Strategie alla Transformátoři

O letošní výstavě Penny Arcade jsem se na stránkách Games již letmo zmiňoval (vizte Nezávislý rozcestník). Vypíchl jsem i několik skvělých titulů, které byly na výstavě k dohledání a jaké si návštěvníci mohli s chutí zahrát. Nějak mi při tom všem ale proklouzla báječně vypadající AirMech; a to by se mělo napravit!

AirMech připravuje šestice nadšených vývojářů z Carbon Games. Žánrově jde zcela očividně o akční strategii z let, kdy videoherní svět ještě neovládla Duna II (1992) a všichni další mlaďoši, co přišli po ní. Ne ne, AirMech vzdává hold strategii, jaká vyšla do světa krátce předtím, než to u nás ‚padlo‘ a než byl Václav Havel zvolen prezidentem Československa – ona strategie se jmenuje Herzog Zwei a vyjma moderních emulátorů se dá hrát primárně na platformě Sega Genesis / Master System.

AirMech, stejně jako tehdy Herzog Zwei, buduje strategii od základu na centrální řídící jednotce, kterou jedinou můžeme na mapě aktivně ovládat. V současné podobě vypadá jako Optimus Prime, který zapomněl na to, že je americkým tahačem a dal se na létání. V roli stíhačky tak budeme přenášet čerstvě vyrobené kusy tančíků, obrněných vozítek, útočných děl, a tahat je po mapě přesně tam, kam bude potřeba. Stejně jako u strategií nového typu se i tady budou dobývat neutrální území, drtit nepřátelské základny a hájit vlastní zadnice – jenom se nebude po všem zběsile klikat myší, nýbrž akorát létat i převážet, a když půjde do tuhého, tak se proměníme v brutální masomlýnek. O zbytek by se pak měla postarat umělá inteligence, štěstí, osud a hvězdy nad hlavou, chcete-li. Datum vydání je sice zatím v nedohlednu, ale na dobré věci si snad všichni rádi počkáme.

zdroj: Archiv

Vesmírní vetřelci v rytmu disca tančí si

13. října na App Store dosvištělo pokračování arkádové řady Crossfire. Tentokrát se jmenuje Super Crossfire a z výše zmíněného je takřka jasné, že je určeno pro přenosné platformy typu iPhone, iPod a iPad. Dá se pořídit za směšných 19 korun. Otázkou zůstává: o co v ní jde?

Napřed ale pamětníkům zahraji trochu na city: hry v sérii Crossfire produkuje člověk, jenž si před rokem v březnu založil maličkaté nezávislé studio Radiangames. Ten člověk se jmenuje Luke Schneider a ve videoherní branži se pohybuje už dobrých 12 let. Fanoušci sérií Descent nebo Red Faction se s ním znají velmi důvěrně – právě on stojí za jejich návrhy. A byl to možná právě Descent, jenž Schneidera připoutal k vesmíru a nostalgii, že teď tvoří jednu retro-střílečku za druhou; což není vůbec špatně!

zdroj: tisková zpráva

Super Crossfire se dá přirovnat k Space Invaders – jenomže tančí v rytmu disca, je barevná, až oči přecházejí a navrch ještě bortí zajetou tradici. Když totiž v Super Crossfire tak zvaně teče do bot (nebo spíš přesněji: když ve stíhací kabině začíná být horko), není nic jednoduššího, než si převrátit hrací plochu, využít moment překvapení, vpadnout nepřátelům do zad a střílet z druhé strany. Tahle novinka arkádový boj Space Invaders neuvěřitelně nakopává, jelikož dobře funguje a navíc se na to moc dobře kouká. Ale co já bych tu povídal: video už řekne všechno podstatné. Krásnou tečkou budiž fakt, že se rovněž pracuje na verzích pro PC a Macintoshe. Retromilci, vískejme si!

zdroj: Archiv

Tvrdost 8bitů

Brazilští nezávisláci Danilo Dias a Pedro Paiva milují staré hraní. Konzole třetí generace, to je jejich, hlavně Famicom/NES a Sega Master System. A mají pravdu, když říkají, že tenkrát se hrálo jinak. A protože jim ‚to jinak‘ v současných videohrách chybí, zhostili se nelehkého úkolu křísit staré tuhé hraní, jakého bylo na 8bitech/16bitech požehnaně.

Oniken je retro, jak má být a skládá poctu takovým vypalovačkám, jako byly Ninja Gaiden (1988), Power Blade (1991) nebo Shatterhand (1991), jehož hudba byla už tenkrát pěkně zabijácká! Od Oniken nečekejte žádnou pomocnou ručičku ani dudlíček – tady se mydlí zleva-doprava, a pokud na to nemáte, tak na to prostě nemáte. Momentálně se vývoj nachází v beta fázi, z čehož vyplývá několik skutečností: chybí předěly mezi jednotlivými úrovněmi, dosavadní počet úrovní se rovná třem, na hudbě se ještě bude pracovat, Oniken je freeware!

Kdo miluje hry ze staré školy a koho baví jejich občasný návrat, toho by měl Oniken těšit. Pokud vám v něm stále ale ‚něco‘ chybí, nestyďte se s tvůrci podělit o své dojmy a přihodit i pár vlastních vylepšení – ocení to nejenom oni.

zdroj: Archiv

Chlapec z Ottawy: „Lukostřelec, to jste vy!“

Gabriel Verdon z Ottawy hodlá příští rok vydat moc pěknou 2D plošinovku z raného středověku. Žánrově tak představuje lumberpunk (sekery a topůrka, hluboká tma a zvuky lesních rohů), a jelikož se hlavní hrdina jmenuje Archer, je po něm prozatím pojmenována celá hra. Seznamte se.

Archer znamená (mimo toho německého jména) lukostřelec, a protože lukostřelci povětšinou rádi střílí z luku, bude hra s luky, toulci a šípy pracovat především. Nejrůznější nástrahy a hádanky herního světa tak budeme řešit právě vystřelenými šípy: vykutálení lesní banditi zrovna někoho věsí na provaze – pokud mu chceme pomoct, pak musíme pořádně a rychle napnout tětivu; do už tak tmavého hvozdu přišla noc – zapálíme si nasmolenou cupaninu na košíčku šípu, trochu natáhneme a za ohnivého světla pokračujeme pomalu dál; v lese narazíme na vysokou věž, přes dveře to nepůjde, ale vršek je tak akorát pobouraný, abychom se o něco pokusili – na šíp navlíkneme pevné lano s kotvou, zamíříme na rozbořenou část věže, napneme tětivu a když se zadaří, budeme v následujících okamžicích objevovat skryté kouty pevnůstky.

zdroj: tisková zpráva

Navíc les, to je atmosféra sama: křik ptáků; v dálce duní bubny, že někdo někomu vypaluje vesnici; slyšíte zvuky šelem; všudypřítomná potemnělost; do kostí vlezlý chlad. A také trpělivě číhající smrt. Lesní bojůvky by prý měly být osobní záležitostí, nikoli jen přístupem k shluku pixelů, které je třeba vybít. Hra rovněž nabídne možnost svého hrdinu náležitě vyparádit – pokud například přežijeme vřavu s lesními bandity, můžeme je pak pochopitelně ošacovat: stříbrnou náušnici si píchnout do ucha, na hlavu narazit z kůže vydělanou frygickou čapku, k pasu připevnit ostrou kudlu, do toulce nasázet plný počet šípů, posbírat rozkutálené mince, vzít si bochníček chleba a lahodně vypadající sušené maso nebo opodál smutně ležící ručně vyřezávanou píšťalku. Kouzelné na tom bude, že předměty v inventáři na sobě jasně uvidíme, čímž se můžeme kochat i vzájemně jasně odlišit. Jenom čas ukáže, jak moc se to celé povedlo, jak si stojí příběh, hudba i atmosféra. Do té doby sledujme ukázková videa a kontrolujme ukazatel vývoje – momentálně se nacházející na úrovni 10 procent.

A cenu za nejhezčí nezávislé studio získává?

Kolega Ben Kuchera, jehož dlouhodobě podezřívám z emigrace či jednoduše z toho, že mu v žilách koluje česká krev, a jenž je vedoucím redaktorem herního oddělení Ars Technica, dostal vynikající nápad: obeslat nezávislé vývojáře s prosbou, zda-li by nenafotili svá tvůrčí studia a k následným fotkám nepřipsali krátké komentáře co, kde a jak. Kromě úsměvného zjištění, jak se důvtipně v zahraničí dělají články, se mnohým z nás rovněž poprvé naskýtá příležitost podívat se, kde to ti nezávisláci vlastně tvoří a jak to tam u nich vypadá. Vyjma obvyklých podezřelých jako je Edmund McMillen (Super Meat Boy) či studio Mojang (Minecraft, Scrolls), můžeme v článku nakouknout do tvůrčích dílen CD Projekt RED (Zaklínač, Zaklínač 2) nebo Flying Wild Hog (Hard Reset).

Přišpendlená fotografie patří McMillenovi, který svůj tvůrčí kout přiblížil několika větami včetně této: „Toto je moje pracovna, kde dělám všechno. Moje žena si obyčejně se strojem kecne vedle mě a šije plyšová zvířátka.“ Nejsou někteří videoherní vývojáři roztomilí?

zdroj: tisková zpráva

Co se všechno odehrálo, zatímco jste hráli!