| Autor: Michal Jonáš Publikováno: 22. ledna 2010 | Verze: PC/anglická/prodávaná Doba recenzování: pár měsíců |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na trase jezdí či jezdily tři různé soupravy vlaků, přičemž stejný počet je obsažen i v simulátoru. Tedy kromě zcela nových vozů PATH Cars, které mají ty nejstarší postupně nahradit. Však letité soupravy PA-2R pamatují již rok 1967 a jejich nástupci PA-3R jsou jen o 5 let mladší. Nejmodernější vlaky ve hře jsou tak PA-4 z roku 1986 již s hliníkovou karoserií, tolik typickou pro americkou hromadnou dopravu. Tím druhým samostatným titulem z řady World of Subways je pak nám možná trochu bližší simulátor nejdelší linky U7 berlínského metra, která je o něco mladší, než americká podzemka. Jezdit se na ní začalo v roce 1924 a její trasa dlouhá 32 kilometrů zahrnuje přesně 40 stanic! Na ní si pak výhradně pod povrchem opět dle současné skutečnosti zajezdíte s dvojicí vlaků. Těmi klasickými jsou známé kanárkově žluté soupravy F90 od konsorcia ABB Henschel, uvedené do provozu v roce 1990. 
zdroj:
tisková zpráva
Od stejného výrobce pocházejí i druhé, již velice moderní vozy H01 staré 8 let. Pouze v tomto vlaku má strojvůdce sedačku umístěnou uprostřed kabiny. Ve všech ostatních případech, včetně amerických vozů, je řidič posazen vždy na pravé straně. Však právě zámořská metra snadno dosáhnou stokilometrové rychlosti, přičemž v Německu se jezdí maximálně povolenou sedmdesátkou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Podle grafikonu V úvodu jsem předeslal, že obě hry jsou určeny hlavně pro nadšence, přičemž tomu odpovídá taktéž obsah, soustředěný ponejvíce na „pouhé“ ježdění na linkách podle lexikonu a dodržování jízdního řádu. Stačí si tak vybrat svůj vlak, k čemuž vhodně dopomůže i 3D showroom, kde si můžete všechna vozidla detailně prohlédnout. Do interiéru si vlezete ale pouze v americkém metru, to německé má dveře zavřené. Ke dvojčatům, nebo na letiště? PATH Route může těžit z většího větvení linek, protože kromě nejdelší převážně pozemní trasy z Newarku do WTC, se jezdí ještě zpět pod řekou Hudson z WTC do Hobokenu, nebo do střední části Manhattanu na 33. ulici, kde trať končí. Oproti tomu Berlín nabízí sice pouze jednu přímou linku z Rudow poblíž známého letiště Schönefeld do Spandau, ale v rámci těch 40 stanic (PATH jich má pouze 13) si můžete vyzkoušet třeba méně náročný úsek z Rudow do Britz-Süd, což dá pouze 5 zastávek. Projet celou berlínskou U7 totiž zabere skoro hodinu. 
zdroj:
tisková zpráva
Vybrat si tak můžete směr, popř. linku, ovšem zcela svobodně si navolit počátek a konec jízdy nelze. Vše je svázané tím, jak se ve skutečnosti jezdí. Nicméně zvolit si lze přesný čas počátku jízdy z tabulky jízdního řádu, kde jsou pěkně vidět intervaly vlaků. Na tom pak závisí počty přepravených cestujících, které jsou samozřejmě podstatně vyšší za špičky pracovního dne, než o půlnočním víkendu. Provoz a počasí Navíc se nabízí ještě volba silného provozu, což při jízdě značí, že můžete kvůli vlaku před vámi častěji stát ve stanicích a tunelech na červenou. V americkém případě, kdy část tratě vede po zemi, si místo slunečného počasí lze zapnout i déšť. Všechny vlaky včetně berlínských tak mají funkční stěrače. A konečně potěší, že venku denní doba odpovídá zvolenému času jízdy, takže pokud pojedete třeba brzo ráno, dočkáte se před New Yorkem krásného východu slunce za mrakodrapy. A identicky v noci je všude tma, domy v okolí se rozsvítí, což může platit i pro vaše světlomety, pročesávající tmu nejen v tunelech. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kromě těchto jízd podle řádu pouze berlínská U7 obsahuje ještě aktivity. Jedná se tedy o úkoly, jinak zpestřující samotnou jízdu. Např. kontrolu únikových východů v tunelech, nebo řešení nenadálých, popř. havarijních situací na trase, třeba v podobě průsaku vody do tunelů. Jako mašinfíra totiž můžete opustit kabinu a volně se v pohledu první osoby procházet v interiéru stojícího vlaku, protáhnout se na peróny stanic a v případě Berlína si to klidně poštrádovat přímo do tunelů! Haló, tady dispečer Tvůrci došli až tak daleko, že kromě jasného ovládání dveří je k dispozici taktéž rádiová komunikace s dispečinkem (stojíte dlouho na semaforu, tak proč se nezeptat, co se na trati děje?) a zapínání osvětlení palubní desky, kabiny i salonů pro cestující. Řízení vlaků pak plně odpovídá skutečným požadavkům na ovládání, včetně tlačítka bdělosti, což ale lze naštěstí deaktivovat. Přitom se ovládání amerických a obou německých souprav mezi sebou dosti liší, načež v případě staršího metra F90 se bez manuálu ani nerozjedete, i když obecně není řízení rozhodně nic těžkého. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jak se řídí metro? Po startu linky se tak objevíte na konečné v kabině, kde si zapnete osvětlení palubky a vagonů, světlomety, kontrolér přesunete na jízdu vpřed, odemknete řízení a čekáte na zelenou z depa. Projetí na červenou totiž způsobí okamžitý konec jízdy. Velice důležité také je, správně na čelním panelu navolit cílovou destinaci, popř. ceduli servisní jízdy, apod. A dále v případě PATH Route zapnout ještě vlakovou klimatizaci, protože i za horko ve vagónech se na konci snižuje 
zdroj:
tisková zpráva
procentuální hodnocení vaší úspěšnosti v misi. Na zelenou již stačí odbrzdit, načež si vlak odfoukne, dále posunout rychlostní páku či kliku vpřed a za skřípění kol se souprava rozjede. Na perónu již čekají cestující a podle denní doby vás do uší bací cvrkot a šrumec na stanici. Je ale škoda, že cestující jsou zde pouze jako statický kompars, jejich počet neodpovídá přepravovaným počtům a na obou linkách jsou to ty samé opakující se tváře. Nicméně MSTS nemá ani to, takže jsem i za takovouto drobotinu rád, protože to stanice oživuje. Po vjetí do zastávky je dobré zastavit podle délky vlaku (lze si ji navolit v menu před jízdou) na příslušné značce a samozřejmě se stále řídit všudypřítomnými návěstidly. Taktéž se doporučuje otevřít dveře na správné straně soupravy. V tomto je škoda, že alespoň symbolicky nefungují monitory s kamerami pro sledování nástupu ve stanicích, protože takto musíte nástup a výstup kontrolovat pouze pomocí vyvolání dialogového okna, tedy podobně jako v MSTS. Na druhou stranu nástupištní hodiny ukazují pravý čas. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Po dokončení nástupu a výstupu je nutno dále spustit signál pro zavření dveří, popř. aktivovat hlásiče a dveře ručně zavřít. Podobně je nutné hlásit i další zastávku v předstihu a ohlašovat poslední stanici v duchu „konečná stanice, prosíme, vystupte“. Vůbec všechna tato hlášení jsou naprosto skvěle namluvena v němčině a angličtině, když odpovídají skutečným moderátorům, takže to dodává jízdě punc opravdovosti. V Americe jsou dokonce suplující hlasy s dialekty různých strojvůdců a průvodčí, od jemného partu pohodáře, po poloospalý nápěv strojvedoucího, který jede svoji brzkou ranní šichtu! Z jedné kabiny do druhé K vynikajícímu dojmu z reality přispívá i pokračování hry po jedné jízdě a zaparkování vlaku v depu konečné stanice, kde si klidně můžete vystoupit a přejít po lávce na druhou stranu vlaku. Po vklouznutí do druhé kabiny se automaticky přizpůsobí simulace provozu a semafory vaší případné další jízdě a můžete znovu vyrazit na zpáteční linku! Při jízdě pak bdělé oko hodnotitele boduje každičký prvek vašeho řízení, kdy v případě chyby či opomenutí okamžitě strhává procenta z konečného hodnocení na konci trasy. Je tak nutné dodržovat značky a řídit se semafory, plynule zrychlovat a zpomalovat, dodržovat dovolenou rychlost a jízdní řád, nechat cestující vystoupit a nastoupit, popř. je nestresovat předčasným signálem zavírání dveří. Samozřejmé by mělo být i oné otevírání dveří na správné straně nebo houkání mimo stanice, aby se cestující nelekali. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Za všechny prohřešky se pak strhávají procenta z hodnocení dolů, ovšem mimo červené na semaforech vás hra při jízdě nechá naštěstí zcela na pokoji, takže klidně můžete profrčet stanicí nebo to na hudsonských mostech rozpálit stovkou. Jako pomůcky pak slouží velmi podobná dialogová okna jako v MSTS, kdykoli vyvolatelná při jízdě s možností jejich posunu myší po monitoru, aby nezacláněla ve výhledu. Route monitor tak ukazuje např. aktuální rychlost (animovaná palubní deska také), vzdálenost a barvu příštího semaforu, rychlostní limity nebo příští stanici. Jeho použití je ale penalizováno ztrátou procent, protože dobrý mašinfíra musí umět přece jezdit jen podle značek a návěstí na trase! Zdarma je ale Station monitor, nutný pro zobrazení nástupu a výstupu cestujících, jenž ukazuje i předepsaný čas odjezdu a stranu, na které je nástupiště pro správné otevření dveří. Metro jako živé Kromě velmi věrného nazvučení hluku soupravy i vlastní jízdy, je jedním z vrcholů obou her i grafika postavená na licencovaném C4 enginu od společnosti Theraton, minimálně v tunelech zasluhující přívlastek fotorealistická. Zatímco kabina je tak nějak normální, stanice a tratě zasluhují skoro absolutorium. Zastávky přesně odpovídají svým reálným předobrazům a např. reklamy a billboardy ve vysokém rozlišení se ani při bližším pohledu nerozpliznou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
V tunelech zase překvapí znamenité světelné efekty od semaforů, poblikávajících zářivek nebo jiskření od sběrné koleje. Geniální jsou ale zejména prasátka, jež hází na stěny tunelů protijedoucí soupravy, které velmi často potkáváte! Ty jsou přitom taktéž solidně vymodelované, včetně jistého opotřebení hlavně u amerických vozů. O něco horší je ale vzdálenější okolí na povrchu trati v USA, kde je svět vymodelovaný jen na krátkou vzdálenost od kolejí, aby jej pak nahradila svislá textura již trochu hrubšího zrna. Nicméně zase potěší drobný detail, kdy vozidla na silnicích evokují skutečné automobilové značky, takže to nejsou jen anonymní krabice na kolech. Vytahání za obrazové ucho si tak snad zaslouží jen statické eskalátory a ti nehybní cestující, popř. horší efekt rozsvícených světel u německých vlaků, jenž není tolik patrný, jako u zámořských kolegů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Přitom díky převážně uzavřeným prostorám nejsou obě hry nijak moc náročné na hardware, když by vám měl postačit jakýkoli dvoujádrový procesor, 2 GB paměti a GeForce 8600GT, či stejný ekvivalent od ATI. Na mé sestavě (C2D @3,0 GHz, 3 GB RAM, GF N-260GTX 896 MB) tak jezdím při rozlišení 1280x1024 na plné detaily a osminásobné vyhlazování. Jen na PATH Route venku mi snímkování občas klesne na stále výborných 30-40 FPS. Navíc si lze na slabších počítačích při instalaci zvolit rovnou jednodušší textury, které se pak kopírují na pevný disk a náročnost hry podstatně sníží. Pérování ano, nehody ne Hra obsahuje taktéž zdařilou fyziku jízdy, takže po prudkém brzdění se kabina zakymácí, v zatáčkách se vlak klopí ven a na výhybkách se zase trochu zahoupe, což při jízdě působí velice realisticky. Kolize a nehody ale ve hře zcela chybí, při vykolejení se totiž jízda hned ukončí, stejně jako těsně před nárazem do překážky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A konečně nastavenou cenu skoro 30 eur za každý z dílů považuji i přes profesionální provedení za hodně vysokou, když ani verze ke stažení není nijak zvýhodněna oproti krabicovým hrám, jež se ale u nás asi ani nenabízejí.Související články: Z Prahy do Bratislavy v Train Simulatoru a další články o něm, Rail Simulator recenze a Expansion Pack, Bus Driver recenze, Trainz Simulator 2009 recenze, 10 Wheels of Steel Extreme Trucker recenze, Traktor Zetor Simulátor 2009 recenze, Popeláři recenze |
| Michal Jonáš | |
| autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |
