|
Vedle úspěšných filmů, televizních seriálů, knih či historických událostí
jsou pro herní vývojáře vděčným námětem rovněž více i méně známé komiksy.
Není to poprvé, co se italská firma Artematica nechala inspirovat
tímto žánrem. Po nepříliš povedené Druuně, akční adventuře, přichází
v těchto dnech na zahraniční trh s čistě adventurní záležitostí Martin
Mystere: Operation Dorian Gray.
Hlavní postavou ve hře není pochopitelně nikdo jiný než Martin Mystere,
profesor archeologie a antropologie, ale rovněž také newyorskou policií
často zaměstnávaný detektiv na volné noze. Ve hře se Martinův věk
a jeho společenské postavení trochu liší např. od původních TV seriálů
vysílaných na mnoha kanálech (u nás dostupných Fox Kids nebo Kabel1),
kde Martin vystupuje co by šestnáctiletý student střední školy, vždy
doprovázen svojí nevlastní sestrou Dianou a neandrtálcem Javou, jenž
se souhrou okolností připletl do našeho času. Tato povedená trojice
je součástí tajné organizace, které brání celosvětovou bezpečnost
před silami mimozemského či dokonce nadpřirozeného původu.
• Zestárli
a zbohatli
Ve hře je Martin již dospělým mužem, slušného společenského i ekonomického
postavení, Diana jeho ženou a Java stále neandrtálecem, jehož mumlání
rozumí jen oba jeho přátelé. Přestože si Martin hodlá na pár dní odpočinout
ode všech těch vražd a starověkých záhad, které ho budí ze sna, inspektor
Travis je jiného názoru. Věhlasný a rovněž nemálo movitý vědec profesor
Eulemberg byl před několika hodinami nalezen ve své vile mrtev, s několika
kulkami v těle. Je tedy na čase, aby se profesor Mystere opět ujal
případu, neboť jen on je tím jediným, kdo může vraždu vyřešit.
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující
obrázek
Nejprve ale bude muset přijít na způsob, jak se dostat do šatní skříně,
kterou před ním Diana zamkla, aby jej donutila zůstat doma. Jenomže
zkuste zastavit záhadologa něčím tak banálním. Stačilo pár minut a už
můžete profesora vidět, jak před domem usedá ne do ničeho horšího než
Ferrari F50 :-) A nebyl by to Martin Mystere, kdy by jej případ obyčejné
vraždy nezavedl až k dávno zapomenutým tajemstvím starých Aztéků, jejichž
znalosti hodlá zneužít jeden nenapravitelný padouch.
 • Běhání
zakázáno
Po pouhých pár minutách hraní poznáte prakticky vše, co se vám ve hře
bude líbit i to, co budete nenávidět. Začněme tím pozitivním, ať se
vám potom negativa zdají méně závažná. Myslím si, že proti grafickému
ztvárnění hry nemůže mít rozumné námitky asi nikdo. Pěkná předrenderovaná
prostředí v lehce komiksovém stylu, jak také jinak, jsou rozumně rozsáhlá,
hodně pestrá a rozhodně dostatečně detailní na to, abyste nevěděli,
kam s kurzorem dřív. Pohybující se živé či neživé objekty jsou pak složeny
z nepříliš mnoha polygonů. Krycí textury netrpí příliš vysokou detailností
a jsou i jakoby zašuměné. Avšak v adventurách není tento jev ničím ojedinělým.
Většina z těch oku lahodících lokací je rozdělena na několik částí,
které se přepínají v okamžiku, když s Martinem dojdete na určené rozhraní
(podobně jako např. v Moment
of Silence). Bohužel Martin se za něčím honit rozhodně nehodlá,
takže musíte vydržet do chvíle, než se na kýžené místo svojí důstojnou
chůzí dokráčí. Přechody mezi lokacemi (ne ale jejich částmi) je možné
urychlit dvojklikem, který ovšem funguje tak na 90%. Tedy většinou napoprvé, jindy až při druhém dvojkliku a někdy nefunguje ani při zběsilém
klikání, byť tam před chvílí normálně fungoval.
Tento neduh částečně maže mapa New Yorku, kde jsou vyznačeny všechny
dostupné lokace, na které se dostanete jediným klinutím a to odkudkoliv.
Není tedy třeba chodit k autu, ale klidně se ze sklepa Martinova domu
rovnou přenesete třeba k branám muzea.
• Nainstaluj
a hrej
S předrenderovaými scénami je spojeno neměnitelné rozlišení, v němž
hra běží, konkrétné 1024x768. Ostatně chybí i další možnosti nastavení
hry. Žádné vyhlazování 3D objektů, manipulace se stíny, dynamickým
osvětlením apod. Možné je pouze zapnout titulky. To samé se týká i
nastavení zvuku. Žádné zeslabení či vypnutí hudby a dalších ruchů.
Jakou hlasitost si nastavíte pod Windows, taková bude ve hře. Za těchto
okolností je dobré pochválit tu dobrou vlastnost hudby, že její hlasitost
poklesne vždy, když je třeba naslouchat. Hudba tak v dialozích neruší
a při adventuření není zase příliš potichu.
Jak jsem naznačil v úvodu, Martin
Mystere je klasickou adventurou, ve které máte na vše neomezeně času
a nemůžete udělat chybu, jež by hlavního hrdinu stála život. Ovládání
hry je vyvedeno v minimalistickém duchu. Stačí dvě tlačítka myši a
klávesa F1 pro ukládání či vyskočení do hlavního menu hry. Spodní
okraj obrazovky je klasicky věnován inventáři, který je možné míti
trvale přístupný nebo jej vypínat, aby nerušil. Bohužel se sám vypne
po každém dialogu.
• Hromady
předmětů
Asi jediným podstatným problémem, za který po nějaké té hodině hraní
proklejete tvůrce až do pátého kolena, je vysoká koncentrace aktivních
míst, z nichž pouze malé množství je k nějakému užitku. Chápu, že
každý cestovatel si nikdy neodpustí přivézt domů nějakou tu trofej,
kterou pak pověsí na zeď či postaví do prostřed bytu a každou návštěvu
obeznámí s tím, oč měli tu čest si ukopnout palec. Ale je třeba takto
trápit i hráče? :-)
K těmto seznamovacím orgiím se dostanete hned v úvodních minutách
hry, kdy budete kurzorem, jehož zbytečně přehnaná velikost by byla
lehce na obtíž i ve většině stříleček, šmejdit po obrazovce a osahávat
kdejakou relikvii i předměty denní potřeby, abyste z nich použili
jen desetinu. Je myslím více než jasné, že záhy unavená ruka (resp.
myš) z nešikovně řešeného hledání detailů může lehce přehlédnout důležité
aktivní místo a přichystat svému nositeli nejednu zákysovou situaci.
Některá místa jsou celkem malá, zrádně umístěna v okolí velkých předmětů,
stropy přitom nevyjímaje. Dokonce narazíte i na takové předměty, které
sebrat lze, ale nikdy je později ve hře nepoužijete.
• Rychlokurz
čtení
S obrovským množstvím aktivních
míst je spojena i ta nepříjemná vlastnost, že hlasitý komentář dostanete
jen ke věcem v inventáři a jen k několika málo aktivních místům na
pozadí. Drtivá většina předmětů a míst je komentována pouze textem,
který však dost rychle mizí a ne vždy se po opětovném kliknutí objeví
v plném znění.
Tady bych si posteskl ještě nad rozhovory, které sice lze stíhat,
pokud vládnete angličtinou lépe než začátečnicky, ale většinu rozhovorů
už nelze opakovat a žádný log k prohlížení tu není. Pokud tedy něco
nestihnete, máte celkem smůlu. Můžete leda nahrát předchozí pozici.
Jinak rozhovory jsou prosté, žádné větvení, žádné nevratné děje. Zkrátka
odklikáte vše, co se nabízí a když tam je někdy náhodou více možností,
tak stejně dorazíte jen k té jedné možné.
Samotné úkoly, a není jich zrovna málo, jsou naproti tomu jednoduché,
přesto nápadité a originální. V tomto směru byste s postupem ve hře
neměli mít větší problémy. Nápovědu k těm trochu těžším úkolům a hlavně
hlavolamům najdete obvykle někde poblíž a minimálně jednou v Martinově
skromném poznámkovém bloku. Hrací dobu mohu jen odhadnout na více
než 10 hodin, neboť osm ukládacích pozic je hodně málo na to, abych
měl každou z nich originální a určil tak čas strávený nad záhadami
spirituálního světa.
• Mušky, brouci
a jiná havěť
Ve výčtu chyb by asi nemělo chybět upozornění, abyste nezapomínali
občas ukládat. Někdy totiž natrefíte na akci, kdy ztratíte kurzor
a ani klávesnice vás nebude poslouchat. Pouze zkratka Alt-F4 hru násilně
ukončí. Naštěstí se tak stane jen ve velmi malém počtu úkonů, které
ale na postup ve hře nemají vliv, takže stačí je příště neopakovat.
Tyto chybky byly zaznamenány už při betatestu, ale zdá se, že k nápravě
nedošlo. Vyšly sice dva patche (jeden řeší spustitelnost hry na procesorech
AMD a Celeron!), ale ty budou patrně pro italskou verzi z loňského
roku. Také si možná všimnete, že některé věci mají špatný popis, např.
Martinův dům je pojmenován jako sousední a ten sousední naopak jako
„můj dům“. A jistě sami rozeznáte rozdíl mezi kobercem a telefonem.
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů
Co se týká zvuku, možná vám také
přijde zvláštní, že obyvatelé New Yorku mluví pěkným britským akcentem,
ale to je dáno tím, že vydavatel hry GMX Media pochází právě z Velké
Británie. Dabéři se při práci snažili a výsledkem jsou celkem přirozeně
namluvené postavy, tedy alespoň ty hlavní. Pochopitelně, že všichni
ti trhlí profesoři, kromě Martina, mají tradičně svůj svérázný přízvuk.
Tak už to ve hrách chodí. Hudba na pozadí je klasickou směsicí skladeb,
jejichž styl občas ctí místní folklór či jinak dokreslují aktuální
dění na obrazovce. Skladby ale nejsou ničím výjimečné – neurazí, ale
ani nenadchnou.
Před shrnutím nesmí chybět udávané minimální hardwarové nároky. Jsou
velmi mírné: Pentium 733 MHz, 128 MB RAM, 16 MB grafická karta kompatibilní
s DX9, CD-ROM a 530 MB místa na disku. A protože náplň hry je daleko
méně závadná než leckterý díl odpoledních německých kriminálek, byla
hra zařazena do věkové kategorie od sedmi let.
• Může být
 Martin Mystere:
Operation Dorian Gray je každopádně zábavnou adventurou. Může za to
tradiční téma mystérii prastarých civilizací, nadpřirozené síly, jemný
humor, občasná záměna ovládaných postav a logické úkoly. Herní dobu
trochu nepříjemně prodlužuje velké množství falešných míst, které
může soupeřit (a možná by i zvítězilo) s hrou Mystery
of the Druids, ale především často nutné honění se za pixely.
Nějakou tu vrásku, nebo spíš žílu, na čele vyrobí i zatuhnutí kurzoru
nebo jiné nedostatky, ale dohrání by to ohrozit nemělo.
Stáhněte si: Trailer...
Související články: Novinky...
|
Verze
hry: finální/anglická
