Robin Hood: Defender of Crown - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Robin Hood: Defender of Crown - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

27. 12. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Předělávky dávných hitů jsou čím dál více v módě a po 17 letech Cinemaware oživili legendu o zbojníkovi z Sherwoodu v této směsici strategie s akcí. Má stará hra převlečená do nového kabátu šanci na úspěch?

Autor: Leon
Publikováno: 27.prosince 2003
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Hned na začátku musím říct, že nemám kladný vztah k jakýmkoliv předělávkám, přesněji řečeno k tzv. „remakes“. Pod tímto označení se myslí všelijaké předělávky filmů, hudebních hitů a teď už i počítačových her. Důvodů pro to mám hned několik. Už samotná podstata se mi nelíbí, protože důvodem pro vznik remaků není nic jiného, než peníze. Tvůrce (či distributor) využívá úspěchu předlohy k dosažení vlastního zisku, ale přitom vlastně nic nového nevymyslí. Stačí originál malinko předělat, jinak naaranžovat, dát mu moderní vzhled a rychle s tím na trh. Vzhledem k tomu, že remaky se dělají vlastně jen z úspěšných až veleúspěšných titulů, není se co divit, že žádný remake vlastně není propadák, spíše naopak. Faktem ale zůstává, že žádný remake není lepší, než originál. Nebo snad o podobném případu víte?

Asi se ptáte, proč jsem se v úvodu věnoval problematice předělávek. To proto, že předmětem dnešní recenze je hra Defender of the Crown, což je remake vpravdě klasický. Nevím, kolik z vás už bylo v roce 1986 na světě (mně bylo 9 let, kačera už jsem za sebou netahal, naopak jsme pařili na Atari u kamaráda), ale to byl přesně rok, kdy se na tehdejších „nadupaných“ počítačích objevila stejnojmenná hra od firmy Cinemaware. Podle všech dostupných zdrojů to tehdy byla hra velmi úspěšná, ale po 17 letech by si na ni asi vzpomněl málokdo. No a vidíte, stalo se. Ta samá firma se po tolika letech pustila do předělávky oné hry a nejenom mě asi napadlo, zda to za to stojí. Přece jen po tolika letech oživovat legendu je zvláštní. Není snad lepší v nostalgii vzpomínat na staré dobré časy? Vždyť dnes už je vývoj her úplně někde jinde a to, co jsme hltali před x lety, už dnes nemusí být nic extra.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Zvláštní směsice žánrů
Pojďme se tedy podívat, jak se autoři s předělávkou poprali. Již od prvního pohledu je zřejmé, že je to remake se vším všudy. Celý princip hry zůstal prakticky stejný, jediné, co se změnilo, je vizuální stránka hry, což se dalo (celkem logicky) čekat. Hra jako taková je zvláštní směsicí žánrů – chvíli hrajete budovatelskou strategii, chvíli tahovou strategii, pak si zase zastřílíte lukem, oháníte mečem, pořádáte turnaje atd.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Jak již název napovídá, jde o další hru, které za námět posloužila slavná legenda o Robinu Hoodovi. Asi nemá cenu popisovat celý legendární příběh o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, miloval krásnou Marion a se svými parťáky si vybudovali základnu v Sherwoodském lese, odkud pak podnikali výpady nejen proti Šerifovi z Nottinghamu, ale proti všem, kteří si nepřáli návrat Richarda „Lví srdce“ na anglický trůn. To vše je myslím notoricky známé a pokud ne, hra vám vše formou dialogů připomene.

Začínáte přímo v Sherwoodském lese přepadáváním konvojů, za což získáváte peníze. Ty pak investujete do najímání rekrutů a následným bitvám s jednotkami Šerifa z Nottinghamu. Poté, co obsadíte i nottinghamský hrad, máte pod kontrolou jedno anglické hrabství a zpřístupní se vám mapa celé Anglie rozdělená na jednotlivá území, na něž si dělá zálusk dalších pět lordů. Cílem je pak obsadit celé území, což by vypadalo v podání samotného Robina trochu divně, a tak se tu objeví i Ivanhoe jako spolubojovník.

 Zdroje získávání peněz
Důležitým faktorem pro celou hru jsou peníze. Ty získáváte jednak z obsazených území (že by Robin vybíral daně?), jednak přepadáváním konvojů a hradů. V praxi přepadení konvoje vypadá tak, že Robin sedí někde na stromě, v ruce má luk a v toulci dostatek šípů. Po okolní cestě začnou po chvíli přijíždět nepřátelé a vy v roli Robina jich musíte co nejvíce zastřelit. Za každého zastřeleného získáváte peníze, za některé (třeba toho na voze) je jich více. Někteří protivníci se snaží střelbu opětovat, takže občas musíte i letícím šípům uhnout speciálním tlačítkem. Po chvíli konvoj (či jeho zbytky, záleží na vašem umění) projede, sečtou se vám zásahy a podle toho jste získali peníze.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Dobývání pokladů z hradů zase vypadá tak, že vniknete do hradu a souboji na meče se musíte dostat v časovém intervalu přes několik stráží až k pokladu. Jak přepadávání konvojů, tak loupeže v cizích hradech jsou zasazeny do několika různých prostředí, ale jinak je princip neustále stejný a po několika zkušenostech i poměrně nudný. Každopádně si tím můžete kdykoliv hru zpestřit.

 Turnaje a dobývání hradů
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Akční složku hry ještě zastupují turnaje a dobývání hradů. Ani na turnaji není nic světoborného – jedete proti soupeř, mačkáním tlačítkem se snažíte co nejvíce rozjet, myší zaměřujete blížícího se soupeře a pak už jen doufáte, že vyhrajete. Taktéž dobývání hradů pomocí katapultů není nijak složitá záležitost. Volíte si jen munici a zaměřujete místa dopadů. Musíte tak ale konat rychle, jinak brzy přijdete o obsluhu vašich katapultů. Více akce ve hře nečekejte.

Druhá složka hry je asi nejvíce podobná populárnímu Shogunovi. Postupným obsazováním a dobýváním dalších územích se budete snažit obsadit celou Anglii. Oproti Shogunovi je vše ale podstatně jednodušší, protože po dobytí území většinou stačí naverbovat místní obyvatelstvo na obranu a táhnout s armádou zase o kus dál. Pokud byste dobyté území ponechali bez jakékoliv ochrany, vzápětí se tam objeví protivník a vás by čekala další bitva.

 Tahové bitvy a zvlášní úkoly
Bitvy jsou další částí hry. Ty probíhají pouze v rovině tahové, což mi trochu připomínalo sérii Heroes. Vlevo vaše jednotky, vpravo soupeř, někde mezi místo utkání. Při bitvě toho příliš neovlivníte, pouze které jednotky kam střílí a jak moc, případně které jednotky kam vyslat. Celé to působí dost primitivně a poměrně špatně se to i ovládá. Ani typů jednotek není mnoho – vedle pěšáků jsou tu lukostřelci, rytíři a ničivé katapulty. Asi není třeba dodávat, že čím kvalitnější jednotky, tím víc stojí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Celá hra je pak ještě prokládána zvláštními úkoly, které vyplynou z příběhu. Žádná hra o Robinovi ze neobejde bez záchrany Marion, stejně jako bez souboje s Šerifem z Nottinghamu. Tyto a další úkoly vás čekají i zde. Jak vidíte, hra je slušnou směsicí žánrů, která asi bude málokomu vyhovovat. Pravda, Shogun a jeho následovníci jsou také směsicí (strategická a bitevní část), ale jasně vyhraněnou a především obě části jsou dotažené k dokonalosti. Defender of the Crown je rozdroben do mnoha zcela odlišných žánrů, z nichž ani jeden za moc nestojí.

 Tragická umělá inteligence a ovládání
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Žánrovou nevyhraněnost bych s přimhouřením oka možná ještě toleroval, ale jsou zde dvě věci, které nemohu akceptovat. Tou první je tragická umělá inteligence v každé z herních částí. Při přepadech konvojů ti přepadení reagují maximálně zrychlenou jízdou, souboje na meče jsou sice těžší, ale ne proto, že by to bylo inteligencí protivníků (viz odstavec níže). Tahové bitvy jsou opravdu lehké, protože není problém mít víc bojovníků, takže ve výsledku jde obsazování Anglie jako po másle a za pár hodin může být hra dohrána. Žádného překvapení se od počítače nedočkáte, pokud neuděláte primitivní chybu. Když tohle zjistíte, hra dále značně ztrácí na už i tak nevelké hratelnosti.

Nejvíce za všeho mě ale vytáčelo ovládání. Kromě myši a občasného používání směrových tlačítek jsou všechny akce soustředěny na tlačítka A, S a D, jenže v každé herní části jsou to jiné akce. U konvojů klávesou A se střílí z luku, přes S se skrýváme, u soubojů s mečem je první pro krytí před útokem, druhé dvě klávesy pro útoky a jejich kombinace pro speciální kombo. Toť vše, skoro to vypadá, že je ovládání primárně navrženo pro gamepad, neboť hra vyšla současně i pro konzole PS2 a Xbox. Chápu, že v době před 17 lety se ani víc tlačítek nepoužívalo, ale dnes? Mimochodem, při krytí soupeřova útoku mečem se vám taky ubírá zdraví, což jaksi nechápu…

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Slušná je snad jen grafika. Všechno je hezky barevné, na pohled příjemné, ale nesmím pominout i určitou jednoduchost a stereotypnost všech prostředí. Animované sekvence ve hře jsou naproti tomu strašně „kostičkované“, zvuky taky žádná sláva, dabing postav tak průměr. Multiplayer samozřejmě nečekejte.

 Remake se vším všudy
Robin Hood: Defender of the Crown je tak skutečně remake se vším všudy. Na samotné hře se kromě grafiky nic nezměnilo, a to je na dnešní dobu skutečně málo. V porovnání se Shogunem vůbec neobstojí a ani sám o sobě vás ničím nepřekvapí – jednoduchost hry, stereotyp, špatná AI, nevhodné ovládání, to vše jsou bohužel atributy této hry. Samotná nostalgie to nezachrání…

Zvětšit zdroj: tisková zpráva P.S. V článku jsem se nostalgicky zmínil o mých dětských pařbách na Atari ST. Dodnes si vzpomínám, kolik dní a týdnů jsme strávili u hry River Raid. Nedávno jsem si všiml, že existuje remake této hry v podobě shareware. Neodolal jsem a zkusil. Ano, byla to prakticky tatáž hra, ale už jsem se u ní zdaleka tolik nebavil. Od té doby jsem si řekl, že už si nostalgii nebudu kazit a žádný remake nechci vidět. Není nad originál…

Stáhněte si: Demo, Patch, Video, Cheaty

Související články: Novinky, Robin Hood: Legend of Sherwood recenze (12/2002)

Leon
autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (všechny články autora)


 
 
Leon
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Remake starší hry, který už dnes ničím neosloví. Myslím, že podobných předělávek by se vydavatelé měli vyvarovat a slavné hry v minulosti ponechat tak, jak byly. A to i v našich vzpomínkách…

Nejnovější články