Nintendo Land - recenze

Wii U

Recenzovaná verze: WiiU

Vychází na platformách: WiiU

Verdikt: Zajímavý, ale kvalitou rozháraný mix dvanácti miniher, které vás mají v prvé řadě naučit, jak Wii U funguje. Tuto úlohu Nintendo Land plní, ale když má pobavit, tak to dost drhne.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 6/10

Jak hodnotíme

metacritic 77/100

25. 12. 2012 v 20:00 - Recenze Autor: Pavel Dobrovský Komentáře: 0

Když jsem byl malý, existoval v pražských Holešovicích Park kultury a oddechu Julia Fučíka, socialistická verze amerického Disneylandu. Bylo tam všechno, co si malý kluk mohl přát. Střelnice. Strašidelné zámky. Řetízkáče. Horská dráha. Stánky s cukrovou vatou. Maringotky s videohrami. A spousta podivných lidí v prodřených džínsách opřených se znechuceným výrazem o kolotoče, na rtech jim visela skoro dokouřená startka a v ruce drželi lahvové pivo. Kolotočáři. Byl to jiný svět, vzrušující, tajemný a také slizký a umouněný. Návštěvy „juldy fuldy“ byly nezapomenutelné.

nintendolandmain

Nintendo Land je Julda Fulda pro Wii U. Se svým miičkem běháte po náměstí a zdarma vstupujete do atrakcí, ve kterých to nesmrdí jako v opičárně. Nintendo Land je vpravdě vyvoněným parkem. Kolotočáře tu nahradila sterilní průvodkyně Monita a jednotlivé atrakce mají pod palcem postavy ze známých firemních sérií. Dohromady jich je dvanáct a jejich cílem je seznámit nováčky s možnostmi gamepadu a konzole Wii U, podobně jako Wii Sports u Wii. Podařilo se?

Trik s intuitivním ovládáním, které zajistilo monumentální komerční úspěch Wii Sports, se na Wii U nedá zopakovat. Ovládání gamepadem je složitější, nepřesné a navíc záludné při sledování televize a displeje zároveň. Jednotlivé atrakce se snaží s překážkami porvat po svém a daří se jim to s rozporuplnými výsledky.

Až příliš často jde o hříčky, u nichž postrádáte nutkání spustit je po pětiminutovém ozkoušení znovu, zejména proto, že primitivní pravidla a hratelnost zamotaná do nekonečného nudného koloběhu podtrhují dojem, že jde vlastně jen o vývojářské experimenty bez hlubší zábavy (Donkey Kong Crash Course, Octopus Dance).

Příkré soudy jsou pro lidi na šikmé ploše, a proto je třeba podotknout, že jak jsou některé atrakce neúplné a fádní, tak jiné přerůstají škatulku minihry a zaslouží si několik návratů. Vůbec bych se nebránil, kdyby vyšly jako samostatné minihry. Příkladem je extenze série Metroid s názvem Metroid Blast, která obstojí jako akční 3D zábava s motivací dosahovat nových úrovní.

Přes gamepad ovládáte slavnou Samusinu loď a střílíte nepřátele – počkejte si ale na další odstavec, proč je to tak skvělé. Vynikající je také odvar Luigi's Mansion z GameCube s názvem Luigi's Ghost Mansion, ve které se snažíte jako duch vyděsit průzkumníky hororového domu.

Jenže je tu jedna velká otázka – a to sice, jaké atrakce jsou skutečně povedené, a v jakých máte pocit, že jen šlapete vodu. Odpověď je prostá: nejzábavnější jsou ty, které podporují lokální multiplayer. Nintendo cílí své konzole na rodinnou zábavu a v minihrách pro více hráčů je silné v kramflecích tak, že se atrakce pro jednotlivce krčí zahanbeně v koutku. Jak už řekl klasik, ve dvou se to lépe táhne a v pěti je to zábava, ke které se budete chtít vracet, protože odosobněný virtuální svět ožívá nepravděpodobným chováním spoluhráčů a tímpádem novými výzvami.

K hraní více hráčů potřebujete wiimoty s nunchaky, což je u majitelů Wii bez problémů, zatímco ostatní se budou křenit – zejména v takových okamžicích, kdy atrakce vyžaduje i v módu pro jednoho hráče použití wiimote (Pikmin Adventure). U několika atrakcí jsem se nachytal, že při multiplayeru přestávám dávat pozor na to, co dělají ostatní a ztrácí se tak kouzlo bezprostředního kontaktu se spoluhráči (typicky u Metroid Blast). Jindy jsem zase narazil na nedomyšlený herní prostor, který byl tak velký, že bylo náročné vůbec se potkat (Mario Chase). Přesto multiplayer vnáší do digitálně strnulého parku Nintendo Land tolik vítaný důvod, proč o hraní vůbec uvažovat.

Kromě zábavných atrakcí má Nintendo Land ještě druhý plán, který potěší zejména budovatele. Za úspěchy ve hrách získáváte kredity a prázdné náměstí pomalu plní nové budovy a instalace, které mají i praktický význam, třeba jako časově omezená exkurze do všech miniher (opět ideální pro domácí party). Nejde sice o něco, co by vyloženě zahýbalo s hodnocením, ale jako příjemný bonus si budování svého Nintendo Fuldy užijete.

Výsledným hodnocením zahýbá zmíněná kolísavá kvalita atrakcí a s nimi spojené ovládání. Vzhledem k tomu, že má Nintendo Land nenásilně přivézt lidi k „myšlení Wii U“ je třeba brát ohled na to, jak se pracuje s gamepadem a tady naráží kosa na kámen. V každé hře je využíván jinak a často neefektivně (Takamaru's Ninja Castle), protože je vzhledem k použité technologii nepřesný a ovládání pohledu s pomocí gyroskopů přecitlivělé (na herní obraz se v takovém případě díváte na displeji a ovládáte ho pohybem gamepadu).

Nintendo by udělalo mnohem lépe, kdyby použilo Occamovu břitvu a ty atrakce, které se nehodí, prostě z Nintendo Land odřízlo. Jenže se nestalo a stejně jako dětský výlet do Juldy Fuldy je i ten do Nintendo Land nezapomenutelný – a také umouněný.

Minihry pro jednoho hráče

Balloon Trip Breeze: Stylusem vytváříte na displeji vzdušné proudy, které pohybují panákem na balóncích skrz úroveň.
Hodnocení: 8

Captain Falcon's Twister Race: Na gamepadu vidíte 2D zobrazení závodní trati (na televizi je 3D) a náklonem zahýbáte doprava a doleva. Nuda.
Hodnocení: 5

Donkey Kong Crash Course: Náklonem gamepadu ovládáte vozítko v donkeykongovském bludišti. Sebemenší chybu následuje smrt. Zoufalství zaručeno.
Hodnocení: 7

Octopus Dance: Variace na taneční hry s pravidlem „opakujte po instruktorovy pohyby“, která nemá delší než desetiminutovou životnost. Pohyby tanečníka ovládáte analogy.
Hodnocení: 5

Takamaru's Ninja Castle: Gamepadem na výšku „míříte“ na nepřátele a rychlým přetažením prstu po displeji po nich házíte hvězdice. Nepřesné ovládání, nudná hratelnost.
Hodnocení: 4

Yoshi's Fruit Cart: Na televizi vidíte herní plochu s ovocem. Na displeji vidíte totéž – bez ovoce. Naslepo musíte stylusem nakreslit pro Yoshiho trasu, vyslat ho na cestu a doufat, že jste trefili ovoce.
Hodnocení: 4

Minihry pro více hráčů

Animal Crossing: Sweet Day: Čtyři hráči na wiimotech jsou zvířata, co kradou sladkosti. Hráč s gamepadem se je snaží ulovit. S každou sebranou sladkostí se pohyb zvířete zpomaluje a lovec má větší šanci na jeho chycení = taktYka!
Hodnocení: 7

The Legend of Zelda: Battle Quest: Link automaticky pochoduje skrz úrovně a s pomocí gamepadu vidíte svět jeho očima. Můžete střílet lukem a sekat mečem. Lze hrát i sólo. V multiplayeru je to zmatené, protože si hráči zaclánějí.
Hodnocení: 6

Luigi's Ghost Mansion: Hráč s gamepadem ovládá strašidla a snaží se vyděsit hráče s wiimoty, kteří mají baterku a pátrají po záhadách starého domu. Vynikající.
Hodnocení: 9

Mario Chase: V podstatě hra na babu v prostředí Houbového království. Hráč s gamepadem uniká před ostatními a jako jediný vidí na displeji celou mapu včetně polohy nepřátel. Nedomyšlené kvůli velikosti herní plochy.
Hodnocení: 7

Metroid Blast: Ve dvaceti úrovních buď běháte jako klony Samus (wiimoty), nebo létáte s její lodí (gamepad). A střílíte po nepřátelích. V multiplayeru zábavné.
Hodnocení: 8

Pikmin Adventure: Svižná arkádová akce, ve které hrajete buď sólo za pikmina nebo v multiplayeru na gamepadu za kapitána Olimara. Příjemné.
Hodnocení: 7

Tagy: strategie akční minihry

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.