Mount & Blade: Warband - Napoleonic Wars - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt: Vynikající, komerčně distribuovaný, mod pro Mount & Blade: Warband přináší brutální a pohlcující vojenství z Napoleonských válek. Všichni taktici, stratégové, dělostřelci i ostrostřelci se nad ním musí radovat, protože jde o skvělý kousek, který evidentně dělali lidé, co hru milují, rozumí ji a znají i její hráče.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

1. 8. 2012 v 21:00 - Recenze Autor: Aleš Smutný Komentáře: 0

K máločemu jsem přistupoval tak opatrně, jako ke komerčnímu modu (či DLC) Napoleonic Wars pro vynikající, nedostižnou a nedoceněnou hru Mount & Blade: Warband. Už dříve se ukázalo, že modderská komunita sice této hře prospívá, ale když už vyjde nějaký ten komerční mod, není to úplně na skákání do stropu. Ukázkovým případem budiž With Fire and Sword. Navíc, když vám někdo servíruje čistě multiplayerový mod, hned máte tendenci ho podezírat, že chce hodně koláčů za málo práce, nebo tak nějak. Krom jiného vás tím totiž připraví o možnost popojíždět po mapě Evropy jako žoldák během Napoleonských válek, což se neodpouští.

Mount & Blade: Warband - Napoleonic Wars - recenze


A jak to dopadlo? Ve hře, přesněji řečeno v modu, si nyní kroutím zhruba třicátou hodinu a vracím se k němu znovu a znovu, protože mi učaroval svou komplexností i jednoduchostí zároveň. Ano, možná za tím tak trochu stojí i skutečnost, že momentálně čtu sérii románů o Richardu Sharpeovi, ale to je spíše shoda okolností, osud, znamení shůry, vysvětlete si to, jak chcete. Faktem je, že se vojenství 19. století ukázalo být velmi životaschopné a v intencích multiplayeru Mount & Blade: Warband i nesmírně zábavné.

Vývojáři vzešlí z komunity a pracující pro komunitu

Za modem stojí Flying Squirrel Entertainment, kteří vytvořili předchozí „napoleonský“ mod: Mount and Musket. Zkušenosti z tvorby obsahu pro multiplayer jsou znát, stejně jako zkušenosti s touhle specifickou komunitou a hrou obecně. Navíc, reakce na problémy v samotné hře jsou opravdu rychlé a to, že jsme recenzi modu lehce posunuli se nám stonásobně vyplatilo, protože za těch pár týdnů stihli tvůrci vychytat desítky problémů. Ona podpora tedy zahrnuje jak napravování problémů, tak i implementaci nových map a reflexi požadavků a připomínek aktivní komunity.

Obsah hry je celkem jasný – Napoleonské války. Na mapě se vždy utkávají dvě strany z pětice mocností: Francie, Británie, Pruska, Ruska a Rakouska. V bitvách se může střetnou až dvě stě lidí a najdete tu klasický Deathmatch, tradiční bitvy dvou stran a hlavně brilantní obléhací mód. V něm jedna strana drží pevnost a má předem omezený počet životů (jsou omezeny na hráče, takže sebevražední vojáci vám nezničí hru, protože jsou za chvíli ze hry), a druhá má životů nekonečně, ale musí do dvaceti minut získat vlajku.

Momentálně najdete vždy alespoň jeden server, na němž se obléhání točí napříč mapami a většinou zde na vás čeká mezi 160 – 200 hráči. Což už je mazec, protože vzduchem sviští kulky z desítek zbraní, sem a tam létají projektily z děl, občas kusy opevnění a tak dále. Dokážete si to asi představit.

Vyber si svůj pluk, zařazení, pochoduj a zemři

Každá strana má limitovaný počet jednotek v rámci jednotlivých „povolání“ i pluků. Když se tvůrci chlubí dvěma stovkami jednotek, nepřehání. Každá strana má tři hlavní součásti – pěchotu, kavalerii a specialisty. Počet kavaleristů, specialistů a některých exkluzivnějších jednotek pěchoty je silně limitován, takže a) nehrozí, že by se po bojišti prohánělo dvě stě jezdců; b) o tato prestižní povolání je velká strkanice při rozdělování na začátku bitvy.

Mluvím nyní o obléhání a typické situaci, s níž se nejčastěji setkáte, protože je třeba mít na paměti, že každý server má vlastní nastavení spousty detailů dle chuti adminů. Můžete tak najít výhradně jezdecké bitvy, pořádají se rekonstrukce reálných bitev a samozřejmě klany (zde regimenty) trénují na vlastních serverech a pořádají mezi sebou bitvy.

Všechna povolání se liší ve výbavě, v uniformě, která je věrná historické předloze (Wellingtonův pluk, rakouští myslivci, francouzští granátníci atd.) a jednotlivých „podskupinách“. Ty se většinou opakují v rámci všech pluků. Takže si třeba zvolíte za Británii skotský pluk a máte na výběr klasického střelce do linie, seržanta s vlajkou, důstojníka s pistolí a dalekohledem či muzikanty (ano, jsou tu i dudy a zní skvěle).

Podle typu pluku má někdo silnější útok na blízko, někdo je lehce přesnější a podobně. Samozřejmě, svou roli hrají zbraně. Puška je přesnější, než mušketa, ale nemá bodák, který je zde šíleně přesílený oproti realitě i ostatním zbraním, a kdo s ním umí, ten vám hru pěkně znepříjemní. A třeba pistole jde na rozdíl od pušek nabíjet během chůze, ale je nepřesná a slabá.

(Ne)jistota jedné rány aneb věčné dilema a smrtící chyby

Střelné zbraně vlastně celou hru (DLC, mod, jak chcete) definují. Pohybujeme se v době, kdy jsou zde muškety, nové pušky a všechny se nabíjí cca patnáct sekund. Což znamená, že musíte před ranou přemýšlet. Boji nablízko se takřka nejde vyhnout a tahle kombinace vytváří prostředí, v němž jde v první řadě o schopnost jednotlivce analyzovat situaci a koordinovanost celého týmu.

Jedna rána z pušky vás většinou zabije, ale jak bylo řečeno, přebíjíte dlouho. Pro atmosféru je to úžasné. Trefit se vyžaduje um, zvláště na delší vzdálenost. Všechny zbraně mají zabudovanou větší či menší „nepřesnost“ a kulky v rámci balistiky skutečně klesají, takže potřebujete vnímat vzdálenost, odhadnout pohyb, dráhu střely a nakonec se vám bude hodit i ten kus vrtkavého štěstí.

Musíte analyzovat situaci, dobře vybírat cíle a opět mít štěstí. Vznikají tak brilantní okamžiky jako z filmu, kdy se k vám blíží dva nepřátelé s bajonety, vy prvního střelíte, a pak zoufale přebíjíte a protivník je blíž a blíž... stihnete to, než vás probodne? Má cenu čekat, není lepší vzít vlastní bajonet či šavli? A když už nabiju, trefím se nebo pošlu nervózně střelu pánubohu do oken?

Ostatně, atmosféra je pro tuhle hru naprosto klíčová. Mapy samy o sobě jsou krásné, hlavně pevnosti. První dodatečné mapy od dalších modderů třeba do hry dodaly úžasné komplexy podle reality. Když se poprvé řítíte v houfu vojáků proti pevnosti, za vámi hrají dudy, buben řinčí pochod, vedle vás běží vlajkonoš a hráči kolem vás řvou „God save the King!“ či „Uráááá!“, atmosféra by se dala krájet.

První vojáci kolem vás padají, víte, že to buď proběhnete, nebo vás někdo z hradeb sestřelí, a pak nahodit žebříky a zkusit ztéct hradby, protože na začátku ještě artilerie nemohla hradby prorazit. Jasně, že na 99 % padnete ještě před hradbami, ale na prožitku tohle vědomí nic neubírá.

Když je odměnou mlčení

Když mluvím o artilerii, vracím se ke speciálním jednotkám, které jsou tu tři – dělostřelci, sapéři a muzikanti. Všichni tři jsou důležití, i když muzikanti jsou nejvíce postradatelní. Dělostřelci jsou jediní, kdo může manipulovat s dělem a bez děla nevytvoříte průlom v hradbách a nejspíše neuspějete. Rozdíl mezi dobrým a špatným dělostřelcem může rozhodnout hru, a pokud proti vám zrovna stojí špičkový zástupce této specializace, je to až k pláči. Nedávno jsem jednoho zažil, když de facto sám porazil naše obránce šestkrát po sobě.

Sapéři budují valy, barikády, opravují hradby, vyhazují mosty do vzduchu, prostě mají pod palcem klíčové operace. Jenže, jsou limitováni společnými „stavebními body“, takže nejde všude postavit barikáda. Je třeba myslet, dobře distribuovat body a být užitečný a ne na obtíž - třeba jako jeden umělec, který zasypal vchod do předsunuté reduty a my jsme kvůli tomu ztratili první prstenec hradeb. Facepalm...

Hudebníci, krom zahušťování atmosféry, přidávají i buff, který zvyšuje rychlost přebíjení. Jde o skoro nejužitečnější buff, ty další dávají důstojníci a praporečníci na přesnost, rychlost a větší sílu v boji na blízko. Na sapérech a muzikantech hra ukazuje, jak vyžaduje inteligentní hráče. Ani jeden ze speciálů nemá střelné zbraně a nejsou odměňováni body. Hráči prostě ví, že jsou užiteční. Navíc, když se vše hroutí, není problém zahodit buben a vzít si od mrtvého mušketu s náboji. Právě na náboje nezapomeňte, musí se také sebrat, a když s nimi vlezete do vody, znehodnotíte je.

Armáda se neptá, armáda přikazuje

Ve výsledku musí armáda fungovat, jako dobře promazaný stroj a pro efektivní exhibice jednotlivce tu není prostor, tedy pokud nejste za dělem. Občas pak může být frustrující, když se za útočníky řítíte třeba 40 sekund k hradbám, jen aby vás někdo sestřelil a vy po respawnu běželi znovu. Klidně třikrát, čtyřikrát po sobě, ale vy víte, že je třeba vytvářet tlak na obránce a snažit se, aby někdo prorazil, zdolal hradby, prošel průlomem. Když to nezvládnete vy a zemřete, třeba to díky vám zvládne ten po vás. Proto tu nenajdete nikoho, kdo by si honil triko nad poměrem zabil/byl zabit. To nevypovídá o ničem.

Tolik chvály, takže kde jsou nějaké ty chyby? Nu, všichni víme, že Mount & Blade prostě vypadá nehezky. Osobně mě to netrápí, hra má svou duši, která vše dokrášluje, ale pokud hledáte nějakou dobře vypadající akci, tohle nebude štace pro vás. Co se týče hudebního doprovodu, tvůrci dali do kupy směsku vážné hudby z různých dob, což se po čase dost ohraje a občas to začne na atmosféru působit spíše negativně. Na druhou stranu, zoufalá zteč za tónů Čtvera ročních období či Letu čmeláka je bizarní a až snová záležitost.

Osobně bych poupravil účinnost bajonetu, který mi přijde vzhledem k dosahu jako nevyvážený v poměru k šavlím - těmi musíte seknout k zabití hned několikrát. Také by to chtělo vylepšit aktivní zóny modelů, protože někdy tančím kolem kanónu, aby se mi objevila ikonka pro nabití či ládování, a když jste uprostřed vřavy a snažíte se nabít „kanystr“, abyste smetli útočící vlnu pěchoty, je to k zbláznění. Také by se hodilo dát nějak srozumitelně hned do startu kola detaily nastavení serveru, abyste věděli, kolik procent přidávají buffy, a jak (a třeba i proč) jsou limitované pozice v plucích.

Tak trochu svá hra

Nemohu zaručit, že vám Napoleonic Wars vydrží dlouho. Záleží to na osobním nadšení pro historickou dobu a samozřejmě hodně specifický styl hry, který tradičním FPS sólistům (poznáte je podle toho, že začnou do veřejného chatu nadávat, jak se nedá nic trefit) nebude sedět. Pokud se ale dostanete do nějakého profesionálního pluku a uděláte si čas na cvičení, můžete být svědky takovýchto pohlcujících akcí. Navíc, posledními přídavky do souboru map jsem byl unesen, protože jde o architektonicky velmi odlišné komplexy: od pouštních základen s dvojitou dispozicí, přes mohutné víceúrovňové kolosy až po „moderní“ evropské komplexy pevnostních měst.

Mimochodem, jak vidíte, mluvím hlavně o obléhání, ale jsou tu celé komunity, které mají raději klasické bitvy, kde se zase mohou vyřádit jiným stylem. Sami už musíte posoudit, co je pro vás zajímavější.  Komunita Mount & Blade je každopádně velmi oddaná, trvanlivá a zapálená. Napoleonic Wars tak možná je pouhý multiplayerový mod z jednoho období, ale pokud se jím necháte pohltit, můžete s ním vydržet roky.

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.