|
 Konečně
už mám pořádně jasno v tom, jak tenhle bláznivý, spolu-tvůrci Counter-Strike
vyvíjený a autory Half-Life posvěcený projekt bude vypadat. Na E3
prezentaci v budce Valve zabral Left 4 Dead vlastně všechen prostor.
„Ne, tenhle rok se o Episode Three ještě rozhodně nic nedozvíte,“
odpověděl mi Doug Lombardi, PR ikona herního byznysu, na dotaz, který
prostě nešlo nepoložit. No co, stejně jsem přišel kvůli zombíkům!
• „Nejintenzivnější
co-op zážitek všech dob“
Takhle na sebe Left 4 Dead láká. A musím dodat, že zážitek to byl
vskutku pamětihodný je a v mém osobním žebříčku trumfnul i podobně
fungující mód Horde v Gears of War
2. Jak že je tedy koncipován Left 4 Dead? S partou tří dalších
kámošů postupujete zombiemi zamořeným světem a snažíte se dostat pryč.
Nemrtví jsou ovládáni umělou inteligencí a mají ýkvé tykve, ale je
jich nehorázně moc, jsou všude, běhají až nepříjemně rychle a k tomu
mají v rukávu řadu nepříjemných překvapení.
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující
obrázek
Můžete hrát vlastně i jen sami na sebe a s boty, ale primárně je to
záležitost pro čtyři živé lidi najednou, kteří se zhostí groteskního
komanda. Jeho členové vlastně ani komando být nechtějí, jen by se
rádi dostali ze zombíky kontaminovaného teritoria, takže si prostě
říkají „Přeživší“. Konkrétně tu je vietnamský veterán Bill, manažer
Louise, svalovec Francis a dívčina Zoey. Tohle je prvním rozdílem
oproti ostatním MP akcím, kde hrajete za víceméně anonymní postavy.
Tady má každá svůj příběh, své názory a své hlášky.
• Vzhůru na
ty dementy!
Super je, že Left 4 Dead, byť multiplayerová hra, bude vlastně skýtat
„ příběhovou kampaň“. Pointa je v tom, že pořád někam postupujete, namísto
běhání po jedné mapě do zblbnutí. Chcete se přece dostat z tohohle zapadákova,
no ne? Nic než tma, rozpadlé baráky, podzemní parkoviště, tunely nefunkčního
metra a k tomu tu je tak mrtvo, až je tu vlastně nemrtvo.
Každá „mise“ (vysvětlení)
začíná v menší místnůstce, kde si kromě pistole vyberete ještě jednu
zbraň (UZI, brokovnice, později třeba i M4), seberete balíček první
pomoci a máte-li štěstí, ještě přiberete granát či molotovův koktejl.
Při hraní spolu s kolegy ze zahraničí jsem se takhle nějak vybavil,
po menším váhání (komu by se tam chtělo?) zvedl závoru, otevřel dveře
a pustili jsme se na ně.
Left 4 Dead funguje tak trošku jako Serious Sam, byť přeci jen v menším
měřítku. Zhruba každou půl minutu až minutu jsme se dostali na místo,
kde se najednou začala rojit hejna zombíků, které jsme vždy asi tak
další minutu, maximálně dvě, decimovali. Následovala chvilka klidné
chůze, vyplněná sem tam nějakým fragem do počtu, po níž se zase spustil
nějaký skript a nás opět zaplavil dav hniloby.
• A fragy rostou
po desítkách
Je to sice zběsilá akce, ale zároveň to je záležitost komplexnější a
náročnější, než jsem si myslel. Sám jsem se o tom na vlastní kůži přesvědčil
po asi prvních deseti minutách hraní, kdy jsem se odtrhl od skupiny,
vyběhl napřed do ulic a tam pádil směrem k hloučku zombií.
Tradičně jsem je kosil jednu po druhé, jenže při tom jsem ještě zasáhl
auto, to spustilo alarm, jenž přilákal dva milióny dalších pekelníků
a já se ocitl v totálním obležení, ze kterého se už nedá utéct. Jak
vás zombíci obklíčí, je vaší jedinou šancí probušit se ven pomocí pažby
zbraně, ale to už je jen taková poslední zoufalá naděje. Skončil jsem
tedy na zemi a ačkoliv i to ještě není definitivní konec - rychlý kolega
by dokázal mé problémy vyřešit - byla to moje blbost, dostal jsem se
moc daleko od parťáků a to pro mě znamenalo konec. Ono se tomu neříká
„kooperativní akce“ jen proto, že to dobře zní. Jo a už jsem říkal,
že po levelech nejsou žádné lékárničky?
Naštěstí jsem si z toho vzal poučení nejen já, ale i moji zbývající
tři souputníci, takže oni se už celkem v pohodě prostříleli k cílovému
checkpointu a já byl oživen. Sice jen s polovičním zdravím, ale dodatečný
medkit mě zase dostal do skoro perfektní formy. Opět jsme se vybavili,
otevřeli dveře a vydali se na další jatka.
• Osamělý vlk
brzy vytáhne zuby
V jeden okamžik jsme se ocitli v jakési strojovně či co a ta se vyznačovala
hned dvěmi věcmi. Zaprvé, byl tam přidělaný rotační kulomet, což něco
věstilo. Zadruhé, bylo tam červené tlačítko a ještě než jsme se k němu
dostali, už na nás Chet Faliszek (jedna z hlav vývoje) skoro řval: „Hlavně
nemačkejte to červené tlačítko. Ať vás ani nenapadne na to sáhnout!
Běžte do té místnůstky s minigunem, vyléčte se a navolte si svojí oblíbenou
zbraň,“ začal komandovat a pokračoval: „Potom se jeden chopte rotačátku,
druhý stůjte vedle něj a vypomáhejte. Zbylí dva jim budou krýt záda.
Vidíte za nimi tu díru v zemi, no ne? Až budete ready, pak to můžete
stisknout.“
Udělali jsme, jak nařídil, já se staral o ďuznu, ale nějak se nikdo
neměl k tomu mačkání. Znělo to fakt děsivě :-) Jeden dobrovolník se
toho nakonec ujal a začalo to. Bylo jich hodně. Strašně hodně. Přehodně.
A nechápal jsem, jak mohou proudit v takovém množství a tak rychle.
Celkově jsme to ale přežili až překvapivě dobře. „No ono když se kooperuje,
tak to není tak zlé, což?“, rýpnul si Chet a já na sebe byl hrdý.
Výbornou vychytávkou je schopnost vidět své kolegy i skrze zdi (resp.
jejich zářící obrys), takže se nám ani jednou nestalo, že bychom se
museli zdlouhavě hledat. Super je i bonzovací systém, který vypisuje
každou událost hodnou pozornosti, již zrovna někdo z týmu provedl. Něco
mi říká, že tvůrci ho sem dali jen proto, abychom si v týmu mezi sebou
mohli nadávat za to, že po sobě střílíme - friendly fire byla totiž
zapnutá a v té tmě nasekala pěknou paseku.
• Bacha na čarodějnice!
Párkrát jsem narazil zombíka Smokera, jenž mě z dálky napadl svým dlouhatananáským
jazykem, já se nemohl hýbat a kámoš mě muset osvobodit. Jindy jsem byl
takhle zase uvězněn na židli. Mimochodem, když vám zdraví spadne hodně
dolů, začnete pajdat a jste pomalí - u mě to vypadala obzvláště stylově,
protože jsem hrál za dědulu Billa.
Další fajnovkou jsou čarodějnice, taková místní unikátní stvoření. To
proto, že jste jim naprosto buřt, ale musíte je nechat na pokoji. Nesviťte
jim do obličeje a nestřílejte je, jen okolo proplujte. Ona totiž když
se babizna nakrkne, jste automaticky hotoví. To jsem tehdá ještě nevěděl,
že do ní nesmím střílet. A potom znova, to zase tehdá kolega nevěděl,
že na ni nemá blikat, a on měl to štěstí, že jsem na ráně byl já.
• Speciální
odrůdy
Po většinu hraní jsem odpravoval řadové zombíky, ale čas od času se
na scéně objevil i nějaký ten speciální druh. Tank je velký, silný,
poměrně rychlý a hlavně toho vydrží více, než jsem si v okamžiku našeho
rande přál. Boomer zase neustojí skoro nic, ale musí se zničit okamžitě
a s odstupem (to kvůli toxické explozi). Jednou jsem se na něj nezaměřil,
on mě poblil od hlavy až k patě a tím mě otrávil. A Hunter je pro změnu
nehorázně rychlý, skáče i po stěnách a když si na mě udělal zálusk,
já z ničeho nic ležel na zádech a on klečel na mně.
další obrázky v galerii
Ačkoliv o tom Valve zatím moc nemluví a ani nic neukazovali, už dlouho
víme, že za tyhle speciální typy netvorů bude možné i hrát. Chet mi
o tom řekl něco více: „Kromě toho, co tady vidíš, budeme mít i Versus
mód. A právě v něm si za ty zombie budeš moci zahrát,“ spustil Chet
a navázal: „Bude to čtyři na čtyři, lidé proti zombiím a bojiště bude
pochopitelně trochu jiné.“ Pod tím si představte de facto tradiční multiplayerovou
mapu, jako z nějakého Team Deathmatche.
• Závěr
 U Left 4 Dead
jsem vytuhnul pěkně dlouho, ignorujíce při tom novináře čekající za
mnou a i přes tu menší provinilost jsem se královsky bavil. Turtle Rock
Studios a Valve se povedlo původně trochu zmatečný a překombinovaný
koncept slepit dohromady excelentním způsobem a vy už začněte přemýšlet
nad trojkou vyvolených, se kterými se v listopadu sčutnete a pustíte
se do „nejintenzivnějšího co-op zážitku všech dob.“ Sám se pod to už
předem podepisuji.
tři části komentovaného hraní na E3 prezentaci
Stáhněte si: Videa,
Trailery...
Související články: Novinky,
Aktuality...
|
