| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 27.září 2006 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: review/anglická/PCDoba recenzování: 6 dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Je to malý státeček o rozloze 1024 kilometrů čtverečných. V globálním měřítku nevelký, ale co se převedení do virtuálního herního světa týče, obrovský. Ani teď po dohrání nemohu říci, že jsem navštívil všechna místa na ostrově. Možná třetinu, druhou třetinu jsem zahlédl jen koutkem oka při průletu nad krajinou a o poslední třetině nemám ani páru. 
zdroj:
tisková zpráva
Just Cause nelze porovnávat s leteckými simulátory, ale co do rozlohy se mu může rovnat maximálně tak Far Cry. Od něj se však drasticky liší tím, že tam (jinak veliké) ostrovy nebyly moc civilizované a obývali je nepřátelé jen v těch místech, kde se zrovna odehrávala konkrétní mise - narozdíl od obydleného a fungujícího světa na skoro celé rozloze JC (přístupné ihned od začátku bez jakéhokoli do-nahrávání) Autoři tvrdí, že přejet z jednoho konce ostrova na druhý trvá přibližně půl hodiny. Když si vezmete letadlo a chcete se přesunout jen o dvacet kilometrů dál, zabere to nepředstavitelného času. Zde si dovolím položit otázku, zda taková rozloha není na škodu. Když si vzpomenu na San Andreas, někdy jsem byl znechucen časem stráveným přejížděním, byť tou nejrychlejší motorkou, z bodu A do bodu B. V Just Cause se však pozemní dopravní prostředky hodí jen k popojíždění mezi vlastním sídlem a nedalekým letištěm. Než jsem zjistil, že jezdit nemá cenu, trávil jsem na cestách dlouhé minuty. Ve hře nejsou téměř žádné tunely (nevzpomínám si ani na jeden) a přes vysoké pohoří se nedostanete jinak, než že ho celé objedete (mapa celého herního světa zde). Díky rozlehlosti se žádná mise neodehrává na tom samém místě. Zavítáte do těch nejrozmanitějších oblastí, jaké jen tropické souostroví může nabídnout. Kráter sopky, hluboká údolí, vojenské pevnosti, výzkumná laboratoř na vrcholu nejvyšší hory, privátní ostrov El Presidente, letiště, přístavy, města, vesnice, motely, sídla drogových bossů, říční kaskády nebo plantáže koky. A to jsem ještě nebyl ve starobylé pevnosti, jen sem prolétal pod Grand Bridge a tak dále. Ani nemá cenu si pamatovat, jaká je nejkratší cesta z letiště k přístavu, protože letišť i přístavů je v San Esperitu určitě přes deset. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Herní princip o zabírání území 
zdroj:
tisková zpráva
Drogová doupata jsou zase výhodná v tom směru, že na každém z nich je heliport s vrtulníkem. U některých vesnic se nachází místa, která po zabrání daného území využijete jako vlastní základny. Doplníte si zde zdraví, zbraně, vyzvednete nějaký dopravní prostředek a v neposlední řadě uložíte pozici. A nakonec zabíráním sídel získáváte mezi gerilami i drogovým gangem respekt. Díky němu se u základen objevují lepší zbraně a dopravní prostředky. A jak je to s tím vzdušným taxi? V herním menu je položka Extraction a po její aktivaci si vyberete kam vás má přiletěvší vrtulník dopravit. První je vždy místo briefingu další mise, ale zvolit si můžete i jakékoliv ze zabraných sídel a tak se rychle pohybovat po celé zemi. • Zbraně na jedno brdo Rico vládne všem možným zbraním a že jich v San Esperitu je. Pro začátek je to jeho železná pěst a dvojice dvanácti raných pistolí s neomezeným množstvím střeliva. Dál už to pokračuje v klasickém stylu: různé druhy brokovnic, automatických pušek, odstřelovačka, raketomety, granáty a časované i dálkově ovládané nálože. Jenže co se účinků týče, jsou si zbraně velmi podobné. Kromě kadence mají snad všechny stejnou účinnost. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kdyby byl k dispozici jen jeden typ pistole, automatické pušky, brokovnice a raketometu, ušetřilo by to spoustu starostí. Takhle pro každý, téměř totožný, druh zbraně sbíráte různé náboje. K tomu jsou jednotlivé kvéry velmi podivně rozděleny do jakýchsi tříd. Například jeden raketomet je ve třídě třetí, ten druhý ve čtvrté a z každé třídy lze mít samozřejmě jen jednu zbraň. Není nic horšího, než když zjistíte, že došly náboje a na zemi se povalující samopal lze vyměnit jen za nenahraditelný raketomet, místo toho, abyste se zbavili prázdné zbraně. •Šikovná výbava 
zdroj:
tisková zpráva
Nepostradatelný je pro Rica padák a naviják s hákem. K čemu je padák nemusím vysvětlovat, nicméně skutečného využití nachází až ve spojení s hákem. S oběma lze provádět psí kusy. Stojíte na silnici a potřebovali byste dopravní prostředek? Můžete zkusit nějaké auto stopnout, ale lepší je vystřelit za projíždějícím hák a vzápětí vyhodit padák. Tím získáte dobrý přehled a rázem můžete vybírat z širší nabídky. Jestliže vám nestačí čtyřkolový miláček, dávejte pozor a zanedlouho určitě kolem poletí helikoptéra. Opět se k ní přitáhnete hákem a hned máte lepší přepravní možnosti.
Kromě toho se dá na všech dopravních prostředcích přistát, následně vykopnout řidiče a zaujmout jeho místo. Nebo se můžete chvíli vézt na střeše a při nejbližší příležitosti přeskočit zase jinam. Občas se vám přihodí velmi absurdní situace, jako když vyskočíte z vrtulníku a místo toho, abyste si otevřeli padák se zachytnete za prolétávající stíhačku. Je tomu tak proto, že kvůli zjednodušení ovládání se padák otevírá stejnou klávesou, jakou se stopují projíždějící vozidla, tím pádem i letadla. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Úkoly jsou dvojího druhu. Příběhové a dobrovolné. Co se příběhu týče, nebudu malovat čerta na zeď a rovnou řeknu, že v podstatě žádný není. Mise sice navazují, ale ve hře nejsou žádné zvraty a vše směřuje k exekuci El Presidente. I tak jsou animované sekvence uvádějící jednotlivé úkoly poměrně vtipné, hlavně svým komixovým nábojem. Sheldon a Kane jsou neustále v lihu, komandují, ale Rico se nikdy nenechá vytočit a naopak odpovídá s kamennou tváří, jako by převrat byl jen odpoledním šálkem čaje. Kane se nejvíc naštve, když Rico při plnění zásadní mise způsobí obrovskou explozi a jemu otřes na druhé straně ostrova shodí domeček z karet. Příběhové mise jsou rozmanité, zejména co se provedení týče. V základu jde o to něco vyhodit do povětří, zabít důležitého člověka nebo ho naopak vytáhnout z vězení. Nečekejte nějaké obranné úkoly, ochranu svěřené osoby nebo místa. Přesto jsou dost rozdílné, zejména díky využití různorodých dopravních prostředků a nikdy se neopakujících lokací.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Just Cause VS. Grand Theft Auto Hned od začátku byl Just Cause zjednodušeně popisován jako mix mezi oblíbenou tropickou střílečkou a stejně populární gangsterkou. Herní styl je opravdu někde na pomezí. GTA se hra přibližuje zejména co se celkového konceptu týče. Máte naprostou volnost pohybu i volby co se bude dít dál. Na druhou stranu průběh misí je mnohem akčnější, posouvá se do polohy čistokrevné střílečky. Běháte, střílíte, házíte granáty, přebíjíte. Nebo nasednete do vrtulníku a danou misi plníte z ptačí perspektivy. Potud je vše v pořádku. Je fajn, že máte volnou ruku v tom, jakým způsobem danou misi splníte. Zda všechny vystřílíte ze země nebo tuhle práci necháte na spolubojovnících a vy se budete věnovat zásadnějším věcem, jako ničení barikád, destrukci tanků a vrtulníků. Jenže už v první misi zjistíte, že tady není něco v pořádku. Všechno jakoby sedí, zbraně jsou dobré, ovládání různých pohybovadel také, hlavní hrdina má něco do sebe. Ale hra prostě nemá ten správný náboj. Jakoby autoři měli super návrh, ale do reality ho převedli jaksi syrově a nad spoustou věcí vůbec nepřemýšleli. Mám pocit, že z Far Cry i GTA si hra nevzala zrovna to nejlepší. 
zdroj:
tisková zpráva
Například v GTA byly velmi zábavné mini-hry, závody nebo skoky. Jenže nic takového v Just Cause není, lépe řečeno závodit můžete tak akorát s časem, nikoliv se soupeři. A protože je herní plocha obrovská, působí bez těchto vylepšeníček, co se herního obsahu týče, dost prázdně a stereotypně. Ve FPS pasážích se na monitoru děje v jeden okamžik sousta věcí, ale tuhle část zase kazí jedna nepřehlédnutelná věc. Nikdy se dokonale nevžijete do role Rica, protože hra vám tím nejprimitivnějším způsobem dává najevo, že je to opravdu jenom hra a nic víc. Jak? Nepřátelé se rodí jen tak ze vzduchu!• I v ráji prší Tím otevírám Pandořinu skříňku a na povrch začínají vyplouvat neduhy, kterými jinak nadějný Just Cause trpí. Ono objevování nepřátel ze vzduchu by nebylo tak hrozné, kdyby se odehrávalo někde za oponou, tedy tam, kde už stejně žádná auta ani postavy nevidíte. Jenže jsem se mnohokrát dostal do situace, kdy jsem si ubránil své místo, řekněme mezi dvěma chatkami, ale hra usoudila, že by mi měla trochu zavařit, tak se najednou v těsné blízkosti objevili další čtyři vojáci. Takové podvádění hře, která hlásá, že je vlastně střílečkou zasazenou do obrovského světa svobody (GTA), prostě nelze odpustit. A jestli si dobře vzpomínám v misích se takhle nepřátelé neobjevovali ani v GTA. Ale bohužel to není vše. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Dalším problémem je doprava. Jedete po silnici a nejednou se za vámi z ničeho nic objeví auto a přejede vás. Bez varování, bez zatroubení, bez toho aniž byste řidiče třeba střelbou vyprovokoval. Smůla, máš dávat bacha. Jindy vidíte spřátelený tank, z místa se nehne dobrou minutu co se snažíte přemoci vojáky, ale zrovna ve chvíli, kdy kolem něj potřebujete projít, rozhodne se jeho osádka šlápnout na plyn a přesunout se na výhodnější pozici. S nezaviněným umíráním se setkáváte téměř pořád. Chápu, že je ostrov v občanské válce a na denním pořádku jsou přestřelky mezi policií a vzbouřenci. Jenže do malicherných půtek se zapojují i vzdušné jednotky. A protože jsou většinou vybaveny jen raketami, dokážete si představit, co to s vámi udělá, když projíždíte kolem takové přestřelky a zrovna v ten moment poblíž jedna dopadne. Helikoptéry, zvláště ty nepřátelské, jsou samy o sobě dost zajímavé. V podstatě od začátku do konce jsem měl za zadnicí aspoň jednu helikoptéru. Ta sice primárně neútočila na mě, ale to se změnilo už jen tím, že jsem omylem drkl do policejního auta a rázem aktivoval první z pěti stupňů pozornosti ozbrojených složek. A protože pilot vrtulníku byl policistův kámoš, začal do mě okamžitě šít. 
zdroj:
tisková zpráva
Díky tomu jsou některé mise doslova nehratelné, protože v momentě, kdy bystě měli mít čas na to se dostat z místa činu nebo se připravit na útok, už po vás pálí dvojice helikoptér. Nehledě na to, že poslouchat cirka dvanáct hodin hraní (pouze příběhové úkoly) rámus z rotorů vrtulníku není moc lákavá představa. Zemřít ne svoji vinou se dá na dalších x způsobů. Třeba vyskočíte z hořícího letadla, ale protože padá k zemi přibližně stejnou rychlostí jako vy, tak místo, abyste vyhodili padák, opět se vraku chytnete a než na to stačíte zareagovat, vrtáte se čumákem v zemi.• Vizuální extáze Ze všech dosud dostupných materiálů bylo jasné, že grafické zpracování bude naprosto úžasné. V klidu mě nechávají rýpalové, kteří tvrdí, že co se technologie týče, nesahá Just Cause na paty té nebo oné hře. O vyspělosti enginu se nechci přít, důležité je, že ať je to tak či onak, uměli to autoři prodat více než dobře. Jestliže jste nehráli demo, vězte, že co se grafického zpracování týče, neměl jsem na PC s ničím lepším čest. Hrál jsem Oblivion i jiné špičkové tituly, ale Just Cause je jednoznačným králem. Zejména změny počasí a denní doby jsou naprosto úžasné, některé scenérie mi vyrazily dech. Občas jsem jen tak létal nad krajinou při východu slunce nebo proháněl motorový člun v deltách řek. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si můžete prohlédnout v galerii Z vizuální stránky Just Cause je cítit kýčovitost, ale já si ji klidně nechám líbit. Stejně bezchybné jsou výbuchy, vlny, raním sluncem osvícené pláže, horkem se tetelící vzduch, světlo procházející listy stromů, prostě paráda. Hudba nehraje stále, ale jen při plnění misí, při rychlé jízdě, letu nebo plachtění padákem. Je pěkně odpočinková, jako by byl Rico na dovolené v ráji a ne v rozvrácené zemi. Zvuky nepřekvapí, snad jen toho točení vrtulí bylo moc. Samozřejmostí je fyzikální model, který našel uplatnění zejména při řízení vozidel, ale není úplně ideální.
A jaké jsou na tu nádheru nároky? Můj Athlon X2 4400+, GeForce 6800GT 256 a 1 GB RAM dualchannel to zvládl na nejvyšší detaily s 2x asintropním filtrováním, bez jakéhokoliv vyhlazování, průměrně třicet pět snímků za vteřinu. Jakmile jsem zapnul byť jen 4x filtrování textur, hra se zpomalila pod únosnou hranici dvaceti pěti snímků. Nicméně je zajímavé jak stabilní framerate je. Ať už létáte v oblacích, jedete na moři nebo jste ve válečné vřavě, rychlost hry nijak dramaticky neklesá. | ||||||||||
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 27 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
