O Wildstar píšu v relativně krátké době už potřetí a vlastně se můj postoj ke hře nijak zvlášť nemění. Od první bety patřím do skupiny spokojených hráčů, kteří ocenili, že se podařilo tvůrcům nabídnout osvědčené prvky žánru a zároveň je zabalit do zajímavého a zábavného konceptu. Pokud si totiž myslíte, že Wildstar je převratnou revolucí, zapomeňte na to. Je to jen poctivě udělaná hra, což dnes není málo.
Hlavním důvodem, proč si Wildstar nainstalovat a zahrát je i využití sci-fi žánru. Ani zde ale purističtí vyznavači nedostanou čistý odvar vesmírného dobrodružství, pozor na to. Příběh i prostředí do sebe nasály hodně prvků fantasy, ale na druhou stranu je vše dokonale vyváženo a pospojováno. Wildstar se navíc prezentuje opravdu velkým důrazem na nadsázku a vtip. To vše je promícháno s notnou dávkou dobrodružství, kde i humor musí ustoupit stranou. Zůstává jasný důraz na napětí a akci.
Dobro a zlo
Wildstar v mnoha ohledech vlastně přichází jen s trochu poupraveným pohledem na různá žánrová klišé. Hra se odehrává na planetě Nexus, o jejíž ovládnutí svádí boj dvě frakce. Jedni jsou hodní, druzí samozřejmě zlí. Duální pojetí světa se osvědčilo v mnoha online hrách, usnadňuje rozhodování při výběru frakce a samozřejmě nabízí nekomplikovaný pohled na dané univerzum.
Frakce Exile je ztělesněním environmentálního přístupu, narazíte zde však i na všelijaké odpadlíky, rebely a žoldáky, kteří byli vyhnáni ze svých domovů sekcí zvanou Dominion a na planetě se chtějí definitivně uhnízdit. Zlotřilému Dominionu jde vlastně o totéž, jen v podání tvůrců při útoku na Nexus zastávají argument o právoplatném dědictví planety a neváhají používat velmi drsné metody k ovládnutí světa. Jde o pokrytecké zjednodušení vytvořeného světa, ale na druhou stranu si hned na začátku ujasníte, zda chcete mít za zády správné hodnoty, nebo raději zvolíte cestu „záporného hrdiny“.
Jednoduchá rasová otázka
Každá frakce nabízí čtyři rasy, což je tak akorát, aby se v tom hráč neztratil. Vizualizace ras se drží cartoonového pojetí, ale podle stavby těla ihned poznáte, jaké schopnosti postava bude mít. Vybrat si tak můžete od malých, až po opravdu obří tělesné konstituce. Přiřazení jednotlivých vlastností, či chcete-li povolání, je navíc velmi logické. Fyziognomicky malé postavy prostě nebudou dobré v přímém střetu, u těch velkých je tomu přesně naopak. Velikost avatara není jen vizuálním zpestřením, ale projevuje se ve vlastnostech postavy.
Ač je přiřazení základních povolání do jisté míry hodně klišovité a vlastně se jedná opět o boj z blízka a na dálku, koncept má hlavu a patu. Navíc nutí začátečníka opravdu pečlivě číst, co všechno postava dokáže, protože její vlastnosti se velmi razantně promítají do herní a bojové mechaniky. Některé rasy tak mají problém s výdrží při útěku a s dalšími desítkami hodin s tím nic moc neuděláte. Na druhou stranu vám vše vrátí jejich velká síla.
Poslední zastávkou při tvorbě postavy je výběr profese, v níž definitivně přiřadíte ke své rase povolání určující její schopnosti v terénu. Bojovník, medik, stalker, spellslinger, esper v podstatě určují, zda budete bojovat v těsné blízkosti, či použijete různé formy schopností k boji na dálku. U stalkera logicky využijete jeho schopností v okamžiku, když se s ním budete plížit skrze nepřátelskou osadu, nepřátelé si vás nevšimnou. Povolání dostaly trochu jiné názvy, ale vlastně jde stále o totéž. Přiznejme si však, že to funguje. Když přestanete příliš dumat nad novými názvy, máte tu klasického kouzelníka a bojovníka – jen v jiném vizuálním zpracování.
zdroj: Archiv
Žádná křeč!
Úplně první odlišnost, kterou zaznamenáte po vstupu na planetu Nexus, je styl, jakým se prezentují souboje. Nebavím se schválně o systému, ale o stylu. Jakmile musíte zaútočit, všimnete si, že se před postavou rozevře trojúhelníková výseč označující přesně místo, kde všude se váš útok projeví. Je to částečně jen kosmetická úprava zaběhnutého systému, ale docela baví. Hned na začátku totiž chytne tím, jak souboje zpříjemňuje.
Až později si všimnete, že zmíněný rádius se mění podle použitého typu souboje a komba. Do určité míry takové znázornění jen podtrhává komiksové ladění grafiky. Každý atypický úder a zásah je doprovázen komentujícími výkřiky a vizuálními efekty. A pozor, vůbec to neruší, právě naopak. Jde o změnu, která nenarušuje klasický bojový model MMORPG žánru, ale naopak jej velmi lehce vylepšuje.
Tvůrci k projektu Wildstar obecně přistupovali stylem „žádná křeč“. Nikdo vás nikam nehoní. Třeba questy dostáváte přirozeně. Máte díky tomu na začátku možnost se nadechnout a pomalu se ponořit do precizně zpracovaného univerza.
Můj dům, můj (levitující) hrad
V onlineovce podle mě nelze udělat úkoly, které vybočí z obligátního schématu „zabij, přines, odnes“. Jde pouze o formu, jakou tvůrci quest prezentují a za to před vývojáři z Carbine smekám, protože jejich příběhové vysvětlení a zdůvodnění většiny úkolů mě bavilo. Navíc vše vyšperkovali řadou v zásadě nepodstatných, ale ve výsledku milých detailů. U řady splněných úkolů se nemusíte pro navazující quest vracet k zadavateli. Jen vám přes vysílačku poděkuje za splnění mise a dodá, že když už tedy jste na místě, mohli byste ještě udělat něco dalšího. Jde o drobnost, ale důležitou.
Velkou poklonu chci vyseknout za implementaci vlastního obydlí, což řada online her buď opomíjí, nebo zpracuje velmi špatným způsobem. Mít vlastní dům v onlineovce sice nemá žádný zásadní význam. Pprostě máte dům. Ale již samotná možnost něco vlastnit a zvelebovat je prostě fajn.
Levitující nemovitost s předzahrádkou je báječně zakomponována do hry a díky dění na planetě Nexus jde o uvěřitelný prvek. Vzpomínám na LotRO, kde dům fungoval v jakési uzavřené časoprostorové realitě a celý mechanismus mi tedy přišel zbytečný. Vybavuji si ovšem i Star Wars Galaxies, kde domy hráčů urbanisticky doplňovaly a rozšiřovaly města. Nexus osadníky přijal s otevřenou náručí a nabídl jim možnost stavět domy ve vzduchu. Možností úprav a vylepšení je celá řada, takže se můžete klidně odklonit od plnění úkolů a dokupovat věci do domku.
zdroj: Archiv
Zaím pořád baví
Ve Wildstar můžete dosáhnout maximálně 50. úrovně a samozřejmě je otázkou, jak moc vás hra bude bavit a motivovat k dalšímu hraní po jejím dosažení. Bylo by hezké věři všem těm slibům, které mluví o dalších možnostech do budoucna. Slibovat je ale jedna věc, druhá je pak realita. Nicméně osobní zkušenost s Wildstar mi velí přiznat jednu věc. Systém úkolů, pestré prostředí, housing i crafting, to vše odtahuje moji pozornost od právě dosažené úrovně. Ve všech předchozích onlineovkách jsem vždycky řešil trauma z toho, že nejsem o level dál, abych si mohl něco pořídit.
Wildstar se od potřeby permanentního dosahování met v úrovních na hony vzdaluje. Samozřejmě i zde jsou určitá omezení. Například do dungeonů můžete až od dvacátého levelu. Do té doby ale máte co objevovat, proto vám tento fakt nepřijde stresující. Až dvacítka přijde, tak prostě přijde.
Je však pravda, že každá další odkrytá možnost hru rozvíjí a přirozeně vylepšuje herní zážitek. PvP i dungeony jsou něčím, co opět do světa planety Nexus zapadá a funguje. Dungeony jsou vlastně delší kampaně pro více hráčů, na které si sice musíte vyšetřit čas, ale na druhou stranu jde o velmi intenzivní prožitek - jako když jste šli ve WoWku poprvé Uldaman.
O PvP se před vydáním v rámci komunity šuškalo často a s nadějí, že se hráči dočkají revolučního zpracování. Upřímně však na arénách a rozšířených zónách nic revolučního není. Jde však o dobře odvedenou práci. V PvP si tak můžete s ostatními dát pořádně přes hubu. Jde o dobré zpestření pro chvíle, kdy našince přestane bavit objevování nového světa a chce bojovat proti živým lidem. Arény mají styl a jsou většinou vizuální pastvou pro oči.
Odpověď na otázku, zda se Wildstar stane hrou, která bez výrazných otřesů přežije první rok a současně neztratí platící hráče, je nejednoznačná. Chování hráčů už díky široké nabídce titulů a řadě obchodních modelů (včetně free to play her) není o bůhvíjak důsledné věrnosti jednomu titulu. Dnešní generace nepřistupuje k onlineovce se tím, že ji bude hrát několik let. O zábavu a pocit sounáležitosti s novým světem ovšem půjde vždycky. Wildstar je v tomto ohledu výborně odvedený kus práce - po dvou měsících hraní Wildstar stále baví.
