Série V-Rally oslavila již druhou dekádu a před dávnými časy platila za přímého konkurenta rovněž začínající série Colin McRae Rally. Dnes je nanejvýš jasné, kdo tehdy ze souboje odešel jako poražený, když se V-Rally odmlčela na dlouhých 16 let. Colin pokračoval, ale i jeho jméno časem zmizelo a dnes si jeho odkaz hledáme u titulů DiRT, které se původní myšlence trochu vzdálily, aby se zase vrátily v DiRT Rally. V-Rally se ale ani tentokrát nevymaní ze stínu svého konkurenta.

V-Rally 4 totiž nesahá sérii DiRT ani po kolena. Nemluvě o DiRT Rally, ale to bych hře dost křivdil, protože přeci jen nemá ambice stát se závodním simulátorem. Ke klasickému DiRTu má mnohem blíž – realističnost ustupuje odlehčené zábavě, klasická rally jde ruku v ruce s dalšími disciplínami, model poškození je shovívavý, zástup licencovaných vozidel uspokojivý.

zdroj: Archiv

Pravá tři, utáhne

V-Rally 4 se vůbec s ničím nemaže. Po prvním spuštění před vás okamžitě postaví obrovské dilema. Musíte si totiž vybrat jeden z překrásných, ikonických rally speciálů – miniaturní Mini, mimozemskou Alpine A110 a elegantní Lancia Fulvia. Jakmile uběhne čas srovnatelný s tvorbou postavy v RPG a vy si konečně vyberete své první žihadlo, hned si to hasíte první erzetou, najímáte nové mechaniky, rozšiřujete vývojové oddělení, opravujete v pangejtech napáchané škody a osazujete svého plecháče (později plasťáka) novými díly.

Zanedlouho našetříte na nové vozidlo a zjistíte, že se ovládá úplně jinak než to předchozí. Čeká vás nová zvykací fáze, po které si navíc usmyslíte, že rally bylo dost, co takhle třeba závod do vrchu? V takovém případě vás čeká ještě větší šok. Jednotlivá vozidla se chovají nejen odlišně v rámci jedné kategorie, ale ještě větší rozdíly panují mezi samotnými disciplínami.

Zatímco v rallye vozidla létají ze strany na stranu, poskakují vyloženě jako kamzíci přes myriádu ostrých horizontů a nejlépe se cítí v jízdě dveřmi napřed, závody do vrchu probíhají úplně opačně. Vozidla snadno převyšující rychlost 200 km/h se zde drží vozovky jako sumeček skla akvárka. Po přechodu z rally budete zbytečně brzdit do zatáček, protože výkonný vůz s obrovským křídlem si s pravoúhlou zatáčkou poradí i ve stopadesátce.

A stejná šoková terapie vás čeká v případě bugin, kde jste víc ve vzduchu než na zemi, rallycross je zase ještě uklouzanější než rally a šílená Extreme-khana svým názvem snad mluví za vše. Svou roli hraje i povrch – suchá vozovka se chová jinak než mokrá, zasněžená nebo posypaná prachem. Hra dobře pracuje i s viditelností, zvlášť v dešti a mlze vám vystřelí adrenalin nahoru, když se přistihnete, jak se fyzicky snažíte nakouknout za slepý roh.

Já nejsem robot!

Každá jednotlivá disciplína sama o sobě je zábavná hlavně díky unikátnímu jízdnímu modelu, což je ale zároveň jedním z problémů hry. Důrazně vám doporučuji věnovat se jen jedné disciplíně, dokud v ní nevyhrajete vrcholový šampionát, což je mimochodem cílem kampaně. Jakmile totiž začnete jednotlivé disciplíny střídat, budete se trápit a prohrávat. Jízdní model je tím nejlepším a nejzábavnějším na celé hře, přičemž jeho osvojení chvíli trvá. Když budete v rychlém sledu střídat rally s hillclimbem a rallycrossem, nenavyknete ani jednomu a hra vás nedokáže pohltit. Nastoupí frustrace.

Ale zatímco ježdění je jedna velká radost, zbytek hry jako by zaspal dnešní dobu. Modely vozidel jen neurazí a tratě se svými fantaskními oblastmi vypadají krásně, ale jen do té doby, dokud nezpomalíte a nezaleknete se textur, za které by se styděla i minulá generace konzolí.

Závody se sice odehrávají v reálných oblastech světa (Keňa, Monument Valley, Japonsko…), ale samotné tratě a jejich okolí jsou zcela smyšlené. Bylo by fajn střihnout si skutečné okruhy a rally zkoušky, přesto mi hra dokázala vykouzlit úsměv Rumunskem, ve kterém se svezete po dechberoucí vlásence silně inspirované mým oblíbeným Transfagarasem.

zdroj: Archiv

Myšlenka najímání mechaniků, vědců, agentů, kteří vám zajistí různé výhody, přijímání sponzorů a plnění jejich úkolů, a následné vyplácení mezd na týdenní bázi je skvělá jen na papíře. Systém nejde dostatečně do hloubky, aby mělo cenu se jím jakkoliv zabývat. Z finančního hlediska nestrádáte, závodů všeho druhu je víc než dost a odměny za bednu slušné, zatímco sponzorské „dary“ jsou opravdu jen symbolické.

Přes horizont

Celá kampaň navíc postrádá smysl. Jde v podstatě o volné ježdění, kterým se pouze dostáváte k novým vozidlům a zase novému ježdění. Navíc není jasně definované, s jakým vozidlem můžete do kterého závodu. Vozidla jsou sice v rámci disciplín rozdělena do výkonnostních kategorií, ale závody to nijak nereflektují, když spolu jezdí stará i nová vozidla.

Jeden klad se na celé kampani přeci jen najde a je velmi překvapivý – online režim. Na oddělené obrazovce dočasně vyskakuje záplava závodů, které můžete jezdit stále do kola a zasloužit se tak o co možná nejlepší čas. Někdy si prvních několik míst rozdělí jen 10 tisíc, jindy klidně 300 tisíc. Tímto způsobem se snadno dostanete k zajímavým penězům v kariéře, a tedy rychleji k dalším vozům a jejich úpravám (kosmetický tuning nečekejte, auto si můžete pouze pomalovat).

zdroj: Archiv

V-Rally 4 samozřejmě nechybí normální multiplayer, od kterého nečekejte víc než prosté závodění proti ostatním. Mimo kampaň si můžete dát libovolný závod s libovolným strojem a myslelo se i na gaučovou zábavu se splitscreenem, který naštěstí reflektuje pravidla disciplín – v rallycrossu jde o kontaktní řež, zatímco v rally se vaše auta prolínají.

Ale zatímco živí protivníci představují výzvu, umělá inteligence se zapomněla někde v minulém tisíciletí. Je sice hezké, že si sami můžete procentuálně nastavit obtížnost a zvýšit si tak (či snížit) výdělky, ale co je vám to platné, když se počítačem řízení jedinci chovají opravdu prazvláštně? Sice dělají chyby jako skuteční hráči, ale také dělají kouzla.

Příkladem za všechny je závodní víkend rally se dvěma závody a totožnými vozy. V první, téměř bezchybné jízdě jim to natřu způsobem, kdy jsem si v průběhu závodu mohl odskočit a stejně bych vyhrál, abych v následné jízdě dřel jako kůň a prohrál o dlouhých 10 vteřin. Taková nevyrovnanost schopností není vůbec zábavná a bohužel se mi napříč mnoha hodinami nepodařilo nalézt adekvátní obtížnost, která by dokázala vyvážit těsné vítězství za bezchybnou jízdu a okamžitou prohru v případě větší chyby (přetáčení času vám nepomůže, protože tu není).

Vypadá to na poškozenou převodovku

Shrnuto podtrženo, jádro V-Rally 4, tedy samotná jízda, je zábavná a po každém dalším závodě vás přinutí zajet ještě jeden. Ale jen za předpokladu, že se věnujete jedné disciplíně v jednu chvíli. Zbytek hry bohužel výrazně zaostává a jako celek vůbec nefunguje. Jedna jediná, dost otřesná skladba v menu hry, kde člověk tráví poměrně dost času, také moc nepomáhá.

Pokud kariéru pojmete seriózně, budete zklamaní z proher, které se dostavují v nesmyslných případech vlivem otřesné umělé inteligence. Celá hra na mě působí jako stav vozu, kterého docílíte po zhruba deseti tvrdých čelních nárazech – rychlost se zasekla na trojce, auto sice jede, ale nic pořádného z něj nevyždímáte.

Přesto je zábavná. Tedy alespoň místy zábavná. Ve srovnání s letošní další arkádou Gravel jsem se bavil nesrovnatelně víc a návrat V-Rally 4 má potenciál hned dvojí. Horší grafická stránka se (snad) ztratí na plánované verzi pro Switch, kde navíc půjde o první pořádnou závodní hru tohohle druhu.

zdroj: Vlastní

A upřímně bych za pár let rád viděl pokračování, protože jízdní model nabídl výzvu, a kdyby v Kylotonnu zapracovali na všech ostatních aspektech, mohla by nám tu vzniknout nová závodní série nabízející alternativu k sérii DiRT, jako tomu bylo kdysi. Zatím ale tento konkurent není.