| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 19. května 2010 | Verze: X360/promo/anglické Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
oficiální obrázky od výrobce • Příběhová návaznost Hra sice přímo pokračuje ve stopách původního Lost Planet, nicméně pokud jste první díl nehráli, nemusíte si dělat starosti – příběh tam nedával moc smysl a zde je na něj kladen ještě menší důraz. Šest masivních kapitol Lost Planet 2 postupně zobrazuje válečný konflikt na planetě E.D.N. III z perspektiv jednotlivých lidských válčících stran a nefiguruje zde žádný konkrétní hrdina, kterého byste poznali jménem. Jde prostě o sérii válečných operací a misí, které v tomto ohledu připomínají například starší hry ze série Socom. Od hry, kterou produkoval slavný Keiji Inafune (Resident Evil, Onimusha, Dead Rising) jsem rozhodně čekal mnohem víc. Abych ale nebyl úplně kritický, musím uznat, že ke konci páté epizody se cesty jednotlivých herních frakcí docela působivě protnou v gigantické kataklyzmatické bitvě proti monstru tak obřímu, že by dokázalo způsobit zkázu celé planety jako takové. Finále je rozhodně nejpůsobivější pasáží hry a docela mi připomnělo závěr Dead Space. • Proti hmyzoidním vetřelcům Z hlediska hratelnosti se Lost Planet 2 sice tváří jako „realistická“ akce z pohledu třetí osoby, nicméně ve skutečnosti jde o hekticky přímočarou akci ze staré japonské školy, připomínající hry typu Contra nebo R-Type. Zapomeňte na nějaké krytí se za překážky, tady prostě poběžíte kupředu a budete divoce střílet na všechno v dohledu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra na vás střídavě vrhá záplavu drobných nepřátel, skupinky kompetentních a smrtících lidských nepřátel nebo nad vámi vztyčí mnoho desítek metrů vysoké bossy. Planeta E.D.N. III je totiž z větší části zabydlená hmyzoidními vetřelci jménem Akrid, kterých je mnoho druhů a velikostí. Většina planety je navíc pokrytá věčným sněhem a tak jsou hmyzáci vítaným zdrojem „tepelné energie“, kterou čerpáte z jejich mrtvých těl do zásobníků ve svém skafandru. • Schopnosti postavy V jedničce vám tepelná energie postupně ubývala, takže jste se museli udržovat v pohybu, nepřetržitě zabíjejíce monstra a sbírat zářící flíčky tepla, vypadávající z jejich mrtvých těl. Zde dostane vaše postava implicitně schopnost udržet svoji teplotu stabilní, takže se nemusíte za sbíráním tepelné energie tolik hnát. Na druhou stranu ale máte u sebe zařízení zvané „Harmonizer“, které umí tepelnou energii z vašich zásobníků převést na léčivou energii, doplňující vaše zdraví. Takže se vždy vyplatí tepelnou energii hromadit. Navíc si postupně průchodem hrou odemykáte další schopnosti, kterými svoji postavu vybavíte možná raději, než udržováním tepla. Mám na mysli schopnosti typu zvýšená palebná síla apod. Vedle vašeho zdraví a zásoby tepla je tu ještě další důležitý ukazatel, tzv. Battle Gauge. Jde vlastně o životy, které se vám zvyšují úspěšným plněním úkolů a snižují – jak jinak – umíráním. Ve hře jednoho hráče (i když máte sebou AI spojence) patří tato hodnota jen vám, ale ve hře více hráčů je sdílená, takže každá smrt se odečítá ze společného ukazatele. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ačkoliv se vaše postava neumí krýt za překážky, dokáže jiné věci. Například vystřelit kotevní lano, kterým se můžete přitáhnout k okraji libovolné plochy a následně na ni vyskočit. Vzhledem k členitosti prostředí to budete docela často využívat, kromě jiného také pro vyšplhání se na některé z největších bossů, abyste se po jejich těle prošli k jejich zranitelnému místu. V jednom případě se dokonce budete muset dostat do tlamy bosse a probojovat se jeho vnitřnostmi až k srdci. • Mechové a ovládání Ještě zajímavější schopností vaší postavy je dovednost ovládat tzv. Vital Suits neboli prostě mechy - tito různě velcí a různě vybavení roboti nabízejí samozřejmě větší palebnou sílu, ochranu a nezřídka také unikátní manévrovací schopnosti včetně létání. Nechybí ani stroje, které unesou kromě pilota ještě dva další spolujezdce ve střílnách po stranách… ačkoliv u toho budete vypadat trochu jako popeláři, protože se budete jednou rukou držet vozidla a jednou nohou viset ve vzduchu. Herní náplň je tedy sama o sobě explozivní a zábavná, obzvláště pokud máte sebou kvalitní skupinku lidských spoluhráčů. Co vám ale zážitek do určité míry pokazí, to jsou bohužel základní herní mechanismy v čele s ovládáním. Ačkoliv to není úplná katastrofa a dá se na to zvyknout, kamera ani reakční doba vaší postavičky nepatří k nejpružnějším. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Více frustrace si užijete s poněkud nelogickým namapováním tlačítek, kdy například tlačítko B slouží hned pro několik různých věcí, od útoku pažbou přes běh či nastupování do vozidel až po aktivaci radarových sloupců s uložením pozice. A přitom například tlačítka RB a LB slouží pouze k rychlému otočení kamery daným směrem, což jsem za celou hru ani jednou nevyužil. Ovládání bohužel nelze nastavit detailně, můžete jen vybírat z presetů. • Školácké chyby v designu Pokud překousnete ovládací mechanismy, musíte se ještě obrnit trpělivostí proti několika školáckým chybám v level designu. Tou největší je naprostá absence ukládání pozice hry mezi kapitolami. Ano, myslím to vážně: KAPITOLAMI, ne misemi. Abyste získali lepší představu, každá z šesti epizod hry je rozdělena na tři až pět kapitol, které se ještě samy o sobě skládají z několika misí, trvající klidně deset minut a více. V praxi se vám tak může stát, že budete hrát půl hodiny i hodinu, než vám hra umožní trvale uložit pozici. Uvnitř samotných misí můžete využívat jen respawnování u posledního dosaženého radarového sloupu, nic víc. Jistě, pokud se rozhodnete hru s přáteli zapářnout o víkendu, není to problém. Pro samotářské hraní po večerech, obzvláště na vyšší obtížnost, to ale může představovat docela nepříjemnou komplikaci. Mise samy o sobě nicméně mají ještě dva větší problémy. Tím prvním je častá přítomnost nejsilnějších nepřátel přímo u spawnovacího bodu a tím druhým je velmi neurčité zadávání úkolů, což způsobuje nepříjemné momenty tápání obzvláště v komplexnějších bitvách na koncích kapitol. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Je opravdu s podivem, že vývojářský tým s takovými veterány v čele dokázal nasekat do hry tolik zbytečných chyb. Ještě větší záhadou je ale skutečnost, že navzdory tomu všemu je hra zábavná a pro pamětníky staré japonské školy dokonce i do určité míry návyková. Ačkoliv jsou některé situace pořádně adrenalinové – obzvláště pokud hrajete pouze se stupidními AI spojenci – není hra nikdy vražedně obtížná a člověka prostě žene vpřed chuť vyzkoušet další mechy, spatřit další fantaskní monstra a navštívit nová působivá prostředí. • Přetéká speciálními efekty Součástí tohoto kouzla je samozřejmě grafika, která je každopádně na vysoké úrovni, ačkoliv ty úplně nejpůsobivější pasáže najdete až ke konci, kde na vás čeká kromě jiného vesmírná základna na oběžné dráze a zábavná herní pasáž ve stavu částečné beztíže. Ke skvělé grafice, přetékající speciálními efekty od výbuchů po sněhové bouře, je potřeba připočítat ještě monumentální orchestrální hudbu. Dabing, stejně jako celý „příběh“, je dokonale zanedbatelný. Vtipné jsou ale některé hlášky, od nadávky psané přesně takto: „Sunofa!“ až po „dží-džej“ zkratky pro „Good Job“. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Příběhová kampaň je pořádný macek a dokáže snadno zabrat patnáct hodin na nejlehčí obtížnost. Kromě ní ovšem hra nabízí také sbírku kompetitivních módů a map. Jestliže vás bavilo prohánět se sněhovými pláněmi pěšky i uvnitř kráčejících tanků v původní hře, multiplayer tohoto dílu vás nezklame… ale ani nijak zásadně nepřekvapí. Jistě, jsou zde o něco širší možnosti přizpůsobení postavy (schopnosti, vzhled, výzbroj). Nejde ale v žádném případě o návykovou záležitost na úrovni Modern Warfare 2 a podobných, navíc počty hrajících uživatelů se zatím nezdají nijak zvlášť vysoké. 
zdroj:
tisková zpráva
Součástí problému je kromě jiného nepředvídatelný systém odemykání bonusů z – teď se podržte – slotového automatu, který vám automaticky po roztočení přidělí nějakou novou věc. Samozřejmě to nemusí být zrovna lepší zbraň, ale třeba jen nová online přezdívka/hodnost atd. Od hry s tak fantaskním prostředím bych také čekal nápaditější herní módy než deathmatch nebo „Akrid Egg Hunt“, kde prostě nosíte vajíčka k vlajce. Vrcholem kompetitivního multiplayeru je tak globální válečná kampaň mezi pěti frakcemi.Stáhněte si: Demo z PlayStation Network a Xbox Live, Videa, Trailery... Související články: Novinky, Recenze Lost Planet 1 |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
