Do děje naskakujete ve chvíli, kdy Rockstar vydává GTA: Vice City, které láme prodejní rekordy. Bratři Houserové a tým kolem nich se ovšem okamžitě chystá na přípravu další hry, tím spíše, že Take-Two požaduje nové GTA za rok. Zároveň se představuje silně křesťansky založený právník Jack Thompson. Velmi rychle pochytíte, že dvěma hlavními soupeři v rámci obou stran konfliktu budou Sam Houser v podání Daniela Radcliffa a Thompson, ztvárněný Billem Paxtonem.

Zatímco sledujete Thompsonovo začlenění do konzervativní komunity na Floridě, Houser připravuje tým Rockstaru na další otročinu při „crunchové“ tvorbě hry a vymýšlí nové prvky, které do hry začlení. Představí tak koncept Carla, hrdiny, jehož si budete moci upravit dle svých přání a nápad, že se hra bude odehrávat v současnosti, v prostředí kalifornských gangů. Zbytek týmu mu samozřejmě opakovaně oponuje, ovšem vizionář svou argumentací ostatní přesvědčí. Ačkoliv je v této fázi vyprávění občas příliš schematické, je třeba mít na paměti, že Gamechangers potřebují představit prostředí vývoje her divákům, kteří o něm nic neví.

Nadšení, že konečně vznikne snímek, který bere v potaz herní vývoj, vydrží do chvíle, kdy dojde ke známému případu z Alabamy - sedmnáctiletý Devin Moore, který od rána do večera hraje Vice City, ukradne auto a po zadržení zastřelí trojici policistů ukradenou zbraní, načež ujede v policejním autě. Samotná scéna útěku ze stanice je po řemeslné stránce asi nejlepší z celého filmu. Režisér Owen Harris ji natočil ve stylu GTA a nutno říci, že velmi zdařile. Kamera připomíná více tu herní než filmovou - je zavěšená v third person pohledu a samotná jízda ukradeným autem odpovídá herní fyzice.

Jde o naprostý opak bizarního momentu z konce filmu, kde naznačená inspirace přechází v polopatický přechod z reality do hry. Scéna, v níž psychicky zdeptaný Houser zastaví dopravu, vytáhne ve stylu GTA řidiče, a zatímco se svět kolem něj mění v herní polygony, mizí do dáli, je bizarní, nesmyslná a demonstrující zoufalství, jemuž v dané době už scenárista zcela propadl. Ale to je ten nejmenší problém snímku.

zdroj: tisková zpráva

O zmíněném zoufalství není v začátku snímku ani stopy. Thompson se okamžitě chytá Mooreova případu a vytváří právní kauzu proti Take-Two jménem rodin zavražděných. Důvodem je samozřejmě fakt, že Moore jednal ve stavu, který u něj navodilo hraní GTA. Jenže, čím více se chystá soud (který je následně krátký, protože smete ze stolu všechny Thompsonovy diskutabilní svědky i žalobu), tím více se projevuje jeden z mnoha problémů Gamechangers. Režisér Harris a scenárista James Woods ještě více se totiž snaží být nestranní a zcela objektivní. Bohužel k tomu přistupují s grácií politické debaty v České televizi, což znamená, že bizarní a excentrickou osobnost Thompsona vyhlazuje do líbivé podoby a vytváří takřka kladného hrdinu.

Neříkám tím, že tvůrci musí okamžitě zaujmout pozici „hry rozhodně nikdy nemohou být zdraví škodlivé,“ ale proměna Thompsona z konzervativního mravokárce a oportunisty v právníka, seriózně se obávajícího morálního ohrožení americké mládeže je po čase už zarážející. Ne vždy představuje objektivní přístup k tématu připuštění všech argumentů jako relevantních a ne vždy je nejlepším krokem přetvoření osobnosti aktérů dokumentárního dramatu tak, aby se reální lidé neurazili.

zdroj: tisková zpráva

Jestli je ale Thompson, skvěle ztvárněný Billem Paxtonem, živoucí, ač realitě neodpovídající postavou, Sam Houser je na tom mnohem hůř. Scénář se jej snaží napasovat do škatulky designérského vizionáře a panovačného workoholika, ale to ještě nevytváří osobnost. Snímek hned na začátku jasně deklaruje, že nemá souhlas Rockstaru a na snímku je to vidět. Houser a jeho společníci naplňují spíše schematické role ve scénáři, který vznikal podle internetových článků a chybí cokoliv, co by z nich dělalo reálné lidi.

Jakmile se navíc začne více zabíhat do tvůrčího procesu a práci na San Andreas, ukazuje se, že představy režiséra o tvorbě hry (a hrách vůbec) a realita se velmi liší. Chápu, že scenáristická zkratka potřebuje odpovědnost přenést na několik osob, v tomto případě skoro jen Sama Housera. Nicméně scény, kdy se řekne „potřebujeme nový engine“, a během několika dnů se objeví jeden z mála dalších vývojářů a prohlásí „tohle je náš nový engine“, jsou úsměvné. Čím dál tím silněji je postupem času z filmu cítit, že jeho autoři toho o hrách zase tolik neví. Nejen z hlediska vývoje, ale i toho, proč bylo Vice City tak nadšeně přijaté.

zdroj: tisková zpráva

Zkratkovitostí a vytvářením jednoduchých náčrtků hodně trpí i Daniel Radcliffe. Zatímco Paxton díky své zkušenosti velmi dobře vklouzne do role samozvaného, leč přesvědčeného strážce mravů, Radcliffe prostě nemá co hrát. Sam Houser je v Gamechangers nijaký, načrtnutý jen několika vlastnostmi. A podobně jako postava Housera se začíná asi tak v polovině rozpadat celý film. U soudu, paradoxně, strávíte asi pět minut celkem a ve chvíli, kdy je ze stolu smetena kauza Moore, prim přebírá San Andreas a mod Hot Coffee. Gamechangers už v té chvíli ale bohužel nedrží pohromadě. Skáče od Thompsonova obnoveného boje k problémům s vývojem, několika právním problémům, snaží se postihnout úspěch hry a do toho roubuje scénu, kdy bylo poprvé odhaleno Hot Coffee. Podotýkám, že celý snímek má hodinu a půl a v tomto momentu jste už v jeho polovině.

Schematičnost už v tom momentu začíná přebírat plnou kontrolu. Jako by si režisér jen odškrtával jednotlivé položky z toho, co chce ukázat. Navíc se projevuje čím dál více neznalost her a tak Radcliffe musí vypouštět moudra o tom, že by San Andreas byla první hrou, v níž by byl sex. I díky výplni tohoto typu pak nezbývá čas na to opravdu zajímavé. Sem rozhodně spadá řešení ESRB hodnocení o přístupnosti hry. Soubory s Hot Coffee totiž byly na disku přístupné, ale nešlo o součást hry. Je tedy vývojář zodpovědný? Lhal při předávání hry komisi k posouzení, že zde není dospělý obsah? Jen tohle by vydalo na samostatný film, ale zde dostane prostor necelých deseti minut.

zdroj: tisková zpráva

Nekoherentní galimatyáš tak přejede i na papíru skvělou scénu jediného momentu, kdy se Houser setká s Thompsonem, při průchodu davem demonstrujícím před studiem Rockstaru. To už ale nevíte, co chce film ukázat. Zda sílu odhodlání Thompsona, který dostává mnohem více smysluplného času, co prohlubuje jeho osobnost? Nebo popularitu značky Grand Theft Auto, k níž se snaží britští tvůrci mít trochu patriotický vztah? Či snad problematiku vlivu her na chování? Klidně, ale pak vůbec neměl opouštět Mooreův případ.

Finále pak odpovídá průběhu snímku. Thompson sice přišel o licenci, ale díky potrestání Take-Two a Rockstaru de facto jeho postava dosáhla vítězství a uspokojení, což podtrhuje scéna s manželkou. Houser dospěl od ničeho k ničemu a tak dostane alespoň zmíněnou nesmyslnou scénku přerodu reality v hru. A nastolené otázky morálního i právního smyslu? Nic. Vše končí konstatováním prodejnosti GTA.

zdroj: tisková zpráva

Zdá se, že si režisér ukousl příliš velké sousto. Kromě toho, že se mu film rozpadl pod rukama, příliš spekuloval tam, kde neměl (Rockstar už se nechal slyšet, že je film absurdní), věnoval se věcem, kterým příliš nerozuměl a především se snažil postihnout příliš mnoho velkých témat na ploše devadesáti minut.