Autor: Levis Publikováno: 22.listopadu 2005 |
Na DVD obalu Battlefrontu II se nepřehlédnutelně leskne samolepka s nápisem „pokračování nejprodávanější Star Wars hry všech dob“. Ač první díl Star Wars: Battlefront vloni na podzim získal slušná hodnocení (u nás 80%), zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že bude trhat rekordy prodejnosti. Šlo vlastně o přímou kopií Battlefieldu 1942, přenesenou do prostředí Hvězdných válek, nicméně spoustu fanoušků si našla i přes svůj horší síťový kód nebo často nepřehledné multiplayerové bitvy. Druhý díl se ihned po svém vydání vyšplhal do čela žebříčků prodejnosti v USA i Velké Británii, takže máme tu čest s dalším zaručeným komerčním trhákem. Dvojka slibovala několik zásadních vylepšení, mj. šestnáct nových lokací, možnost hrát za Jedie a bojovat ve vesmíru. Posledním dvěma vlastnostem jsme se už věnovali v říjnových dojmech a proto se v recenzi plné verze primárně zaměříme na multiplayer a ty stránky hry, které jsme předtím z bety nemohli posoudit. Singleplayerová kampaň Neznám nikoho, kdo by si takovou hru kupoval pouze kvůli singleplayeru, zvlášť když v jedničce příliš neexceloval, ale tentokrát si Pandemic Studios dali opravdu záležet a hra obsahuje plnohodnotnou singleplayerovou kampaň se vším, co k ní patří - s ústřižky z filmů, in-game animacemi a samozřejmě pořádným příběhem. V šestnácti (lineárních) misích se stanete řadovým vojákem 501. divize armády klonů, která postupně cestuje po galaxii a plní úkoly říšského kancléře – nejprve coby vojska Republiky, později v helmách elitních jednotek Impéria. Opět lze svobodně přepínat mezi pohledem z první a třetí osoby, akorát u Jediů je kamera podobně jako v sérii Jedi Knight fixně za hráčovými zády. TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Dějová linie kampaně se především zpočátku pevně drží filmové předlohy, takže hráč nakonec navštíví místa ze všech šesti filmů a dokonce i ty, o kterých tam padla jenom krátká zmínka nebo se pouze objevily v prostřihu. Patří sem to nejlepší, co si správný fanoušek Star Wars dokáže představit - Utapau, Mustafar, Hoth, Endor atd. Bohužel musím dodat, že spousta map je předělávkami těch z prvního Battlefrontu, i když naštěstí nejde o přímé kopie. Například ledová Echo Base na Hothu sice vypadá navenek stejně, ale pokud ji důkladně prozkoumáte, objevíte celý nový komplex tunelů za rebelskou základnou, který vede až na nové prostranství. Galactic Conquest a boti Druhým singleplayerovým módem je podobně jako minule Galactic Conquest, kde jsou bitvy na jednotlivých planetách doplněny ještě taktickou částí. Hráč si na hvězdné mapě vybere, do které bitvy se pustí a za vyhrané kredity si odemyká další jednotky anebo kupuje jednoduché bonusy. Rozdílem oproti kampani je nutnost trochu taktizovat a zvážit, jestli do příští mapy poslat Jedie, přikoupit vhodný bonus, raketometčíky nebo snipery apod. Tento mód však nelze hrát online a jelikož lze mít za protivníka jen počítač, asi budete naštvaní jako já. Počítači totiž vůbec nezáleží na tom, jak postupujete, a dál hraje podle svého. Často dělá nesmyslná rozhodnutí a totálně tak odbourává jakoukoliv zábavu navíc, kterou by tenhle mód mohl do hry přinést. Tím se dostáváme k umělá inteligenci, která se bohužel žádné dramatické proměny nedočkala. Počítačem ovládaní vojáci se chvílemi pohybují docela koordinovaně, jenže co je to platné, když jindy nevyužívají terénu a kolikrát ani neoplatí střelbu. Znovu je tedy možné zažít prapodivné momenty, kdy pálíte trojici vojáků do zad a žádný z nich se k vám ani neotočí. Ještě horší je to jako obvykle s granáty, které vám spolubojovníci permanentně hází pod nohy a když je to přestane bavit, začnou skákat pod vaše vlastní granáty. Chaos v multiplayeru se 64 lidmi Vedle takového F.E.A.R. působí AI v Battlefrontu II jako pět let stará hra. O to víc mě to mrzí, že ten samý problém jsem už před rokem vytýkal prvnímu dílu hry. Abych ale jenom nekritizoval, příjemnou novinkou je například automaticky zapnutý Friendly Fire, který spolu s vyhazováním team-killerů v online hrách dobře reguluje typicky nováčkovské bezhlavé střílení na všechno, co se hýbe. Což je dobře, protože některé bitvy v Battlefrontu II jsou extrémně nepřehledné. Tolik avizovaná hra v 64 živých lidech zní hezky na papíře, ale v praxi je nepoužitelná, protože tyhle servery ďábelsky lagují a když už se na ně člověk připojí, octne se v takovém guláši laserových paprsků, výbuchů a granátů, že je lepší okamžitě zmizet. Škoda, že se vývojáři konkurenčním Battlefieldem 2 nenechali inspirovat až do té míry, že by jednotlivé mapy měly proměnlivou velikost podle počtu hráčů. Stále mi přijde optimální volit raději servery, které dovolí účast šestnácti nebo maximálně dvaatřiceti hráčů. Hrdinové a Jediové Jinou novinkou na bitevním poli jsou Jediové, které hra nicméně označuje za "hrdiny", protože kromě všech mistrů Jedi jsou v nabídce i postavy Hana a Leiy, které, jak příznivci Hvězdných válek dobře ví, mezi Jedie nepatří. V nastavení serveru je sice lze vypnout, ale v praxi jsem je našel skoro v každé druhé online hře. Jsou to regulérní postavy, které se jednou za čas zpřístupní jednomu hráči z každého týmu (většinou tomu s největším počtem fragů, ale to se dá změnit). Jediové vydrží o něco více než obyčejní vojáci a umí svým světelným mečem nejen blokovat cizí střely, ale také zabíjet jednou ranou. Měl jsem trochu obavy, aby jejich přítomnost na bojišti nenarušila vyrovnanost obou týmů, ale jejich integrace do hry byla zvládnuta na jedničku Hrdinové jsou tak akorát silní a rozhodně si nemyslete, že by neumírali, i když se jim to stává méně častěji, než ostatním hráčům. Fanoušci mohou protestovat, že není fér, aby pověstného Jedie složila dobře mířená rána z blasteru, ale pokud by měli být hrdinové stejně nesmrtelní, jako ve filmech, hra by se kompletně vymkla z ruky. Jakmile hrdina zemře, jeho majitel se opět stává řadovým vojákem a po chvilce se privilegium být Jediem dostane dalšímu aktivnímu střelci.
Podobným stylem fungují i dvě nové vojenské třídy, které jsou na začátku každé hry zamknuté. Aby si je hráč mohl vybrat, musí nejdříve nastřílet pár prvních fragů. Patří sem Clone Commander, který s sebou nosí velice účinný Chaingun, nebo třeba špión, u kterého vynikne možnost se dočasně zneviditelnit. Tento druh jednotek je sice na bitevním poli silnější než ostatní, ale nestává se, aby byl někdo výrazně lepší jen kvůli tomu, že má v týmu deset wookijů. Překvapivě to celé ani nepůsobí přeplácaně a ve finále jsem vlastně jedině řád, že hra je tímto způsobem značně oživena. Příbuznost s filmovou Epizodou III Co se týká příbuznosti s prostředím z filmové Epizody III, v tomto ohledu si nemohu na nic stěžovat, protože je ve hře skutečně všechno, na co bych jako divák i hráč pomyslel. Jmenovitě se nejvíc vyvedlo vyvražďování Jediů v jejich vlastním chrámu a vulkanická planeta Mustafar, jejíž herní předělávka obsahuje můstky, které se střídavě vynořují a zase zanořují do žhnoucího magma. Výborně jsou zvládnuty i ostatní mapy, například Utapau, na kterém mají Separatisté dvě přístupové cesty k hangáru. Jedna je v podstatě nijak nekryté prostranství, po kterém se bezpečné dá pohybovat leda s tanky, protože na obou stranách sedí zakempovaní snipeři. Naopak ve vedlejším úzkém koridoru se to vojáky jenom hemží a střílí se i z ochozů. Líbila se mi rovněž mapa zasazená na Hvězdu smrti ze staré trilogie, kde fanoušci určitě pochválí, že je zde jak místo, odkud stanice odpaluje svoje smrtící střely, tak z filmů nechvalně známý drtič odpadu. Nový herní mód Hunt Na většině internetových serverů se hrají módy Conquest (cílem je obsadit všechna stanoviště na mapě) nebo výše popisovaný Assault. Na public serverech to však klasicky působí, jako by hráči hlavní podstatu každého módu ignorovali a hráli si podle svého to, co je zrovna baví. Do hry naštěstí přibyly dva druhy Capture the Flag (s jednou i dvěma vlajkami) a především zbrusu nový mód Hunt, který výše popisovaný neduh eliminuje. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů V módu Hunt proti sobě stojí domorodé národy z filmů, takže už to nejsou bitvy Impéria proti Rebelům, ale pěkně chlupatých ewoků s wookiji, písečných lidí a Jawů nebo třeba imperiálních vojáků se zrůdou z ledového Hothu. Je to především o legrační zábavě, na kterou po náročné hře rád přistoupím a přestože bývá kratší, nijak to nevadí. Spousta lidí si od tohoto módu slibovala především oddechovou řežbu a i tomu největšímu frajerovi ztvrdne úsměv na tváři, až si ho podá půlmetrový medvěd s hrstkou kamenů v ruce. Audio-vizuálně-technické zpracování Dvojka běží prakticky na stejném enginu jako jednička, ale obsahuje ve všech ohledech propracovanější modely, animace, efekty atd. Zdaleka nejvíce mě ale překvapilo, že na mé sestavě s dnes už značně zastaralou GeForce4Ti se Battlefront II v nejvyšších detailech narozdíl od svého předchůdce (!) ani nesekl. Navíc si nemyslím, že by SW Battlefront II vypadal nějak špatně, takže za grafiku (která je na lepším hardware mnohem krásnější než na vytípaných screenshotech) uděluji jednoznačné plus. To samé se dá řict o vynikající hudbě a zvukových efektech, pocházejících z Epizody III. Pro hru v šedesáti lidech budete potřebovat nejenom trochu silnější hardware, ale také dobré připojení a blízký server. Ač vlastním kabelový internet, Battlefront II je snad jedinou hrou, která na něm šla hrát jen s obtížemi. Možná to bylo pouhými pár týdny po uvedení na trh, ale běžně se mi stávalo, že jsem našel maximálně jeden (a mnohdy i žádný) server, který by měl ping menší než 120ms – což je hodnota v krajních mezích hratelnosti. Doufám, že bude přibývat evropských (+ snad i českých?) serverů a že v zimě už nebude tolik vadit, že bitvy na amerických serverech Battlefront II nejsou tím pravým ořechovým. P.S. SW:BF2 je nyní na GameShopu beznadějně vyprodán, ale CD Projekt by měl nejpozději do Vánoc dovézt další várku her. Stáhněte si: Videa, Trailer... Související články: Dojmy z bety, Novinky, Star Wars: Battlefront recenze (9/2004) |
Levis | |
autorovi je 17 let, studuje v Praze a specializuje se na strategie/akce/adventury a cokoliv s tématikou Star Wars |