| Autor: Martin Holas Publikováno: 7.května 2008 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: finální/anglická/PCDoba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Dobře zvolené kulisy v podobě depresivně rozbořené léčebny kdesi v zapomenutém koutu velkoměsta skvěle doplňuje postava hlavního hrdiny, reprezentující životního zkrachovalce bez nějakého zásadnějšího cíle. Zatímco David řeší případ a noří se stále hlouběji a hlouběji do nepříjemných vzpomínek svých svěřenců, musí sám řešit vlastní osobní problémy, které jsou neméně depresivní a trýznivé. Sklony k alkoholismu, zuřivým výbuchům vzteku, sebeobviňování a v neposlední řadě i mocný motiv vztahu s manželkou na pokraji krachu, který se neodbytně táhne paralelně s celou hlavní příběhovou linií. To vše tvoří velmi působivé vyznění hry a minimálně v mém případě i skryté sympatie (anebo lítost?) s oním chlapíkem. • Všeho s mírou Autoři se tak moc snažili, aby atmosféra vyzněla hororově a depresivně, že jsem se často nemohl zbavit pocitu, že bohužel tlačili na pilu až příliš. Na rozdíl od překrásně barevných lokací s obrovským smyslem pro detail, které jsme měli tu možnost vidět v předchozích hrách od House of Tales, se může Overclocked pochlubit nezvykle strohými a poměrně stereotypními pozadími. Výsledný efekt ještě zhoršuje, že se drtivá většina herní doby odehrává buď v noci nebo za hutného deště, případně za obojího zároveň. Deprese mi to rozhodně přivodilo, což bylo zřejmě záměrem, nicméně uvítal bych více „barviček“. Občas se tvůrci uchýlili i k podle mému názoru zbytečně názorným nechutnostem, které se do čistě psychologického teroru, který se v hlavě hráče snaží navodit, příliš nehodí. Obrovské krvavé louže na podlaze nebo zmučená srnka omotaná ostnatým drátem, kterou musíte zastřelit, to nemuselo být. A nakonec ani oněch pět teenagerů polapených v opuštěném komplexu mi přinejlepším připomnělo filmový horor Saw, přinejhorším pak laciné béčkové horory 90. let. Ani to do hry až tolik nepasuje a rozhodně bych nepohrdl výraznější, méně anonymní paletou osobností, z nichž bych musel dolovat zazděné vzpomínky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nestabilní sloučenina Celkově je z hlediska hratelnosti Overclocked zvláštně nevyrovnaný, ostatně z toho jsem zklamaný asi nejvíc, neboť ten obrovský potenciál a nasazené tempo později doslova uniká do větru. Kdyby byl Overclocked celovečerním filmem, patrně bych se poslední půlhodinku modlil o rychlý konec a každých pět minut hypnotizoval hodinky. Zpočátku budete patrně unešeni filmovou hloubkou dění na monitoru. Celí natěšení vtrhnete do léčebny, kde na vás dopadne stísněná atmosféra plnou tíží. První rozhovory, první seznamování a nejisté dojmy, že tady je něco špatně. Budete nadšeni z vaší nové hračky, a sice kapesního počítače s rozmanitými funkcemi jako e-mailový klient, telefon nebo diktafon. Budete nadšeni i z originálních hádanek, jejichž velká část se týká především práce se zmíněným diktafonem, na nějž se vám automaticky nahrávají všechna sezení s „klienty“. Bude se vám líbit dumat nad tím, jak vyvolat u dotyčných vzpomínky na události předcházející jejich nalezení a poskládat si z nich retrospektivně kompletní mozaiku. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vzpomínky jsou přitom plně interaktivní a jedná se prakticky o samostatné mezihry, koncepčně ne nepodobné snům v českých Zatracencích. K připomenutí stačí mnohdy obyčejný zvuk nebo záznam výpovědi kolegy ze sousední cely, jindy budete muset přistoupit k rafinovanějším metodám. Vždy je ovšem klíčem hledání nápověd v kvantech méně či více významných dialogů. To mi připadá jako skvělý přístup, neboť vás to skutečně nutí dialogy vnímat, užívat si je a přemýšlet o nich.
• Soumrak přichází Později ovšem počáteční opojení pomine, když zjistíte, že děláte prakticky pořád dokola to samé, pohybujete se ve stále stejném prostředí, vyslýcháte, přehráváte záznamy a vlastně se ani nic moc šokujícího nedozvídáte. Zhruba od třetí nebo čtvrté kapitoly se tak atraktivita příběhu citelně utlumuje a touha přijít záhadě na kloub nebyla alespoň v mém případě ani zdaleka tak silná jako třeba v případě Zatracenců, kde jsem netušil, která bije, až do úplného závěru. V Overclocked vypravěč jako hladový sup krouží kolem hlavní pointy, kterou už pravděpodobně stejně dávno tušíte, neboť některé vedlejší postavy jsou neskutečně průhledné a autoři celkově vynášejí karty na stůl moc brzy (to je asi největší rozdíl oproti Moment of Silence, kde byl příběh odvyprávěn o hodně citlivěji). Rychle vám bude jasné, že lékař a jeho asistentka v léčebně něco tají, že ten chlápek v černém saku pracuje pro vládu a nejspíš i budete v hrubých obrysech tušit, co se přihodilo pětici nešťastníků. Snad až na ujeté závěrečné rozuzlení, které by neuhádl ani Nostradamus. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Podobně jako u příběhu vám velmi rychle zakalí radost i nedomyšlenosti jinak inovativního přistupu k hádankám a adventurním problémům. Někdo tu totiž hraje podle vlastních pravidel, a pravidla to jsou občas velmi frustrující a neintuitivní. Tak například se návrhář rozhodne, že je čas zavolat policejnímu inspektorovi a informovat ho o vašem postupu. Tak dobrá, řeknete si, a vytočíte číslo. Nikdo neodpovídá. Co teď? Co nevidět skončíte na zoufalém zkoušení všeho na vše a po půlhodince nadávek zjistíte, že zavolat musíte z jediné přesně dané lokace. Na další takový problém jsem narazil ve chvíli, kdy bylo nutné vyhodit v sanatoriu pojistky, hlídané asistentkou lékaře. Kdo by to byl řekl, že před vlastním úkonem je nutné si onen objekt druhým tlačítkem myši prohlédnout a vyčkat si na suché oznámení hlavního hrdiny: „Pojistky.“ Nebylo by to tak morbidní, kdybych to samé neudělal už hodinu předtím. Podobná logická akrobacie není naštěstí pravidlem, ale když už se objeví, má za následek pořádné zakroucení hlavou do té doby zcela zmateného hráče. Oprávněné zakroucení hlavou, abych tak dodal. • Přetaktované zpracování Jistou záchranou, která pozvedává Overclocked z průměru, je řemeslné zpracování, které bych neváhal ověnčit klidně plným počtem bodů. Ovládání je naprosto skvělé a příjemné, přesun mezi lokacemi i samotné pohyby postav pěkně svižné. Grafická stránka plně dostačuje a i přes už zmíněnou chudost některých lokací určitě patří k tomu lepšímu, co momentálně v žánru vzniká. Pouze mimika obličejů není úplně ideální a v příběhových animacích vypadají postavy úplně jinak než ve hře, ale to už jsou spíše drobnosti. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii Totálně okouzlen jsem především z dabingu, který společně s tunami smysluplných rozhovorů generuje polovinu atmosféry ve hře. Dabing skutečně patří k tomu nejlepšímu, na co jsem narazil nejen v adventurách, ale de facto v celém herním průmyslu. Líbil se mi natolik, že jsem si dokonce několikrát zpětně rozhovory přehrával. Jen tak, pro radost... Zvláště dabér Davida McNamary se do své role bez servítek opřel, během telefonního hovoru s manželkou si dokáže vztekle zařvat, aby se pak zaraženě omlouval a následně v unavené zamyšlenosti sesumíroval své myšlenky na osobní diktafon. Ale ani vedlejší role se nenechávají zahanbit, jak to tak obyčejně bývá, a prakticky všichni herci se svého úkolu zhostili s citem a obdivuhodným zapálením. Když k tomu připočteme povedenou hudbu s líbivým ústředním motivem, patří zvuková stránka k věcem, kvůli kterým stojí za to Overclocked vyzkoušet. 
zdroj:
tisková zpráva
P.S. vypněte počítač deset sekund před nájezdem závěrečných titulků. Aby někdo zazdil "unhappy-end" pár chvilek před zakončením a ještě s tak vrcholným nevkusem, to jsem snad ještě neviděl...;-) Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery... Související články: Novinky, Moment of Silence recenze | ||
| Martin Holas | |
| autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |
