E3 2014: Apocalypse Now
zdroj: tisková zpráva

E3 2014: Apocalypse Now

8. 6. 2014 14:15 | Téma | autor: Pavel Dobrovský |

Tak jdeme na to. Sednete si do letadla, nejdřív malého, pak velkého a máte před sebou kolem patnácti hodin letu, během kterých se čas i prostor prolnou do želatiny a od sezení vás začne bolet zadek a z čučení na filmy oči. Občas zkonstatujete, že jste nad Grónskem, kanadskými jezery, ledovými krami a oceánem nebo zjistíte, že Aleš Smutný upadl do kómatu, tím pádem vás nevzbudil, když se rozváželo kafe. Haj hou.

Jdete se protáhnout na záď, vnoříte se do hloučku insomniaků a po několika pokusech o smysluplnou konverzaci to vzdáte, opětujete tupý pohled oblak pod křídly, a když se proberete z halucinogenního bloumání po Columbii, tak zjistíte, že zatímco jste bloumali ve vizích Columbie, tak vám na sedadle usnula divná osoba, kterou určitě neznáte vy ani Aleš Smutný, který jí nevyhodil, protože byl v kómatu.

Stealthově se proplížíte kolem letušáckých kyborgů k Alžbětě Trojanové do sekce World Traveler Plus, ta je v druhém patře Boeingu. Jenže nemáte na čele to plusko, takže vás kyborg brzy vyhodí, a vy musíte vyhodit neznámou osobu ze svého sedadla a cítíte se pod psa. Vůbec nepomáhá, že Miloš Bohoněk se posledních šest hodin tváří stále stejně a vůbec se nehýbe. Haj hou.

Untitled-1 zdroj: tisková zpráva Let byl vyčerpávající (Games.cz instagram)

Konečně jste v Los Angeles. Doklopýtáte s uslzenýma očima před imigračního oficíra, který vrčí povely. Přiložit ruku na čtečku. Palec. Druhou. Palec. Ne malíček, palec! Oko. Ne malíček! Fotka. Co tu děláte. Proč tu jste. Užijte si Ameriku. Pak čekáte, kompaktní výprava se rozpadla ne autonomní jednotky poháněné Brownovým pohybem v chumlu lidí. Čekají na razítko a nad hlavami jim na televizích jede film ze života šťastných Američanů plných energie. To je přesně to, co nemáte. Pak se zase sejdete. Alfa samec? Vůdce výpravy? Nic takového tu není. Kolektivní inteligence mravenců vás všechny dovede k pásu s baťohy, které ovšem nepřijedou, protože British Airways vyklopily kufry někde nad Grónskem a prý už vyslaly expedici, aby je posbírala. Haj hou.

S baťůžkem velikosti notebooku, protože nic jiného v něm není a nic jiného ani nemáte, se dostanete do půjčovny aut. Jste dně. Den subjektivně trval 32 hodin a jedině připravenost letištního personálu a služeb vás zachraňuje od usnutí na zemi. Jako všeobjímající matka vás dostávají z místa na místo, až nakonec sedíte v Chrysleru. Aleš je za volantem agresivní, apatický, srovnaný, Smutný. Haj hou.

Miloš se probírá, protože jeho vnitřní hodiny mu oznamují, že americká noc je maskované české ráno. Pravidelně štěká názvy fastfoodových řetězců, které míjíte, snad se procvičuje v gurmánské abecedě a do toho vřeští z navigace Ruda z Ostravy, že máme bočit vlevo a vpravo a jet rovně a otočit to a skákat a létat. Občas instinktivně praštíte nějakého kolegu loktem a oni dělají to samé vám. Kolem půlnoci odbočíte někam, kde to neznáte vy, vaši kolegové ani Ruda z Ostravy a poslední hamburgrárna Jack in the Box je deset kilometrů za vámi. Haj hou.

10395195_777576562276417_8904050641533037046_n zdroj: tisková zpráva Všichni tihle lidé nedostali svá zavazadla. Ano, také jsme v zástupu čekali (Games.cz instagram)

Stojíte uprostřed industriálního ráje pro mafiány z GTA. Napravo vlakové nádraží s kilometry dlouhými nákladními vlaky, nalevo lodní jeřáby ozářené světlomety, nad vámi se splétá kouř ze simpsonovské chemičky a ta ulice se jmenuje naprosto stejně jako ta, kterou Ruda náhle nalézá třicet kilometrů za vámi, a do které se potřebujete dostat. Drive. Drive. Lost highway. Nadjezdy, pojezdy, sjezdy a vjezdy. Proč jsme to přejeli! Silniční chobotnice žere gumu z pneumatik a oči nezadržitelně klouzají po Moebiově asfaltové pásce. Haj hou.

Jsme na místě. Je kolem třetí ráno, zoufalá těla vysílají poslední kapky energie, protože český biorytmus právě ožívá. Spánek nepřichází. Po dvou hodinách spánkové apnoe mrakodrapy kolem zaplavuje slunce, ale je neděle a obchody jsou v šest ráno zavřené. Vlastně ne, sobota, ale to na věci nic nemění. Bloumáte městem, poznáváte zákoutí. Tady byla prezentace Dragon Age! Tady jsem snídal s Richardem Garriottem! Pak přichází série smůly. Nikdo si nevzal z bytu kreditku, někteří jí dokonce nechali v Praze, takže všem platíte a v rámci záchvatu lásky a bratrství vám vypadnou brýle za osm tisíc a ve stovkách střepů se rozletí po chodníku. Nevadí, bez brýlí také vidíte. Haj hou.

Bez pohybu zíráte na iPhony v obchodu, kde berete americké SIM karty. Jednomu ze členů výpravy vypadává z náhle uvolněné ruky mobil na zem a ejhle, hned má na skle svého Samsungu novou texturu. Uvědomí si to až za pět sekund. Hluboce se nadechnete a vydechnete. Pečlivě a pomalu uzavřete vše, co by se dalo rozbít do kapes se zipy a knoflíky. Je teprve sobota poledne a E3 ještě nezačala! Přece nechcete, abyste nakonec tu krásu viděli skrz uslzené oči a se seznamem věcí, které musíte za desítky tisíc znovu koupit. Haj hou.

Hrůzou strnulá pražská sekce mlčí, na nic se neptá, aby se náhodou něco nedozvěděla. Samota. 

Untitled-2 zdroj: tisková zpráva Do LA jsme se dostali přes Grónsko. Někde tady možná skončily i naše kufry (Games.cz instagram)

Kolem třetí už víte. Přišla SMS. Od British Airways. To znamená od ponožek a nabíjecích kabelů. Že prý výprava na Grónsku našla baťohy a posílá je spřežením malamutů na letiště v Nuuku. Snad to nakonec nebude tak zlé. Naděje! Vzpomínky stále ožívají a zapadají na své místo. Nejen konkrétní, ale i ty abstraktní. Tohle je E3. Pokaždé to tak je a musí být, protože neštěstí před výstavou rovná se štěstí při ní. A tak se uklidníte. Bude to super. Haj hou.

Nejnovější články