| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 11.ledna 2007 | Verze hry: anglická/finální/PC Doba recenzování: 3 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
Podobně jako na Vánoce roku 2004 jsem i ty poslední strávil u tenisu, pokračování v mých očích vynikajícího Top Spinu (recenze). Aspyr Entertainment vyrukoval s druhým dílem, který stejně jako první nejdříve zavítal na konzoli od Microsoftu, tentokrát Xbox360, a poté byl přeportován na PC. Výrobce zapracoval na všech aspektech hry - trochu pozměnil ovládání, překopal systém turnajů i tréninků, zkrátka chtěl zlepšit vše. A bez skrupulí lze říci, že se to podařilo. • Kariéra V prvním dílu jste po turnajích cestovali podle vlastního uvážení, dle finančních a sportovních možností. Top Spin 2 je v tomto směru realističtější, protože hra postupuje celým sportovním rokem po dvoutýdenních cyklech. Vždy máte na výběr až ze tří událostí. Hlavně zpočátku budete spoustu času trávit na tréninku. Druhou volbou jsou turnaje, které se odehrávají po celý rok, střídají se malé s těmi velkými, na které vás pozvou, až když jste v žebříčku ATP dost vysoko. Nejdříve proto objíždíte jenom malé soutěže v zapadlých částech světa a až později, ve druhém třetím roce kariéry, se dostanete na turnaje série Masters nebo Grand Slam. Probojovat se na čtyři nejslavnější turnaje můžete skrz kvalifikaci, i když nejste v horních patrech žebříčku. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Výchozím bodem je pro vás tedy kalendář, ale když zrovna nehrajete, můžete skočit do obchodu pro nové oblečení a vybavení, podepsat výhodnou smlouvu se sponzorem, prozkoumat vlastní statistiky a číst vzkazy od soupeřů, trenérů, fanoušků nebo pořadatelů turnajů. Peníze nehrají tak důležitou roli jako minule, protože jediná smysluplná investice je lekce od trenéra. Nedostatek budete mít pouze, než vyhrajete jeden dva turnaje - pak dolary slouží kromě tréninku jenom k parádění hráče/hráčky nebo nakupování vybavení, které nemá žádný faktický vliv na vaši výkonnost. • Trénink Co naopak na sportovní úspěchy působí, je trénink a vylepšování vlastností virtuálního hráče. Tenista má jedenáct unikátních vlastností jako podání, forehand, volej, přesnost, soustředění a tak dále. Všechny podstatně ovlivňují výkon na kurtu. Nejprve vás trenér naučí čtyři základní údery a podání. Mnohem zábavnější je pilování samotných vlastností. Trénink probíhá plněním rozmanitých úkolů, chcete-li miniher. Například abyste si zlepšili sílu, musíte prudkým úderem zasáhnout obří balóny a dostat je za základní čáru. Nebo pro vybroušení přesnosti trefujete na kurtu objevující se obdélníky. Ačkoliv to asi nezní úplně lákavě, ale věřte, že trénink je zábavná a zároveň poučná část hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Za splnění úkolu obdržíte dle obtížnosti hvězdičky a ty rozdělíte do tří vlastností. Takto přidělit můžete maximálně šedesát hvězdiček. Při počtu vlastností a desetibodové stupnici jejich hodnot je jasné, že nelze vycvičit hráče dokonalého ve všech ohledech. Je potřeba investovat do atributů podporující styl hraní, který vám vyhovuje. Osobně jsem vylepšoval hlavně podání, hru na síti a rychlost, které jsou nutné pro moji drtivou hru podání a náběh na síť. Vybrat si můžete i méně agresivní styly. Například trpělivou hru od základní čáry nebo pilovat reflexy, soustředění či přesnost a soupeře dovádět k šílenství dokonalým zvládnutím tzv. riskshotů - tedy velmi silných úderů, které jsou při správném umístění devastující. Nicméně v tréninku dostáváte pouze bronzové hvězdy, až za vítězství v turnajích obdržíte jejich stříbrné a zlaté variace, které jsou teprve důležité. V tréninku si vytyčíte směr, kterým se váš tenista vydá a praxí při soutěžních zápasech dotváříte jeho charakter. V tomto směru mě Top Spin 2 příjemně překvapil a vývoj postavy je jedním z motorů, který táhne zábavu dál a dál. • Turnaje Trénink je hezká věc, ale až na turnajích poznáte sílu skutečného hráče. Začínáte samozřejmě na těch malých, označených jako regional, které hostí tenisty pohybující se v žebříčku ATP za sto padesátým místem. Minor, Major a Master jsou další stupně, vrcholem jsou Grand Slamy a Turnaj mistrů. Oproti prvnímu dílu ale nečekejte takovou pohodičku, že si odehrajete dva menší turnaje a hned skočíte na Flushing Medows. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jednak vám v tom zabrání postavení na žebříčku, ale hlavní je poctivý trénink. Jakmile nemáte vycvičeného tenistu, na soupeře z první dvacítky jednoduše zapomeňte. Hra je díky tomu realističtější a zábavnější. I když po zkušenostech s prvním dílem, kde trénink nebyl tak důležitý, jsem byl nejdříve dost iritován. Ale jakmile jsem přistoupil na to, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti, postupně sem se na mety nejvyšší propracoval. Abyste nemuseli hrát desítky zdlouhavých zápasů, může počítač automaticky rozhodnout, který z tenistů by měl daný zápas vyhrát. Díky tomu byste měli spolehlivě deklasovat hráče o třicet a více míst v žebříčku níže. Ale ouha, někdy to funguje, jindy nepochopitelně prohrajete. Naštěstí i na to bylo myšleno a je možné nechat počítač automaticky rozhodnout třeba jen jedinou hru. Takže když prohráváte 0:2 (sety se hrají do tří), ještě máte šanci nepříznivý vývoj otočit. A jestliže jste na tom papírově o mnoho lépe, v devadesáti procentech případů se to povede. A těch deset procent je tu proto, že tenis je hra a při ní se může stát cokoliv. Každopádně je to další položka, za kterou si Top Spin 2 zaslouží potlesk. Stejně tak jako za zápasy s kvalitními soupeři, kdy už jste na vysoké úrovni. Na Grand Slamech není nouze o pětisetové bitvy trvající i několik desítek minut. • Technika 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Velkou nevýhodou je, že je obtížné ho nasměrovat tam, kam bychom chtěli. Lépe řečeno to trvá moc dlouho a na účinný safeshot vám lepší hráči nedají čas. Na druhou stranu je tentokrát jednodušší pečlivě umístit prudkou střelu, lob nebo točený míč. Dobrý úder je poměrně jednoduché odpálit. Jak budete hrát déle, zjistíte, že přesnost s jakou lze míč umístit, je ohromující. Nemluvě o tom, že když svou snahu přeženete, je stejně jednoduché napálit míč do autu nebo sítě. Vliv na to, jak dobře míček odehrajete, nemá jen vaše šikovnost, ale i umění protihráče. Čekáte na servis a proti vám stojí Federer, který podá rychlostí třeba 230 km/h? Místo abyste mu zažitým způsobem míč vrátili k čáře na levou stranu, zahrajete do autu, protože ani ve skutečnosti není jednoduché umístit míček letící takovou rychlostí. A to je jeden z případů, kdy se vám může hodit jindy zbytečný safeshot. Je ovšem otázka, zda soupeř hned dalším úderem hru neukončí, protože mu pěkně nalejete. Tím jsem chtěl vyjádřit, že se povedlo skloubit důležitost natrénovaných úderů, způsob hry, ale i jistý prvek náhody nebo umění protihráče, čímž utkání získávají na dramatičnosti. Určitě se vyplatí před zápasem prozkoumat soupeřovy silné a slabé stránky, dost si tím ulehčíte práci. Někdo má vynikající podání, ale jeho volej nebo backhand nestojí za nic a je nutné toho náležitě využít. • Ovládání Velkým pozitivem a zároveň hlavním negativem je ovládání. Přestože první díl se dal v pohodě hrát na klávesnici, dvojka nelze. Jestliže nemáte gamepad, jste odsouzeni k používání nejen klávesnice, ale i myši. Hlodavcem máte pohybovat tenistou po kurtu a na klávesnici vybírat údery, což je v podstatě nemožné. Sice jsem jeden zápas vyhrál, ale troufám si tvrdit, že na silnější protivníky bych nestačil. Nemluvě o tom, že je to krajně nepohodlné a z neustálého šermování myší mě za chvilku bolela ruka. Ale třeba se mýlím a někdo se zvládl i tímto ďábelským způsobem dopracovat ke slávě (napište do diskuse). Doteď jsem se bránil, ale Top Spin 2 mě prostě donutil koupit si joypad. Po hřišti běháte pomocí analogové páčky a údery vyvoláváte pomocí čtyř tlačítek + dvou dalších, kterými úderům dodáváte speciální vlastnosti. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ovládání je naprosto intuitivní a ve své podstatě se od minule nezměnilo. Takže opět běháte zadaným směrem po kurtu do té doby, než zmáčknete jedno z tlačítek pro úder. V té chvíli postava plynule naváže pokusem o odehrání míčku. Důležité je, co s joystickem vyvádíte po aktivování úderu. Podle toho, jakým směrem a jak dlouho ho držíte, tím směrem a tak daleko balónek odpálíte. Ale jak už jsem napsal, záleží samozřejmě i na tom, jak zahrál soupeř. Pomocí dvou speciálních tlačítek pak z lobu uděláte kraťas, ze safeshotu prudký return nebo z jakéhokoliv úderu riskshot, který je ale hodně složité trefit. Systém odehrání riskshotu je podobný tomu z jedničky. V poli se objeví jezdec, kterým se pro povedený úder musíte trefit do vyznačeného prostoru, což je při hře extrémně obtížné. Kvůil nepoužitelnosti klávesnice trochu trpí multiplayer. Jestliže nemáte dva joypady, moc si ho neužijete. Což mě mrzí, protože první díl jsem chválil zejména kvůli zábavnému a na ovládání lehce uchopitelné hře více hráčů, kterou zvládli i hraním jinak neovlivnění příbuzní. Ale bavit se lze alespoň přes internet, i když to není taková legrace, jako s člověkem sedícím vedle vás.
• Zpracování Dosud to byly samé klady, ale bohužel vizuální a technická stránka nejsou tím, čím by se tvůrci mohli zrovna chlubit. Grafika je poměrně povedená a detailní, nicméně na to, že od jedničky uběhly dva dlouhé roky a původní platforma se z Xboxu změnila na jeho novější variantu, to není nic moc. Dokonce bych řekl, že v určitých momentech byla grafika lepší v prvním díle, například jsem si vůbec nevšiml, že by tak jako minule zůstávaly na antuce stopy po běhání. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Horší je to s postavami tenistů, vypadají sice pěkně, ale sesynchronizování jejich animací není ideální. Nezřídka místo plynulého přechodu z jednoho pohybu do druhého postavička poskočí nebo divně cukne (například když soupeř zahraje kraťas a vy dobíháte na síť). Moc nechápu, zvláště když v jedničce to bylo bez problémů. Pak už ani nepřekvapí, že podavači míčků místo toho, aby balónek opravdu sebrali, jen přeběhnou kolem a žlutý chlupatec prachsprostě zmizí. Problémy s animací by šly ještě překousnout, horší je to s fixováním obnovovací frekvence. Přeci jen, ne každý má LCD monitor a když hrajete desítky zápasů při 60 Hz, brzy se vám udělá špatně. Nepomohou ani externí utilitky na nucení vyšší frekvence, protože hra se při jejich použití prostě nespustí a vyplivne chybovou hlášku. Fiasko! A to nemluvím o trapné optimalizaci. Myslím si, že vlastním nadprůměrný herní stroj, ale Top Spin, přestože se odehrává na omezeném prostoru, je nehorázně náročný. V rozlišení 1024x768 jsem byl nucen snížit počet diváků téměř na minimum, abych dosáhl uspokojivý framerate a přesto hra občas trhla. Jen pomyslnou třešničkou na dortu je nemožnost nastavit širokoúhlé rozlišení. Už podruhé musím hanit komentář, který je skoro nulový. Také mě zarazila nepřítomnost opakovaček. Na druhou stranu fyzikální model a zvukové efekty jsou úžasné. Diváci reagují na dlouhé výměny bouřlivým potleskem, na zkažené podání překvapeným povzdechem a když hrajete na menších hřištích, v půlce zápasu klidně začne startovat vrtulník. Stáhněte si: Trailer Související články: Top Spin recenze, Novinky... |
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
