Od Caesara k Periklovi - zhodnocení kampaňových DLC pro Total War: Rome II
zdroj: Creative Assembly

Od Caesara k Periklovi - zhodnocení kampaňových DLC pro Total War: Rome II

20. 1. 2015 20:15 | Téma | autor: Václav Pecháček |

Tvůrci z Creative Assembly naposledy rozšířili Total War: Rome II kampaňovým DLC Wrath of Sparta, pojednávajícím o Peloponéské válce mezi řeckými městskými státy. Jde o čtvrté velké rozšíření, které přináší novou kampaň, a když se podíváme na Wrath of Sparta nebo předchozí triumvirát Imperator AugustusCaesar in GaulHannibal at the Gates, je jasné, že určitým způsobem rozšiřují potenciál původní hry. Některá DLC jsou ale lepší než jiná a v následujícím článku se na ně podíváme zblízka.

Některé změny oproti původní hře jsou vidět na první pohled – všechna tři placená DLC a jedno, které rozšířilo hru zdarma (Imperator Augustus), například drasticky zmenšují podle mého názoru až příliš obrovskou herní mapu ze základní kampaně. Zároveň se soustředí na menší oblasti, které jsou ale podrobněji vykreslené, s přidanými provinciemi i frakcemi. V případě Caesar in Gaul se jedná o Galii, Hannibal se s Římany potýká ve Středomoří a Řekové se bijí v Řecku a Malé Asii.

Kampaň díky tomu drží lépe pohromadě a nestane se vám, že byste kvůli akutním problémům s Germány a vlastní zapomnětlivosti omylem nechali nějakou legii dvacet tahů dřepět na zadku v libyjské poušti jako v původní velké kampani. Ovšem zejména v případě Caesar in Gaul se jednotné prostředí a nepřátelé začnou poněkud opakovat. Proti vám stojí jen samí Galové, občas nějaký ten Germán a bojuje se zásadně na zelených pláních nebo v hlubokých lesích, což kritizoval i Aleš v recenzi. Podobný problém trápí i Wrath of Sparta, ale o tom později.

Menší prostor, větší intenzita

Všechny čtyři kampaně ale excelují v jiném ohledu: dokážou hráče vtáhnout do hry a dát mu pocit, že prožívá skutečné historické události. Značně k tomu přispívá i radikální snížení času, který uplyne v jednom tahu. Zatímco v základní hře se jednalo o celý rok, tady je to pár týdnů, respektive měsíc. Nejenže armádám už přesun z jednoho místa na druhé netrvá nereálně dlouho (zabral by opravdu pochod od Neapole k Alpám několik let?), ale hlavně se prodlužuje životnost postav, z nichž vám záleží především na generálech.

V základní kampani si vypěstujete skvělého generála úplně od píky a on vám pak za pár tahů umře, ještě než stihne dojít na bitevní pole. Snad nikdy se mi nestalo, že bych si zapamatoval jméno některého ze svých vojevůdců, ale v Caesar in Gaul jsem znal všechny, protože mi vydrželi po celou dobu kampaně. Tedy až na jednu nešťastnou výjimku. Promiň, Marku Antonie...

Že hra zachycuje plynutí jednotlivých měsíců a ročních období, navíc vytváří velmi zajímavé a realistické situace. Zimní přestávka v bojování je nutností, protože jinak by vaše pochodující šiky zmrzly na kost. V případě Wrath of Sparta se navíc dostává ke slovu válečná sezóna, kterou staří Řekové ve svém značně religiózním pojetí války vyznávali a při níž se ve hře mnohem rychleji verbují nové jednotky a doplňují ztráty z bitev.

Nepovinná alternativní historie

Systém misí v rozšířeních s menší mapou dále přispívá k hlubšímu pohroužení se do doby a místa. Tyto mise jsou založené na skutečných činech slavných vojevůdců a jsou nepovinné. Kupříkladu mi hra sdělila, že Caesar v mé situaci vyhlásil válku svébským kmenům, aby zastavil jejich vpád na galské území a ochránil své spojence.

Mohl jsem tedy jít v jeho stopách, ale co by se stalo, kdyby se Caesar místo toho s Germány spojil a zničil kmeny ve střední Galii? Podle mé verze historie by mu svébský král Ariovistus vrazil kudlu do zad a chudák Gaius Julius by musel načíst uloženou hru o nějakých 30 tahů zpět.

zdroj: Archiv

Takovéto konkrétnější chirurgické úpravy skutečných historických událostí mi sedly o dost víc než základní kampaň, kde se po pár desítkách tahů svět změní naprosto k nepoznání oproti zaznamenané historii. Člověk si chce například jako Říman začít válku s Kartágem, ovšem po připlutí do Afriky zjistí, že jedno z největších antických impérií zničil Knóssos. Knóssos!

Kampaňová DLC ovšem dávají mnohem méně prostoru na opravdové změny v historii oproti velké kampani. Chcete hrát za Egypt a nemilosrdně si podmanit Britské ostrovy? No prosím! Od toho tu je základní hra. Pravda, v Hannibalovi taky klidně můžete za maličké Syrakusy poněkud nerealisticky dobýt Řím a Kartágo zároveň, ale tahle extrémní alternativní historie v nich nemá jinak moc místo.

Rozdílná DLC, rozdílné strategické situace

Kampaně z DLC jsou hezky odlišené v tom, že zatímco Hannibal at the Gates je o souboji dvou supervelmocí, v Caesar in Gaul jde o střet obrovské, ale kmenovou kulturou roztříštěné země s organizovaným, i když početně mnohem slabším Římem. Ve Wrath of Sparta se zase na mapě vyskytují společenství městských států s pochybnou loajalitou, nad nimiž se tyčí obrovská Persie, realisticky podporující co největší rovnováhu sil, aby zamezila vzniku jednoho silného Řecka.

Nejzajímavějším, i když ne nutně nejlepším, ze všech kampaňových DLC je právě to nejnovější – Wrath of Sparta. Rozhodnutí zpracovat Peloponéskou válku je poměrně ambiciózní. Odehrávala se přece jen celých 150 let před začátkem velké kampaně v Total War: Rome II a jedná se tedy o značně rozdílnou historickou epochu. Tato konverze se tvůrcům podařila uspokojivě, přestože občas lze narazit na rušivé elementy prozrazující, že je to opravdu „pouze“ DLC.

Nezměnil se například systém správy státu, pouze senátory dost průhledně nahradili „občané“. Bezkonkurenční je ovšem pocit z brutálních střetnutí těžce obrněných hoplítů, kteří jsou hlavní zbraní všech řeckých frakcí. Nečekejte žádné prchání z boje po pár minutách šermování – o nadvládu nad Řeckem se bojuje do posledního muže. V této kampani se také rozhodně nevyhnete námořním bitvám, především pokud hrajete za Athény.

zdroj: Vlastní

Dobrou zprávou je, že námořní boje už nejsou tak obtížně hratelné a nudné jako v původní hře. Občas jsou i skutečně zábavné, k čemuž zásadně přispívá oslabení transportních lodí. Mínusem je fakt, že frakce mají k dispozici velmi málo jednotek a většinu práce obstarají právě hoplité. Bitvy tak mohou časem působit opravdu monotónně a není v nich příliš prostoru pro novátorské přístupy k budování armády. Já jsem se přes to přenesl, protože takhle se zkrátka a dobře v té době bojovalo a navíc si člověk může konečně trochu zabojovat i na vodě.

Pozorný čtenář si už asi všiml, že nevěnují takovou pozornost DLC Imperator Augustus. Důvod je prostý - hraje se totiž velmi podobně jako původní velká kampaň. Ano, jedná se o kratší časové období občanské války druhého triumvirátu, ale herní mapa je stále obrovská a hratelnost neupravená. Ovšem pokud se vám nechce hrát velkou kampaň od začátku a rádi byste měli k dispozici rovnou celou velikou říši, je to dobrá volba – zvlášť když je DLC pro majitele hry zdarma. Jinak ale moc velkých změn v celkovém konceptu nepřináší.

Pořád to samé

Všechny zmíněné přednosti i chyby různého významu (proč Caesar vypadá jako stoletý artritický dědek, když mu bylo v době galského tažení necelých 50 let?) ale nic nemění na faktu, že i kampaňová DLC jsou stále ten samý Total War: Rome II. AI se sice zdá být poněkud chytřejší, hlavně na kampaňové mapě a v otázkách diplomacie, ale stejně je i na nejtěžších obtížnostech málokdy schopná vyhrát bitvy, ve kterých má třeba i převahu – a to zvlášť při dobývání měst. Námořní střetnutí jsou často otravná (i když ve Wrath of Sparta působí lépe), stejně jako nekonečné pronásledování maličkých armád o dvou jednotkách, které vám vytrvale plení některou z pohraničních provincií.

Zkrátka a dobře, pokud vás Total War: Rome II nezajímala nebo nebavila, jednotlivé datadisky nemění základní formuli natolik, abyste se ke hře vraceli. Pokud ale máte chuť na zážitek, který je v mnoha ohledech nadřazený klasické kampani, a záleží vám na historické věrohodnosti, tak bych se nebál po nich sáhnout.

Caesar in Gaul si vyberte, pokud se vyžíváte v zákulisních diplomatických machinacích. Hannibal at the Gates, jestli vás spíš baví zadupávat římské legie do prachu válečnými slony. A Wrath of Sparta pro její unikátní epochu. Imperator Augustus je tu pak pro případy, kdy se vám základní obří mapa a hratelnost naopak zamlouvá a chcete jen trochu změnit podmínky hry.

Nejnovější články