Autor: Leon Publikováno: 27.prosince 2003 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: 2 týdny |
Zvláštní směsice žánrů Pojďme se tedy podívat, jak se autoři s předělávkou poprali. Již od prvního pohledu je zřejmé, že je to remake se vším všudy. Celý princip hry zůstal prakticky stejný, jediné, co se změnilo, je vizuální stránka hry, což se dalo (celkem logicky) čekat. Hra jako taková je zvláštní směsicí žánrů – chvíli hrajete budovatelskou strategii, chvíli tahovou strategii, pak si zase zastřílíte lukem, oháníte mečem, pořádáte turnaje atd. Jak již název napovídá, jde o další hru, které za námět posloužila slavná legenda o Robinu Hoodovi. Asi nemá cenu popisovat celý legendární příběh o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, miloval krásnou Marion a se svými parťáky si vybudovali základnu v Sherwoodském lese, odkud pak podnikali výpady nejen proti Šerifovi z Nottinghamu, ale proti všem, kteří si nepřáli návrat Richarda „Lví srdce“ na anglický trůn. To vše je myslím notoricky známé a pokud ne, hra vám vše formou dialogů připomene. Začínáte přímo v Sherwoodském lese přepadáváním konvojů, za což získáváte peníze. Ty pak investujete do najímání rekrutů a následným bitvám s jednotkami Šerifa z Nottinghamu. Poté, co obsadíte i nottinghamský hrad, máte pod kontrolou jedno anglické hrabství a zpřístupní se vám mapa celé Anglie rozdělená na jednotlivá území, na něž si dělá zálusk dalších pět lordů. Cílem je pak obsadit celé území, což by vypadalo v podání samotného Robina trochu divně, a tak se tu objeví i Ivanhoe jako spolubojovník. Zdroje získávání peněz Důležitým faktorem pro celou hru jsou peníze. Ty získáváte jednak z obsazených území (že by Robin vybíral daně?), jednak přepadáváním konvojů a hradů. V praxi přepadení konvoje vypadá tak, že Robin sedí někde na stromě, v ruce má luk a v toulci dostatek šípů. Po okolní cestě začnou po chvíli přijíždět nepřátelé a vy v roli Robina jich musíte co nejvíce zastřelit. Za každého zastřeleného získáváte peníze, za některé (třeba toho na voze) je jich více. Někteří protivníci se snaží střelbu opětovat, takže občas musíte i letícím šípům uhnout speciálním tlačítkem. Po chvíli konvoj (či jeho zbytky, záleží na vašem umění) projede, sečtou se vám zásahy a podle toho jste získali peníze. Dobývání pokladů z hradů zase vypadá tak, že vniknete do hradu a souboji na meče se musíte dostat v časovém intervalu přes několik stráží až k pokladu. Jak přepadávání konvojů, tak loupeže v cizích hradech jsou zasazeny do několika různých prostředí, ale jinak je princip neustále stejný a po několika zkušenostech i poměrně nudný. Každopádně si tím můžete kdykoliv hru zpestřit. Turnaje a dobývání hradů Akční složku hry ještě zastupují turnaje a dobývání hradů. Ani na turnaji není nic světoborného – jedete proti soupeř, mačkáním tlačítkem se snažíte co nejvíce rozjet, myší zaměřujete blížícího se soupeře a pak už jen doufáte, že vyhrajete. Taktéž dobývání hradů pomocí katapultů není nijak složitá záležitost. Volíte si jen munici a zaměřujete místa dopadů. Musíte tak ale konat rychle, jinak brzy přijdete o obsluhu vašich katapultů. Více akce ve hře nečekejte. Druhá složka hry je asi nejvíce podobná populárnímu Shogunovi. Postupným obsazováním a dobýváním dalších územích se budete snažit obsadit celou Anglii. Oproti Shogunovi je vše ale podstatně jednodušší, protože po dobytí území většinou stačí naverbovat místní obyvatelstvo na obranu a táhnout s armádou zase o kus dál. Pokud byste dobyté území ponechali bez jakékoliv ochrany, vzápětí se tam objeví protivník a vás by čekala další bitva. Tahové bitvy a zvlášní úkoly Bitvy jsou další částí hry. Ty probíhají pouze v rovině tahové, což mi trochu připomínalo sérii Heroes. Vlevo vaše jednotky, vpravo soupeř, někde mezi místo utkání. Při bitvě toho příliš neovlivníte, pouze které jednotky kam střílí a jak moc, případně které jednotky kam vyslat. Celé to působí dost primitivně a poměrně špatně se to i ovládá. Ani typů jednotek není mnoho – vedle pěšáků jsou tu lukostřelci, rytíři a ničivé katapulty. Asi není třeba dodávat, že čím kvalitnější jednotky, tím víc stojí. Žánrovou nevyhraněnost bych s přimhouřením oka možná ještě toleroval, ale jsou zde dvě věci, které nemohu akceptovat. Tou první je tragická umělá inteligence v každé z herních částí. Při přepadech konvojů ti přepadení reagují maximálně zrychlenou jízdou, souboje na meče jsou sice těžší, ale ne proto, že by to bylo inteligencí protivníků (viz odstavec níže). Tahové bitvy jsou opravdu lehké, protože není problém mít víc bojovníků, takže ve výsledku jde obsazování Anglie jako po másle a za pár hodin může být hra dohrána. Žádného překvapení se od počítače nedočkáte, pokud neuděláte primitivní chybu. Když tohle zjistíte, hra dále značně ztrácí na už i tak nevelké hratelnosti. Nejvíce za všeho mě ale vytáčelo ovládání. Kromě myši a občasného používání směrových tlačítek jsou všechny akce soustředěny na tlačítka A, S a D, jenže v každé herní části jsou to jiné akce. U konvojů klávesou A se střílí z luku, přes S se skrýváme, u soubojů s mečem je první pro krytí před útokem, druhé dvě klávesy pro útoky a jejich kombinace pro speciální kombo. Toť vše, skoro to vypadá, že je ovládání primárně navrženo pro gamepad, neboť hra vyšla současně i pro konzole PS2 a Xbox. Chápu, že v době před 17 lety se ani víc tlačítek nepoužívalo, ale dnes? Mimochodem, při krytí soupeřova útoku mečem se vám taky ubírá zdraví, což jaksi nechápu… další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Slušná je snad jen grafika. Všechno je hezky barevné, na pohled příjemné, ale nesmím pominout i určitou jednoduchost a stereotypnost všech prostředí. Animované sekvence ve hře jsou naproti tomu strašně „kostičkované“, zvuky taky žádná sláva, dabing postav tak průměr. Multiplayer samozřejmě nečekejte. Remake se vším všudy Robin Hood: Defender of the Crown je tak skutečně remake se vším všudy. Na samotné hře se kromě grafiky nic nezměnilo, a to je na dnešní dobu skutečně málo. V porovnání se Shogunem vůbec neobstojí a ani sám o sobě vás ničím nepřekvapí – jednoduchost hry, stereotyp, špatná AI, nevhodné ovládání, to vše jsou bohužel atributy této hry. Samotná nostalgie to nezachrání… P.S. V článku jsem se nostalgicky zmínil o mých dětských pařbách na Atari ST. Dodnes si vzpomínám, kolik dní a týdnů jsme strávili u hry River Raid. Nedávno jsem si všiml, že existuje remake této hry v podobě shareware. Neodolal jsem a zkusil. Ano, byla to prakticky tatáž hra, ale už jsem se u ní zdaleka tolik nebavil. Od té doby jsem si řekl, že už si nostalgii nebudu kazit a žádný remake nechci vidět. Není nad originál… Stáhněte si: Demo, Patch, Video, Cheaty Související články: Novinky, Robin Hood: Legend of Sherwood recenze (12/2002) |
Leon | |
autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (všechny články autora) |