Autor: Martin Kaller Publikováno: 28.dubna 2005 | Verze hry: prodávaná pro PS2 Doba recenzování: 3 dny |
za típnutí obrázků z hraní na PS2 děkujeme Bludrovi Hlavní hrdina Cortez (tentokrát si pro sebe utrhl veškerou pozornost na postu ústředního protagonisty) musí tedy opět zachránit lidstvo a pořádně natrhnout kaďák TimeSpliterům, čemuž se děje v několika misích zasazených do různých časových rovin, které se pak od sebe liší architekturou lokace, úkoly a v neposledku i zbraňovým arzenálem, který je příjemně různorodý. Bohatá nabídka Vedle nehorázné střelnice, jež se tady často strhne, se párkrát dočkáte i lehkých stealth manévrů a co hlavně, pravidelně potkáváte nějaká NPC, co dokáží přiložit svůj kvér k dílu. To je určitě pěkné, stejně co kooperativní mód, kde se ve splitscreenu protloukáte Story módem s kamarádem ve zbrani. Má to však malou chybku na kráse. Zatímco např. v Halo lze do rozehrané kampaně jednoduše přispěchat a participovat zapojením druhého ovladače, tady si to musíte odkroutit pěkně od začátku. V bohaté nabídce herních módů je Story, Arcade, Challenge a Network. Story nabízí jízdu skrze třináct misí, přičemž začínáte vždy od nuly. V Arcade se mj. dočkáte režimů Deathmatch, Elimination, Assault či Vampire, v němž se klesající hodnota života obnovuje likvidací nepřátel. Vedle zcela příkladně řešeného a skutečně přebohatého nastavení všech možných parametrů hry s účastí vaší maličkosti na jedné a vybraných botů na druhé straně – tady je dobře patrný vliv Perfect Dark, se akce pochopitelně může účastnit až čtveřice kamarádů! V Challenge je pak k vidění série vpravdě bizarních úkolů, mezi což patří např. řízení malé mechanické kočky na čas po střeše budovy. Nevidím zlo, neslyším zlo Grafické zpracování je slušné, až na pár obrazů ale rozhodně nečekejte nic extra pokrokového, nicméně hodí se říci pár slov k interakci. Vedle takového klasického vysypávání skla, efektních otisků kulek na zdi, krvavých cákanců po odstřelených oponentech a občasnému využívání dopravních prostředků, které způsobuje tu již jednou viděnou jizvu na tváři, ale nyní vyhlíží hodně kysele, se připravte na možnosti připomínající známé Half-Life 2. Přes speciální zařízení na vaší ruce je totiž možné manipulovat s některými předměty, takže si můžete například přitáhnout na dálku bednu a poté tuto odhodit směrem na nepřítele. Vychytávka to sice není ani zdaleka tak všeprostupující jako v případě uvedené hry od Valve, ale rozhodně potěší. Méně již nulový feedback při střelbě, díky čemuž např. nevíte, odkud vede nežádoucí pozornost. Stran audio kulisy - vyjma docela povedených hudebních nástupů, příjemně podkreslujících atmosféru dané lokace, se nadějete hloupě odbytého ozvučení, z něhož vyčnívá jen namluvení postav a rachot střelby. Jinak tře Future Perfect takříkajíc bídu s nouzí a nebýt songů na pozadí, je hra vysloveně mrtvá a nehorázně sterilní. Na čemž se spolupodílí i jednotvárný design dané lokality, takže pravidelná změna prostředí je vlastně taková z nouze ctnost. …a přece se točí! S ovládáním vcelku není problém. Cortez opět nedisponuje žádnými úchvatnými pohybovými kreacemi, počítaje v to skákání či vyhlížení zpoza rohu, čímž si tvůrci znovu ušetřili starosti. Ale s duem analogových páček se pracuje dobře. Samozřejmě, že myš+klávesnice je nedostižné kombo, ale ukazuje se, že jsou projekty, které si poradí i s nasazením gamepadu. Vedle TimeSpliterů do tohoto výčtu patří např. i Killzone, naopak hra, která je přes Dual Shock špatně hratelná, je Half-Life. Pokud však HL budete na PS2 absolvovat s myší, hravě přebijete oba výše citované, o poznání mladší PS2 konkurenty. Killzone výrazně, byť se jedná o atmosférickou a docela dost kvalitně rozhýbanou střílečku (což je v tomto žánru málokdy vidět, většina FPS počínaje HL a konče zde recenzovanými TimeSplitery mají motion–capturing vlajícího prádla ve větru). A Future Perfect ještě výrazněji, anžto třetí kapitola téhle řady se vážně až tak úplně nepovedla. Resp. nenabízí nic extra nového. Navzdory oslavným hodnocením na GameRankings. Je to tak, rozhodně se nehodlám schovávat za názor většiny. Vrtěti psem TimeSpliters 3 jsou ukrutně lineární a na příšerně malém prostoru stejně ukrutně předdefinovaní, takže náročnější hráče přestávají po chvíli bavit. Singleplayerová mise sic má některé klady a dobré nápady, ale rozhodně mezi ně nepatří design a koncepce, kde Free Radical s prominutím zaspali dobu. Uvedené se týká i inteligence nepřátel, která je místy vysloveně zoufalá a jedná se jen o narychlo najatý kompars, jimž patrně nikdo neřekl, jaká že to tu budou jatka a že na rozdíl od vás nemají v šuplíku schované Continue. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Z oči v očí stagnující hratelnosti a zjednodušeným mechanismům musím tím více ocenit FPS projekty jako je série Halo pro Xbox, kde díky umělé inteligenci máte aspoň pocit, že stojíte proti uvažujícímu nepříteli a nikoliv hromádce polygonů, jejíž poločas rozpadu je kratší, než vyslovení sprostého slova. Rekapitulace Nesporným kladem TimeSplitters: Future Perfect je však bohatá a pestrá multiplayerová nadstavba, ať již pro čtyři hráče u jedné konzole, pro což je tady dostatek tradičních i méně tradičních herních módů, nebo skrze online. Je zřejmé, že díky tomuto atributu vám hra vydrží hodně dlouho. Bezkrevná singlaplayerová kampaň je tedy znovu výrazně oživena, na druhou stranu pokud si přečtete recenzi na druhý díl zjistíte, že se tady až tak moc zásadního nezměnilo. Přesto vytahuje hra pro více hráčů TimSplittery z podprůměrnosti a nakonec se jedná o docela slušný titul, který pro hardcore fanoušky žánru může znamenat eventuální volbu. Související články: TimeSplitters 2 recenze, Novinka |
Martin Kaller | |
autorovi je už hodně přes třicet let, působil mimojiné několik let na herním serveru BonusWeb a specializuje se na konzole |