Jinak se jedná o docela mělký a po všech stránkách triviální titul. Vžít se tu máte do role dobrodruha, který v rámci čtveřice kapitol, seřazených do Adventure módu dle obtížnosti, zdolává pětici disciplín. Něco jako vývoj charakteru nebo příběh byste tu hledali marně, jedinou jakž-takž motivací pro postup vpřed je odemykání těžších levelů v kampani a případně i nějaké ty trofeje.

Vyhrát můžete oblečení i doplňky pro svého avatara (hrajete s vaší xboxovou postavičkou), k tomu nějaké poháry či sošky, které lze vlastním tělem rozpohybovat a nadabovat a následně se jimi chlubit lidem na Xbox Live. Tam mimochodem můžete nahodit i fotky, které hra průběžně pořizuje, zpravidla při skocích nebo ohýbání se, čímž zaručuje, že za chvíli budete mít hard disk plný vašich momentek v póze hopsajícího trdla před televizí.

Hoši od bobří řeky

Po právu nejznámější disciplínou z balíčku je River Rush, sjíždění divoké vody na raftu. Vždy zhruba minutový závod vás protáhne po toku šílené řeky, která se zcela nerealisticky valí v různých úhlech a v různém sklonu kaňonem dolů, přičemž ve vašem zájmu je kocábku navigovat skrze dřevěné branky, urychlovače, přes klády nebo na skokánky, které vás vynesou až k oblakům posetých penízky. Doslova.

River Rush ovládáte úkroky a nakláněním těla, raft z hladiny zvedáte skokem a obecně je to docela výživná jízda. Čas od času jsem sice nadával na lag (hlavně při skákání), ale jinak vše fungovalo dobře a ve dvou to byla i řádná prča. Stejně jako ve všech ostatních disciplínách, druhý hráč se může kdykoliv připojit prostým postavením se před Kinect, čemuž následuje neustále bourání a netrefování se… holt synchronizace dvou raftařů je docela náročná. Se ségrou jsme se tak drželi za ruce a docela to zvládali, se známým jsme prostě jen neustále do něčeho vráželi.

Pro všechny kampaňové disciplíny v Kinect Adventures! platí, že v nich buď sbíráte body (ať už to jsou Ačka, diamanty či vteřinky navíc) nebo úroveň musíte dokončit včas, abyste postoupili do dalšího klání. Upřímně řečeno, až ve čtvrté, závěrečné kapitole, přichází v úvahu, že byste třeba závod nestihli dokončit, jinak je hraní Kinect Adventures! vysloveně relax.

Dobré i špatné

Zábavnou disciplínou je i Reflex Ridge, kde pro změnu stojíte na jakési drezíně a po kolejích se valíte skrze lehkou překážkovou dráhu. Musíte uhýbat do stran, přeskakovat klacky, skrčovat se, přitahovat se a tím nabírat vyšší rychlost… přišlo mi to akčnější a rychlejší než River Rush, navíc tady v multiplayeru s kolegou soupeříte, ne kooperujete, takže to opět přidává na tempu. Vlastně jde o jediný kousek, který nemá multiplayer kooperační, ale pořádný závodní, a mj. i proto jde o asi nejzábavnější počin z celé pětice mini-her.

Naopak dosti nezábavné, ba dokonce mizerné je Space Pop, kde se nacházíte na vesmírné stanici a uvnitř nějaké komory praskáte bubliny. Nic víc. Chodíte dopředu, dozadu, doleva, doprava, sem tam zamáváte rukama, abyste práskly ty nad sebou. Autoři věděli, proč touto disciplínou v rámci „kampaně“ skoro neobtěžovat.

V kleci pod vodou i v tělocvičně

O něco lepší je pak 20,000 Leaks, kdy se vaše postavička (resp. postavičky) ocitne v proskleném batyskafu a čelí útokům agresivních rybek, které ustavičně dělají díry do skla. Ty hráč zadělá jejich „pohlazením“ – položíte na ně ruku a je vyhráno. Když je děr víc a jsou spojeny, musíte je zakrýt všechny najednou, což už vyžaduje určitou preciznost. A protože se spikli i krabi, otvory jsou někdy i na zemi či ze stran.

20,000 Leaks více než cokoliv jiného trefně ukazují, jak Kinect snímá celé tělo, když musíte zalátovat třeba pět jamek najednou. Přesně si stoupnout, přesně se rozpřáhnout, přesně umístit hlavu.

Pátá hra v pořadí, Rally Ball, mě bavila přeci jen zase o něco více než 20, 000 Leak. V zásadě jde o horizontální Arkanoid, kde hráč symbolizuje odrážecí plošinku. Vyšlete míč, on rozbije cihličku, přiletí zpátky, vy jej musíte odrazit rukou / nohou / hlavou / čímkoliv zpět, rozbít pak třeba cihličku bonusovou, která najednou vyšle další míč navíc… zejména ve dvou je to docela prča, když na vás letí klidně šest koulí najednou, vy se je snažíte všechny odrážet a při tom si navzájem nerozbít čenich. Kolegovi od konkurence už tekla červená z nosu.

Jinak ale musím konstatovat, že hraní Rally Ball bylo z hlediska ovládání trošku problematické. Kvůli 3D zobrazení a perspektivě zpoza avatara jsem měl někdy potíže míč vůbec trefit (natožpak několik najednou) a nakonec se to celé zvrhlo v chaotické mávání rukama nohama. Což fungovalo docela dobře. Vlastně o nic jiného ani nejde – nějaké zaměřování a síla úderu se tady sice malilililinko zohledňuje… ale spíše ne.

A dál?

Žel bohu je všech pět disciplín prorostlých okatým stereotypem, kdy všechny levely v daném „sportu“ si jsou velmi podobné, a když jsem pak zjistil, že třeba v drezínovém Reflex Ridge je devět tratí, nechtělo se mi ani tomu věřit. Vždyť celou dobu jezdím tak po dvou třech, no ne?

Nijak vysokou základní hodnotu Kinect Adventures! trošku navyšuje dvojice dalších módů, které jsou ale u podobné hry samozřejmostí. Ve Free Play si můžete ozkoušet kteroukoliv disciplínu v prostředí kterékoliv trati / ponorky / arény, zatímco do Time Trial si závody odemykáte v onom kampaňovém Adventure módu a následně zde honíte nejlepší časy.

Jednohubka na úvod

Kinect Adventures! je v zásadě docela příjemnou hříčkou, leč na jedno použití. Z krabice ji vybalíte spolu s Kinectem a není důvod ji hnedka neozkoušet, protože parádně demonstruje základní schopnosti nového pohybového ovladače, ať už je to snímání celého těla nebo intuitivní multiplayer. Náplní je však velmi skoupá. Malá pařánčata si ji užijí, nehráče také na chvilku zabaví a vy ji po jednom až dvou dnech definitivně odložíte.

Díky, Adventures, svůj účel jste splnily. Odpočívejte v pokoji.