Resident Evil 6

Čtenářské recenze

Napsat recenzi nebo přidat hodnocení.

  • Resident Evil 6: Quo Vadis?

    X360
    17. 10. 2012 v 16:48 - Autor: jnsCZ 0

    Pokud přede mnou vyslovíte jméno Resident Evil, vždy se mi vybaví nejprve vstupní hala panského sídla z prvního dílu a otřesný dabing, který navíc ještě legračně přeskakoval, protože moje originálka koupená léta páně 1997 v německém bazaru byla poškrábaná tak, že sotva fungovala. Bylo mi jedenáct let, dabingu jsem nerozuměl a titulky byly německy. O patnáct let a několik pokračování a spin-offů později držím v ruce hru o třicetinásobné velikosti, na kterou si ale za patnáct let už nejspíš nevzpomenu. Co vymysleli tentokrát? Koncept Resident Evil šestky není úplně špatný. Drží se známých postav, které se napřeskáčku objevují v různých inkarnacích asijské herní ságy, znovu za vše může zlotřilá všemocná společnost Umbrella a v hledáčku vašich zbraní se pohybují odporní mutanti se jmény, která opět vznikla tak, že hlavní designér praštil hlavou do klávesnice. Potud klasika. Co přibylo nového? Někteří recenzenti chválí možnost hrát tři nabízené kampaně dle vlastního pořadí, jiní tento přístup zatracují. Málokdo si však vzpomene na to, že stejně fungoval i Resident Evil 1 a 2, kde jste si mohli rovněž vybrat z nabízených hratelných postav a navíc nešlo jen o kosmetický efekt – hraní za jednu postavu a vykonané akce měly dopad na průběh kampaně postavy druhé. V RE6 jsem si zatím ničeho takového nevšiml, navíc pokud skutečně hrajete v libovolném pořadí, příběh se naopak zašmodrchá víc, než kdyby mělo Pulp Fiction 150 kapitol hala bala rozházených na časové ose. Druhou – a notně revolučnější – novinkou je pak možnost současné chůze a střílení, které si v RE6 skutečně zažívá svůj debut. A je to vidět. Nejsem si jistý, jak se to Capcomu povedlo, ale systém chůze-střelba-kamera je daleko děsivější než natřikráte zmutovaný J’avo (čti: džuavo) a představuje zhruba stejně velkého nepřítele. Vzhledem k tomu, že jsem hrál Xbox verzi na plátně s dvoumetrovou úhlopříčkou, míhal se přede mnou Chris Redfield v nadživotní velikosti a šikovně zakrýval zhruba třetinu obrazu, zanechávaje pouze úzký pruh výhledu. Míření na tom je ještě hůře – kamera se totiž přiblíží za hrdinovo rameno a jeho hlava se pak téměř dotýká prostředku zaměřovače, takže nepřítel blížící se zleva je zkrátka zastíněn Chrisovým nagelovaným ježkem. A když už chcete dělat Gears of Evil, případně Resident Vanquish, musíte samozřejmě do hry začlenit i krycí systém. Ten je podle mnohých recenzí špatný a chaotický, já osobně s ním problém neměl a párkrát mi zachránil krk. Velký budget neznamená dobrou hru Co naplat, že z několik let starého Xboxu ždímete každé procento výkonu, když hra samotná je jako kindervejce, do kterého někdo zapomněl dát kapsli s hračkou. Jo, čokoláda je sice fajn, ale člověk očekává nějaký obsah – a ten je v případě RE6 velmi plytký. Ve zkratce se dá říct, že po každém loadingu většinou shlédnete nějakou vymazlenou animaci, překonáte nějaký ten quick-time event a pak musíte proběhnout lineární chodbičku k dalšímu loadingu. Jasně, takhle by se dalo popsat hodně současných her, ale problém je v tom, že i pobíhání chodbami se dá zpracovat zábavně. Já se bohužel cca po třech hodinách hraní přistihl, že jsem si vlastně celou dobu říkal „Tak co, kdy už mě to začne bavit?“ Něco jako když sledujete akční film plný výbuchů, přestřelek, automobilových honiček, okenními tabulemi otřásá hutný soundtrack, ale vy zíváte nudou a radši po očku pošilháváte na Twitter. Nutno podotknout, že po dohrání první části za Chrise jsem se rozhodl pro vyzkoušení kampaně, kde vystupuje nováček jménem Jake Muller v doprovodu Sherry Birkin, oné kdysi dvanáctileté holčičky z Resident Evil 2. Sherry je nyní o 14 let starší a samozřejmě pracuje jako top agent pro tajné služby USA. Obecně je RE6 snad ještě větší patriotická břečka než Call of Duty – bez Amíků by byl svět prostě v háji. Ani mě moc nepřekvapilo, že gameplay za Jakea a Sherry je úplně to samé jako hra za Redfielda. Jedna cesta, nutnost prostřílet se skrz a chraň bože, aby vás, vyškoleného agenta, napadlo zkusit obejít nepřítele kolem nějaké skály! To vám pak totiž vývojáři do cesty hodí třeba prkno, přes které se nedostanete, ani kdybyste se rozkrájeli. Invence v řešení problémů se netoleruje. To by potom totiž nemohlo docházet k těm ohromně debilním momentům, kdy hrdinové zpomaleně skáčou vstříc kameře s obrovským výbuchem za zády jenom proto, aby to vypadalo efektně. Něco mi říká, že game designéry někdo zavřel na půl roku do místnosti s kompletní filmografií Michaela Baye a tím započala finální fáze, kdy se z lehounce klišovitého, přesto velmi kvalitního, survival hororu s poctivě namixovanými prvky stala kombinace Dead Space (bez lekaček) s Gears of War. Uznávám, že nějaký posun v rámci žánru je vítaný, tohle ale hraničí s pliváním na rakev svého předka. Když se hráč nudí... ...začne být rýpavý. A tak se zanedlouho po zahájení hry podivuji nad tím, proč bez nějakého obšírnějšího vysvětlení letí do Asie americká proti-bio-teroristická jednotka BSAA s všemi uctívaným Chrisem Redfieldem (který ač byl poslední dobu naložený v lihu, bleskurychle vystřízlivěl a „zbytkáč“ mu ani neovlivnil mušku). Na zádech má samozřejmě americkou útočnou pušku, do které nachází náboje v zadních traktech čínských slumů, kde jsou šikovně poschovávané v identicky vypadajících bednách. Hrome, řekl bych, že vývojářský tým o šesti stovkách lidí dokáže vymodelovat víc než jednu bednu. Hlavní hrdinové jsou opět strašně překvapení a vyděšení, když vidí zombíka či mutanta v průběhu přeměny, skoro jako kdyby za těch posledních 14 let boje proti Umbrelle nic podobného neviděli. A samozřejmě deset minut váhají, než zmáčknou spoušť, zatímco dramatická hudba graduje do absurdních výšin. Umělou inteligenci komentovat nebudu, stačilo mi, že jsem se rozčiloval během samotného hraní, jak je možné, aby speciálně vycvičené komando běhalo kolem střílejících J’avo jak slepice bez hlavy. Leon je sice ztělesněním drsného poloboha se skálopevným účesem, ale jeho část hry patří k tomu nejlepšímu, protože je zde alespoň trošku cítit závan starých dobrých Residentů. Pomalejší tempo hry, sem tam nějaká bafačka a návrat zombies klasického střihu. Kdyby se celá hra nesla právě v duchu Leonova boje na nádherně vymodelované univerzitě Tall Oaks (samozřejmě je myšlen boj o přežití, nikoliv zkouškové období), vše by dopadlo mnohem, mnohem lépe. I tak se zde ale objevuje nešvar v podobě snahy do hry násilně začlenit coop režim, ač by osamělý hrdina měl mnohem více nahnáno a atmosféra by podstatně zhoustla. Co se tedy vlastně povedlo? Navzdory předchozím řádkům toho není málo! RE6 má obrovské „production value“, takže z každého pixelu doslova tečou prachy, vizuály jsou často skutečně dechberoucí, na animacích těžko hledat chyby a hra vydrží opravdu dlouho (odhad je okolo 25 hodin). Navíc ji můžete prakticky celou projít v kooperativním režimu. Zábavné bitvy s bossy a neustále mutující nepřátelé vyžadující rozdílné přístupy při likvidaci jsou příjemnou vzpomínkou na to, že Capcom úplně nezapomněl na svá předchozí díla. Díky rozdělení hry na kapitoly se může prostředí neustále střídat a tak si dle libosti můžete od Chrisova militantního guláše na nějakou tu hodinku odskočit třeba do rozlehlé potemnělé univerzity. A co si budeme povídat, vidět naše oblíbené hrdiny v HD rozlišení je prostě fajn. Jenže RE6 je v podstatě zábavnější na koukání než na hraní. Závěrem Nedávno jsem nostalgicky rozehrál Resident Evil 2 a jsem již téměř u konce. Když jsem hraní přerušil, abych si zahrál šestý díl, říkal jsem si, že ač má i dvojka béčkový scénář, vůbec by nebylo špatné ji předělat do grafiky šestky a ponechat dusnou hororovou atmosféru s omezeným počtem nábojů. Vždyť indie „lekací“ hry zažívají s youtube a Let’s Play videozáznamy opravdový boom. RE6 je tedy vlastně sám monstrózním hybridem, mutantem a zbytečně akčním nástupcem slavné série. Zkrátka takový ementál – vypadá to jako lahodný sýr, ale ve výsledku jíte díry. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 6/10

Hodnocení uživatelů

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.