Might and Magic: Heroes VI - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt: Výborné pokračování, které opět přiživuje slávu legendární série a dodává jí tolik potřebnou novou energii. Heroes VI je důstojná poklona tomu nejlepšímu z celé série, a už proto stojí za to si ji zahrát.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

14. 10. 2011 v 00:00 - Recenze Autor: Karel Drda Komentáře: 0

Psát recenze na hry, které se úspěšně jednou za čas rozmnoží do dalších pokračování a opírají se o velmi silnou komunitu věrných fanoušků, není zrovna vděčný úkol. Nalijme si čistého vína, přátelé. Co čekáte od nového dílu Might and Magic Heroes VI? Pokud zní odpověď, že se těšíte na výrazný krok kupředu a revoluční změny, pak jste asi spadli z višně.

mmh6 strongholdtcm2123159

Z Heroes série se za ty dlouhé roky stal skutečně neprůstřelný a silný kult, který si svou komunitu hýčká a pečuje o ni jako o zadeček malého nemluvněte. Každý vývojář, který sáhne po téhle značce, musí počítat s tím, že jeho tvůrčí svoboda končí a začíná tam, kam sahá tolerance fanoušků k případnému odklonu od původního konceptu. Revolučnost každého pokračování pak spočívá v tom, že tvůrci dokáží v rozumné míře akceptovat technologický pokrok, ale všechno ostatní zachovají a jen občas přidají nějakou drobnost, která část hráčů nadchne, jinou samozřejmě popudí.

Z toho vyplývá, že Might and Magic Heroes VI není v žádném případě převratná hra a potěšující je, že nemá ani vzdáleně takové přehnané ambice. Jediným cílem téhle novinky může být pokus o návrat slavné série na výsluní, kde vzbudí zájem věrných, ale i nově příchozích hráčů. A to rozhodně není jen tak obyčejná meta.

Revoluce se nekoná, ale...

Celá série od roku 1995 ušla skutečně dlouhou cestu. Žádná velká překvapení se u dalších dílů nečekala a nečekají a každý doufá, že tradice bude pokračovat důstojně až...někam. Tahle kultovní tahová fantasy strategie je dnes vlastně jako Iron Maiden. Každá další nahrávka téhle metalové kapely je stejná, kritici to tolerují a věrní posluchači to tak chtějí. Probůh, jen ať hrají to, co máme rádi. V tomto ohledu je šestý díl Heroes přesně takový, jaký jsme jej vlastně chtěli mít.

Přestože se zde nekoná žádná přehnaná evoluce (o revoluci nemůže být ani řeč), pořád držíme v ruce důstojného pokračovatele, který bude u mnoha věrných zcela jistě aspirovat na jedno z nejlepších pokračování od dob třetího dílu. Jaká tedy šestka je? Odpověď je velmi jednoduchá. Je asi taková, jakou jsme si ji přáli. Volba vývojářů z maďarského studia Black Hole Entertainment se ukázala být bez debaty chvályhodným krokem, který Ubisoftu pomůže v udržování popularity téhle zaběhnuté značky.

První dojem, který na vás hra po skončení instalace udělá, lze shrnout do jednoho slova - hezká grafika. Trojrozměrné prostředí funguje, vypadá naprosto báječně, a pokud si hru pustíte na trochu slušné kartě, pak se dočkáte i bezchybně zpracovaných stínů a skutečně sympatických efektů. Úvodní video splňuje všechna kritéria, která od fantasy hry očekáváme, je dostatečně pompézní a umí navnadit.

Menší rozčarování může přijít ve chvíli, kdy hráč zjistí, že všechny ty zvěsti o nutném hraní v online režimu nelhaly. Ubisoft samozřejmě umožňuje hrát klasické kampaně bez nutnosti připojení k síti, ale má to jeden docela velký háček. Online režim přináší celou řadu vylepšení a dalších možností jak rozvíjet svoji postavu, že se to ani nevyplatí. Uložené pozice navíc z offline módu nepůjdou načíst mezi kampaně hrané přes internet. Tento krok je pochopitelný a rozhodně za něj tvůrce nehaním.

...dokonalá klasika ano!

Vyčítat dnes klasicky stavěným singleplayer kampaním a misím potřebu připojení k síti je stejné jako nadávat výrobcům automobilů, že bez katalyzátoru to prostě dneska už nejde. V případě Heroes VI tím nutným krokem kupředu není katalyzátor, ale Conflux. V jednom z předchozích textů jsem napsal, že tahle věc je v podstatě synonymum pro Matrix celé hry a je to naprostá pravda.

Conflux je krycí název pro velkého bratra, který sleduje hraní nejen v online bitvách, ale hezky v klidu zaznamenává aktivity vašeho hrdiny v klasických singleplayerových kampaních a umožňuje vám rozvíjet celou svoji dynastii a pečovat o ni a samozřejmě být ve spojení i s dalšími lidmi. Conflux nenápadně pronikl i do klasických kampaní „pro jednoho" v podobě temně modrých orbů na mapě, do nichž lze ukládat vzkazy a zprávy ostatním. Proč ne.

I když si nutnost hraní přes internet vyžádá daň v podobě několika naštvaných hráčů, lze věřit, že časem si zvykne každý. Vůbec to není špatné a není to nic proti ničemu. Odemykání hodností, titulů a všelijakých úspěchů hru v tomto ohledu vylepšuje a dodává jí alespoň pocitově punc něčeho nového a zajímavého. Vše ostatní je už klasika, ale zase na druhou stranu, klasika dotažená do naprosté dokonalosti.

Hodně bitev, opravdu hodně

Pokud dojmy z preview verzí dávaly tušit, že půjde o jednu z nejlepších her celé série, pak výsledek jen umlčí poslední zbytky remcalů. Ano, Might and Magic Heroes VI je hra, která si vzala to nejlepší z předchozích dílů a nabídla plně trojrozměrný svět podobný tomu, který jsme si zamilovali u třetího dílu.

I přes všechna ta vylepšení a novinky pak začnete hrát výukovou kampaň za vévodu Slava a najednou je to tady. Mámo a táto, jsme po roce v Chorvatsku a to moře je tu pořád, hurá. Hrajete přesně to, co máte rádi. Všechno funguje intuitivně a vlastně vás nepřekvapí vůbec nic. Se svým hrdinou projíždíte světem, obsazujete doly na krystaly, zlato a rudu, pily na dřevo a samozřejmě sbíráte roztroušené hromádky surovin a truhliček.

Zcela pravidelně budete muset likvidovat hordy neutrálních nepřátel hájících třeba nějaký poklad nebo jen cestu, po níž potřebujete projet. Občas vám spadne do klína nějaký předmět, který vylepší vlastnosti vašeho hrdiny, někdy prodlouží váš pohyb, jindy přidá třeba zlaťáky. Nakonec přijde to nejlepší: dlouhé a líté souboje při dobývání pevností a hradů a střety dvou hrdinů.

Po skončení dvou misí výukové kampaně na hráče čekají ještě velmi dlouhé a zdařile vymyšlené kampaně za strany Nekropole, Azylu, Svatyně, Pekla a Tvrze. A jako závdavek je zde pak i epilogová kampaň. Netřeba říkat, že za každou ze stran se mění výrazně nejen herní mapa. Krásné hrady a tvrze vystřídají děsivě vypadající temné pevnosti, láva a pustý svět. To vše jde ruku v ruce i s potvorami, které nakupujete ve svých pevnostech a z nichž pak budujete silnou a neporazitelnou armádu.

Vlastnosti jednotek jsou pestré a mnohdy budete překvapeni z toho, co který bojovník dokáže. Tahové bitvy se drží osvědčeného modelu a kromě klasického modelu ovládání je zde samozřejmě i možnost sesílání kouzel na své jednotky (léčivé) nebo ty protivníkovy (ničivé). Absolutní lumpárnou je samozřejmě situace, kdy léčivá kouzla sesílá na své vlastní jednotky protivník a mnohdy těch pár životů navíc může zvrátit celou bitvu.

Berličkou pro ty, co nechtějí ztrácet čas třeba dvacetiminutovým obléháním hradu, je zde bojový automat. Pokud důvěřujete síle své armády a inteligenci počítače, můžete se jít třeba občerstvit. Koho baví v Heroes hlavně bitvy, bude spokojený. Je jich opravdu požehnaně. Ti druzí, co raději rejdí po světě, mohou být minimálně z počátku trochu zklamáni. V tomto ohledu zde nefunguje žádná vyváženost – tvůrci prostě vsadili na velký počet neutrálních armád rozesetých v každém volném koutku světa a vyčistit jej zabere skutečně hodně času.

O pět set let zpátky

Heroes VI vás zavede do světa Ashan, zhruba o pět set let zpátky. Stanete se aktéry typické rodinné vyvražďovačky, v níž se několik rozhádaných sourozenců utká v boji o moc. Úvodní mise za Slava jsou vlastně jen jakýmsi úvodem do situace téhle dost rozeštvané rodiny, kde se její potomci rozhodli vzít sílu do svých rukou.

Anton válčí za lidi, Anastacia má raději uctívače smrti, Sandor pak drží basu s barbary. Upřímně řečeno, ač příběh není nijak hrozný, pro dobrý pocit z hraní není asi tím nejdůležitějším. Našince zcela jistě potěší, že Maďaři do hry velmi nenápadně vpustili slovanskou mytologii, která se odráží v mnoha jménech, na něž ve hře narazíte. Je to pochopitelné, maďarská jména by nikdo nedokázal přečíst.

Města jako výspa civilizace

Obligátní rozvoj měst, nebo hradů chcete-li, má typickou podobu výstavby - jedno vylepšení za týden. Zvětšujete svá opevnění, stavíte další a další kasárna, v nichž pak nakupujete jednotky, budujete tržiště a v neposlední řadě i hospodu, kde lze najmout dalšího hrdinu. Potěšující jsou portály, které umožňují cestovat mezi městy.

Samotné dobývání měst získalo jeden nový a trochu diskutabilní prvek. Město lze po dobytí konvertovat na svoji stranu. Není to nic proti ničemu, záleží jen na vás, jak se k téhle změně postavíte. Co však z bety zůstalo a asi ne všechny potěší, je pohled na město. Dříve se s každou další budovou vnější pohled na pevnost měnil. Postupně jste zaplňovali volná místa a výsledkem bylo skutečně (třeba v případě pekla) děsivě a mocně vyhlížející opevnění. To zmizelo a zůstal jen dost laciný průlet kamerou nad několika domečky.

Je to detail, ale docela zamrzí, když si uvědomíme, že právě pevnosti jsou výspou vaší rasy a civilizace. Šestý díl Heroes nemá smysl popisovat do posledního detailu. Nechte se překvapit vším, co na vás tvůrci nachystali, ono toho stejně moc není. Každá věc, kterou můžete z počátku odmítat, si vás ale nakonec získá a pobaví. Jednou z nich jsou, jak to jen říci správně, sféry vlivu.

Rozhodně už nepřebarvíte protivníkovi třeba takový důl prostě jen tím, že u něj vyhubíte armádu. Sice to uděláte, ale v okamžiku, kdy jej s hrdinou opustíte, začne nad ním opět vlát nepřátelská vlajka. Aby se mise povedla, musíte zlikvidovat nepřátelskou pevnost, pod jejíž sféru vlivu zmiňovaný důl patří. Hra tak získala další strategickou vrstvu - bude to chtít o trochu víc přemýšlet nad tím, jak pečovat a bránit své zdroje.

Díky zmiňovanému Confluxu, který vás propojuje s ostatními hráči, se navíc do hry podařilo vrátit slušnou dávku vzrušení. I když samozřejmě záleží na úhlu pohledu: někoho prostě nebaví řešit postavení své dynastie vůči ostatním a nechce si upravovat například svůj bestiář. Multiplayerové mapy a vyhledávání protivníků však funguje (možná i díky Confluxu) bezchybně, a když si to rozdáte s dalšími dvěma nepřátelskými hrdiny, máte na několik hodin o zábavu postaráno.

Kdyby šestka jedničkou byla

Moje babička vždycky říkávala, že kdyby byly v pr.... ryby, nemusely by být rybníky. Kdyby tahle hra byla zjevením a neexistoval by žádný předchozí díl, byla by to desítka. Jenže je to šestý díl, který si neklade za cíl nic jiného, než pobavit všechny ty davy natěšených fanoušků, kteří by velmi nelibě nesli, kdyby se celá série snažila skrze pseudoinovátorské pokusy posunout někam jinam. V tomto ohledu tedy šesté pokračování plní svoji misi na výbornou.

Šestý díl Heroes vzdává poklonu tomu nejlepšímu v sérii tím, že zaběhnuté věci tolik nemění a nabízí sázku na jistotu. Začíná u solidní grafiky, pokračuje odladěnou hratelností a končí tím, že se spoléhá hlavně na prvky a mechanismy, které jsou prověřené, fungují a fanoušci je mají rádi. Hnidopich bude možná prskat nad tím, že hra samotná vlastně nenabízí zhola žádný posun někam dál, ale ono přirovnání s Iron Maiden platí na sto procent – nebo na osmdesát?

Tagy: strategie fantasy RPG

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.