Mistři vypravěči
Srdce z kamene (TA srdce z kamene) začíná obyčejnou zaklínačskou zakázkou a končí coby příběh o lidské apatii, lítosti i nemilosrdném toku času. Kolem a kolem je to dost smutná historka, která, jak už to tak v zaklínačském světě chodí, ani nemůže skončit sluníčkovým happy endem.
Srdce z kamene však zároveň nabízí snad vůbec nejveselejší a nejvtipnější pasáž z celého třetího Zaklínače, která v mých očích trumfla i vyhlášený mejdan na Kaer Morhen s cinknutými vědmáky v podvazcích Yennefer. Nejde o žádný momentkový vtípek typu Defensivní Regulační Magikon a Gottfriedův Otevírací Grimoár, nýbrž o poctivou půlhodinovou seanci na vesnické svatbě, kde uvidíte Geralta, jak jste se ho ještě nikdy neviděli. Tedy, jestli se vůbec můžeme bavit o Geraltovi… Jedna komická situace střídá druhou, kulomet hlášek ne a ne sklapnout a kdo ví, třeba to zakončíte romantickou tečkou, jakou jste ve hrách ještě nezažili.
V květnu vydaný Zaklínač 3: Divoký hon patří mezi nejlépe napsané hry posledních let a Srdce z kamene tento názor jen potvrzuje. Nejde o laciné DLC s vysekaným obsahem od béčkového týmu, nýbrž vypiplaný datadisk s velkým D, do kterého jsem během dvou dnů nadšeně investoval přes 15 hodin života.
Nabízí jednak více toho samého, což u desítkové hry samo o sobě dělá divy, ale i úplně novou dějovou linku, která se docela liší od všeho, čím jste si ve třetím Zaklínači dosud prošli. Je to zase nový pohled na lidi Severních království, nicméně nadále platí, že dialogy jsou napsané úžasně lidsky, důležité postavy srší důvtipem a hra nikdy nesklouzává ke klišovitému patosu západního fantasy. Nebo vy jste snad už někdy s trpaslíkem a elfkou loupili banku? Heist jak z GTA V!
Jak si to zahrát?
Datadisk Srdce z kamene je vlastně povídka přiložená k původnímu románu, která stojí na vlastních příběhových nohou a vůbec se nezaobírá hlavní dějovou linií. Předpokládá se, že ústřední příběh už máte vyřešený, a k povídce musíte přistupovat tak, že se odehrává v tom samém světě, avšak o nějaký čas později. Jinak může trochu tahat za uši např. Geraltův románek s jeho starou (resp. mladou) známou medičkou Shani.
Tedy, zrovna mého Geralta svědomí příliš netrápilo, protože od Triss i Yennefer dostal košem, ale pokud jste si s některou čarodějkou vyznali lásku, je podivné, že to datadisk vůbec nereflektuje. Vlastně se tu vůbec nemluví ani o Divokém honu, ani o Ciri, a o protagonisty původní hry také nezavadíte.
Nejlepší způsob, jak si Srdce z kamene zahrát, je dokončit hlavní dějovou linku a pak plynule navázat s uloženou pozicí. Tou dobou byste měli být někde mezi 30. až 35. úrovní, což je zásadní, protože veškeří nepřátelé z datadisku jsou na úrovních přesahujících třicítku.
zdroj: Archiv
Žádné velké levelovací skoky si od Srdcí z kamene každopádně neslibujte, horko těžko jsem se vyšplhal o pět stupínků výš, abych mohl obléknout novou, dosud nejlepší zaklínačskou výbavu – pochází ze školy (jedovaté) zmije, je určená pro levely 39. a dá se velmi dobře minout (Tip: až budete na aukci, mějte oči na stopkách, jiná příležitost už nebude).
Ač trailer s písčitými záběry na válečníky exotického původy mohl evokovat přítomnost nového regionu, opak je pravdou. Datadisk pouze nafukuje severní část mapy, jinak se odehrává v již viděných kulisách. Není však třeba bít na poplach, zrovna tento region nebyl v Divokém honu vytěžen. Co více, městským středobodem se nyní namísto Novigradu stává univerzitní město Oxenfurt, které bylo v Divokém honu trestuhodně opomíjeno. Už víme proč.
Jestliže save z trojky nemáte, přesunuli jste se na jinou platformu nebo prostě jen nehodláte příběh třetího Zaklínače dokončovat, leč datadisk si zahrát chcete, máte i tuto možnost. Hra vám vygeneruje Geralta na 32. úrovni se 42 zkušenostními boty, původní dějovou linku bude považovat za vyřízenou, a vy před sebou vedle datadiskového obsahu budete mít veškeré vedlejší questy, zakázky a prázdný bestiář.
Kanci, pavouci a runotepci
Srdce z kamene je primárně příběhové rozšíření, ve kterém se hodně povídá, přemýšlí, zpytuje i směje. Spoustu času strávíte sledováním cut-scén a vedením rozhovorů, což mně vyhovovalo, protože vývojáři skvěle pracují s kamerou i střihem, a co je nejdůležitější, náplň dialogů má vždy hlavu patu. Nikdy nenudí a nikdy jsem neměl dojem, že plýtvám časem. To samé platí i o náplni questů. Oproti několika situacím v trojce jsem si nikdy nepřipadal jako přehazovaná horká brambora a konkrétně jeden nový vedlejší quest, točící se kolem hledání učně ztraceného v lese, končí docela jinak než jsem předpokládal. Někdy je to tak prosté, milý Watsone…
Přeci jen však stále mluvíme o dobrodružství profesionálního zabijáka monster a tasení meče se tak logicky mnohokrát nevyhnete. Třeba proti pavoukovcům nebo divokým prasatům, novým typům nepřátel, kteří umí slušně zatopit. S osminožci není problém v jeskyních, kde nemají kam utíkat, ale když na ně narazíte v lese, vybraný jedinec bude hbitě uskakovat před seky stříbrné čepele, zatímco jeho kolegové po vás budou plivat paralyzující pavučinu. Velká novinka to není, milé zpestření ano.
To samé platí i nových bossech. Souboje, mnohdy kontroverzní části kdejakých her, v případě Srdcí z kamene fungují na jedničku. Aspoň na mě. Člověk jednou, dvakrát umře, přitom nastuduje potřebnou taktiku a pak uspokojivě triumfuje. Tak to má být.
zdroj: Archiv
Bitky s bossy jsou náročnější než klasické zaklínačské zakázky a do jednoho vyžadují unikátní taktiku. Kupříkladu obří ropuchu známou z traileru nelze prostě uklikat (ledaže jedete na nejnižší obtížnost), protože vás hned odkopne, a tak člověk musí sáhnout třeba po hořlavých petardách, které potvoře na chvilku ustřihnou křidélka.
Noví nepřátelé nevyžadují žádné zbrusu nové vybavení ani postupy, stačí pouze kombinovat věci a schopnosti, které Geralt ovládal už v původní hře. V datadisku představený systém runových slov na tom pramálo mění. Jedná se o úpravy od snědého ofierského řemeslníka s dikcí mistra Yody, které zaplňují runové sloty, a mečům i zbrojím propůjčují nové druhy schopností.
Abyste mohli využívat toho nejkvalitnějšího „slovotepectví“, budete potřebovat 30 tisíc zlaťáků a hromadu runového kamení, čímž designéři elegantně eliminují přebytek peněz i run z Divokého honu. Přesto nejde o nějaké zásadní změny. Některé mi přišly vysloveně zbytečné, a přestože třeba upgrade, který z dočasného bonusu z brusného kotouče udělá bonus permanentní, se už docela hodí, runová slova rozhodně nejsou něčím, co by měnilo hratelnost. Je to jen další nepovinná vrstva craftingu pro fajnšmekry a celý datadisk se dá v klidu odehrát bez ní.
Víc než jen DLC
Když se řekne DLC, člověk si představí set nových zbrojí nebo kolekci vousatých skinů po 99 centech za kus. Mluvit proto o Srdcích z kamene jako o DLC není fér. Tohle je něco mnohem většího. Za cenu dvou lístků do kina dostanete plnohodnotný datadisk s opět vyšperkovanou českou lokalizací, přinášející úplně nová dobrodružství a jeden z nejlepších questů, který kdy v CD Projektu vymysleli. Zkrátka a dobře, Zaklínač 3 s datadiskem je ještě lepší hrou než Zaklínač 3. Takhle mají ta DLCčka vypadat! Pardon, datadisky.
