The Bards Tale - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

The Bards Tale - recenze

20. 6. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Bard, vyčůraný lump, musí zachránit princeznu, kterou zlý čaroděj zavřel do magicky chráněné věže... Parodii na pohádkové příběhy a klasická RPG je tato hra okořeněná humorem. Stane se legendou jako její slavný tvůrce?

Autor: Frix
Publikováno: 20.června 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická pro PC
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Brian Fargo je skutečná legenda na poli RPG vývojářů, mimo jiné se podílel třeba na vzniku kultovního Falloutu, spoluzakládal Interplay a mezi jeho první hity patří hra Bard’s Tale. Čtete správně, čerstvá hra s tímto názvem je de facto následníkem stejnojmenného titulu z roku 1988. Historie a pocty stranou, Bardův příběh je ve své nové inkarnaci poctivým akčním RPG, na kterém je jasně poznat, že jeho tvůrci se při vývoji náramně bavili a podobný pocit chtěli přenést také na hráče. Otázkou samozřejmě je, nakolik se tentokrát povedlo přejít od teorii k praxi, což zjistíte právě zde, v první české recenzi.

 Opravdu jedinečný „hrdina“
Počátek Bardova putování se nese ve znamení postupného seznamování hráče s pojetím hry, čímž mám na mysli jednak kouskovaný tutoriál, který slouží k osvojení běžných principů hraní a ovládání, ale především pojetí atmosféry, nebo chcete-li tónu hry. Čas od času je použit u různých kulturních děl pojem antihrdina, což bývá zavádějící – namísto prince Jasoně na bílém koni se prezentuje odstrčený nekňuba, který si musí pro vítězství dojít oklikou, ale v zásadě to bývá ten samý typ sympatického dobráka, jako právě Jasoň.

Cimrmanovský příměr neopustím, když řeknu, že Bard je takový Drsoň na druhou. Je to vyčůraný lump a podvodník, který si hledí svého a nehodlá nastavovat krk za nic jiného, než je pořádně tučná odměna peněžní, nebo milostná. Zkuste si představit třeba Han Sola z Hvězdných Válek. Také šlo o prototyp sebestředného žoldáka, oproti Bardovi je ovšem Han totální lidumil.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Tím pádem je i Bardův příběh, narvaný klasickými fantasy a RPG klišé až po okraj, poněkud jiný, než by se mohlo zdát. Herní prostředí, které je inspirováno Skotskem a Irskem, je plné klasických RPG postaviček, jako jsou trollové, nemrtví, zlobři, tajemní černokněžníci, ale nechybí ani vypečená dvojka Francouzů, která dělá čest slovu žabožrout. Hospodské jsou vnadné a hloupoučké, princezny potřebují zachránit, vesničtí pitomci jdou přímo do chřtánu záhuby s tím, že jsou zaručeně „Vyvolení“ a tak dále.

Sarkasmus by se dal v Bard’s Tale vážit na kila a je to neobvyklý, velice vtipný pohled na tradiční RPG model, kterému samozřejmě kraluje Bard, připravený trefně glosovat veškeré okolní dění. Dabingu Barda se úžasným způsobem zhostil anglický herec Cary Elwes, Zvětšit zdroj: tisková zpráva známý především z hororového hitu loňského roku - Saw.

 Půl království a vilná princezna k tomu
Cíl hry by větším klišé být snad ani nemohl. Bard musí najít a zachránit princeznu, kterou zlý čaroděj zavřel na vrcholku magicky chráněné věže. Během své komplikované cesty musí postupně zničit tři další věže, které slouží jako zdroj čarodějovy síly. Jenže co vůbec dovede Barda přinutit se na takovouto cestu vydat, tedy samozřejmě kromě přislíbené tučné odměny a různých cetek, sebraných během cesty?

Berte následující scénku ze hry i coby velmi trefné vystižení drzosti a atmosféry hry. Princezna se Bardovi zjeví pomocí kouzla a snaží se jej přesvědčit, aby se vydal na cestu za jejím vysvobozením: „Vím, na co myslíš, když vidíš můj půvab (princezna by pochopitelně zahanbila většinu modelek i pornohereček). Představ si, že když mě vysvobodíš, budu to dělat třikrát denně po zbytek tvého života.“ Humor v Bard’s Tale je peprný, často na hranici slušnosti a přitom nesklouzává jen do levného kýče. Pokud patříte mezi hráče, kteří stále věříte v sílu kvalitně podaného příběhu i v dnešní éře bezmyšlenkovitých rubaček, které si vzletně říkají RPG, upřete svoji pozornost směrem k této hře.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

S tímto přístupem k RPG souvisí samozřejmě i dialogy, které jsou v Bard’s Tale zpracovány ne zcela obvyklým způsobem, který klade na hráčovo uvažovaní a pozornost nezvyklé nároky. Půjdeme ovšem na věc od lesa – Bardův příběh nevypráví on sám, nýbrž jej systematicky komentuje hlas neviditelného vypravěče, které taktéž skvěle ztvárnil Tony Jay, známý z mnoha jiných her včetně Legacy of Kain.

Vypravěč je na tom morálně o něco lépe, než Bard a tak jsme často svědky jejich vzájemného popichování. Chvílemi působí vypravěč coby hráčův pomocník, většinu času jde ale především o jeden z hlavních zdrojů vtipných situací. I tak morbidní záležitost, jako je Bardovo úmrtí, dovede vypravěč podat s humorem: „A tak končí epický příběh hrdinného Barda… Bože, nemůžu uvěřit, že tohle někdo vážně napsal do scénáře.“
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
 No more Mr. Nice Guy
Většina NPC je však naštěstí hmotná a tak s nimi může Bard čile rozmlouvat. Postavy s irským, skotským a francouzským přízvukem nabízejí hráči své rozličné služby, nebo po něm naopak požadují splnění úkolů různých stupňů náročnosti. Coby Bard nemáte na výběr jasnou odpověď, ale ve stylu Knights of the Old Republic se můžete rozhodnout pro milou či nabručenou reakci. Neplatí ovšem, že se pokaždé vyplatí snaha o milost! Hráč musí přemýšlet v kontextu hry, protože se často efekt rozhovoru projeví až po delší době – odmítněte v začátku hry pomoc jednoho zdánlivě nevinného starce a o 10 hodin později toho můžete zatraceně litovat. Bard také může na cestu přibrat roztomilého hafana, který mu může i pomoci v boji, ale pokud jej neurvale odmítnete, další možnost se již nenaskytne.

Na druhou stranu se hodí drsnější mluva v případě, že smlouváte s přesilou banditů, nebo se vás někdo evidentně pokouší natáhnout. Když vám po zdolání úkolu nechce jeho zadavatel vyplatit slíbenou odměnu, není úplně nejlepší nápad takříkajíc sklopit krovky. Dialogy jsou plné ostrovtipu a vyplatí se jim pozorně naslouchat, systém zlých/milých reakcí je totiž v Bard’s Tale velmi přirozeně zpracovaný a pokud chcete dosáhnout co nejlepších výsledků, je třeba jít za instinktem a ne se řídit tradiční RPG poučkou „buď za každých okolností milý, úslužný a ber i zjevně nesmyslné questy, vyplatí se to“.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Originální přesun po mapě
Cesta k cíli je samozřejmě vedle povinných úkolů dlážděná i celou řadou tu snadných, tu obtížnějších možností, jak si přivydělat nebo získat lepší vybavení. Míra volby je nezvykle velká a pokud chcete, není problém klidně přeskočit celou jednu nebo dvě kapitoly, které jsou představované lokacemi na mapce herního světa. Přesun mezi nimi je řešený originálně, kdy se přesouváte k cíli jako na zcela běžné mapě, zatímco se kolem potloukají bandy vlků, skřetů, ogrů atd. Můžete se jim pokoušet vyhnout, nebo si zabojovat a získat zkušenosti navíc.

Mapku lze v menších lokacích úplně vypnout, vyvolat v rohu obrazovky, nebo roztáhnout v Diablo stylu na celý monitor, což se chvílemi hodí. Ztratit se tak v Bard’s Tale můžete jen stěží, ačkoliv dungeony i venkovní prostory jsou navržené nápaditě a mají šmrnc.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
 Studená sprcha v podobě boje
Hlavním problémem Bard’s Tale je bohužel boj, což pravda značí pro hru příbuznou s Dungeon Siege nebo Neverwinter Nights velké potíže. Coby Bard se musíte ohánět stejně dobře mečem, jako loutnou, která dovede pomocí šestnácti magických nápěvů přivolat Bardovi osobité pomocníky. Bez nich je smrt otázkou vteřin a přestože má systém nápěvů své klady, dovede i pěkně otrávit.

Pomocníci slouží coby dočasní členové party, kterým můžete omezeně rozkazovat a používat jejich rozličné speciality. Rytíř je ideální pro boj zblízka, zlodějka střílí z luku, čarodějnice uzdravuje a třeba hledač pastí je nepostradatelný při zkoumání nástrah v podzemí. Na zabrnkání do strun je ovšem třeba pár vteřin, během kterých nemůžete dělat zhola nic, což se hrubě neslučuje s bojovým systémem hry. Nepřátelé mají neustále přesilu, útočí neúprosně a nikdy vám nedají oddechnout – boj se tak nevyhnutelně zvrhává v utíkání za účelem vyvolání kouzla, návrat do boje a opakování těchto dvou kroků až ke kýženému vítězství, což se brzy stává monotónním.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ani boj tělo na tělo není řešený ideálně, pro každý úder je třeba zmáčknout tlačítko myši, z čehož vás začnou dříve nebo později brnět prsty. Proč není možné ve stylu Baldur’s Gate prostě zadat hrdinovi cíl a dále jen optimalizovat taktiku zbytku skupiny? Boje mimo to působí uniformním dojmem a mohou se snadno přejíst. Ačkoliv není akční složka v Bard’s Tale vysloveně tragická, rozhodně se z ní hráč neroztančí radostí – a to je pro hru, která se inzeruje coby akční RPG, nepochybně problém.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
 Užitečné zjednodušení
Akční část hry je paradoxně nejméně povedenou složkou hry, nicméně i tady se dá najít několik nápadů, které autorům vyšly na výbornou. Především si Fargo a spol. uvědomili, co je nejotravnější složkou všech RPG – stereotypní sběr pokladů, zbraní atd., kvůli kterým musíte následně cestovat do města, prodávat je v několika obchodech a teprve poté můžete tuhle cirkulující železnou neděli nějak zužitkovat.

Pokud Bard narazí na lepší zbraň v dané třídě, než jakou zrovna třímá, automaticky ji vymění a za starou se mu přičtou peníze. Když najde poklad v jakékoliv formě, stačí kolem proběhnout a předmět se automaticky zpeněží. Nepochybuji, že se najde pár fanatiků, kteří cítí nad zbytečným putováním uspokojení, ale osobně si mnohem raději užiji aktivní hraní, než abych simuloval podomního prodejce.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Téměř bez stopy konzolového původu
Konzolový původ (hra vyšla pro PS2/Xbox už vloni v říjnu) nezanechal na PC verzi znatelnější šrámy, s výjimkou nedostatečně upravitelné kamery. Její ovládání je snadné a intuitivní, výrazně však chybí možnost kameru kromě otáčení a zoomování také naklonit. Grafika doznala oproti verzím pro PS2 a Xbox jasného zlepšení, textury jsou ostřejší a rezervy v technickém zpracování zaplňuje umělecký dojem, který nemá chybu.

Kromě toho je Bard’s Tale hardwarově nenáročný a na sestavě s Athlonem XP 2800+, 1GB RAM a GeForce 6600GT mi hra běžela v rozlišení 1600x1200 se stabilními 70 snímky za vteřinu. Oficiální minimální HW nároky dle readme jsou: procesor 933 Mhz, 256 MB RAM, DirectX grafická karta s podporou pixel shaderů 1.1 (GeForce 3, GeForce 4Ti, Radeon 8500 nebo lepší). Zvuky dopadly také na jedničku s hvězdičkou, od již chváleného dabingu přes běžné zvukové efekty až k hudbě, která je prostě krásná a když zavřete oči, budete si připadat jako na skotském venkově.

 Škoda přeškoda
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Chybělo tak málo a Bard’s Tale by se mohlo pyšnit titulem jednoho z nejlepších RPG vůbec. Bojový systém je bohužel natolik vytíženou složkou hry, že jeho nedostatky sráží výsledné hodnocení o velký kus. Upřímně doufám, že se inXile poučí a setkáme se s pokračováním, které tento nedostatek opraví. Bard’s Tale ovšem stojí za vyzkoušení na každý pád, hru s takovým humorem byste hledali opravdu dost těžko.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema, Novinky

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix

Verdikt:

The Bard’s Tale si úžasným způsobem tropí legraci z ustálených klišé RPG žánru a přitom jeho hlavní nevýhoda vychází z úplně stejného základu – stereotypní a nenápaditý boj. Je to velká škoda, nebýt totiž této podstatné chyby, dosáhla by hra na daleko lepší hodnocení a všichni hráči by si ji mohli bezvýhradně zamilovat.

Nejnovější články