The Walking Dead: Season 2 - recenze 4. epizody
8/10
zdroj: tisková zpráva

The Walking Dead: Season 2 - recenze 4. epizody

25. 7. 2014 19:40 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Čekat na další epizodu skoro tři měsíce vážně není v pořádku. Telltale si asi ukousli si více, než na co stačili, a kvůli novým projektům (Tales from the Borderlands, Game of Thrones) horko těžko stíhají dokončovat projekty již rozjeté. Druhá sezóna The Walking Dead je toho zářným příkladem. Teď, sedm měsíců po první epizodě, teprve přichází čtvrtá. Jmenuje se Amid the Ruins a sama o sobě je výborná, ale první půlhodinu jsem jen vzpomínal, co že se to vlastně minule stalo a kdo je kdo. 

Telltale sice slouží ke cti, že uspíšili vyvrcholení The Wolf Among Us, jejich zdařilé adventurní série na motivy komiksových Fables, jenže tím o několik týdnů odsunuli práce na The Walking Dead. Když jsem tak Amid the Ruins spustil a poslouchal postavy, jak se baví o svých známých, kolikrát jsem si už ani nevzpomněl kdo je kdo, a jestli je dotyčný ještě živý, nebo ne, popřípadě jak skonal.

Ono se tu totiž hodně umírá a oproti první sérii mi to už začíná být celkem jedno, protože než vyjde další epizoda, zdejší herecký ansámbl vždycky z poloviny zapomenu. Při takových prodlevách není šance, aby si člověk k postavám vybudoval hlubší vztah, zvlášť když za necelé dvě hodiny už zase máte hotovo. Hraní celé sezóny na jeden zátah bude jistě silnějším zážitkem. O něm si ale povíme až příště, teď se zaměříme na Amid the Ruins. A jako vždy se to neobejde bez lehčích spoilerů.

Another one bites the dust

Má lhostejnost ke ztrátám na lidských životech nepramení jen z dlouhých pauz mezi jednotlivými epizodami The Walking Dead: Season 2. V roli malé (ale šikovné) Clementine potkáváte stále nové lidi a čím více jich umírá, tím více vám to je jedno. Je to takový mlýnek na maso a logicky si k postavám nějaký silný cit nevypěstujete. Několik epizod jsem se snažil pomoci osobě, která celou dobou akorát dřepěla v koutě a svou pasivitou ohrožovala životy celé skupiny. Totální rezignace na život.

Teď už jsem se na ní vykašlal, pomohl někomu jinému a její skonání mě nemrzí. Jakoby s takovou mou reakcí hra počítala a ačkoli dosud byly všechny ztráty na životech prezentovány vcelku dramaticky, nyní už nad nimi scénář jen mává rukou. Dotyčný tedy skonal a nenásleduje ani jeden kratičký dialog, kde by padlo jeho jméno. Vždyť už by ani nebylo co říkat. Akorát by se všichni opakovali. Další mrtvý. Další čárka. Rutina. Jdeme dál.

Mnohem větší povyk způsobuje skutečnost, že zatímco mnohé životy končí, jiné začínají. Čtvrtá epizoda se hodně točí kolem těhotné Rebeccy a její prasklé vody, což vede k dalšímu parádnímu cliffhangeru. Skupinka přeživších v čele s Clementine narazí na jinou skupinku a až uvidíte ty bílé oční bulvy, zatají se vám dech. Výborné finále.

A když už jsme u těch finále: Amid the Ruins přímo navazuje na neméně výbornou koncovku třetí epizody a začíná přesně tam, kde jste minule skončili. Parta přeživších utíká z Carterova pracovního tábora, který zrovna čelí náporu stovek nemrtvých. Hrdinové po sobě sice rozetřeli vnitřnosti zombie a tudíž se pro hnijící dav stali neviditelnými, jenže stačí pár rychlých pohybů nebo výkřiků a kamufláž je pryč. Však uvidíte.

zdroj: Archiv

Šroubovákem do zátylku

Už jsem říkal, že se tu hodně umírá? Amid the Ruins netrvá ani dvě hodiny a za tu dobu stihne plejádu známých postav pěkně zředit. GRRM by záviděl. Jednou přitom dokonce vezme v potaz vaše rozhodnutí z úvodní prosincové epizody, což je velmi příjemné. Jak známo, Telltale si většinou jedou to své a nehledě na vaše rozhodnutí vás vedou za ručičku po předdefinované cestičce, ale občas vám z ní dovolí sejít a vy si rázem nepřipadáte jen jako divák, ale i jako hráč. Aspoň na chvilku.

Těch chvilek je nyní více, než jsme byli zvyklí. Párkrát se relativně volně projdete a zejména v rozpadlém muzeu války Severu proti Jihu to dává vzniknout působivě melancholickým chvilkám. Od zbouraného muzea se koneckonců odvíjí i název celé epizody, totiž Amid the Ruins, který zároveň symbolizuje skupinku lidských trosek. Neustále se tu někdo hádá a pomlouvá, myšlenky na vraždu střídají myšlenky na sebevraždu a kolektiv se rozpadá jako trosky kdysi silného hradu. Ve výsledku jde o dosud nejkrvavější díl druhé sezóny.

Clementine mezitím nadále dospívá a sbírá zkušenosti. Od pragmaticky sobecké Jane (to je ta krátkovlasá divoženka) se naučí nový trik pro decimování nemrtvých a v průběhu hraní vyvstane mnoho příležitostí pro zaražení ostrého šroubováku do zombie zátylku. Clem už to dělá s grácií a umem zajetého řemeslníka. Její známí ji (možná trochu nevědomky) pasovali do role vůdce smečky a je to právě náctiletá holčička, kdo kolikrát komanduje své dvakrát tak staré souputníky.

Coby lídrovi ale chybí Clementine jedna zásadní věc: cíl. Celá druhá série The Walking Dead doposud ukazuje jen bezcílné bloudění skupinky přeživších, které vede odnikud nikam. Vzhledem k apokalyptickému zasazení to vlastně dává smysl, přesto by bylo fajn, kdyby scénáristé aspoň naznačili, kam celý tento chaotický děj spěje. V první sérii se putovalo do Savanny, teď se jen blouzní.

Ani našponované finále čtvrté epizody nic neprozradilo a na konci se tedy může stát cokoli. Příběh zpožděním hrozně ztrácí, a pokud jste to vydrželi až doteď, vydržte ještě další cca dva měsíce a The Walking Dead: Season 2 si dejte až v momentě, kdy bude kompletní. Teď jen doufat, že na finále nebudeme opět čekat čtvrt roku.

Verdikt:

Hlavním problémem 4. epizody je fakt, že vychází s takovým zpožděním a než se člověk zase rozkouká, má půlku za sebou. Každopádně jde o dosud nejnapínavější část druhé série The Walking Dead. Dejte sem to finále!

Nejnovější články