pod zemí déle než oněch 30 minut, které jsou potřeba pro projí průměrného podzemí.

Ve Skyrimu je navíc cela řada menších vesniček a hlavně devět velkých měst. I u těch mě potěšila jejich rozdílnost přestože určité specifické oblasti jako jsou hospody či obydlí jarlů (panovníků měst) využívají naprosto identický interiér. V drtivé většině případů ale platí, že jsou lokace unikátní a mají i svou specifickou atmosféru. Tak například Ledohrad, stojící na vysoké skále severu Skyrimu je opravdu studený a jde na něm vidět, že většina obyvatel si to už dávno namířila někam jinam. Naproti tomu Bílý průsmyk je tepající srdce provincie s řadou obchodníků a čilým pouličním ruchem. Nebo takový Riften, město Cechu zlodějů, který sídlí v podzemních katakombách. Každé město má něco významného, nějakou svou dominantu. Platí, že právě s ní jsou spojeny ty větší z nepovinných úkolů.

I z bezvýznamně vyhlížejícího questu, který vám zadala jakási postava někde na ulice se ale nakonec může vyvinout pořádný macek aneb jak dopadá nevinné pití medoviny u Skákajícího poníka. Skvělé navíc je, že úkolů je tady nepřeberné množství a tak je pořád co dělat. Jak těch větších, které mnohdy zaberou desítky minut, tak ty malé typu dones tohle tam a vyřiď téhle to. Mám odehráno něco málo přes padesát hodin, splněno odhadem šedesát úkolů a můj deník je stále přeplněný tak, že nevím kam se vydat dříve. A to jsem se ještě ani nijak výrazně nezapojil do hlavní příběhové linky, ze které mám odehráno jen několik málo úkolů. A to už je vážně úspěch, když mě hra dokáže bavit padesát hodin jen víceméně bočními příběhy.

Vaše postava toho ale může dělat daleko více. Je libo si vykovat nové brnění? Není nic lehčího než jít a vykutat nějakou tu rudu, kterou pak následně v kovárně přeměníte v novou zbroj. Potřebujete lektvar neviditelnosti. Fajn - tady rostou bylinky a v hospodě za rohem je alchymistická laboratoř. Očarovat si předmět? Nasekat dřevo? Přečíst si knihu? Nechat si snad požehnat od místního Boha? Jasně, jsou to jen detaily které měli i hry dávno před Skyrimem, ale pomáhají vytvářet uvěřitelný a kompaktní svět, který si žije svým vlastním životem a se kterým může vaše postava lehce splynout.

A to je vlastně to co mě na Skyrimu baví nejvíc. Uvěřitelný svět, ze kterého opravdu cítím, že jsem jeho součástí a nějak ho ovlivňuju. Putovat krajinou do jeskyně ve které roste Otec stromů, cestou pomoci farmářce se sklizní, postarat se u řeky o smečku vlků a v nedaleké taverně si v předvečer boje poslechnout oslavné písně opilého barda.

I am stronger than you!

Kořením každého RPG je samozřejmé levelování. To se drží už klasického The Elder of Scrolls principu "zlepšuj to, co právě používáš". Vzniká tak poměrně unikátní systém, ve kterém je možné vytvářet "hybridy" typu zlodějský mág, nebo kouzlící lučištník. Tentokrát však do tohoto systému zasahují i perky. Perk jde získat postupem na vyšší úroveň a pojí se s ním rozhodnutí, kterou schopnost si vylepšit nějakou tou novou funkcí. Příkladem budiž například štít, klíčová to věc pro bojovníka na blízké vzdálenosti. Krytí je ze začátku velmi slabé. Nabízí však celou řadu zmiňovaných perků jako je například efektivnější krytí, omračující úder štítem či rychlejší chůze při zvednutém štítu. Výhodná tak je specializace, která prakticky nahrazuje úzkou volbu povolání, známou z jiných RPG her.

Bethesda, tvůrce Skyrimu, prostě umí vytvářet epické hry. Umí taky ale vytáčet hráčkou veřejnost nedotahováním některých "detailů" a neodladěností svých výrobků. Bohužel se tomu nevyhnulo ani jejich nejnovější dílko. První obrovský problém se jmenuje umělá inteligence. To, co provádějí vaši nepřátelé, mnohem častěji však bohužel přátelé je jedním slovem hrůza. U těch nepřátel to zase tak nevadí, jejich problémy jsou sporadické, a pramení ze špatně / nedostatečně namapované cesty. Co je však katastrofální je "inteligence" vašich společníků. Zasekávají se, lezou do každé pasti, pletou se pod nohama a co je nejhorší, agresivně reagují na jakýkoli náznak "friendly fire". Popravdě mi to ze začátku ani tak nepřipadalo. Společníky jsem si s sebou netahal a situací, kdy tedy bojuji s někým po boku jsem ani moc nezažil. Těch několik pokusů v pozdější fázi hry však dopadlo opravdu tragicky a tak jsem se vrátil ke hře "sám na sebe". To doporučuju i Vám, ušetříte si celou řadu starostí. Druhý problém mnoho lidí vidí v grafice. Nebudu se s nikým přít, ty textury opravdu nejsou nějak závratně HD a samozřejmě jsem už viděl i stromy s větším počtem polygonů. Konzole hold ukončují svůj cyklus. Přesto, pro mě je grafika Skyrimu naprosto dostačující. Není to přeci jěstě tak dávno, kdy grafika byla "jen" doplňkem perfektní hratelnosti a "pouze" umocňovala požitek z hraní. A vizuál Skyrimu ho umí umocnit teda parádně. Je to snad nějaký cit pro vytváření atmosféry chcete-li přímo genius loci jednotlivých míst, kterým si mě tvůrci jednoduše získali. Psal jsem to už výše a nechci se opakovat, ale celý svět je neuvěřitelně kompaktní a nabízí krajiny, které svým rozložením lahodí oku. Třetí problém, specifický pro PC platformu, má jméno uživatelský interface/inventář/bindy. Jasně, tohle šlo udělat lépe. Ale když jsem si tenkrát dokázal zvyknout na Gothic tak už mě asi nic jen tak nerozhodí. Navíc po nějaké té odehrané době mi to už příjde docela intuitivní. No a nakonec jsou tady problémy, vážící se na chyby plynoucí z velikosti světa - občas nějaká ta špatná kolize, mizející polygon či podobně. Mnoho z nich docela věcně shrnul ve svém článku na Games.cz Dan Vávra a je zbytečné je nějak více rozvádět. Za mě se ale jedná "jen" o občasné úlety a vytýkat hře neexistenci stropní klenby... No dobrá. Stálo by ale za průzkum, jak velké proceto hráčů si všímá herních objektů po stavařské stránce.

Overall

Sečteno podrženo (přichází moment pro oblíbenou větu všech recenzentů) Skyrim není ideální hrou. Vlastně má i nějaké docela výrazné chyby. Přesto je ta hra která mě dostala, která mě po strašné spoustě odehraných hodin stále baví tak jako na začátku, která mě dokáže s každým novým údolím (jeskyní, questem...) překvapit a u které jsem ochoten překousnout některé její chyby na kráse.