Star Trek: The Video Game - recenze
3/10
zdroj: tisková zpráva

Star Trek: The Video Game - recenze

27. 5. 2013 21:40 | Recenze | autor: Pavel Dobrovský |

Byl to jeden z nejstrašlivějších okamžiků posledních měsíců. Herní kamera se skřípla v nepřirozeném úhlu a na televizi jsem uviděl zadní stranu Spockových očí překrytou spletencem vlasů připomínajících mrtvé rousnice. Špičky uší mizely z obrazu a s mrazivou pravidelností Spockova dýchání se znovu objevovaly.

Jako polygonový parazit nadaný inteligencí jsem zevnitř zkoumal Spockovu lebku, dutou jako sud. A metafora? Nenechala na sebe dlouho čekat. Tak dutá je i Star Trek: The Video Game. Dámy a pánové, vítejte ve světě hry, která je stejným reliktem herní minulosti jako je pro hudbu album Mr. Spock's Music From Outer Space od Leonarda Nimoye.

Zpívající pan Spock je alespoň roztomilý. Star Trek: The Video Game, od této chvíle STTVG, ne. Jedna nebo dvě věci dělají hru zajímavou. Předně je to fakt, že autoři ze studia Digital Extremes udělali kvalitní The Darkness 2. A pak je to zjištění, že jedna dobrá hra z nich kvalitní studio neudělalo. Digital Extremes se nepoučili z dekád špatných her podle filmů a degradují možnosti herního média na nezajímavou a nefunkční akci.

Vlastně je celkem jedno, jestli pánové z Digital Extremes udělali hru ve volném čase, pro peníze nebo se všichni zúčastnění: a) chtěli pomstít J. J. Abramsovi za nový Star Trek; b) nebavilo je dělat hru o lidech v teplákovkách; c) zrovna se učili klingonsky; d) nikomu na tom nezáleželo. Důvod nás skutečně nemusí zajímat, pravda zůstává. STTVG je utrpení, a to jak při hře jednoho hráče, tak v kooperativním multiplayeru.

Éra ještěrů

Určitě si pamatujete na gorny. Ano, na ty inteligentní ještěry z beta kvadrantu, kteří se objevili přibližně před sto padesáti lety v zapomenutém díle původního seriálu Star Trek a málem zabili kapitána Kirka. Kdo neví, o koho jde, měl by se podívat sem.

Vtipné, že? Tahle zlatíčka se rozhodla v digitální podobě vrátit na scénu a ukrást stroj pro urychlenou kultivaci planety Nový Vulkán, a když už byli v tom, tak jako bonus unesli dceru hlavního Vulkance. Je z toho jen mrzení, ale naštěstí je tu KirkSpock, a ten když může, tak pomůže. Gorní sezóna v několika lokacích začíná!

...

KirkSpock do akce!

KirkSpock se skládá ze dvou postav s totožnými vlastnostmi. Každá umí střílet a používat trikodér pro hackování dveří v nekončících koridorech a arénách. Podle volby vlastního hrdiny na začátku pak v průběhu hry můžete komandovat druhého a často se podivovat nad tím, jak se AI zasekává za rohem, a pak se zničehonic přiteleportuje na vaší pozici.

Rozdíly mezi postavami jsou patrné pouze v nehratelných animacích, které nezáživné střílení přerušují prkenně rozpohybovanými modely NAMLUVENÝMI FILMOVÝ HERCI, YESSSS! Výraznější odlišnost nalezneme v multiplayeru, kdy jsou hráči nucení kooperovat v adrenalinových situacích, jako je vzájemná pomoc při lezení do ventilační šachty u stropu nebo společné otevírání asi dvou tisíc zaseknutých dveří za pomoci drcení tlačítka X.

Ve splitscreen multiplayeru (na Xboxu; na internetovou hru jsem neměl odvahu) se i mírně liší cesty obou postav a užijete si spoustu zábavy, když budete zoufale zjišťovat, kam přesně máte v malém nepřehledném okénku skočit nebo doběhnout. Při té příležitosti obvykle spadnete do díry, zabijete se a objevíte na nesmyslně vzdáleném checkpointu.

Zpátky do singlu

Ať už budete hrát multiplayer, nebo kampaň pro jednoho hráče, tak vás čeká víceméně totožný zážitek z doby krále Klacka (za předpokladu, že by král Klacek hrál hry, že). Poměr častého umírání po spadnutí do díry k následkům zastřelení jedním z pěti druhů nepřátel je tak padesát na padesát. Gornové s oblibou přicházejí zezadu (jejich hvězdná AI najde cestu zpoza bedny teprve ve chvíli, kdy se prořítíte kolem) a toporné ovládání zajišťuje, že nestihnete něco zastřelit dřív, než něco zastřelí vás.

Je to velká legrace, zejména ve chvílích, kdy se snažíte přinutit KirkSpocka, aby zůstal skrytý za bednou a nevyskakoval do plné palby, případně aby náhle neprovedl skok k další překážce, za kterou se automaticky... neskryje. Ach jo. Je to celé asi tak smrtelně zábavné jako polibek od klingona.

Svět bez duše

Chyby v technickém provedení jsou jedna věc, přehmaty v designu druhou. Ještě během první půl hodiny se zdá, že se hra vydá trochu jiným směrem, než je střílečka z poloviny devadesátých let. S trikodérem můžete sbírat informace o herním světě, jenže ouha - pouze v několika málo případech, kdy k tomu herní svět dobrotivě vydá souhlas.

Stovky zajímavých předmětů tak zůstávají jen kulisou a zlepšování vlastností za body získané skenováním je v podstatě jen na ozdobu, protože celý systém byl vymyšlen tak, že je velmi těžké body nezískat. STTVG je jako kniha, ze které cítíte, že mohla být dobrá, ale autor se zbláznil a vydal nečitelnou změť odstavců a kapitol.

...

Anebo stealth! Ano, někde v prenatální fázi měla hra mít stealth. Něco z něj se dostalo i do finální verze, aby krásně nefungoval, protože autoři se později rozhodli, že raději udělají střílecí řachandu a zapomněli uříznout přebytečné mechanismy.

Proto potkáte pár nekompetentních nepřátel, kteří se k vám budou výrazně štelovat zády, abyste je mohli praštit do zátylku. „Je to Metroid Prime naroubovaný na Uncharted,“ pravil o hře před časem šéf vývojářů. Ne, není. Je to hrůza.

Když už jsme u citací, tak si poslechněte jednoho z manažerů filmové společnosti Paramount: „Budou v tom prvky střílečky. A dostanete také prvky explorace, dobrodružství a nečekaných zjištění. O tom je nový Star Trek." A v tom je další problém. Jednak o tom nový Star Trek tak úplně není, a pak Star Trek jako fenomén je o spoustě jiných motivů.

S láskou vzpomínám na nekonečné hodiny strávené ve Star Trek: 25th Anniversary, Starfleet Command nebo Bridge Commander. To byly hry, jejichž autoři pochopili, o čem Star Trek ve skutečnosti je - o prozkoumávání, taktice, konverzacích, adventuření a v rámci adventuření je pak střelba až poslední možnost.

Lidé z Digital Extremes nic z toho nepochopili. Pakliže se k jejich hře dostane kovaný trekkie, zařve bolestí a hrůzou se zaryje do podlahy s kvílením: „Beam me up, Scotty!“ Pakliže to bude normální hráč, tak... Proč by vlastně normální hráč chtěl tohle hrát?

Verdikt:

Uspěchaná práce vám vavříny nepřinese! Ví to i kapitán Kirk a Spock. Star Trek: The Video Game je velmi špatná hra po všech stránkách.

Nejnovější články