| Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 1.června 2009 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: X360/anglická/finálníDoba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce Herní systém třetího dílu Red Faction vám nejspíše připomene divokou akci Mercenaries. Virtuální svět s téměř absolutní svobodou pohybu a libovolným výběrem úkolů je populární už od dob prvních dílů GTA. Pohyb v otevřené krajině je limitován pouze neprůchodnými horami na okrajích mapy a postupným odemykáním šesti sektorů. Těchto šest sektorů je také klíčových pro náplň hry. Vaším hlavním úkolem je totiž osvobodit jeden sektor za druhým tak, že odtud vytlačíte vojáky EDF. Likvidace přítomnosti EDF vyžaduje starat se o dvě základní věci. Zaprvé musíte sledovat příběhovou linii, která vám předurčuje stěžejní mise hry. A zadruhé musíte zničit veškerá postavení EDF v daném sektoru, což znamená zbořit několik desítek budov bráněných donekonečna přibíhajícími strážemi. Mimo hlavní dějové linie se můžete věnovat spoustě vedlejších úkolů. Dokonce bych řekl, že je to nezbytné, pokud si nechcete v pozdějších fázích hry zkomplikovat život. Pokud budete odboji dobrovolně pomáhat při obraně určených teritorií, přepadávat konvoje, sledovat špiony, převážet auta nebo osvobozovat zajatce, získáte za tuto pomoc nová vylepšení, která vám výrazně pomohou v boji proti nepřátelům. Bez nich totiž nemáte mnoho šancí uspět, ale o tom až později. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Destrukce par excellance Hry Red Faction nikdy nepatřily mezi špičku, ale své místo v historii našly díky unikátnímu systému destrukce, který dokázaly nabídnout už před mnoha lety, kdy se o tom konkurenci ani nesnilo. Doba opět pokročila a to se pozitivně projevilo na tom, co si můžete ve hře dovolit. Předně bych zdůraznil, že dojem z destrukce budov je mnohdy až neuvěřitelně přesvědčivý. Člověk nemusí mít zrovna státnice ze statiky, aby poznal, že základní fyzika tu funguje více než dobře. Čas od času sice uvidíte absurdní chyby, kdy obrovská budova zůstane stát jen díky malému žebříku nebo jedné zapomenuté trubce, ale daleko častěji se budete kochat nádherně přirozeným kolabováním struktury stavby, která se v otřesech zřítí k zemi. To je asi největší devíza hry, která ukazuje směr, jakým by se mělo ubírat stále více her. Díky tomu je hra unikátní, nesmírně zábavná a dalece překračuje svůj rámec i možnosti konkurenčních projektů. Jistě, destrukční model je podřízen zábavě, to nelze zakrývat. Vaším prvním a hlavním nástrojem je bourací kladivo, které funguje s účinností menšího buldozeru. Pár úderů na citlivé základy pošle k zemi jakoukoliv stavbu a to má k realitě stejně daleko, jako ohnivé exploze v amerických filmech. Zbourat lze skutečně vše s výjimkou terénu. Kopcem si tunel bohužel neprokopete a je to první z kaněk na jinak skvělém fyzikálním modelu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• S přimhouřením jednoho oka Mimo čtyřkolých sci-fi vozítek najdete ve hře také těžké a neohrabané náklaďáky, obrněné transportéry, bitevní tanky a především dvounohé roboty, jejichž odolnost a ničivá síla jsou vskutku imponující. Bohužel, a to mě hodně štvalo, najít vozidlo nebo robota s pořádnou ničivou silou je velmi vzácné, jakoby se designéři zalekli možností své vlastní hry. Po většinu času jste odkázání na obyčejná vozidla a na těch několik okamžiků s technikou vyzbrojenou energetickým dělem se budete těšit jako na vánoční svátky. Teprve s touto výzbrojí jste schopni rozpoutat skutečné ničivé peklo, jaké byste si přáli prožívat častěji. • Se zbraní v ruce Zbraně ve hře nejsou nijak originální. Standardní samopaly, pistole, nějaké ty raketomety, výbušniny nebo miny, prostě obvyklý arzenál i jiných akčních her. Zábava přichází v okamžiku, kdy zjistíte, jaké škody mohou jednotlivé zbraně napáchat. Klasické střelné zbraně můžete využít maximálně proti živým cílům, ovšem jakákoliv explozivní zbraň (a zejména termobarická raketa) vám dává slastný pocit opojení ničivou silou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Skvělé jsou třeba příchytné trhaviny, které hodem upevníte na zeď a pak všechny najednou o(d)pálíte. S jejich pomocí si budete připadat jako skutečný demoliční expert a s dětskou radostí je budete pokládat na nosné prvky budov a konstrukcí. Můžete také připravovat pasti, do kterých necháte naběhnout nepřátelské vojáky nebo najet jejich obrněný konvoj. Stejně tak lze efektně zaminovat most, abyste jej vzápětí odpálili v jediné ohlušující explozi. V těchto okamžicích vám hra přijde naprosto dokonalá a budete mít pocit, že žádná lepší snad ani neexistuje. To však ještě zdaleka není vše. Už jsem se zmínil o dostupných vylepšeních, které se postupně odemykají. Upgrady se týkají nejen nových zbraní, ale také množství munice, jakou můžete nést, účinnosti raket, brnění nebo dokonce vylepšení typu jetpack, který je pekelně drahý a ve výsledku poněkud neúčinný. Abyste si mohli upgrady koupit, musíte sbírat suroviny z rozbitých budov. Je to trochu pomalý a neohrabaný způsob, ale chytře nahrazuje obligátní peníze. Hlavní hrdina může nést pouze čtyři různé zbraně, přičemž jednou z nich je bourací kladivo, které nelze vyměnit ani odhodit. Trochu nezvyklé mi připadalo přepínání zbraní, na něž jsem si nikdy nezvyknul. I po mnoha hodinách hraní jsem se čas od času pletl. Nevyužíval jsem ani implementovaný krycí mód, protože většina dostupných objektů se dříve či později stejně změní v hromadu třísek a především, z taktického hlediska je to naprosto nevhodný postup. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Herní přešlapy Problémem hry je z mého pohledu určitý chaos, který panuje v místním světě. Především jsem nikdy nezískal pocit, že jsem pánem situace. Ačkoliv bezejmenné a rychle zapomenutelné postavy odbojářů neustále tlachají něco o velké revoluční skupině, jediný, kdo na Marsu skutečně bojuje proti nadvládě EDF, je Alec Mason. Osamocené akce jednoho muže proti řadám nekonečných nepřátel jsou po čase docela otravné. Jakmile zjistíte, že nepřátelé přibíhají ze všech stran a v nekonečných zástupech, pochopíte, že nějakou taktiku tu moc hledat nelze. Pro mě to bylo určité zklamání, protože takový herní systém postupem času kvalitativně upadá a stává se únavným. Designéři samozřejmě spojeneckou umělou inteligenci udělali, ale funguje poměrně rozpačitě. V podstatě každou akci zahajujete osamoceně a teprve po nějaké době se k vám připojí několik málo odbojářů. Jak rychle to bude a kolik vojáků bude bojovat po vašem boku záleží na úrovni morálky v daném sektoru. Jinými slovy záleží na tom, kolik úkolů jste již úspěšně dokončili a zda přitom náhodou nezahynul nějaký civilista. V nejlepším případě se k vám připojí několik málo postaviček, jejichž pomoc stejně moc nezpozorujete, protože poměrně brzy zahynou. Navíc se útok nepřátel soustředí téměř výhradně na hlavního hrdinu, čili se celá akce nakonec zvrhne v neustálé pobíhání, abyste uniknuli všudypřítomným posílám protivníka. Toto, společně s nedostatkem těžkých zbraní, je z mého pohledu největší problém jinak opravdu zábavné hry. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Další postřehy Umělá inteligence zrovna nezáří, ale nepřátelští vojáci se kupodivu schopně kryjí a dokonce i bleskurychle reagují na útok zblízka. Trochu větší problémy vykazuje pathfinding, který někdy předvádí doslova psí kusy. AI vozidlům zřejmě vadí přítomnost chodícího robota na cestě nebo poblíž cesty, protože se už v uctivé vzdálenosti začnou obracet, aby pak do sebe zmateně narážela jako hejno vyděšených slepic. Ani po technické stránce hra moc nevyniká. Pomíjím teď destrukční model, který nemá odpovídající konkurenci, ale mám namysli grafiku. Úvodní výuková mise by dávala tušit, že planeta Mars je opravdu parádní kus prostoru, který budete chtít propátrat na nekonečných toulkách pustými kaňony. Bohužel, zbývající část rudé planety je minimálně o úroveň níž a všechny sektory jsou si podobné jako vejce vejci. Liší se pouze barevným nasvícením a lehkou změnou krabicové architektury. Framerate je naprosto plynulý i při mnohačetných explozích, ale je více než zřejmé, jak toho programátoři docílili. Praktická neexistence vegetace byla zřejmě nutnou podmínkou pro zvládnutí náročných fyzikálních hrátek. Planeta Mars je tak tvořena jen za pomoci mrtvé kopcovité scenérie a několika industriálních osad. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii • Finále Red Faction Guerilla je i přes mnohé výhrady povedenou hrou. Parádní model destrukce a opravdu dlouhá a náročná kampaň je příjemnou změnou po řadě krátkých her, které jsme recenzovali v poslední době. K tomu si připočtěte i hodně dobře vypadající dynamický multiplayer (deathmatch i týmové variace) s detailními statistkami a takovými vychytávkami, jako je například možnost budovu nejen ničit, ale i opravovat. 
zdroj:
tisková zpráva
Hra vám dále nabízí perfektní mód Wrecking Crew, který je geniální pro zábavu s kamarády na jedné konzoli. Tady se můžete do sytosti trumfovat v tom, kdo dokáže v určeném čase způsobit největší škody, což zní možná banálně, ale herně je to naprostá extáze. Možná je opět jen škoda, že když už máte klid od nepřátel k ničení budov, designéři vám stanoví striktní a svazující limit. Pokud však shrnu veškerá pro a proti, je nový Red Faction nesmírně povedenou hrou, která vás zcela jistě upoutá na dlouhé hodiny. Stáhněte si: Singleplayerové a multiplayerové demo z XL/PSN, Trailery, Videa... Související články: Dojmy z GC, Preview, Novinky, Red Faction 1 recenze, Red Faction 2 recenze |
| Ivan Kratochvíl | |
| autorovi je 32 let a pracuje jako designér v 2K Czech; psaní bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |
