Star Wars: The Old Republic

Jste studenti Vysoké školy herního vývojářství, sedíte v aule plné podobně zanícených lidí, prostorem se étericky pohybují málo oděné, leč hodně vyvinuté hostesky roznášející pívo a profesor Vávra právě na tabuli píše rovnici, která má rozvířit následnou diskuzi. Rovnice vypadá takto: Bioware + Star Wars + MMORPG + příběh = X. Aniž by profesor Dan promluvil, přeplněný sál okamžitě chrlí bezpočet výsledků, mezi nimiž se nejhojněji objevují výrazy jako „COOL“, „kýč“, „WOWkiller“, „sr**ka“ či „best game ever“. Jedna z hostesek v tanečním kostýmu princezny Leii zapomíná na přísný zákaz mluvení a po oznámení, že má ráda hezké příběhy, je vyvedena z místnosti. Rozřešení rovnice však stále visí ve vzduchu…
Za oním tajemným „X“ se samozřejmě skrývá Star Wars: The Old Republic (dále TOR). Hráče z celého světa zaujalo již dávno před vydáním právě kombinací proměnných ve výše zmíněné rovnici. Kanadské studio Bioware již 13 vládne žánru her na hrdiny, ve velké míře i díky schopnosti napsat skvělý příběh, MMORPG se především díky World of Warcraft staly současným herním fenoménem a o síle značky Star Wars snad ani nemá cenu psát.
Může však takový supermišmaš veličin vůbec skončit úspěchem? V imaginárním světě by nám na otázku fundovaně odpověděl profesor Vávra, v Česku však prozatím žádná šovinistická (naštěstí) škola herního vývojářství není (bohužel), Dan místo přednášení renderuje Husity a paří Skyrim a proto se pokusím jeho role zhostit já – absolutně nefundovaný, recenzentsky nepolíbený, přesto zanícený fanda všech dílků rovnice (X-ko je mé druhé nejoblíbenější písmeno).
Příběh TOR se odehrává zhruba tři století po druhém díle Knights of the Old Republic. Ztracený Revan je již legendou, do neposkvrněného midichlorianového početí Anakina Skywalkera zbývá více než 3000 let a na obzoru se rýsuje ohromný konflikt mezi Republikou a Impériem. Obě mocnosti mobilizují své síly a zde vzniká prostor pro mě a mého hrdinu.
Na samém začátku hry jsem byl nucen vybrat si právě mezi diktátorským Impériem a demokratickou Republikou. Volba padla jasně na stranu Republiky, neboť plnit úkoly pro „zlé“ mocnáře Galaktického Impéria by má útlocitná povaha po čas tak dlouhé hry nesnesla. Při dalších volbách jsem se inspiroval oblíbenou postavou z milovaných Baldurů, čímž poznala světlo světa drobounká a křehká Aerie, Jedi Consular (členové Řádu hojně používající Sílu), příslušnice rasy Mirialanů, s rozkošnou tvářičkou, útlým pasem a ňadry dmoucími.
Spolu s Aerií jsme započali naši sáhodlouhou pouť na lesnaté planetě Tython, prastarém sídle Řádu Jedi. Jako první mne zde zaujala obstojně vyhlížející a komiksově laděná vizuální stránka hry evokující dojem kombinace KOTORu a WOWka v moderním hávu. Pestrobarevně navrženou krajinu s vlnící se trávou, tekoucími řekami a jednoduššími, leč dobře zapadajícími budovami i interiéry dokonce při plném nastavení utáhne i můj velmi průměrný stroj. Pohledné jsou i NPC navlečené v dobře vymodelovaných róbách, kombinézách či zbrojích, na nadpozemsky půvabnou Aerii však od krku na horu logicky nemají (od krku dolů jsou ale všechny ženy „stejně povedené“, viz obsáhlá „kozí“ studie na Games). Snad jediná humanoidní rasa, která se mi vůbec nelíbila, jsou ještěří Trandoshané, kteří působí dojmem, že jim na brnění někdo našrouboval hlavu zrůdičky z Viva Pinata. Občas grafika pozlobí zaseknutím postav ve zdech či kamenech, výskyt takových bugů je však spíše ojedinělý.
Jestliže v případě grafiky píšu o podobnosti s WOW, herní mechanismy, interface i klasické MMO prvky pak tohoto velikána doslova kopírují. Totožný je i soubojový systém, kdy klikáte na jednotlivé schopnosti a animace se už postará o zbytek, díky světelným mečům a blasterům však bojové scény vypadají velmi dobře. Osobně jsem od autorů čekal více invence, na druhou strany rozumím argumentu, že když něco opravdu funguje, nemá smysl to měnit. Proto budu dále popisovat jen to, čím se TOR od WOW liší.
První takovou složkou jsou do jisté míry questy. Při plnění úkolů se samozřejmě nevyhnete šabloně: „Zabij deset prasat (na samém začátku Aerie vskutku musela pobít jakési prasolidi), posbírej z nich jejich tuk a s ním pak zapal 3 signální pochodně kdesi v zádeli“. Většinou se ale jedná o úkoly bonusové, které stejně plynule splníte procházením příběhu a plněním dobře napsaných operací, kdy tady vypínáte nepřátelské terminály, tam hackujete počítače s důležitým obsahem, jinde zase opravujete roury s unikajícím jedovatým plynem. Tyto úlohy dobře zapadají do logiky celého univerza a dávají tak alespoň nějaký smysl. Uvítal jsem i rozvržení úkolů, které lze plnit systematicky, až koridorově, není tedy potřeba běhat po obrovské mapě tam a zpět a levelování tak příjemně odsýpá. Nejzajímavější a nejlépe napsané jsou pak příběhové questy, které jsou unikátní pouze pro dané povolání, probíhají na místech, kam ostatní nemají přístup a celkově působí spíše jako z klasického singleplayerového RPG.
Padawanka Aerie se po krátkém zaučení stala pravou rytířkou Jedi, přičemž si vyrobila svůj první světelný meč. Namísto bujarých oslav však musela řešit nový problém, onemocnění své učitelky záhadnou chorobou. Proto byla vyslána jiným Jedi Mistrem na hlavní planetu Republiky – Coruscant. Zde měla své mentorce sehnat lék a objasnit záhady kolem celé nemoci. Na Coruscantu a jemu přidružené republikové flotile se příběh rozjíždí naplno, stejně jako herní možnosti a mechanismy. Teprve zde hra předvádí, že není jen klonem WOW s vylepšenými questy a příběhem, ale že naopak hráči nabízí i spoustu nových prvků.
Začněme takzvanými Advanced classes. Jedná se vždy o dvě dosti odlišné třídy u každého povolání, které si hráč nezvratně volí na 10. levelu. Aerie si věrna své baldurovské předloze zvolila třídu Jedi Sage, tedy jakýsi pomyslný mix kleričky a kouzelnice. Dále lze postavu profilovat ještě do tří dovednostních stromů (tady už zase vesele vykrádáme WOW), přičemž já jsem se rozhodl pro léčitelské zaměření.
Dalším, pro MMO novátorským počinem je přítomnost parťáků, kteří vyjma otravného robota mohou jednotlivě bojovat po boku samotného hrdiny a díky různým specializacím vhodně doplnit jeho slabé stránky. Companioni, jak společníky tvůrci nazvali, reagují ve stylu KOTOR dle své povahy na hrdinovo počínání a vytvářejí si k němu vztah, na čemž výrazně závisí i jejich následná výkonnost. Zároveň jsou nedílnou částí dalšího herního aspektu – profesí.
Profese jsou podobné těm z ostatních MMO titulů. Sbíráte suroviny, ze kterých následně vytváříte vybavení či různé podpůrné prostředky (schválené galaktickou antidopingovou komisí). Systém je však odlišný v tom, že se profesím věnují především pomocníci, které za tímto účelem hráč vysílá za rozumně vysoký poplatek na mise. Aerie se jakožto bývalá manekýna rozhodla k tvorbě rób, sukní, čepic a všemožného jiného ošacení. K tomu však potřebuje krystaly, různé kamenné artefakty a látky. Některé materiály si je schopna zajistit sama poctivým sběrem na planetách, některé však lze získat pouze z parťákovic misí (nebo z aukce).
Na MMO poměry ve hře nalezneme i zajímavý styl rozhovorů, který je dle tradice Bioware podobný jejich jiné hře - Mass Effectu. Během rozhovorové animace volí hráč zkratkovitá hesla z kruhového menu, která pak hrdina přetaví do plnohodnotných odpovědí. Stejně jako v ME se lze vybranou možností charakterově profilovat, zde konkrétně přikloněním k Temné či Světlé straně Síly, nově pak i k pomyslné neutralitě. Charakter hrdiny závisí jen na hráči, systém hry tedy nebrání vzniku obskurností typu „Sith Matka Tereza“ či „Jedi Master Charlie Manson“ (Aerie je samozřejmě Lawfull Good). Rozhovory jsou plně nadabované, což umocňuje příběhový zážitek.
Přestože lze TOR díky vhodně zvolené obtížnosti naprosto klidně hrát jako příběhový single titul pouze s doprovodem jednoho z parťáků, byla by škoda nevyužít přítomnosti ostatních hráčů. Poprvé jsem musel využít spojení s jinými hráči při plnění Heroic questů, které se nevymykají klasické šabloně, předhazují však mnohem silnější a odolnější nepřátele. Ještě o kousek dále jsou co do obtížnosti takzvané Flashpointy, které fungují jako klasické instance z WOW, kdy procházíte speciální lokací s vlastním příběhem, plníte zde veledůležitou misi a občas narazíte na veletuhého Bosse, ze kterého (v případě úspěšného skolení) spadne velezajímavá zbraň či část zbroje. Inovací skupinového hraní je však začlenění všech členů grupy do rozhovorů, přičemž ten, který naháže pomyslnou kostkou nejvíce, interpretuje svou volbu. Aerie tak nesčetněkrát zaplakala, když ostatní kolegové místo poskytnutí možnosti nápravy pozdravili recidivistův obličej blasterem.
Další výrazné součásti The Old Republic komentovat nemohu. Warzony jsem dosud z nejrůznějších důvodů nehrál, vesmírné bitvy, při kterých ve speciální minihře létám vlastní lodí a plním úkoly zahrnující většinou repetitivní likvidaci nepřátelských plavidel jsem pro změnu okusil, vůbec mne však nezaujaly. Jelikož investuji většinu získaných peněz do profesí, nevyzkoušel jsem ani předražené vozítko (mount), na aukci prozatím chodím pouze bezmocně zírat. Vzhledem k aktuálně dosažené 30. úrovni nemohu hodnotit ani obsah pro vyšší levely, pokusím se tedy shrnout alespoň dosavadní pocity a dojmy ze hry. Grafika je příjemná a plní svůj účel, vizuálně mne zaujaly i všechny později navštívené planety a lokace. Pravda, interiéry, jeskyně a nejrůznější haly působí genericky a jednoduše, u MMO hry mi tento fakt však nečiní žádný problém. Hra samotná se hraje stejně jako WOW, tedy jednoduše a dobře, inovace v rozhovorech, profesích či spoluúčasti companionů tento pocit ještě umocňují. A k tomu všemu skvělý příběh… Jakožto velmi nadšený a notně neobjektivní hráč nedokážu na hře nalézt žádné výraznější nedostatky, Star Wars: The Old Republic se zkrátka povedlo. I profesor Vávra by zajisté souhlasil, že „WOWkiller“ je konečně na světě. Jedním dechem by však dodal, že bez WOW by nebyl takový, jaký je. The King is dead, Hail to the King. 10.