Lone Survivor je 2D akční adventura s temným příběhem. Námětem se nejvíce podobá hrám v sérii Silent Hill, akorát jí chybí třetí rozměr. Jako bezejmenný přeživší se vydáváte na útěk z města zpustošeného hrůzostrašnou nákazou. Jak se s tímto úkolem vypořádáte, je jen na vás.
Cestou vás čeká mnoho rozhodování a každým z nich pomalu načrtáváte finální podobu zakončení hry. Nabízí se hned několik možných závěrů, ale ať si vyberete jakýkoliv směr, příběh vás nemůže zklamat. Balancuje těsně na hraně neuvěřitelného a je stravitelný i pro odpůrce mystiky a tajemna. I načasování je perfektní. Vše se rozehraje tak nějak polehoučku a nenápadně a člověk si pomalu ani nevšimne, že se něco děje, až to nakonec udeří takřka ničivou silou. Příběh se řadí mezi hlavní přednosti hry.
Volnost nenajdete pouze v otevřeném světě
Jste unavení, hladoví a možná už ani nerozeznáte fikci od skutečnosti. Měli byste jíst a měli byste spát. Proti vyčerpání a hladu však působí i drogy. A možná najdete i jiná řešení. Nejdůležitější je, vyváznout z té šlamastiky ve zdraví. A to může být velmi těžké.
Nápomocná vám bude široká paleta předmětů. V inventáři se rozdělují na jídlo, dokumenty, nářadí a věci, které mohou dále posloužit vyššímu cíli. Položky v inventáři se dají šikovně kombinovat a občas z toho vypadne něco vážně moc zajímavého. Je to působivé a navozuje to pocit volnosti, který má hráč ostatně i v průběhu celé hry.
I přes vcelku jednoduché ovládání je cesta k některým předmětům dosti trnitá. Je to dáno světem kolem vás. Třeba takové kafíčko. V civilizaci přímo triviální záležitost, ale co potom v postapokalyptickém světě? Hra dost věrně simuluje možnosti v poničeném městě, ale zůstává zábavnou a hravou. Máte kávu, ale přesto nemáte vyhráno. Musíte si obstarat vodu, plyn do sporáku a misku, v níž své dílo dokonáte a takřka vítězoslavně si hrnek kafe uvaříte.
Stejně jako k jiným úkonům vás ani k těmto maličkostem nikdo nebude nutit a i bez vaření se dá obejít. Hra tím však dostává jiný rozměr - je komplexnější a obtížnost je, podobně jako v I Am Alive, vyšší. Není však vyšroubována uměle, ale pouze svými možnostmi a odbočkami, které si zvolíte vy sami a jste k nim i patřičně motivováni.
Nic není tak horké, jak to vypadá na začátku
Se zmiňovanou I Am Alive najdeme ještě jednu paralelu. Týká se nutnosti šetřit veškerými surovinami. Ničeho není nazbyt a vyplatí se dvakrát přemýšlet, než se rozhodnete něco ze svých zásob použít. Na druhou stranu, i když se vám nepodaří konkrétní situaci zvládnout přesně podle plánu, dá se to přežít. Možná to ani nebude bolet a v nejhorším prostě jen několik vašich nadcházejících kroků bude o trochu složitějších. Kromě toho narazíte i na šikovné medikamenty, po jejichž použití a zaspání si ze snu do skutečnosti přinesete chybějící předměty.
Podobných neotřelých nápadů se ve hře vyskytuje ještě víc a hra tím bez potíží dohonila chybějící třetí rozměr. Ať už jde o zrcadla, kterými se dá pohodlně cestovat domů a zase zpět, nebo možnost odlákání infikovaných zrůdiček pokládáním zkaženého masa. Jsou to maličkosti, které se nadmíru vydařily a dohromady z toho vznikl maximálně zajímavý a komplexní celek. Pokud vás k opětovnému spuštění hry nepřiměje dosažení jiného zakončení, pak by to mohly být možnosti, které hra nabízí a s tím spojená zvědavost, zdali vám neuniklo ještě něco z těchto originálních prvků.
zdroj: Archiv
Pár malých klopýtnutí
Nakažená monstra se vedle odlákání dají také zabít. Umožňuje to zbraň, ke které se hráč dostane hned v počátku hry. Jako všechno ovládání je i tasení zbraně dost jednoduché, ale jedna chybička by se tu našla. Jakmile v ruce jednou třímáte kolt, nemůžete se s ním otočit na druhou stranu. Je to dost problematické, protože někteří nepřátelé po prvním výstřelu vyskočí na strop, lezou po něm a spustí se na jiném místě, třeba i za vašimi zády. V tu chvíli se nabízí jediné, nepraktické řešení – zbraň schovat, otočit se a pak ji znovu vyndat. Když se dostanete do boje s vícero infikovanými, může to být docela problém, protože v rychlosti se mačkání, byť i jen dvou tří, tlačítek dokáže pomotat.
Ještě více je Lone Survivor poznamenán matoucí orientací s pomocí mapy. Stejně jako v předešlém titulu Soundless Mountain II se tvůrce hry s tímto bodem nedokázal dostatečně poprat. Bude trvat dlouho, než se v ní alespoň trošku vyznáte. Kámen úrazu nastal při převádění 2D úrovní do prostoru mapy. Příčné i rovnoběžné chodby vidíte na obrazovce stejně, někdy do nich vcházíte zleva, jindy zase zprava, nemá to řád a je těžké si to v hlavě srovnat.
Stojí hodně soustředění, si to uvědomit a dost často pomůže pouze přepínání na mapu při chůzi a sledování, kterým směrem se vaše zakreslená postava rozhýbala. Přežít se to dá, ale je to dost nepohodlné a může se stát, že špatný směr chůze odhalíte až v půli chodby, kdy už jste třeba o pár drahocenných nábojů lehčí.
Tábor retro fanoušků by mohl posílit své řady
Fatální chyba to tedy není a nevyskytuje se tu ani žádná jiná. A navíc při poslechu skvělé hudby se slabší stránky mohou jevit skoro jako maličkosti. Soundtrack dokáže zaujmout a odloudit člověku mysl do jiných sfér. Hudba nabízí slušnou dávku líbivých a skvěle padnoucích tónů, přirozeně plyne a podtrhuje už tak dost vypjatou atmosféru.
Je jasné, že se najde početná skupina hráčů, kterým retro nikdy nebude vonět. Ale stejně tak se najde i zástup těch, kteří hry tohoto ražení přímo vyhledávají. Pro ně bude Lone Survivor jasnou volbou, stejně jako pro všechny otevřené hlavy, co se nebojí experimentovat a už je nudí stále se opakující náměty v dnešních hrách. Lone Survivor je originální a neotřelý a disponuje velmi napínavým příběhem.
