Soví hrdina
Otus je od narození němý, tak trochu neschopné trdlo, a mimo jiné také antropomorfizovaná sova, která dokáže létat pomocí speciálního magického pláště. Ačkoliv o něm jeho mistr nemá zrovna valné mínění, nakonec se protluče výcvikem a dostane úkol hlídat svou rodnou oblačnou vísku před vzdušnými piráty. Jenže, jak už to tak bývá, věci nefungují zcela podle jeho představ, malér nakonec přijde a postupem času je čím dál větší a hrozivější. Z Otuse musí chtě nechtě vyrůst hrdina, který pravděpodobně zachrání svět, a vy mu v tom samozřejmě musíte pomoct.
Ano, příběh Owlboy je v jádru jedné velké tuctové klišé, ale i když mívám na podobné dějové zvraty a zachraňování planety docela prudkou alergickou reakci, tentokrát se z nějakého důvodu nedostavila. Otusovo dobrodružství totiž funguje na úplně jiných rovinách, než obvykle očekáváte od arkádové hopsačky. Dříve či později vám jednoduše vysvětlí, že „tajemná hrozba“ je vlastně jen způsob, jak stmelit hromadu vynikajících postav, nečekaných zvratů, roztomilosti, upřímnosti a v neposlední řadě také humoru.
Na ramenou obrů
Autoři se jednoduše nepokoušejí vynalézt znovu kolo, ale naopak si dali tu práci, aby to stávající pohánělo co možná nejlepší ústrojí. Herní svět je obrovský, nádherný a vypiplaný do posledního detailu. Zároveň je líbivý a pohádkově upřímný. Jeho obyvatelé mají charisma, a i když často pronesou jen pár vět, stejně máte pocit, že si na nich dali vývojáři záležet. A zachraňování takového univerza je prostě daleko zajímavější a příjemnější, než kdyby bylo vytapetováno sebelepšími, i když obyčejnými kulisami.
Owlboy celkově vzbuzuje dojem, že do hry můžete investovat city a za odměnu vás protáhne horskou dráhou zábavy a emocí. A víte co? Ona nelže. Ač působí na první pohled banálně, vezme vás Owlboy na výpravné a místy opravdu hektické dobrodružství, při kterém se vám bude tajit dech, sem tam vám unikne dojaté „awww“ a jindy budete nadávat, jací jsou ti záporáci parchanti. Za přátelskou maskou plnou úsměvů se totiž navíc jako bonus skrývá zcela dospělá rovina, díky které je Owlboy „kompletní balení“. Nezřídka jsem se při hraní přistihl, že ve mě vyvolává podobné emoce. Třeba jako legendární Chrono Trigger, což je podle mě obrovská poklona, i když obě hry pocházejí z jiných žánrů.
zdroj: Archiv
Svět plný radosti
Velkou práci si autoři nedali pouze s navrhováním a oživováním světa, ale také s hratelností, která jej umožní zkoumat. Otus dokáže ze skoku pohodlně přejít do letu, a pak se jednoduše vznáší. Žádné zbytečné komplikace, vyprchávající síla a podobně. Když letí, tak letí a tím pádem může velice pohodlně a zcela dle vlastního uvážení cestovat po obřích otevřených lokacích, kde se před ním skrývá řada překvapení, tajemství nebo třeba zlaťáků, čekajících na sesbírání.
Z otevřeného světa pak obvykle pronikáte do různých chrámů, laboratoří a dalších komplexů, které vás posunou dál v příběhu – pro potřeby recenze jim klidně říkejme třeba dungeony. Každý dungeon je jiný nejen graficky, ale také nepřáteli, výzvou, jakou představuje, a hratelností, které je třeba se přizpůsobit. Někde je tma a vy musíte nejen postupně rozsvěcet chodby, ale zároveň probourávat nové tunely, vyhýbat se žravému hmyzu a k tomu všemu řešit jednoduché logické hádanky. Jinde je zase řada lokalit pod vodopády, kde nemůžete létat. Tu po vás střílí obrovská pirátská loď, takže se musíte skrývat za terénem, a tam vás zase úzkými koridory nahání láva.
Owlboy zkrátka osciluje mezi pasážemi, kdy se musíte skrývat a postupovat tiše, a kdy naopak spadnete do adrenalinové jízdy plné akce. Dungeon střídá dungeon, jeden kreativní a často náročný boss se staví za druhého, atmosféra graduje, venku je najednou tma a budík řve něco o tom, že za chvíli vstáváte do práce.
Přátelé do akce
Do všeho toho létání a řešení hádanek se navíc zapojuje mechanika střelby, která je závislá na vašich herních přátelích. Samotný Otus dokáže rozbít některé překážky prudkým otočením, pokud ale potřebuje něco rozstřílet nebo třeba zapálit, šikovným zařízením si do svých spárů teleportuje jednu z vedlejších postav, která s sebou vláčí adekvátní zbraň. Čím víc přátel máte, tím větší část dungeonů i otevřených světů můžete prozkoumat a tím náročnější hádanky na vás čekají.
K výpravnému dobrodružství vám navíc hraje nádherný soundtrack, který má ideální odpověď na každou situaci: Dokáže si vás podmanit, nedělá mu problém bodnout vás do citů a umí i strhnout, když začne jít do tuhého. Jeho kvality jdou ruku v ruce s nádhernou grafikou, která ve spojení „pixel-art“ dvojitým podtržítkem zdůrazňuje slovo „art“.
zdroj: Archiv
Mapa k pokladu
Člověka proto zamrzí, že hra vyšla zkrátka v jedné ze svých hlavní devíz – zkoumání otevřeného světa. Kamera při létání je totiž docela blízko Otuse a v rozlehlém prostředí jednoduše nenabízí zrovna ideální přehled o okolí. Při hledání konkrétní věci se tedy nevyhnete bloudění.
V review verzi hry bohužel nebyla mapa, což hledání cesty nejen po světech ale i uvnitř dungeonů zrovna neusnadňovalo. Samozřejmě se nejedná o absolutní tragédii, ale pokud rádi metodicky zkoumáte každý kousek herní plochy, čeká vás orientační výzva.
Vyjma chybějícího mapování však nemám hře moc co vytknout. Je nádherná, milá, má úžasný tah na branku a zároveň působí přátelsky a příjemně. Pod povrchem se navíc opírá o vynikající, ale hlavně velmi různorodou hratelnost, díky které nebudete mít čas se nudit. Indie Vánoce letos zkrátka přišly už v listopadu.
