Ročník změn
A vskutku. První změna je okamžitě patrná – vizuál se velkým skokem posunul směrem nahoru a hra už nevypadá jako stařenka. Nejde pouze o modely a textury; celé scény nyní vypadají víc k světu, jsou nesrovnatelně lépe nasvícené, chytře využívají barevných filtrů a vůbec působí tak nějak zdravěji. Stále se sice nejedná o nejlepší grafiku, kterou by konzole u závodní hry zvládla, ale alespoň už se dá dívat na obrazovku bez vnitřního pnutí a nervozity. Určitě je v tomto kontextu dobré podotknout, že se hra v celém průběhu testování jedinkrát necukla. Framerate je velmi stabilní a pomáhá tak svou troškou k už tak dobrému pocitu z rychlosti.
Hned druhá razantní změna, které si všimnete, se týká jedné z nejvíce kritizovaných součástí minulého ročníku – řízení. Zde je poměrně rozsáhlá možnost nastavení, ale vězte, že i při všech zapnutých posilovačích a asistencích se u prvních pár kol pořádně zapotíte. Z toho si dále můžete odvodit, jaké frustrace byste se ze začátku dočkali s co nejrealističtějším nastavením.
Jakmile se však naučíte s virtuálním jednostopým strojem zacházet a ovládání přejde do žil, postupně povypínáte pomocníky a dočkáte se příjemného uspokojení. Jízdní model a fyzika mají nyní solidní názor a tyto prvky konečně vědí, čím chtějí být. Tentokrát je rozhodně patrný úmysl přiblížit se co nejblíže realitě. Jednotlivé typy mašin si s sebou samozřejmě rovněž nesou své specifické vlastnosti. Ať už se týkají chování motocyklu na povrchu dráhy, nebo třeba zvuků motoru. A ano, hra mimochodem také velmi slušně zvučí.
Svatá trpělivost
Každopádně pokud chcete být v novém MotoGP alespoň slušně úspěšní, budete se muset vyzbrojit trpělivostí. Jako u každého simulátoru, ani tady nelze bravurně ovládnout rychlý stroj po třech závodech. Musíte mít chuť a čas se učit. To by někoho mohlo odradit a určitě také odradí, ale právě tohle je způsob, jakým dosáhnout, aby hra bavila čím dál víc.
Nikoho nebaví frustrující drkotání po štěrku po neúspěšném projetí zatáčky, to je jisté. Pokud ale budete opatrní a pokorní, dočkáte se zlepšení a nakonec to přece jen nebude trvat tak dlouho a postupně začnete vypínat všechny asistence. A pak si – v případě slušně zajetého kola – připadáte prostě dobře! Vy jste to zvládli, vy jste se vypilovali. Pokud si chcete skutečně pohladit ego, pozvěte si kamaráda a zahrajte si proti němu. Máte zaručené, že nebude chápat, jak to děláte, že jste pořád na dráze.
Nepříliš šikovným oslím můstkem se dostáváme k závodním okruhům a multiplayeru. Ani jedno nezklame. Okruhů je 18, přičemž dva z nich nové – Silverstone a MotorLand Aragon. Nedočkáte se naopak Doningtonu, jelikož právě jeho pozici letos obsadil Silverstone. Tratě vypadají být pečlivě modelovány a vůbec je na autenticitu a realismus letos sázeno poměrně dost. Co se týká multiplayeru, jedná se o skutečně obsáhlou a uspokojující nabídku. Dočkáte se dokonce kooperativního režimu kariéry.
MotoGP 10/11 je i přes ne úplně moderní grafiku pravděpodobně tím nejlepším současným motocyklovým simulátorem. Je tomu tak díky opravdu stabilnímu a jednoznačnému jízdnímu modelu, jenž ponouká ke koncentraci a lepším výsledkům, díky solidní hratelnosti, která z něj vyplývá, díky dobrému technickému zpracování a v neposlední řadě také díky oficiální licenci s aktuálními tabulkami sezóny zdarma dodatečně ke stažení. V průběhu hraní mi neustále v hlavě plavala dvě slova. První z nich bylo slovo „solidní“ a druhé „výzva“. Nejlepším způsobem, jak označit letošní ročník série MotoGP, bude tedy nejspíš kombinace těchto dvou slov, která na hru sedí jak společně, tak i samostatně.
