| Autor: Michal Jonáš Publikováno: 23. července 2010 | Verze: PC/česká/prodávaná Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
vlastní obrázky z hraní • Likvidace strojů a lidí A tím je vlastně celé náplni učiněno za dost, protože s Majerem kromě neustálého vybíjení nemrtvých vlastně už jen likvidujete tyto instalace, u nichž se ukáže, že celé zamoření plynem Spectrum ZX má na svědomí zlý vědec Vangele, ne neprávem s příjmením, podobnému jinému neblaze proslulému doktorovi. Ona by to mohla být i hodně solidní zábava, to by ale už jen obyčejné máchání pálkou nesmělo být všelijaké, jen ne přesné a účinné. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Majer sice dokáže jak rychleji třískat zombíky po palici, tak se široce rozmachovat, ale ani jeden tento pohyb vám není moc platný, protože abyste zombíka skutečně zasáhli, musíte do něho doslova narazit. A i když se vám napíchne na pupek, což zpravidla zaplatíte nějakou tou částí života fuč, tak stále nemáte vyhráno, protože hodíte pořádný rozmach… a ono nic. Mumii prostě minete, nebo jen lehce polechtáte, protože kolizní model je tak nedokonalý, že dobře umístit úder je skoro nemožné. A to lehké bacení je zase stejně v rytmu pomalé a navíc musíte každého lehce zmláceného vidláka ještě ručně dodělávat, což je zdlouhavá a pěkná otrava. Místo chutného masakru se tak zpočátku zběsile oháníte basebalkou co to dá a doufáte, že sem tam se vůbec do něčí palice trefíte. Škoda už jen toho nevýrazného zvuku úderu do těla, kdy místo křupajících kostiček uslyšíte pouhé čvachtnutí, což mě moc kuráže vpravdě nedodalo. • Rudý hmyz na čtyřech kolech No dobrá, pálka je na pytel, ale zase tu hnedle objevíte Červeného sršáně, tedy rudý vůz pro přesuny a drcení zombíků pod koly. To jsem pookřál, ale ejhle, zase jsem si moc nepošmáknul. Auto je zpočátku dosti líné, což později Čenda ve své tajné dílně upgrady a nitrem napraví, ale hlavně se s ním jezdí jak se starou hurtovnicí po Rychlých šípech, která zrezla ve sklepě. S ovladačem tu máte utrum, takže na klávesách je jízda malé utrpení a trefit klátícího se zombíka taktéž ani za volantem není žádný med. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Navíc je z mého pohledu škoda, že potkáte sice i ostatní zaparkovaná auta, ale ty použít již nemůžete. Sršáň toho ke všemu zas tolik nevydrží, neb se každým bodyčekem poškozuje, takže musíte při jízdě často vyhledávat ikonky s francouzákem, jež váš prskolet opraví. To, že jsou někdy dost hustě poházené různě po okolí, nevypadá moc přesvědčivě. Na co to auto, říkáte si možná, když tu má jít hlavně o akci? Mlácení zombíků se snaží hra zpestřit právě tím poježděním, ale to má k Armageddonu hodně daleko, už jen tím, že přesuny mezi úkoly (stejně vesměs spočívajících pouze v tom masakru bezmozků) jsou zbytečně zdlouhavé a naprosto nudně tak najezdíte v sršáni desítky kilometrů tam a zase zpátky. Což je ubíjející, protože za a) je okolí Snake City dosti jednotvárná poušť, a za b) se prostředí pravidelně nahrává, což kazí fazónu jenom těmi zelenými značkami na silnici, které říkají „Pozor, teď si dej oddych, loaduju!“. • Brokárna zde vede Větší bžunda naštěstí nastává po získání první střelné zbraně, kterou je pistole Stříbrný šestiraňák, s níž se dají dělat lepší divy, než oceňované homeruny odlétajících zombíků při dobré trefě basebalkou. Zásah do kebule je skoro vždy fatální, nicméně zase to krapet znepříjemňuje nedobrá to věc menší přesnosti pistole, nota bene když je zaměřovací křížek střelných zbraní snad až moc vzdálen od Majera, což taktéž trochu kazí zaměřování. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Do batůžku vám později přibude ještě kuše a dynamit, ale králem zdejších zbraní je jistojistě brokovnice „The King“, která na menší vzdálenost konečně rozpoutává to pravé peklo ve smrtícím rozptylu. Zvláště s vítanou pomocí výbušných sudů, kdy je kosení zástupů zombií teprve ten správný masakr, o nějž hra předtím spíše jen zavadí. Jenže zase tu je sákryš ten další strašák omezené munice, které není zcela dost a ráda v těch nejnechutnějších momentech mrška dochází. Občas sice narazíte na ikonku s kulkou, jež něco do zásobníku přidá, ale ani Čendovy automaty, jasně inspirované Bioshockem, nejsou spasitelné, neboť za munici i lékárničky (taktéž jsou poházené po mapě) vyžadují prachy a nejsou zrovna časté. Však prachy dostáváte nejen za umnou likvidaci nepřátel, ale třeba také za povedené skoky s autem, které alespoň trochu oživují jinak opravdu těžce nudné jízdy, v nichž bohužel strávíte skoro polovinu, sedmi až osmihodinové hrací doby. • Smrsknutí by prospělo Přitom bylo možná lepší ukrutně jezdící hmyz na kolečkách raději zcela vypustit, lokace zombií nahňácat pěkně k sobě a nenechat je roztažené na desítkách kilometrů čtverečních, jak se to půlkilovce skoro povedlo. Přidat více zbraní, než těch pět kousků, plné kapsy střeliva a nahradit mlaskání rozprsklých mozků za libozvučnější křupání lebek, a dovedl bych si představit, že Mletý bude mnohem lépe chutnat, než v současné, tak trochu syrové podobě. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kor za tu skoro budgetovou cenu (500 Kč) a s českými titulky není půlkilovka vyloženě špatným pokusem o srandovní zombícký masakr, ale místo neutuchající akce se často servírují vpravdě hodně nudné pasáže. Tedy hlavně za volantem, které se spolu s rozporuplným zaměřováním a ne zcela příkladným využitím zbraní podílí na tom, že se zde znuděnému zívání asi nevyhnete. A z letargie vás nedostane ani Majer neustále se drbající v zadku, ani sporadické honičky s hrozivým vozidlem nemrtvých křupanů, kde musíte o sto péro pouze uhánět, opět s přestávkami na loading. Do průměru žánru ale půlkilovku určitě zachraňuje, jak jsem říkal nízká cena, solidní kus srandy (pro někoho, …ehm možná mírně trapné), jednoduchá, ale na železo střídmá, živá a stylová grafika s občasnými zničitelnými prvky prostředí, a dobré části, kdy držíte v rukou tu brokárnu. Jo a rozhodně si přečtěte přiložený český návod. Ten je totiž pojat na domácí poměru vskutku netradičně, humorně a úchylně, když k té parodické notě Mletýho docela pěkně ladí. |
| Michal Jonáš | |
| autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |
