Second Sight - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Second Sight - recenze

7. 2. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Probuzení se v blázinci předznamenává měsíce nudných sezení a hodiny procivěné do stropu. Ale když do vás zřízenec nevpraví dostatečnou dávku sedativ, může jít o začátek vzrušujícího dobrodružství s psychickými silami.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 7.února 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: review/anglická pro PC
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Probudit se v blázinci s vymazanou pamětí většinou předznamenává měsíce nudných sezení, tisíce spolykaných prášků a hodiny procivěné do stropu. Ale když vám zřízenec nevpraví do těla dostatečnou dávku sedativ, může jít o začátek vzrušujícího dobrodružství.

Módním vlnám se nevyhýbá ani herní průmysl. Vzpomeňme na bezbřehé záplavy RTS strategií po vydání Dune 2, nepovedených kopií Wolfenstein 3D nebo nedávnou masáž v podobě stříleček z Vietnamu. Second Sight společně s Psi-Ops pravděpodobně zahajuje proud 3D akčních her s hlavním hrdinou schopným svým mozkem zavařit závity nejednomu normálnímu člověku. Jak už to tak bývá, první pokusy bývají většinou zapamatování hodné, zvlášť když pochází od schopných vývojářů jako jsou Free Radical Design (autoři série TimeSplitters). Přestože je tedy Second Sight předělávkou z PlayStation 2, a že jsem jich v uplynulém roce recenzoval přehršle, podvědomě jsem si říkal, že by to nemuselo být špatné. A také že není.

 Ještě jednu injekci?
Už úvodní obrazovka s hlavním hrdinou a hláškou „Press space to continue“ (jejíž smysl je pro nás PCčkáře nepochopitelný) dává tušit, že bude pěkné číslo. Holá lebka, tělo poseté vpichy, místy zafačované a neklidný výraz tváře dává tušit, že John Vattic to v hlavě nemá úplně srovnané. A první příběhová animace nám dá za pravdu. Vojáci bázlivě hovořící o vašem šílenství, vystrašené obličeje, když zjistí, že je pozorujete, a spěchající doktor se stříkačkou větší než má čágobelo Terka. Pro ty všechny ale naneštěstí uspávací sérum nepůsobí dost dlouho a vy se probíráte přikurtován k železnému lůžku.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Ještě než vám autoři předají kontrolu nad Johnem, osvojujete si první z psychyckých schopností – telekinezi. Právě pomocí ní se vám podaří zbavit se pout. Hned druhý problém vás naučí, jak ji správně používat, to když jste zavření ve skleněné kukaní a spínač pro její otevření je jako na potvoru z druhé strany dveří.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  O šest měsíců později...
Poté, co uteče z prvního herního podlaží, začne se John pomalu rozpomínat, jak vše začalo (nebo snad bude pokračovat?). Herní část je rozkouskována na menší úseky, mezi nimiž si prohlédnete animaci, která vám poodhalí kousíček z příběhové skládanky a zároveň funguje jako uložení pozice. Velmi často Johnovi uprostřed akce rupne v bedně a přesune se o šest měsíců vpřed/vzad. Second Sight je nejenom o psychických silách, ale příběh je též protkán časovými paradoxy a do poslední chvíle nevíte, co je skutečnost, co minulost, co budoucnost a kam se poděla přítomnost.

Jestli je na Second Sight něco opravdu výjimečného, je to právě příběh a jeho podání. Už dlouho se mi nestalo, že jsem vysedával u počítače dlouho do noci právě a jen proto, abych se dozvěděl, co se bude dít dál. Dokonce mě příběh chytl natolik, že jsem si určité animace přehrával znovu, abych přesně porozuměl právě proběhnuvším událostem. Zkrátka příběh je tím, co Second Sight drží na nohou a proč je tak návykové ho hrát.

Bez vynikajícího příběhu by Second Sight byl jen průměrnou akční adventurou, jakých se na konzole rodí desítky. Běháte po budovách a střílíte nebo se naopak tisknete na stěnu a tichounce infiltrujete základny a vědecké laboratoře. Občas je prostě potřeba střílet a jindy se schovávat a zbytečně nevyvolávat rozruch. Ono někdy vám ani nic jiného nezbývá, protože nepřátelé se na určitých místech objevují donekonečna a i kdybyste měli choutky hromadného vraždění, jednoduše se vám jejich nekonečný proud nepovede zastavit.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Využití psychických sil
Druhý typ levelů je naopak soustředěn na akci a sebelepší schovávání vám k postupu nepomůže. Od podobných her se Second Sight liší využíváním psychických sil. Ještě před pár stoletími bychom je nazvali magií a oni nakonec tak i fungují. Využívat je můžete pouze do té doby, než vyčerpáte jakousi manu, pak musíte odpočívat a dát si s kouzlením přestávku.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Schopností je celkem sedm. Nejprve získáte telekinezi, pak léčení, neviditelnost a tak dále. Postupem času ke každé dovednosti objevíte druhý mód. To znamená, že nejdříve můžete přemisťovat pouze menší předměty, ale později dokážete odhazovat i nepřátele. Léčit umíte ze začátku jen sám sebe, potom i vaše souputníky. Při použití Charmu se nejprve zneviditelníte a pak zjistíte, že jím můžete uklidňovat zpanikařené osoby. Nechci vám kazit radost z objevování všech nadpřirozených sil během vlastního hraní, a tak zůstanou ostatní „kouzla“ utajena.

 Lehko na cvičišti...
Ale na metafyzično se nemůžete spoléhat neustále. I proto v druhém levelu projdete vojenským výcvikem, který je sice poměrně nudný (dá se přeskočit), ale jak se říká, lehko na cvičišti… Naučíte se přeskakovat a podlézat překážky, ručkovat, krýt se za bednami a samozřejmě střílet. Americký výcvik vám dá k vyzkoušení pistoli, automatickou pušku a ostřelovačku. Od protivníků se dá ještě sebrat ruský samopal.

Zbraně střílí tak, jak by měly, ale problém obvykle nemáte ani se základní pistolkou, protože jedna rána do hlavy znamená pro postiženého stopku. V akci poměrně často využijete i uspávací pistoli, která má neomezenou munici a je mnohem efektivnější než použití kulometu. Nespustíte totiž poplach a můžete si spícími protivníky vyzdobit cestičku celou úrovní. Eliminovat nepřítele můžete i holýma rukama jako Steven Segal. Nenápadně se zezadu přiblížíte k oběti, chytnete ji pod krkem a uděláte křup.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Nepřátelé se chovají celkem realisticky, brýle mají vyčištěné a uši protažené, tím pádem každý rámus nebo neopatrný pohyb spouští neúprosný alarm. Ve zvlášť střežených budovách jsou umístěny ještě kamery, bezpečnostní rámy, silová pole nebo dveře se snímačem otisků. Proto je někdy nutné hledat v počítačích přístupová hesla, měnit oprávnění k pohybu po objektu nebo bezpečnostní zařízení jednoduše vypnout.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Naštěstí pro ty, kdo stealth akce příliš nemilují, je tu už zmíněná neviditelnost. Ta vás jednak často oprostí od nezáživného schovávání za bednami a když už poplach spustíte, stačí se zneviditelnit a zaběhnout do nějaké útulné skříně, kde humbuk přečkáte. Velmi kladně proto musím hodnotit, že většinu problémů lze řešit třemi způsoby – prostřílet se, proplížit se nebo "propsychovat". Ale nejzábavnější je samozřejmě kombinace všech tří.

 Dej se dohromady, Johne
Tak jako je hra rozdělena do dvou časových rovin, tak jsou odděleny i mise, kde bojujete sám od těch týmových. Nicméně nečekejte dechberoucí spolupráci sehrané partičky neohrožených. I když se pohybujete v týmu, většina práce zůstává na vás. Musíte odstranit snipery, otevřít dveře nebo neustále léčit kolegy, protože jejich smrt vaše snažení ukončí.

V týmu většinou útočíte nebo se bráníte proti obrovské přesile a to jsou právě mise, kdy nejvíce využijete zbraní. Naopak v druhé časové rovině se nejčastěji pohybujete sám, infiltrujete se do blázinců, utíkáte z laboratoře, zachraňujete důležité osoby a hledáte indicie k objasnění vašeho stavu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Týmová akce se odehrává na Sibiři a druhá část pak v USA v nejmenovaném městě. Podle toho se samozřejmě dělí i nepřátele. Začínáte s hlídači, zřízenci lékařských zařízení a ochrankami. V Rusku jdete po krku hlavně zarputilým Ivanům v beranicích na hlavě a kalachem v ruce. Později se můžete těšit na odolnější jedince ovládající triky podobné těm vašim.

 Druhá strana mince
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Ačkoliv se toho Second Sight moc vytknout nedá, pár věcí se najde. Zcela zásadní je místy nezvládnutá kamera. Přestože v 90% situací s ní nejsou problémy, zbylých deset je vskutku tristních. Jsou to chvíle, kdy se tisknete ke zdi a potřebovali byste vědět, co se děje kolem. Místo toho vám kamera div nevyrazí zuby, takže se můžete kochat akorát sám sebou. Ač jezdíte myší jak o život, stejně se k použitelnému úhlu nedokroutíte. Problém má zřejmě řešit možnost vybrat si pro zobrazení pevně umístěnou kameru alá Alone in the Dark. Naneštěstí ji autoři zpravidla zavěsili tak, že se vidíte pro změnu zezshora nebo z boku - tedy pomoc veškerá žádná.

Třetí spásnou volbou je pohled z vlastních očí. Ten je ale nepochopitelně po většinu hry zakázán a použít lze jen na striktně vybraných místech - například když nakukujete dveřmi do místnosti nebo lezete větrací šachtou. Stejný problém je, když za dveřmi pokračuje chodba doprava a ony se jako na potvoru otvírají na stejnou stranu, to znamená, že nemáte šanci prostor předem prozkoumat. Chtělo to možná od designérů levelů o trochu víc snahy. Buďme proto ještě jednou vděční za neviditelnost, která tuto patálii částečně řeší.

 Zpracování poplatné konzolím?
U předělávky z konzole jsme si už zvykli na podivné ovládání. V Second Sight to není tak špatné, jen je trochu těžkopádně vyřešené míření. Jelikož PS2 se s myší nerada, musíte nejdříve vybrat cíl a teprve pak malou tečkou mířit. Problém je to v případě, když kromě vašeho cíle jsou kolem rozesety ještě jiné aktivní předměty a vy zaměříte právě je namísto vojáka s pistolí. Dobré pro joypad, neohrabané při použití myši.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Jinak se Second Sight ovládá dobře - když se přiblížíte k důležitému předmětu, objeví se popisek s tím, jak ho použít. Stejné je to když lezete po žebříku, ručkujete nebo skáčete přes zábradlí. Přítomnost fyzikálního engine se stává v poslední době nutností a ani tady nechybí. Ale je použita jakási pra-verze, takže někdy je vše v pořádku, ale jindy se barel v rohu v běsivém tanci roztáčí třeba půl minuty.

Poslední menší výtkou je pak grafické ztvárnění, které je sice roztomilé a svůj účel plnící, ale ti nejvíce zmlsaní jedinci z něj rozhodně slintat nebudou. Díky tomu však hra není náročná na hardware a tak jsem si říkal, že bych grafiku vylepšil antialiasingem. Bohužel, po jeho aplikaci, stejně jako po zapnuti asintropního filtrování, se zejména efekty spojené s používáním psychiky nezobrazovali korektně. Zvuky jsou dobré a podle hudby poznáte, jestli máte čas přemýšlet nebo se na vás žene horda krvežíznivých zabijáků.

 Návrat do přítomnosti
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Second Sight je příjemným překvapením většinou nemastných neslaných konzolových předělávek. Navíc je zakladatelem nového, řekněme, podžánru, který je poměrně neotřelý. Tím nejlepším je příběh a způsob jeho vyprávění, díky čemuž vás hra určitě přiková k židli jako už dlouho žádná jiná. Nebýt problémů s kamerou, vysloužil by si mnohem vyšší hodnocení. Každopádně stojí za to kamerový kolaps přežít, nenechat se od hry v začátku odradit a dostane se vám kolem deseti hodin intenzivní zábavy.

Stáhněte si: Trailer...

Související články: Novinky...

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, pracuje jako grafik v celostátním deníku, píše občas i pro Level, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem


 
 
Pavel Oreški

Verdikt:

Vynikající mix akce, skrývačky a psycho adventury. Jen škoda té občas neposlušné kamery...

Nejnovější články