Vyzyvatel Diabla přináší obrovský, výborně zpracovaný fantasy svět, nezvykle velké množství úkolů a bitvy z koňského hřbetu. Bude to stačit na pokoření krále akčních RPG? //konec univerzálního perexu pro žánr :)

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 21.ledna 2009

Verze hry: prodávaná/česká/PC
Doba recenzování: 2 týdny

zdroj: tisková zpráva
Diablo 3 je ještě daleko a příznivce akčních RPG tak jistě potěší každý povedený kousek tohoto žánru. První díl Sacred svého času mnohé bavil víc než klasická ďábelská jízda, a navíc vnesl do žánru něco svěžích nápadů – příběh se odehrával v otevřeném nelineárním světě s mnoha vedlejšími úkoly, hrdinové byli v mnoha ohledech netradiční a navíc leckoho potěšila možnost prohánět se na koni.

• Slabý příběh o tajemné energii
Energie T, kdysi strážená andělskými bojovnicemi a nyní náležející vznešeným elfům, se stává rozbuškou v už tak napjaté situaci v Ancarii. Elfové žijí ve své vlastní říši, zatímco lidští šlechtici a duchovenstvo soupeří o moc... Válka je na spadnutí a zabránit jí může jedině kdo? Hádejte. Poměrně neoriginální a plytký základ příběhu lehce zavánějící sci-fi příměsí v podobě tajuplné energie předznamenává i celý ústřední děj. Hlavně zpočátku tak nějak vůbec nebudete vědět, proč vlastně hlavní úkoly plníte. Příběhová linie je nemastná neslaná, a hlavně vás nikdy na moc dlouho nepohltí. Spíš jde o takové vodítko, kam se v obrovské světě vydat dále.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Šest statečných
Jaké postavy se tedy vlastně budou snažit válce zabránit a přijít na kloub tajemství energie T? Autoři se snažili nabídnout poměrně netradiční třídy, i když samozřejmě brzy zjistíte, že jde tak jako tak o variace na bijce, střelce a kouzelníky, respektive kombinace mezi nimi. Magii reprezentuje hlavně vznešená elfka s širokým repertoárem kouzel. Přírodní zaklínadla ovládá i dryáda, ale spoléhá také na svůj luk a střelecký um. Mix boje na blízko a magie reprezentují andělská bojovnice – serafímka – a temný inkvizitor stojící na opačné straně barikády.

Stínový válečník je pekelným bojovníkem. Z fantasy konceptu vybočuje chrámový strážce, hybrid mezi antickou postavou a sci-fi stvořením; jak kdyby vystoupil třeba ze seriálu Hvězdná brána. Ohání se zbraněmi na blízko, ale umí také střílet z energetických zbraní a vůbec ovládá různé technické vymoženosti, jako třeba implantaci přídavné mechanické ruky.

• Mečem i kouzlem
Pro delší hraní jsem si vybral serafímku, která je v podstatě obdobou klasického paladina; spoléhá na boj na blízko a na pár ochranných, léčivých i ničivých kouzel. A navíc v duchu podivného světa Sacred 2 dokáže ovládat energetické hi-tech zbraně. Na základní obtížnost s touhle postavou projedete zástupy nepřátel jako nůž máslem. Naopak při testování hry s elfí kouzelnicí bylo znát, že úvod je s magickou postavou klasicky obtížnější. I když ve většině akčních RPG je kouzelník v závěrečných fázích králem, tady to tak úplně neplatí. Na vině je trochu těžkopádné přepínání speciálních schopností (rozuměj kouzel).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Zatímco u bojových postav to nemusí tolik vadit, jelikož většinu nepřátel zlikvidujete základními údery nebo výstřely své zbraně, u magiků je trochu škoda, že pořád dokola používají dvě tři přednastavené schopnosti. Slotů na rychlé přepínání skillů je totiž docela málo, a repertoár často používaných kouzel tak budete měnit spíš mezi boji než přímo v bitevní vřavě.

• Světlo nebo temnota?
Kromě úvodní volby povolání a výběru božského patrona vás také ve čtyřech případech ze šesti čeká volba mezi stezkou světla a temnoty. Serafímka musí vždy bojovat na straně světla, inkvizitorovi je naopak souzena temná stezka. Boj za dobro či zlo se liší hlavně v začátku a v některých částech hlavního příběhu, drtivá většina herního obsahu mi ale připadá podobná, ať zvolíte, jak zvolíte.

• Obrovský svět
Území, po kterém budete cestovat, je skutečně obrovské. Dlužno dodat, že také výborně (ač ne vždy zrovna originálně) navržené a zpracované. V plasticky vymodelované krajině s výškovými rozdíly najdete lesy, pouště, města, vesnice, hory, údolí s chudými vesničkami... prostě všechno, co od fantasy světa čekáte. Je také fajn, že města a vísky jsou plné obyčejných lidí, kteří dotvářejí živoucí atmosféru daného místa. Podobně jako třeba v Oblivionu je po celém světe rozházené obrovské množství „dungeonů“, tedy vesměs podzemních prostor, jako je třeba pirátská jeskyně, vlčí doupě, opuštěné doly, městské stoky plné koboldů nebo nemrtvými zamořené ruiny starobylého hradu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Vedlejší úkoly
Do takových míst se samozřejmě můžete mrknout jen tak ze zvědavosti (respektive v touze získat zkušenosti a poklady), leckdy vás tam ale pošle některý z vedlejších úkolů. Těch je opravdu požehnaně, několik set, řekl bych. Ale vážně jsem je nepočítal, a určitě ani na všechny nenarazil. Ve všech vesničkách, městech a vojenských táborech se poflakují postavy s výmluvným otazníčkem nad hlavou. Tu chtějí přinést kančí kožešiny, tam zase zachránit zajaté bojovníky ze spárů banditů, jinde zas zahnat králíky z mrkvového pole nebo potrestat vojenské zběhy. Originalita je spíše výjimkou, vesměs jde o klasické zabij / najdi / přines. Ale ono to – aspoň zpočátku – ani moc nevadí. Úkoly budete plnit kvůli odměnám a přitom se projdete krásnou krajinou a pobijete zástupy ohavů. Je ale fakt, že v pozdějších fázích jsem krajinou rychle probíhal či projížděl a řezáním běžných nepřátel se vůbec nezdržoval.

Někomu může vadit, že ho vedlejší úkoly neustále ruší od sledování hlavního příběhu, ale příznivci otevřeného hraní budou potěšeni. Já jsem tedy alespoň byl. Neustále máte plný deník nesplněných úkolů a přemýšlíte, na co se vrhnete teď. Cílové lokace úkolů se přehledně zobrazují na mapě (a také jako waypoint na kompasu), takže se jen těžko můžete ztratit. Spíš mne štvalo, že trávím dost času běháním sem a tam, od cíle úkolu k jeho zadavateli. I když jsou ve zdejším světě teleportační brány, nejsou rozesety po krajině zrovna hustě a příliš často vám cestu nezkrátí.

• V (nejen) koňském sedle
A situace se moc nezlepší ani poté, co si koupíte prvního koně. V některých městech jsou handlíři, kteří nabízejí rozmanité oře. Je fajn, že koníci se liší svými schopnostmi (a také vzhledem a samozřejmě cenou), třeba bonusy, které přidávají jezdci při boji. Mlátit do nepřátel totiž můžete i z koňského hřbetu! Koníka můžete kdekoliv nechat a pak si ho zahvízdáním přivolat; někdy sice přiběhne trochu neochotně (třeba se někde zasekne), ale i tak je to dobré řešení. Časem se navíc dostanete ke speciálním jízdním zvířatům, specifickým pro každé povolání – třeba serafímka osedlá šavlozubého tygra, stínový válečník pekelného psa a inkvizitor obřího pavouka. Jízda na koni mi připadala graficky lehce toporná, ale brzy jsem si zvykl. Rychlejší pohyb za to rozhodně stojí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Obrázek

zdroj: tisková zpráva

• Složitý vývoj postavy
Rozvoj hrdiny je v Sacred 2 trochu zašmodrchaný. Jednoduché rozdělení bodíků mezi šest základních atributů nikoho v akčním RPG nepřekvapí. Vybírání nových skillů nebo jejich zlepšování také ne... jenže. Ono vesměs nejde o skilly v pravém smyslu slova, ale spíše o posilování celé skupiny. Třeba zlepšení účinnosti všech zbraní je jasné. Ale pak tu máme zlepšení skupiny dovedností (třeba ohnivá kouzla), které si osvojujete pomocí nalézání speciálních run. A také je samostatně zlepšujete. A navíc při jejich zlepšování vybíráte z různých možností... Zní to složitě? Autoři si asi jsou těžkopádnosti celého RPG systému vědomi, protože i v manuálu se snaží hráče přesvědčit, že není komplikovaný (i když se tak na první pohled zdá), ale vlastně velice jednoduchý a bohatý zároveň.

No nevím. Mám rád propracované systémy rozvoje postavy. Přiznám otevřeně, že z erpégéček posledních let mne asi nejvíc bavil vývoj postavy v aktuálním Falloutu nebo o něco starším Oblivionu (i když v obou případech jde o již dříve použité a v dané sérii osvědčené principy) a z těch starších pak RPG aspekty trilogie Realms of Arkania. Ale i když Sacred 2 nabízí hodně dovedností, kouzel a komb, jako celek působí vývoj hrdiny dost neohrabaně a překombinovaně.

• Komba, předměty a kovářství
V Sacred 2 si můžete leccos upravovat. Posilování kouzel už jsme zmínili. Ale pak tu máme třeba skládání dovedností (úderů, kouzel a manévrů) do komb. Ty pak můžete přiřadit na použití jako kterýkoliv jiný skill... Při běžném hraní je ovšem nejspíš ani nevyužijete, ve vypjatých situacích se mohou hodit. A dojde i na vylepšování zbraní u kováře. Mimochodem, předmětů – upravitelných i neupravitelných – samozřejmě najdete celou řadu, v různé kvalitě a vzácnosti. Brnění, přilby, amulety, hojivé a jiné lektvary... v tomto ohledu jde o klasiku.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Vizuálně je Sacred 2 hodně přitažlivým kouskem. Skvěle zpracovanou krajinu jsem už zmiňoval, a musím ještě dodat, že pěkně vypadají i všechny interiéry, ať už jde o domy a hrady, nebo jeskyně a ruiny. Některá akční RPG mají přitom s věrným zpracováním podzemních prostor značné problémy. Dobře vypadají i města, připadala mi tak nějak uvěřitelně navržena – najdete v nich obvykle tržiště, hospodu, dům starosty nebo jiných představitelů města... a v těch větších místech taky třeba přístav a chrám.

Ve hře je poměrně dost textů a určitě potěší jejich kvalitní překlad do češtiny: logicky znějící názvy skillů i jejich popis usnadní orientaci při vývoji postavy, bezchybně lokalizované rozhovory a zadání questů pak zas hráče pošťouchne správným směrem při dobrodružství samotném. Texty jsou přeloženy přirozeně a vůbec mi při hraní nepřipadalo, že by nějaký rozhovor nebo titulek do hry nepatřil. Technické zpracování jako celek je hodně dobré, snad jen ovládání by mohlo být trochu přímočařejší.

• Příjemné, ale časem jednotvárné
zdroj: tisková zpráva Hra nabízí i kooperativní multiplayer po síti nebo internetu, a ať se pustíte do zástupů nepřátel sami nebo s přáteli, budete se určitě hlavně zpočátku dobře bavit. Pokud není akční RPG vaším nejoblíbenějším žánrem, začne vám časem chybět pořádný příběh a originálnější náplň hry, jejíž pokoření trvá desítky a desítky hodin. A asi každého naštve časté běhání sem a tam bez možnosti instantního pohodlného cestování. Při čekání na Diablo III jde ale přesto o hodně nadprůměrný kousek.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa...

Související články: Dojmy, Preview & rozhovor, Novinky, Recenze Sacred 1, Recenze Sacred Underworld