zdroj: tisková zpráva
Zavádět novou značku do podvědomí hráčů je nesmírně nevděčná úloha. Na jednu stranu se výrobcům nadává za to, že jenom recyklují ty samé série a současně je přitom téměř jakýkoliv novátorský pokus již předem odsouzen ke komerčnímu nezdaru. Pánové z Electronic Arts se naštěstí pro nás rozhodli, že konečně nastal čas trochu zariskovat a pokus o revoluci mezi first-person akcemi svěřili osvědčeným vývojářům z Digital Illusions neboli DICE, známým to tvůrcům série Battlefield a Rallisport Challenge.

•S větrem o závod
Z videí a trailerů jsem měl dlouho před příchodem Mirror’s Edge pocit, že na tuhle hru se bude daleko lépe dívat než ji hrát. Nutno přiznat, že do jisté míry se tahle má obava naplnila, ale realita není tak černá. Jak asi víte, na rozdíl od jiných her je primární náplní vašeho snažení rychlý akrobatický pohyb, kdy se snažíte přemístit z bodu A do bodu B.

Nejriskantnějším elementem v tomto konceptu bylo bezesporu ovládání, protože zkombinovat pohyb klasických third-person akcí typu Prince of Persia, Assassins Creed nebo Splinter Cell s kamerou z vlastních očí vyžadovalo hodně představivosti a testování. Výsledek je však výborný a přestože vyžaduje pár desítek minut tréninku, zhruba po hodině mi vše přešlo do krve a nástrahy velkoměsta jsem začal překonávat s vrozenou přirozeností.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
vytípané obrázky přímo z hraní (thx TeamXbox)

Nejdůležitějším tlačítkem ve hře je skok, jehož správné načasování je základem pro úspěšný dopad na vzdálenou římsu nebo třeba zachycení se na odpadní rouře. Obratnou kombinací s tlačítkem pro přikrčení nebo otočení o 180 stupňů pak vyčarujete s hrdinkou Faith zajímavé gymnastické prvky, které vytváří jedinečný a realistický dojem. K tomu si připočtěte, vlastně odečtěte minimalistický (vypnutelný) HUD displej, jehož faktická nepřítomnost dále podtrhuje přesvědčivý dojem z celé hry.

Pokud zvládnete všechny pohybové triky na výbornou a předvedete je někomu na velkoplošném televizoru, můžete si být jistí, že uděláte dojem. Doslova je přinutíte beze slov zírat, jak daleko se hry posunuly. Dobře sesynchronizovaný pohyb hlavní postavy a návaznost všech animací zaslouží obdiv.

• Orientace oříškem
Dějištěm jsou většinou střechy nebo horní patra jednoho velkého moderního města. V cestě vám stojí nejrůznějších překážky, od skokanských můstků, přes bedny, okapy, napnutá lana až po klimatizační šachty, žebříky nebo jedoucí vlaky. Oříškem je orientace, jakým směrem se máte vydat, abyste unikli pozornosti pronásledovatelů. Faith sice disponuje zvláštním viděním, které ji ukazuje ty správné objekty v červené barvě, ale jako pomůcka to funguje jen do jisté míry. Menší objekty, jako jsou různé trubky, žebříky nebo třeba lyžiny vrtulníku, se už v malé dálce ztrácejí, takže často netušíte, kterým směrem máte utíkat.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Adrenalin a stres vybičovaný na maximum najednou opadne a vy slepě tápete a rozhlížíte se kudy kam. Tvůrci vám sice dali k dispozici tlačítko, které vás v nouzi natočí správným směrem, ale to vždy nefunguje a mnohdy se podívá z bezprostřední blízkosti do zdi, čímž definitivně nabourá orientaci. Navíc zavítáte do průmyslových hal, které jsou v některých případech celé obarveny do červené a oranžové barvy, ale dezorientovaly mě naštěstí jen na krátkou dobu.

• Metoda pokus-omyl
Obecně je celý mechanismus hry založen na systému „pokus-omyl“. Rozběhnete se, překonáte první jednodušší překážky a spadnete. Fajn: místa, odkud restartujete, jsou naštěstí poměrně hojně rozmístěna. Takže s chutí znovu na trať a bum – znovu spadnete. Příkladem budiž naskakování na rozjetý vlak, kde je ideální orientovat se podle sluchu, ale než to natrénujete, uvidíte párkrát loading obrazovku.

Načasovat některé akce není jednoduché a přestože jsem nenarazil na fatální problém, už samotné několikanásobné opakování je více než únavné, pokud rovnou ne frustrující. Když se do toho ještě párkrát ztratíte, pochopíte, že dělat revoluční herní projekty není jednoduché.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Pozor si také musíte dát na automatické ukládání pozice, protože když potřebujete znenadání hru ukončit a nemáte pozici uloženou, připravte se na opakování části kapitoly. Ukládací checkpointy jsou poměrně řídké, zhruba od čtyř do sedmi na level (nepleťte si je s místy, odkud začínáte, když zahynete), jichž je celkem devět.

TEMNÁ BUDOUCNOST

zdroj: tisková zpráva Děj je zasazen do neradostné budoucnosti, k níž pomalu, ale jistě směřuje i naše společnost. Zdánlivě prosperující stát je řízen totalitní vládou, která kontroluje všechny aspekty lidského života. Někteří lidé se však odmítli podřídit byrokratické a policejní chobotnici a stali se z nich vyděděnci komunikující mezi sebou prostřednictvím běžců. Hlavní hrdinka Faith patří mezi vyznavače tohoto extrémního Parkouru a pracuje pro tajemnou organizaci řízenou Mercurym, kterého zná pouze po hlase. Její život je naplněn neustálou pohotovostí a bleskurychlými úprky před všudypřítomnými přepadovými oddíly vládní garnitury. Aby scénář dostal patřičné grády, zavolá Faith na pomoc její sestra, která se dostala do nepříjemného maléru. Je hlavní podezřelou z vraždy a všechny okolnosti na místě činu dokazují, že to byl záměr skutečného vraha. Faith se tak vydává po střechách mrakodrapů najít pravého pachatele, přičemž se však zaplete do událostí dalekosáhlého významu, o kterých se jí ani nesnilo.

• Její zbraní je rychlost pohybu
Stres se v pozdějších kapitolách vystupňuje tím, že máte za zády nepřátelské běžce, proti jejichž přesile nemá cenu bojovat. Jejich bojeschopnost předčí i vrtulník, který ve skutečnosti není protivníkem, protože když nebudete zrovna postávat na místě, nezpůsobí vám mnoho škod. Lze však konstatovat, že jedinou opravdovou zbraní je vaše rychlost a bez dokonale sladěného pohybu se prostě neobejdete. Velmi snadno uděláte chybu, ať už kvůli tomu, že zpanikaříte kvůli blížícím se nepřátelům nebo jednoduše kvůli tomu, že si nevidíte úplně optimálně pod nohy.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Později také hra vyžaduje větší obratnost při zdolávání překážek, zejména kombinaci naskočení na zeď, otočku o 180 stupňů a další skok na opačnou stranu. Principiálně to sice není nic složitého, ale občas mi chvíli trvalo si uvědomit, že právě tenhle trik musím použít, abych se dostal na potřebné místo. Zejména v interiérech je tenhle pohyb stěžejní, jak se vyšplhat na zdánlivě nepřístupná místa… Mohu však konstatovat, že dříve či později se mi nakonec podařilo najít postupovou cestu nebo se vypořádat s nepřáteli, ale téměř pokaždé to bylo za cenu opakování. Pokud na to nemáte trpělivost, nebudete mít Mirror’s Edge v oblibě. To je základní a neměnná premisa.

• Potlačení bojové stránky
Oč revolučnější a zábavnější je hra po pohybové stránce, o to více pokulhává na poli pěstních soubojů a střelby. Ke střelbě samotné ještě tolik výhrad nemám (až na to, že postrádám přehled o počtu nábojů), ale kontaktní boj je příliš uniformní a především neúčinný. Nepřítele můžete udeřit nebo kopnout, což mu dvakrát neublíží, nebo použijete speciální tlačítko, které protivníka odzbrojí. Účinnost je však podmíněna dobrým načasováním, kdy čekáte na zčervenání zbraně nepřítele. Svou šanci v boji zvýšíte zpomalením času, které se postupně dobíjí podle toho, jak dlouho běžíte.

V každém případě jsou však souboje zdlouhavé, po čase se opakují a před větším množství vojáků je jistější zbaběle utéct. Tahle stránka hry byla hodně potlačena na úkor výjimečně povedené pohybové složky, ale negativní měrou přispívá k určité nevyváženosti. Dříve či později zjistíte, že očekáváte něco nového, nějaké další překvapení, ale nic zásadního nepřichází. Vše se v různých obměnách opakuje až do konce hry s postupně narůstající obtížností.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Trnem v oku mi pak byl nepovedený závěr hry, po němž mi naštěstí spravil náladu nově odemčený obsah, kdy se můžete postavit na start závodů proti svým vlastním duchům, případně si stáhnete záznamy nejlepších hráčů přes Xbox Live. Významně to prodlužuje hratelnost, stejně jako hledání alternativních cest v singleplayerových levelech, což mě však nepřinutilo zopakovat kampaň.

• Světlo, až oči přechází
Působivé běžecké eskapády Faith dokresluje velmi kvalitní grafické zpracování, které těží z Unreal Enginu 3.0 doplněného speciálním pluginem. Nepoužití vlastního Frostbite enginu (z Battlefield Bad Company) vysvětlují vývojáři jeho nepřipraveností v době, kdy začali tento projekt vyvíjet. Zda je to dobře nebo ne, nelze objektivně posoudit, ale vizuální ztvárnění je působivé a to je rozhodující.

Moderní architektura velkoměsta působí futuristickým dojmem a čistými liniemi, s čímž lehce kontrastuje účelový, rozuměj překážkový, nepořádek na střechách budov. Život ve městě však příliš nepulzuje a přestože si všimnete letadel na obloze, aut na ulicích (mezi ně se živí nikdy nedostanete) a dokonce i malých postaviček na chodnících, celková hustota se ani zdaleka neblíží obrázkům skutečných velkoměst. Poněkud svébytně je uděláno nasvětlení, které mi nejvíce připomnělo Assassins Creed kvůli své „přepálenosti“. Město tak sice působí realističtěji, jako za žhavého letního dne, ale v některých okamžicích bylo vykreslení skoro až nepříjemné na oči.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Záporem jsou snad některé textury s mizerným rozlišením nebo občasné problémy se stíny, ale zbytek grafiky je na velmi vysoké úrovni. Problematických textur si nejčastěji všimnete v jinak pohledných interiérech, které tvoří minimálně padesát procent herního prostředí. Kancelářské prostory se střídají s různými sklady, technologickými rozvodnami nebo podzemními parkovišti a mají vesměs vysokou úroveň level designu.

Velkou pochvalu si tvůrci zaslouží za kameru, která je bezproblémová a podtrhuje nadstandardní úroveň zpracování. Je skutečně pozoruhodné, že nedochází k problematickým kolizím s objekty a až na drobné výjimky jsem nikde neměl problém. Trochu úsměvně však může působit informace, že jsem několikrát přemýšlel, proč nemohu doskočit na blízký objekt a až po chvíli jsem si všimnul, že je přede mnou sklo. Jeho nenápadnost tak nechtěně způsobí potíže na místech, kde je nečekáte. I kvůli několika zaváháním mohla herní doba překročit nějakých deset hodin čistého času, nicméně šikovnější hráč proběhne hru rychleji.

• Radost i rozpaky
Mirror’s Edge je pokračováním nastoupeného trendu ve vývoji zcela nových her, jež Electronic Arts slíbili. Po výborném hororu Dead Space přichází další svěží vítr do portfolia této společnosti a nutno říct, že ani tentokrát vývojáři nešlápli vedle. Půjde-li to takhle dál, začnu snad věřit, že se ještě dožiji opět skvělých závodů se jmenovkou Need for Speed...

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Hra samotná má sice několik nedostatků, které dokáží pořádně otrávit, ale jako celek jednoznačně převažují inovace. Na čem bych doporučil zapracovat především, je orientace ve městě, aby nebylo nutné zdlouhavě hledat cestu. Každé nucené zastavení kazí zážitek ze skvěle ztvárněného běhu a nepřispívá k pohodě hraní. Stejně tak nepříliš nápadité souboje a nepřehlednost situací přinutí častokrát opakovat určité pasáže, na což nebudou mít všichni trpělivost. Pokud bych měl doporučit hrát některou hru na nejjednodušší obtížnost, pak určitě Mirror’s Edge. A to ani ne tak kvůli náročným protivníkům, jako spíše kvůli kombinaci hledání správné cesty, ovládání hry a nedokonalým soubojům.

zdroj: tisková zpráva Vzhledem k originalitě myšlenky a celkově nadstandardnímu provedení si ale Mirrors Edge rozhodně zaslouží vaši pozornost. Je to po několika letech opět hra v pohledu z vlastních očí, která přišla s významnějšími změnami a to si zaslouží ocenit. Doufejme tedy, že i přes novou značku zaujme tahle snaha dostatek hráčů, aby tak vyslali pozitivní signál manažerům v EA a ti v inovativních titulech nepřestávali.

Stáhněte si: Demo z Xbox Live/PlayStation Network, Videa, Trailery...

Související články: E3 dojmy, Dojmy z dema, Novinky...