Autor: Martin Zavřel Publikováno: 20. dubna 2010 | Verze hry: finální/anglická/PS2 Doba recenzování: 1 týden |
Psychiatr je přísný, nepříjemně inteligentní a bude vám pokládat otázky, při jejichž odpovídání byste možná nechtěli, aby vaše hraní sledoval někdo z vašich skutečných blízkých. Hra postupně sbírá informace o vašem vztahu k rodině, sexu a smrti – aby je následně využila proti vám: určité herní situace či dialogy budou uzpůsobeny tak, aby zasáhly vaše citlivá místa. Harry Mason se probírá po autonehodě v ponurém městečku Silent Hill, jeho malá dcerka Cheryl zmizela. Během prohledávání podezřele prázdného zasněženého města nachází jen hrstku dalších lidí, z nichž každý řeší nějakou vlastní noční můru nebo problém. Netrvá to dlouho a Harryho začnou pronásledovat děsivé halucinace. Během nich svět kolem něj zamrzá, doslova se pokryje mohutnými vrstvami ledu, aby se následně ze tmy vynořily podivné humanoidní přízraky s jednoznačně násilným záměrem. Harry nemá jinou možnost, než před těmito přízraky utíkat. Nikomu nevěřit, zatvrdit se vůči stále podivnějším a krutějším halucinacím… a vytrvalým zkoumáním města, stop a předmětů zjistit, co se vlastně stalo s ním i jeho dcerou. Psycho-hrátky Tvůrci z anglického studia Climax (kterým pomáhali externí dodavatelé z celého světa) založili hru na psychologických aspektech do té míry, že se rozhodli zcela obětovat akční element. Nemáte tedy vůbec žádnou možnost, jak nepřátele zničit. Pokud svět okolo vás zamrzne, musíte začít utíkat. Hra dokonce obsahuje tlačítko speciálně pro ohlédnutí přes rameno během útěku – je to vhodně nepříjemný úhel kamery, jelikož téměř vždy uvidíte za vámi chvátající monstrum, pohybující se o něco rychleji, než vy. Jediná možnost obrany je shazování nábytku a podobných překážek do cesty pronásledovatelům, případně stisknutí kontextového tlačítka pro setřesení protivníka, který už vás dostihl. Mimořádnou úlevu nabídne po zvednutí a zažehnutí světlice, které se protivníci bojí a uhýbají před vámi, dokud ji držíte. Necelých deset hodin hrací doby Lze je rozdělit mezi zhruba desítku intenzivních honiček s přízraky, desítku specificky zaměřených sezení a rozhovorů v psychiatrické ordinaci a desítku různých lokací v prokletém městě, které musíte prozkoumat. Do té poslední patří tradiční místa typu škola, nemocnice, kanalizace, les nebo maják. Během průchodu městem je potřeba si všímat detailů, jelikož cesta dál vede většinou přes vypozorování nějaké drobnosti v prostředí, na základě které pak správně vyťukáte bezpečnostní kód na dveřích apod. Kromě toho bude vaším úkolem sbírat „mementa“ – drobné předměty, jejichž získáním se dozvíte útržek příběhu. Na podobném principu funguje také focení „duchů“ na určitých místech. Obojí zpřístupňuje nové sms a hlasové zprávy ve vašem mobilu. Mimochodem, verze pro Wii staví právě na neustálém používání ovladače coby mobilu a svítilny. další obrázky v galerii Podivný zážitek Dokonce bych řekl, že v mnoha okamžicích vypadá hůře, než rafinované filtry a špičkový grafický design využívající původní hra pro PSOne z roku 1999. Přesto se jí ale díky ponurým a dospělým tématům daří navozovat zajímavou atmosféru, jakkoliv této chybí skutečné kouzlo a příběhu soudržnost či napětí. Velký podíl na herním zážitku má hudba, za kterou opět stojí neúnavný veterán a génius Akira Yamaoka. Co mi ale na výpravě vadilo snad nejvíc, to byl všudypřítomný obrazový efekt „staré videokazety“, který má podobu přeskakujících šumů na spodním a vrchním okraji obrazovky. Snad nikdy jsem neměl u hry tak blízko k epileptickému záchvatu – tohle „vylepšení“ by opravdu měla být možnost v menu hry vypnout… ale není. Shattered Memories je zvláštní hrou. Zážitek z jejího hraní má mnohem blíže ke kvízovým titulům typu Brain Academy, než ke klasické příběhové adventuře. Skoro všechny výraznější aktivity ve hře obsahují řešení nějaké hádanky nebo minihry, založené na postřehu. Velkým štěstím celého projektu je, že se podařilo jeho odvážný přístup dokonale zúročit skvělým závěrem. Všechny vaše zkoušky a chování během hry totiž vyústí v příjemně překvapující individuální zhodnocení vaší skutečné osobnosti, které zároveň doprovází bezmála šokující odhalení na konci herního příběhu. Zvrat v závěru hry lze bez nadsázky přirovnat k těm nejlepším, na úrovni např. Silent Hill 2 nebo třeba filmu Šestý smysl. Pochybuji ale, že budete mít příliš velkou chuť se po dohrání ke hře znovu vrátit, ačkoliv tradičně nabízí několik odlišných konců a nechybí ani oblíbená UFO variace. Související články: Novinky, Recenze předešlých dílů Silent Hill |
Martin Zavřel | |
autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |