Ale vážně. Tintinova dobrodružství je hra plnou paradoxů. Tím největším je už velká číslice 12, která označuje věkový rating v Evropě, a která rozhodně neodpovídá věkové skupině, na kterou hra evidentně cílí. Vývojáři bohužel nedokázali napodobit filmařský úspěch a vytvořit dílo, které se bude líbit všem věkovým kategoriím. Namísto toho připravili hru, která je jasně zaměřena na děti do osmi let, a i těm bude občas připadat směšně jednoduchá (testováno na příbuzných, žádné dítě nebylo zraněno).
Protože ale zároveň obsahuje "nerealisticky vyhlížející násilí vůči lidským postavám, způsobující drobná zranění", děti mladší dvanácti let by ji neměly hrát. Nechci ale nyní řešit absurdnost tohoto konkrétního ratingu (mnohem realističtěji zpracovaná filmová předloha je v kinech přístupná bez omezení). Důležité je, jak tento rozpor ukazuje na zoufalost autorů, kteří nevěděli, jakou hru a pro koho vlastně chtějí vytvořit.
Děj filmu hra převypravuje podivným, alternativním způsobem. Na monitoru se sice děje něco velmi podobného tomu, co jste viděli v kinech, ale jsou z nějakého důvodu trochu zpřeházeny a některé věci se odehrají jinak, než ve filmu. Na tom by v zásadě nebylo nic špatného, hry potřebují k vyprávění jiné prostředky než filmy. Zvláštní ale je, že hra většinou těchto změn vlastně nic nezískává a jen zbytečně hráče ochuzuje o scény, které by mohly být velmi zábavné, a naopak přidává spoustu zbytečných a docela nudných vycpávek. Docela škoda, i vzhledem k tomu, že herní doba se od délky filmové předlohy zas tolik neliší...
Násilí vůči lidským postavám
Největší část ze zhruba čtyř hodin, které vám hra nabídne, budete Tintina sledovat z boku a hrát přitom velmi jednoduchou plošinovku. V ní jde, kromě přeskakování z místa na místo, hlavně o likvidaci nepřátel a občasné přepínání nejrůznějších pák a spínačů. Ono "nerealisticky vyhlížející násilí vůči lidským postavám" spočívá zejména v boxování, roztomilém likvidování ze zálohy a házení všemožných krámů na hlavy. Nepřátelé se pohybují po předem vytyčených trasách a jen v případě obecného poplachu jsou schopni Tintina alespoň trochu pronásledovat. Ať už jde o sluhy na zámku, námořníky nebo Araby, vždy je po ruce snadný způsob likvidace a hra na vás svou přímočarostí doslova křičí, co máte udělat dál.
Občas vám v plošinovkové části pomůže i Filuta, to když narazíte na místo, kam se ani klučina Tintinovy konstituce nedokáže protáhnout. Jinak jde ale stále o to samé. Nápady, zprvu celkem zajímavé, se začnou po chvilce opakovat. Tintin i nepřátelé reagují stále stejně, hádanky se opakují a obtížnost zůstává stále na hranici určené pro prvňáky. Přestože grafika plošinovkové části hry vypadá celkem slušně, hratelnost je na úrovni obyčejné freewarovky, a to je hru s takovým potenciálem sakra málo.
zdroj: Archiv
Ve dvou to jde líp
Skákání po plošinkách ale není tím jediným, co herní Tintin nabízí. Autoři jakoby si byli vědomi plytkosti této části hry a obohatili příběh o několik meziher, mezi kterými najdete třeba jízdu na motorce, létání letadlem nebo části, ve kterých se vše přepne do third person perspektivy. Ani zde nejde o nic světoborného, nicméně arkádové sekvence dokáží hráče alespoň na chvilku vytrhnout z všudypřítomného stereotypu.
To samé se bohužel nedá říct o momentech, kdy si Tintin hraje na 3D akční adventuru. V těch chvílích se totiž k neustálé recyklaci herních prvků přidá navíc i extrémně ošklivá grafika a zmateně poskakující kamera, ze které by se režisérský matador Spielberg zřejmě rozplakal. Celkový dojem z hlavního příběhu tak mírně napravují kooperativní mise. Ty jsou z hlavního menu přístupné samostatně a jsou bezesporu tím nejlepším, co Tajemství jednorožce nabízí. Ovládat v nich můžete vedle Tintina a Filuty i kapitána Haddocka nebo operní zpěvačku Castafioru, přičemž každá z postav má své speciální schopnosti, kterými posune misi dál.
Kooperativní mise tak přicházejí s mnohem zajímavějším herním designem a při hře na jednom počítači nebo konzoli nabídnou tu skutečnou zábavu pro celou rodinu. Vyzkoušet si je ale můžete i v osamění - mezi postavami lze libovolně přepínat. Škoda, že právě na tomto principu nevystavěli autoři celou hru, mohli se dočkat mnohem lepšího přijetí...
Spielberg je napřed
Zatímco filmový Tintin je dokonalou ukázkou správného využití moderních filmařských technologií, herní adaptace vás svým technickým zpracováním vrátí o několik let nazpět. V plošinovkových částech vypadá ještě celkem k světu, ve všech ostatních pohledech se ale projevuje nízkorozpočtovost celého projektu. Modely postav jsou doslova tragické, dabing je o třídu horší než filmové namluvení a nebýt komiksové stylizace, která mnohé nedostatky zahlazuje, bylo by ještě mnohem hůře. Za velký plus nemůžeme počítat ani české titulky. Ne proto, že by obsahovaly chyby (i když se občas liší od překladu filmu), ale opět spíše proto, že herní Tintin je zkrátka i přes svůj rating určen hlavně hernímu potěru, který je rád za pomalé slabikování.
